1 .  A  2 .  D Í L :

PODROBNÁ HISTORIE VELKÝCH PROJEKTŮ:

1.PŘICHÁZÍ ZIMA- SKLADBA, (2006, PROSTĚJOV):

Sentimentální podzim a mé pocity oněch let, při cestách na vyšší odbornou školu ranními a večerními vlaky, mě nutí tvořit harmonii propojenou s dějem.

Zvláště refrén s bledými tóny vyjadřujícími dálný kraj, dokáží nastínit náladu písně, která nevinně spustila intro na konci alba, (nevinnými tóny), a vyřešila osud.
UKÁZKA: použita slovní spojení: „dnes již/ dnes zhasíná…“
Píseň má stejnou podobu a charakter postavení se běhu celého alba do sentimentální roviny, příčemž stejný charakter zaujímá i v projektu z let dřívějších.

V roce 2018 je vzpomenuto na onu píseň v show „Od nicoty ke hvězdám“, (režisér Z. Klumpar, 2018, Praha), a můj herecký monolog v průběhu show mluví o tom, o čem píseň opravdu pojednává: „Přichází zima. Všechny nás od sebe odloučila. Všichni jsou zahaleni v kabátech- bližního svého nepoznáš. V dálce slyším tóny- jsou tak daleko. Já vás zhudebním!“

2.I MET MADONNA- SINGLE, (2011, PROSTĚJOV):

Během horkého léta 2011 trávím dovolenou u rodičů, v Prostějově. Pravidelně trénuji na španělskou kytaru. Ona píseň vznikla při kompozici na kytaru, kterou jsem dostal kdysi od svého táty. Oranžovo-červená dětská kytara, jež mě provázela po mnoho let. Po brnkání a experimentování s akordy vznikla „I met Madonna“.

Ve svém začátečnickém studiu „APS“, na Lýskově ulici, v Praze, vytvářím první aranže. V roce 2013 přearanžoval skladbu pražský producent O. Žatkuliak a pod svůj hlavní vokál jsem dozpíval zadní vokály s časovou harmonií, (Praha, 2013). Kolem roku 2011 prezentuji píseň v pražském specifickém emo projektu „Maestus modulator“ a ihned během studia na konzervatoři skládám první závěrečné zkoušky s onou písní. Moje profesorka herectví, Andrea Šebek Procházková, postavila na píseň srdcovou duchovní choreografii, ve které sama ztvárňuje sochu Panny Marie, a já ji zde, jako mladý čistý muž, obdivuji a snažím se jí přiblížit. V komisi zkoušek zasedla vedoucí oddělení rockové opery, Pavla Forest, profesor mého hlavního oboru, zpěvu, Petr Opava.

Neuplynulo ani několik měsíců a já, nadšený student konzervatoře, odesílám dopis s nabídkou spolupráce do L.A., na management popové ikony. Management odpověděl s pozitivním vyjádřením a oficiální profil Madonny sdílel na Twitteru moji píseň, věnovanou popové královně. V roce 2015 se píseň dočkala dlouhodobého natáčení kontroverzního videoklipu ve spolupráci s „Fair film, (Praha, 2018)“, v roce 2016, těsně po mé maturitě na konzervatoři, křestu videoklipu, v Praze, s kontroverzní scénou, (rudá postel, pod reflektory, přímo na jevišti).

Skladba je občas zařazována na mé aktualní veřejné produkce, např. scénickou feérii „Od nicoty ke hvězdám“, ve spolupráci s předním českým hlasovým koučem, Z. Klumparem, pro kterou Klumpar sestavil scénickou choreografii, s velmi specifickým dějem, spíše až zpomaleným pohybem děje, dramaticky psychologickým, (Praha, 2018).

3.PROJEKT „MAESTUS MODULATOR“- PRAHA, 2011:

Hudba pro „fajnšmekry“, zpěvák s kudrlinkami, oblečen do stříbrno- černé, průhledný mikrofon z křišťálu, hudba stylu new romance s mimořádně puntičkářsky propracovánými aranžemi, kudrlinkami, ozdobami, mixovaná s vokálem do kontratenoru, byl nový projekt, pro Česko naprosto nezvyklý.

Několik koncertů a jedinné album „The confessions“, (Praha, 2011), zůstanou vzpomínkou navždy.

4.PROJEKT FUCKER, (PRAHA, 2013- 14):

Sparingpartner, Lukáš Klaban, a zakladatel předešlého „Maestus modulator“, při společné cestě za tvorbou, v jeden den vyslovil větu: „Líbilo by se mi, kdyby se tvůj projekt jmenoval „Adonns Fucker.“  Od té doby mi jeho věta ležela v hlavě a já projekt v dalších letech realizoval.

Od roku 2013 žiji na Lýskově ulici, v Praze, …poměrně odloučen od světa a přátel, kde si užívám své tvorby. Fotky, videa, zvuk jsou pro posluchače naprosto nadpřirozené a Fucker není první můj projekt, jehož hudba a harmonie zní jako z jiné planety.

Od roku 2013 si beru do své režie naprosto vše: tvorbu kostýmů, natáčení klipů, atd.. Prvními mezníky byl kostým „Fetish- angel“, který složitě lepím a barvím na svém pražském bytě, v roce 2013 a videoklip „Pornoadonnis“, natáčený v kraji mé tvorby- Praha, Stodůlky, 2013.

V roce 2013- 14 vzniká hudební album Fucker, (Praha, 2014), kostýmy jsou profesionalizovány a vzniká řada vylepšených verzí, profesionálních fotek, rekvizit, textů.

5.INICIÁLY- SINGLE, (BERLÍN, 2014):

2014: Poprvé představena v předběžné demoverzi veřejnosti na Olaff festu, v Mladé Boleslavi, v kostýmu Fucker, i s trumpetovým vstupem.

2014: Jednoho květnového dne skládám píseň pro mou lásku. V té době si myslím, že spolem budem a jsem si úspěchem naprosto jistý. Cítím to. Děje se tak v Berlíně. Nemohu se dočkat, až píseň uslyší. Něco mi říká, použít nápad z minulosti- provokativní název „Iniciály“, kdy budu zpívat o někom, kdo se ve skladbě poznat může, či nepozná…, popřípadě okolí. Píseň začíná mít ohromující časovou harmonii. Harmonie nástrojů a časové plochy basu mění děj a náladu skladby.

O měsíc později nahrávám „Iniciály“ ve studiu u J. Holého, ve Staré Boleslavi. Nahrávka funguje zatím jako demo. Pan Holý mi tenkrát s nadsázkou, ale i popravdě říká: „Vydáte ještě plno lepších cd, ale až budete slavnej, vrátíte mi to.

2018: Zařadil jsem píseň, jako svou nejoblíbenější, na své show „Od nicoty ke hvězdám“, (Praha). Vzniká dramatická choreografie…, silně burcující náladou. Skladba ztvárňuje můj milostný pád a poté ve scénické feérii dochází k rozřešení.

6.6.2018: Poprvé představena veřejnosti v onom choreografickém a pěveckém provedení, na veřejné generálce pro devítky základních škol, (Od nicoty ke hvězdám, Praha, 2018).

25.6.2018: Stužkování žáků, v Břevnovském klášteře, v Tereziánském sále: krásný den s fanynkami a fanoušky je zakončen mým dárkem pro všechny: písní „Iniciály“, (Praha, 2018). (Červen 2018 byl ve znamení náročných příprav pro studiový přezpěv písně, hlavně, co se týče textu, energetického a srdcového vyjádření, zejména na mém drážním služebním pobytu, ve Vídni).

6.HUDEBNÍ ALBUM „NZHBA“, (PRAHA, 2014):

Deprese a pád mé psychiky, v období května a června, zapříčinil mou touhu komponovat a odloučit se od zklamání. Následující krásné léto, opravdu poslední léto s tátou, kdy jsme trávili horká odpoledne, na koupališti, ve Vrahovicích, kdy jsem zažíval období nádherné dovolené, (maloval jsem obrazy, pomáhal rodičům na zahradě našeho domu a opečovával svůj strom), se proměnilo v export alba „NZHBA.“ Jan Holý, producent ze Staré Boleslavi, mi koncem léta předal projekt, který, co se týče barvy zvuku, pojetí, názoru vyjádřeného hudbou, textem i zvukem, vyvolalo plno kritiky a názorů. Zvukově i textově jednobarevné album, silně žánrově specifické, je součást mé tvorby, která mě posunula k cestě za profesionalitou.

  1. PROJEKT „MADONNA IN CONTRATENOR“:

česká verze:

V roce 2017 jsem již po několikáté zažádal Ochranný svaz autorský o svolení- nazpívat pár kousků z repertoáru Madonny a projektem se veřejně prezentovat. Nejmenovaný subjekt, z organizace OSA,  se nade mnou po pár letech váhání, že můj návrh je naprosto nemožný realizovat z důvodu právní otázky,  slitoval a poradil mi tajemství, jak se k dané věci mohu dopracovat. 

Léto 2017 bylo pro mě komplikací v soukromém životě, (péče o závažně nemocné rodiče), díky čemuž jsem se i já dostal do nemocnice jako pacient. Znamením pro můj projekt v té době bylo přijetí sousedícího pacienta, který projevil zájem o mou tvorbu a doporučil mě ke konzultaci do Prahy. V tom létě se mi rozsvítilo. Samovolně se mi vybavilo plno senzačních nápadů a inspirací. Mé očekávání umělecké podpory od dané postavy, s vysokým profesionálním jménem, nebylo pro daný projekt naplněno, čili po roce, v létě, začínám tvořit sám.

9.srpna předávám manažerovi kontakt na důležitou osobu, která by mi mohla v budoucnu pomoci k projektu, jež pomůže tvorbě americké star Madonny, tím, že např. její méně známé skladby vysoce profesionálně předvede publiku naprosto v jiném žánru, ale na vysokém uměleckém levelu. Manažer mi psal v onen den jásavou zprávu, že se subjektem komunikoval a není vše ztraceno. Při deštivém odpoledním tréningu, na chatě, mu tekly slzy a předal mi dar- přívěšek ve tvaru klíče. Řekl: „tohle je cesta, …klíč k Tobě!“ Také mi ukápla slza, protože jsem věděl, že jsme se seznámili osudovou cestou, … kdysi před rokem. Kontakt na subjekt jsem obdržel v nečekaný okamžik od nečekaného člověka, …ve smutných dobách mého soukromí. V té době, v osudový okamžik před rokem, bych neřekl, že s manažerem vytvoříme plno projektů, a že nás neminou ani spory. Dnes již vím. Madonna otevřela naši cestu a osud ukázal, kudy můžeme kráčet dál.                

Během roku 2018, na mých služebních cestách, u dráhy, (do Budapešti, Vídně, Varšavy, Curychu), vzniká plno inspirací, textů, aranží, pro celý projekt.

Dne 25.8.2018 nás navždy opustil náš tatínek. Zemřel po dlouhé nemoci. O den později cestuji polským expresem do rodného města na Moravě a konečně jsem stvořil dopis pro kompetentní subjekty- odůvodnění, co mě vede k projektu,  tvořit pro Madonnu.

26.9.2018 odesílám svému hlasovému kouči nástřel prvního projektu- aranž pro „What it feels like for a girl“ s nazpívaným vokálem, v kontratenoru. Po kliknutí na tlačítko „odeslat“, se mi v mysli zobrazila celá minulost. Muž, kterému často oponuji, je ten, kterého jsem ležící v nemocnici s diagnózou „epistaxis“, minulý rok nakontaktoval, aby mi s projektem „Madonna in contratenor“ pomohl. Tenkrát jsem ani nevěděl, že budeme rodinní přátelé!

„What it feels like for a girl“ připomínala mému manažerovi pentatonickou harmonii. Během září začínám pracovat na další písni, „Incredible“, v Polsku, a v první polovině října se rozhoduji tvořit skladbu v čínské pentatonice. První aranže vznikají v Praze, kdy též pro lepší orientaci v technice jihovýchodních stupnic, studuji ve svém volném čase teorii pentatoniky a během dalších dnů vznikají první aranže- kombinace mé specifické harmonie s pentatonikami, v Praze a Budapešti.

Dne 13.10.2018, na mé podzimní procházce Prahou- Stodůlky, nabírám inspiraci a nápad hřející mě u srdce: každou píseň projektu „Madonna in contratenor“ obohatit v její mezihře pokaždé absurdní harmonickou melodií. Specifikum mé hudby se velkým procentem prolne do celého projektu. Posluchač by se mohl při poslechu každé písně těšit na „harmonickou šílenost“, uprostřed, (v mezihře), každé písně.

Počátkem listopadu, 2018, jsem ponořen v podzimních inspiracích. Slunečné podzimní cesty, na Moravu, střídají večerní inverze. 2. listopadu se stávám dvojnásobným strýčkem- Alberta navštěvuji v olomoucké porodnici a s maminkou ukazujeme šťastné fotky na osmdesátinách tety Růženky. „Incredible“ a silně závažné harmonie písně, dokončuji na cestách, k mámě, na Moravu. První tóny „Like a flower“ vznikají 5. listopadu, na mé služební cestě, v Budapešti. Časová akustická kytara, v intru, a tóny, jejichž nesdělnost působí tolik časově, začínají intro písně, o které jsem se na přelomu října a listopadu rozhodnul, že bude prubířskou písní projektu. Vzpomínky na dětství a podzimní období, kdy mi tatínek vyrobil elektrický lampion, magie a krása večerního průvodu, mě inspiruje ke grafikám a obrazovému doprovodu projektu.

S koncem roku 2018, je čas zaslat současný stav dema na konkrétní subjekty. Příjemným dárkem balení by mohlo být cd s přezpěvem mé autorské písně „I met Madonna“, v tenorové verzi, (bonus balení). Srdíčkem bych rád podpořil hlasový záznam tak, že pro píseň „Like a flower“, namaluji průvodní obrázkový klip, s tématem lampiónových průvodů, jihoasijské lidové kultury, apod..

  1. listopadu, 2018, historicky poprvé, prezentuji svému hlasovému kouči předfinální podobu skladeb (vokál, i aranžmá), „What it feels like“, „Incredible“, „Like a flower“. Ve večerních hodinách se mi svěřuje zprávou, že je citem, i srdcem projektu unešený. V ten večer, během hlasové lekce, mi v mysli přišla odpověď, jakým způsobem projekt pojmout. „Petr Nezhyba je extrémně křehký muž. Jemné kontratenorové legáta, puntičkářsky propracované aranže, do zcela extrémní jemnosti a mrazivé harmonie, smíšené s ornamenty jemných a křehkých grafik, značky- Petr Nezhyba, vyplyne, jako výsledek osobnosti a povahy umělce: zalíbení ve světě extrémní jemnosti a křehkosti, v jejích tónech, barvách a tvarech.

V předvánočním období, se začátkem prosince 2018, na své cestě od mámy do velkoměsta pražského, vytvářím kombinace textu pro nápěv prvních úryvků tvorby, do Ameriky. Nápad, neustálého opakování refrénu, jako mantry, v písni „Like a flower“, kdy až na závěr, v části „end“, otevřu smysl textu, z originálního bridge písně Madonny, bude mít za následek časový běh, kdy jako autor písně na motivy Madonny, otevřu odpověď, jako zátiší části skladby, až na jejím konci.

Je 6. ledna, 2019, čeká mě specifická oslava narozenin, s převahou neklidu v duši, typickou pro začátek tohoto lednového období a ve studiu, v Rudné u Prahy, nazpívávám první projekt: „What it feels like for a girl“. Časově citlivý vokál, místy v refrénu, až jakoby trpící, plačící, …jako bych si představil křehkou ženu mrznoucí v chladné síni a poslouchal její třepotající se hlásek, dále, …sladký dámský vokál, jeho klidná barva, jako z dětské pohádky, dramatizace v obou částech bridge, kdy hlasem postupně zdůrazňuji, verš po verši, ve stoupající gradaci, svůj neklid, jak vypráví text.

Projekt lze realizovat na jakékoli jiné produkci, jako závěrečné „boom“, kdy Adonnis vystoupí stylizován

do role „Adonnis- kontratenor/ Madonna cover“.

BŮH MI DAL ZNAMENÍ:

  1. 7. 2018 v jednu večerní hodinu, při cestě vlakem, rozmlouvám s Bohem. Po měsících rozhodování jej dnes prosím, ať mi pošle znamení, které tři písně z repertoáru Madonny bych mohl zpracovat v projektu. Během pár minut mi v hlavě zní méně známá skladba „Gone, gone, gone.“ Přitom jde o opravdovou nápovědu z Hůy, jelikož zadavatel požaduje přednostní zpracování méně známých skladeb.

13.9.2018: na pracovní cestě, z Curychu, vyhledávám pro tvorbu tréningového podkladu, na internetu, akordy k písní „What it feels like“, a nechtěně mi naskočí ve vyhledávači chords k písni „Incredible“. Pravda je, že jde o mou oblíbenou píseň, z let stěhování do velkoměsta, v roce 2008, a zároveň o méně známou Madonninu píseň, což odpovídá požadavku zadavatele- zhotovit spíše méně známý repertoár.

17.9.2018: na pracovní cestě do Varšavy vychystávám na cestu svůj vlak a do vagonu mi vlétnul velký barevný motýl. Vůbec se mě nebál…, spíše mi připadalo, že mě sleduje. Pláču, protože v něm cítím tátu, co nás nedávno opustil, …navždy. Jak ve spěchu chystám oddíly vozu, pláču a říkám si, že nesmím přímo před ním, …byl by smutný a nechtěl by vidět, že jsme smutní. Seděl po dobu půl hodiny za rohem, na stěně přestavku vozu. O dva dny později mi manažer říká, že motýl je symbol křehkosti, plachosti a přelétavosti. Měl by být jako grafika na velké rekvizitě „vaně“, v projektu „Adonnis“. Mně ihned napadá myšlenka, skladby „Butterfly“, od Madonny, a možná je dalším znamením, jaký cover pro projekt „Madonna in contratenor“ vytvořit, jelikož splňuje všechny požadavky zadavatele.  

V polovině listopadu, 2018, kontaktuji subjekt, který je mým oltářem a bránou na západ. S cennou radou: „tvořte srdíčkem a zapomeňte na slovo „perfekcionismus“, mi dodává odvahu a chuť tvořit na písni „Like a flower“. 17. listopadu provádím modlitbu a rituál, s asistencí kněze, v kostele sv. Jakuba, na Stodůlkách a modlím se k Bohu pro zdraví své rodiny, tatínka, radu, inspiraci, mír spolutvůrců, a znamení, jak s projektem postupovat dál. Několikahodinová dřina způsobila narození významných časových a harmonických úseků skladby.

HISTORIE JEDNOTLIVÝCH PÍSNÍ:

WHAT IT FEELS LIKE FOR A GIRL, (vokál- 2017, Praha/ aranžmá- 2018, Praha, Varšava):

V zimě, 2017, pravidelně trénuji kontratenorový vokál na danou skladbu, v okolí mého bydliště, na Lýskově ulici, jelikož silný trénink by rušil sousedy. V druhé polovině léta, 2018, na popud mého hlasového kouče, pracuji v Abletonu 8 na tréninkové aranži.

INCREDIBLE, (aranžmá, 2018, Polsko):

Na své služební cestě, z Varšavy, do Krakova, načínám první tóny pro tréninkovou aranž, v Abletonu 8. Crazy harmonie transponovaného refrénu vzniká v říjnu, v Rakousku- stačí pár posunů jednotlivých tónů a promyšlení vzájemné návaznosti akordů.

TIRÁŽE PÍSNÍ:

PETR NEZHYBA (ADONNIS): WHAT IT FEELS LIKE FOR A GIRL

Cover (Madonna)/ projekt: Madonna in contratenor, aranžmá: P. Nezhyba, Praha, 8/ 9- 2018,

Varšava, 9- 2018,/ studiová verze- nápěv a mastering: Studio pro muzikanty, Rudná u Prahy, 1- 2019

  1. PETR NEZHYBA (ADONNIS): INCREDIBLE

Cover (Madonna)/ projekt: Madonna in contratenor, aranžmá: P. Nezhyba, Polsko, 9- 2018,

Varšava, 9- 2018, Curych, 10- 2018, Praha, Olomouc, Prostějov, 11- 2018/ vokál: P. Nezhyba, Prostějov, Olomouc, Praha, 11- 2018,

3.PETR NEZHYBA (ADONNIS): LIKE A FLOWER

Cover (Madonna)/ projekt: Madonna in contratenor, aranžmá, vokál: P. Nezhyba, Budapešť, Praha, Vídeň, 11- 2018,

  1. PETR NEZHYBA (ADONNIS): BEST NIGHT

Cover (Madonna)/ projekt: Madonna in contratenor, aranžmá, vokál: P. Nezhyba, Praha, 3- 2019,

PROJEKT- MADONNA IN CONTRATENOR: (vokál a trubka: P. Nezhyba, Praha, 2018, aranžmá: P. Nezhyba, Praha 2018, umělecká režie: P. Nezhyba, Praha,2018, grafický design: P. Nezhyba, Prostějov, (album grafik- Für Sandra Cretu II- březen, 2008, Prostějov/ titul- červenec, 2018, Prostějov)/ vznik projektu: Prostějov, Praha, 2017, výroba projektu: Prostějov, Praha, 2018)/ = HVMT

..

VERZE- CRAZY HARMONY:Incredible, What it feels like for a girl, Like a flower- hudba i aranžmá: P. Nezhyba, Rakousko, 1- 2019, trubka (Incredible, Best night): kompozice a interpretace: P. Nezhyba, Praha, 3- 2019

anglická verze:

For several years, I have been asked by the Copyright Protector Association for a permission- to sing a few pieces of Madonna’s repertoire and to publicly present the project. The unnamed entity, from the OSA organization, overlooks me after a couple of years of hesitation that my proposal is totally impossible to implement because of a legal issue, pardoning and advising to me the secret of how to do that.
Summer 2017 was a complication for me in private life (care for seriously ill parents), which made me hospitalized as a patient. The sign of my project at that time was the admission of a neighboring patient who showed interest in my work and recommended me for a consultation in Prague. That summer I lit up. I had a lot of sensational ideas and inspiration. My expectations of artistic support from that character, with a high professional name, were not fulfilled for the project, that is, after a year, in the summer, I started to create myself.

In August, 2018, I’m giving my manager a contact with an important person, who could help me in the future with the project for Madonna, for example, her less-known compositions will professionally show the audience in a completely different genre, but at a high artistic level . The manager wrote me a jubilant message on that day, that he was communicating with the subject and not everything was lost.

PETR NEZHYBA (ADONNIS): WHAT IT FEELS LIKE FOR A GIRL

Cover (Madonna)/ project: Madonna in contratenor, arrangement: P. Nezhyba, Prague, 8/ 9- 2018,

Warsaw, 9- 2018,/ studio: Studio pro muzikanty, Rudná u Prahy, 1- 2019

  1. PETR NEZHYBA (ADONNIS): INCREDIBLE

Cover (Madonna)/ project: Madonna in contratenor, arrangement: P. Nezhyba, Poland, 9- 2018,

Warsaw, 9- 2018, Zürich, 10- 2018, Prague, Olomouc, Prostějov, 11- 2018/ vocal: P. Nezhyba, Prague, Olomouc, Prostějov, 11- 2018,

3.PETR NEZHYBA (ADONNIS): LIKE A FLOWER

Cover (Madonna)/ project: Madonna in contratenor, arrangement, vocal: P. Nezhyba, Budapest, Prague, Vienna, 11- 2018,

  1. PETR NEZHYBA (ADONNIS): BEST NIGHT

Cover (Madonna)/ project: Madonna in contratenor, arrangement, vocal: P. Nezhyba, Prague, 3- 2019,

PROJECT- MADONNA IN CONTRATENOR: (vocal and trumpet: P. Nezhyba, Prague, 2018, arrangements: P. Nezhyba, Prague 2018, artistic direction: P. Nezhyba, Prague,2018, graphic design: P. Nezhyba, Prostějov, ( collection of drawings- Für Sandra Cretu II- March, 2008, Prostějov/ title- July, 2018, Prostějov)/ creation of the project: Prostějov, Prague, 2017, production of the project: Prostějov, Prague, 2018)/ = HVMT

..

CRAZY HARMONY:Incredible, What it feels like for a girl, Like a flower- music and. arr.: P. Nezhyba, Austria, 1- 2019,  trumpet (Incredible, Best night): composition and interpretation: P. Nezhyba, Prague, 3- 2019

 

  1. HUDEBNÍ ALBUM: OD NICOTY KE HVĚZDÁM, PRAHA, 2018

(NOVÉ PÍSNĚ A HISTORIE POZDNÍHO PODZIMU):

Název: Od nicoty ke hvězdám

Moto: Z příběhu show poznávám sám sebe a nacházím řešení k nevyřešeným životním otázkám, setkávám se s osudovými lidmi, kteří ovlivnili můj život, ale dnes s mnohými již osobně nežiji, naopak potkávám nové.

Rok: 2018

Místo: Praha

Specifikace: Písně pro show „Od nicoty ke hvězdám“, 2018, Praha, Budapešť, Curych

Subjekty: Hudba, text: Petr Nezhyba

POŘADÍ:

1.SONG1: OD NICOTY KE HVĚZDÁM, 3- 18/ PRAHA- ŘAZENA DO ONKH- ALBUM A ONKH- SHOW

2.SONG2- EMPTINESS -3/ 18, PRAHA- ŘAZENA DO ONKH- ALBUM A ONKH- SHOW

3.SONG3- ME IN MUSART- DUBSTEP1- 3/ 18, PRAHA, (VERZE ALIEN- 5/ 18, BUDAPEŠŤ)- ŘAZENA DO ONKH- ALBUM A ONKH- SHOW
4.SONG4- NEZNÁMÁ- 4- 18/ PRAHA- ŘAZENA DO ONKH- ALBUM A PROJ. ADONNIS

5.SONG5- DUBSTEP2- REAL DANCE- 4- 18/ PRAHA, ŘADÍ SE DO ONKH- ALBUM A ONKH- SHOW

6.POZDNÍ PODZIM- 4- 18/ PRAHA- ŘADÍ SE DO ONKH- ALBUM A ONKH- SHOW

Historie: Na přelomu ledna a února 2018,na poukaz svého hlasové kouče, Z. Klumpara, že bych měl po několika měsících obnovit tendence svého tvůrčího zájmu, uvažuji nad podobou příštího koncertu. Na jedné z lednových cest, k rodičům, na Moravu, dostávám nápad vytvořit minimalistické postmoderní show. Při úvahách o čem psát docházím k závěru, že tentokrát musím psát opravdu od srdce a o čem opravdu vnitřně psát chci. Příběh o mně, propojený dobovými skladbami, melancholicko- časovými inspiracemi a pocity, vše propojené s událostmi odehrávajícími se s vývojem mé umělecké dráhy, nás při tréningu choreografie vždy rozplakaly. Během února volíme prostory HAMU, divadla Inspirace, v Praze. Koncem března začíná spolupráce s choreografkou R. Sabongui, tvorba scény ve spolupráci se Z. Klumparem a první skladby pod vedením mého lektora školy hudební produkce: Musartedo, v pražské Zbraslavi. V pozdějších dnech nastaly dni plné komplikací, hlavně, co se týče castingů na tanečníky, kdy jsme zažili opravdové házení klacků pod nohy. Po několika týdnech funguje R. Sabongui jako konzultant a denní tréningy choreografie mě vybičovaly k výsledkům spokojenosti profesionálních konzultantů. Show začalo nabírat barvu a časové choreografie písní, nové provedení časové harmonie písně „Pozdní podzim 2018, formují postupně základy projektu. Během května získávám profesionální usazení choreografie, zvuku, projekce, taneční tým nasává pohyby a rekvizity máme již nakoupené. Dne 11.května 2018 produkuje Z. Klumpar „One men show, v Praze, na níž startujeme s reklamou v podobě skladby „I met Madonna 2013“ a „Sacirifice 2018“, soutěží o lístky a nový start s nápadem veřejné generálky dne 6.května, rýsují celou cestu k úspěchu. Během května dokončuji písně „Emptiness“ a „Me in Musart“. Nové písně, (viz. níže), pro hudební album, jako zárodky vnikaly již v dubnu. (Od nicoty ke hvězdám- březen/ duben a dále dubnové: Me in Musart, First steps, Emptiness, Neznámá, Real dance). Dávná píseň „Pozdní podzim“, z hudebního alba „Já a ty“, Prostějov, 2006, je v roce 2018 přearanžována pro produkci „Od nicoty ke hvězdám“, Praha, 2018, Divadlo Inspirace“, a jako jedinná ze skladeb alba „Od nicoty ke hvězdám“, 2018, zní jako druhá v pořadí na produkci. Píseň „Neznámá“, je již od léta 2018 plánována k zařazení do popové sekce multižánrové produkce „Adonnis“, Praha, 2018, Divadlo Inspirace. Verze pro „Adonnis“, je dokončována v září, 2018, v Praze, Curychu, atd.. Během roku 2018, na mých služebních cestách, u dráhy, vzniká plno inspirací, textů, aranží, pro celý projekt.

Z příběhu show poznávám sám sebe a nacházím řešení k nevyřešeným životním otázkám, setkávám se s osudovými lidmi, kteří ovlivnili můj život, ale dnes s mnohými již osobně nežiji, naopak potkávám nové.

Playlist:

  1. Od nicoty ke hvězdám, (From emptiness to the stars)

Hudba: P: Kalina, P. Nezhyba, březen/ duben, 2018, Praha, text: P. Nezhyba, duben, 2018, Budapešť

  1. Me in Musart/ verze: Dubstep

Hudba: P. Nezhyba, text: P. Nezhyba, březen/ duben, 2018, Praha

(verze Alien, květen, 2018, Budapešť)

  1. First steps

Hudba: P. Nezhyba, text: P. Nezhyba , březen/ duben, 2018, Praha

  1. Emptiness

Hudba: P. Nezhyba, text: P. Nezhyba, duben, 2018, Praha

  1. Neznámá

Hudba: P. Nezhyba, duben, 2018, Praha/ září, 2018, Praha/ Curych, text: P. Nezhyba, duben, 2018, Praha/ září, 2018, Praha

  1. Real dance

Hudba: P. Nezhyba, text: P. Nezhyba, duben, 2018, Praha

BONUS:

  1. Pozdní podzim (2018):

Hudba: P. Nezhyba, text: P. Nezhyba, 2006, Prostějov/ verze 2018: duben, 2018, Břeclav

O skladbách:

  1. Od nicoty ke hvězdám

Hudba: P. Kalina, P. Nezhyba, text: P. Nezhyba, březen/ duben 2018, Praha

Původní záměr vyvrcholení show, kdy jsem šťastný s člověkem mého srdce, se odklonil jinam, ale píseň je směrována na pomyslný typ závěru příběhu.

Text vznikl ve stejnou dobu, jako hudba. Myšlenkou textu: srdce řídí většinu v životě.Ne jen myslí dojdeš ke svému cíli. Bůh i srdce dokáží víc.

Harmonii načíná P. Kalina a připomíná mi hodně sladkou variantu jazzových harmonií popu.

  1. Me in Musart/ verze: Dubstep

Hudba: P. Nezhyba, text: P. Nezhyba, březen/ duben 2018, Praha

(verze Alien- Budapešť, květen, 2018)

Tak jak mě zaujala na příbězích jiných hrdinů kontrastní část show, nebo- li změna pozorovaná nezůčastněným sledovatelem času, kontrastní je i píseň vyjadřující divokou část mé minulosti.

Text vznikl v červnu 2018, v Praze. Inspiruje mě příběh oné části show, ve které je umístěna tato skladba. Poslední zastavení a úvaha hrdinů o mně. Tučným písmem je vyjádřena myšlenka: záležitosti, co jsou Vám cizí, mohou být právě ty pravé a pro Vás v životě příjemné, řešení Vaší situace a životní cesty.

Můj sen a první nápad, vůbec, k albu „Od nicoty ke hvězdám“, bylo vytvořit zatěžkaný, vážný, až pyšný hip hop nebo dubstep.V Budapešti, v březnu, 2018, komponuji verzi „Alien“, pro produkci.

  1. First steps

Hudba: P. Nezhyba, text: P. Nezhyba , březen/ duben 2018, Praha

Nebo- li první kroky práce v Abletonu.

V červnu 2018 píší text,… v Praze. Hudební software, jenž hledám po mnoho let, již vlastním. Je pro mě oříškem. Na závěr otevírám pravdu. Již jsem těžký úkol zvládnul a proč? Můj nový přítel- hudební software, a má trpělivost a práce srdce a mysli, jak se s ním zkamarádit.

  1. Emptiness

Hudba: P. Nezhyba, text: P. Nezhyba, duben 2018, Praha

Smutná chvíle, …chvíle prázdnoty- nemoci, zklamání, péče o rodiče, které mě provázely v roce 2016, má být vyjádřena touto písní. Etapa do show vložena nebude.

Při psaní textu, v červnu 2018, v Praze, cítím opravdu prázdnotu. Smutná etapa postihující naší rodinu je naštěstí již dávno pryč. Píseň pojednává o tom, jak nemoc oddaluje tátu od nás. Táta se uzdravil a já zpívám, že jsem jej získal zpět, a jak se vše ubíralo dál. Vrátil se jinak, než jsem já čekal, ale časem pohopil.

Hudba, až silně specificky harmonická, připomínající romantiku ale i díky přidaným intervalům, temnotu, se vyvíjí s podpůrnou účastí lektora I. Ochepovsky. Skladba získává v dalších měsících větší a větší barvu electro. Vedle „Pozdni podzim 2018“, „Me in Musart Alien“, dostává jako první propracovanou podobu, s vidinou finálu.

  1. Neznámá

Hudba: P. Nezhyba, duben, 2018, Praha/ září, 2018, Praha/ Curych, text: P. Nezhyba, duben, 2018, Praha/ září, 2018, Praha

Text povídající o sevření srdce protokoly a systému dnešní doby v podobě přehnané administrativy, nabírá další obrátky a podobu, s šetpanými verši a verzí „Šachovnice“, v září 2018, v Praze.

Druhou skladbu s harmonií, jež je mým životním snem- opakující se linka meditativního charakteru se smutnými jazzovými akordy, zacházejícími až do harmonie specifičnosti, či klasiky. Připomínající vložku meditativní opakující se linky, co rázně přijde, zmedituje posluchače a odejde. Časovost příběhu linky je použita již v mnoha mých starších projektech, kdy jsem se jako mladý umělec  inspiroval především projektem Enigma. Časovost závěru, kde harmonie začíná měnit podobu, v některém typu těchto skladeb řídne, propojena basem, který časově mění celou harmonii, či vymizí a tím vytvoří neúplný časový harmonikcý závěr.Vokál je dotvářen v září 2018, v Praze a Curychu, a verze pro multižánrovou produkci “Adonnis“ je vyexportována.

Tak jak mi někdy radí můj hlasový kouč, že přehnaný a svázaný systém, kterým se člověk dokáže v obseci v životě bičovat, není ta nejlepší varianta. Srdce někdy dokáže víc. I vyřešit otázku, jak dojít k řešení něčeho. Přijde přirozeně samo. Text píši v červnu, 2018, v Praze. V tvorbě hudby a textu pokračuji v témže roce, v září, po smrti mého otce, jelikož s manažerem uvažujeme o tom, zařadit skladbu na multižánrové show „Adonnis“, Praha, 2018, Divadlo Inspirace, Praha.

Píseň „Neznámá“, je již od léta 2018 plánována k zařazení do popové sekce multižánrové produkce „Adonnis“, Praha, 2018, Divadlo Inspirace. Verze pro „Adonnis“, je dokončována v září, 2018, v Praze, Curychu, atd..

  1. Real dance

Hudba: P. Nezhyba, text: P. Nezhyba, duben, 2018, Praha

Po tréningu choreografie pro stejnojmenné show produkuji krátký vstup, ve kterém převléknu kostým. Inspirují mě vzpomínky ze včerejšího tréningu choreografie, kdy Adonnis, jako milovník téma „eros“, vyzdvihuje sex a perverzi na vysokou uměleckou úroveň- formu krásna.

Ten tanec, něčím nový, zvláštní, chci zažít znovu. Tu magii, pohyby, vše, co v něm bylo. Text vznikl v červnu, 2018, v Praze.

Hudba, ke které mě inspiruje „úchylostyl“ popu,vzniká též v době mého studia hudební produkce „Ableton“, ve Zbraslavi u Prahy.

BONUS:

  1. Pozdní podzim (2018):

Hudba: P. Nezhyba, text: P. Nezhyba, 2006, Prostějov/ verze 2018: duben, 2018, Břeclav

Text z dob života v Prostějově, kdy sentimentální podzim přecházel ve svůj slabší ráz, před zimou, líčí můj milostný vztah spějící ke konci.

Dávná píseň „Pozdní podzim“, z hudebního alba „Já a ty“, Prostějov, 2006, je v roce 2018 přearanžována pro produkci „Od nicoty ke hvězdám“, Praha, 2018, Divadlo Inspirace“, a jako jedinná ze skladeb alba „Od nicoty ke hvězdám“, 2018, zní jako druhá v pořadí na produkci. Velmi specifickou hudební harmonii, zacházející do Chill out, časově vyjadřující sentimentalitu a příběh podzimu, z tenkrát, si ponechala bez budoucích harmonizačních zásahů. Harmonie vznikla v Břeclavi, v dubnu, 2018. V dalších měsících, s podporou lektora I. Ochepovsky, skladba získává nádech electro a dohrávky kytar.

Verze aj:

  1. Od nicoty ke hvězdám, (From emptiness to the stars)

Music: P: Kalina, P. Nezhyba, March/ April, 2018, Prague, lyrics: P. Nezhyba, April, 2018, Budapest

  1. Me in Musart/ version: Dubstep

Music: P. Nezhyba, lyrics: P. Nezhyba, March/ April, 2018, Prague

(version Alien: May, 2018, Budapešť)

  1. First steps

Music: P. Nezhyba, lyrics: P. Nezhyba, March/ April, 2018, Prague

  1. Emptiness

Music: P. Nezhyba, lyrics: P. Nezhyba, April, 2018, Prague

  1. Neznámá

Music: P. Nezhyba, April, 2018, Prague/ September, 2018, Prague/ Zürich, lyrics: P. Nezhyba, April, 2018, Prague/ September, 2018, Prague

  1. Real dance

Music: P. Nezhyba, lyrics: P. Nezhyba, April 2018, Prague

BONUS:

  1. Pozdní podzim (2018):

Music: P. Nezhyba, lyrics: P. Nezhyba, 2006, Prostějov/ version 2018: April, 2018, Břeclav

Zvláštní pozornost věnuji písni „Pozdní podzim“ z dávného alba „Já a ty“, 2006, Prostějov“. Romantická láska podzimního času se proměňuje v jiný čas- zimu/ vyjádření přírodních úkazů kraje grafikou i textem. Píseň se zvonnými sekvencovými synťáky v mezihrách, podpořené časovou harmonií se v roce 2018 přeline ve velmi specifický rys harmonie. Sentimentální, až depresivně romantický. Harmonie ploch posluchači připomíná pocit „něčeho dávného, dálného, sentimentálního“…, zde podzim. Při studiu hudební produkce ve škole „Musartedo- Praha -Zbraslav“, v roce 2018, dostává skladba dále novější a modernější podobu.

  1. PROJEKT „OD NICOTY KE HVĚZDÁM- SHOW“:

1/ 2018, PRAHA/ PROSTĚJOV: Manažer o mně ví, že jsem showman a nemám daleko k tomu, vymyslet a sestavit své show. Dává mi za úkol přemýšlet o ději, scéně, kostýmech, atd.. Při jedné lednové cestě vlakem na Moravu, k rodičům, mě napadají šílené věci: minimalistické postmoderní show. Časem přicházím na to, že pokud má projekt jít z mého srdce, musí se jednat o aktualní problémy, které v sobě řeším. Rozhodnuto bylo brzy: show bude o mně. Příběh o Petru Nezhybovi, romantiku, prožívajícím naivní lásky ve městě Olomouc se změní ve zklamání a v osudovou cestu za slávou do velkého města. První roky v ulicích velkoměsta, průřez mnohaletou tvorbou a inspiracemi, start profesionální dráhy, období  studia na konzervatoři, až po dnešní vyspění v nového „Adonnise“ a profesionálního umělce, je zpracováno hudebně, choreograficky, scénicky, herecky. Průřez uměleckou dráhou, která je ovlivňována současnými událostmi, milostnými prožitky, podbarvené reflektory, scénou a autorskou hudbou, nenechá diváka vydechnout. V čem je Petr ve své show jedinečný? Silné emotivní prožitky přenášené na diváka mrazí v zádech a totálně diváka přibíjí hřebíky k sedačce. Petr líčí natvrdo a upřímně svůj příběh. Během roku 2018, na mých služebních cestách, u dráhy, vzniká plno inspirací, textů, aranží, pro celý projekt.

2- 5/ 2018, PRAHA/ PROSTĚJOV: Perné měsíce příprav, kdy dojíždím na několikahodinové tréningy choreografie a vokálu. Připravuji výtvarné materiály pro projekci, aranžuji hudbu.

6/ 2018, PRAHA/ DIVADLO INSPIRACE, HAMU: Veřejná generálka pro žáky základních škol a následná premiéra. Nejlepší ohlas měla nečekaně píseň „Iniciály“. Mladé fanynky a fanoušci se na ulici zdraví pozdravem „Iniciály“.

9/ 2018, PRAHA/ DIVADLO INSPIRACE, HAMU: Show pro kameru, (tvorbu live verze pro DVD).

 

  1. KŘEST SINGLU „INICIÁLY“, PRAHA, PODZIM, 2018:

LÉTO 2018: Týdny po mimořádném úspěchu se singlem, (historii singlu s časovou harmonií vyjadřujícího smutek tří let, již znáte z povídaní na mých webech, …jedná se o mou životní událost a nejmilejší píseň), mi manažer navrhuje zorganizovat křest. Formou besedy? S hosty?

SRPEN 2018: Kontaktujeme mou oblíbenou herečku Jaroslavu Kretschmerovou…, ta pokřtí single „Iniciály“. Tento den slyšela o mém dalším připravovaném srdcovém projektu „Madonna in contratenor“. Není v České republice zpěvák, co by tenor, který by falsetem přezpíval Madonnu, snažil se o autorizaci písní a navázal spolupráci s Madonnou. Petr Nezhyba je jedinný.

H I S T O R I E :
(H I S T O R I C A L E V E N T S)
A ADONNIS IMAGE/ ADONNIS IMAGE
B VELKÉ PROJEKTY/ THE GREAT PROJECTS
C ROZBOR DĚL/ ANALYSIS OF ART
D PLAYLISTY, VERZE PROJEKTŮ, VIDEOPROJEKCE, KOSTÝMY, REKVIZITY/ PLYLISTS, VERSIONS OF PROJECTS,
MULTIMEDIA, COSTUMES, PROPERTIES

  1. A) ADONNIS IMAGE/ ADONNIS IMAGE

ADONNIS 2010:
KLOBOUK „Á LA M. JACKSON“/ PUNK- RUKAVICE / ČERNÉ TRIKO- BLACK SABBATH/ JEANS/ ŠRÁKY DOLŮ
ADONNIS 2016:
KLOBOUK „Á LA M. JACKSON“/ ČERNÉ RUKAVICE S USTŘIŽENÝMI KONEČKY / ČERNÉ SAKO/ ČERNÉ SVÁTEČNÍ KALHOTY/ ČERNÉ SVÁTEČNÍ BOTY
ADONNIS 2017:
KLOBOUK „Á LA CO ŽIVOT DÁVÁ“ / ČERNÝ KABÁTEK SE STŘÍBRNÝMI KNOFLÍKY A POD NÍM ČERNÝ VRCHNÍ DÍL, HOLÉ POPRSÍ/ JEANS
ADONNIS 2018:
BÍLÝ NÁTĚLNÍK/ MASKÁČOVÝ KABÁTEK/ PUNKOVÝ OPASEK / JEANS/ BÍLÉ BOTY, …MOŽNO DOPLNIT O STŘÍBRNÝ CABARET- KLOBOUK
——————————————————————————————————–

  1. B) VELKÉ PROJEKTY/ THE GREAT PROJECTS

FOTO: X

GRAFIKA:
BAREVNÉ POCITY V DÁLKÁCH- PROSTĚJOV, 2002:
Melancholické pocity té doby. Čas dávám dohromady s inspirací v dalekých zemích. První výtisky jsem vystavil v té době v mém pokoji, v Prostějově. Za pár let se objevily v materiálech vytisknuté verze, na křestu Fucker, Fatal club, Praha, 2014/ v divadle Rockopera, Praha, (2014).
MY LIFE IN ASIA- PROSTĚJOV, 2006:
Dálnost zemí, zejména východu. Byzantská architektura. Inspirací mi byl videoklip „Callais went away“, projektu Enigma, kde povoz putující zemí, která nemá konce, doprovází bledé slunce daleké země.
MOJE TAJNÁ ZEM- PROSTĚJOV, 2006:
Země severu, Normandie, Finska, severního Německa. Podivné útvary v krajině. Zamrzlá země, kde čas stojí a dálka neznamená nic.
JÁ A TY- PROSTĚJOV, 2006:
Stejnojmenné hudební album, Prostějov 2006, líčí můj milostný vztah. Blednoucí slunce a pozdní podzim, jehož slunce a vše kolem se mění ve smutek a zamrzlý čas, podporuje můj stesk- pocity ze vztahu a zároveň samotu.

MALBA:
ŠOUBYZNYS, 2015- 16, Prostějov/ Praha):
Olej a experimentální techniky hojí mou bolest po skončení studia. Kontroverze stále převládá.
SANDRA CRETU, 2015- 16, Prostějov/ Praha)
Plno projektů vzniká na cestách při mém kočovném zaměstnání. Kontroverze spojena s časovými prvky líčí mé pocity té doby.

VÝTVARNÉ PRÁCE:
FETISH ANGEL, PRAHA, 2014:
V těchto letech cítím silnou svobodu tvorby. Žiji spíše osamělý život a poznávám jiné dimenze a krásy svého bydliště a okolí na Stodůlkách, kde vznikají šílené projekty, klipy, grafické návrhy, atd..
Dodnes si pamatuji na nekonečné hodiny výroby, kdy na mém bytě v ulici Lýskova, v Praze, Stodůlky, bojuji s barvami, výpary z barev a ředidel. Rodí se ale nový projekt.
FUCKER KOSTÝM, PRAHA, 2014:
V těchto letech cítím silnou svobodu tvorby. Žiji spíše osamělý život a poznávám jiné dimenze a krásy svého bydliště a okolí na Stodůlkách, kde vznikají šílené projekty, klipy, grafické návrhy, atd.. To léto, kdy se fotily promo fotky a točil trailer, ve spolupráci s manažerkou K. Sklenářovou a kameramanem P. Kyptou, vysoké teploty bičovaly práce na projektu. Kostým je velký a obsahuje plno součástek. Nebylo jednoduché jej převést z jednoho místa v Praze na druhé. Jeho premiérou bylo natáčení „Fucker traileru“, v Praze, 2014, v klubu Alien, na Žižkově.
I MET MADONA KLIP, PRAHA, 2014- 15:
O rok později pracuji s J. Zeinerem na novém klipu. Je mým letitým snem- natočit klip na píseň věnovanou Madonně. Můj život je, co se týče vztahu, na dně, ale nenahraditelné jsou pocity z prací na projektu. Výtvarně se vyžívám ve výrobě bodců, které přikladám na svatý obraz. Celodenní natáčení zakončuji příjemným rituálem, cestou přes Prahu domů. Nové narození projektu se blíží a o to více cítím změny v sobě samém- umělecké naplnění.

VÝSTAVY:
BAREVNÉ POCITY V DÁLKÁCH/ KŘEST CD FUCKER, FATAL CLUB, PRAHA, 2014:
Během náročné kontroverzní produkce se koná v předsálí výstava výběru grafik, (ne jen album „Barevné pocity v dálkách“, ale též další následující i z pozdějších let tvorby v Praze). Panely zavěšené na technických trubkách předsálí vykreslovaly specifickou náladu akce.
BAREVNÉ POCITY V DÁLKÁCH/ DIVADLO ROCKOPERA, PRAHA, 2014:
Má profesorka zpěvu, z konzervatoře, a ředitelka divadla P. Forest, mě zaúkolovala. „Chceš- li výstavu, architektonicky a designově budeš asistovat při změně rekvizitárny divadla. Při vyměřování prostor a úklidu celé místnosti jsem našel mezi divadelními rekvizitami též historickou napodobeninu jezírka, z muzikálu Rusalky, kde účinkovala tehdy Bára Basiková. Designérka divadla, M. Fišerová mi později pomohla s pokladem papírové verze grafik na panely, které nastříkala sprejem do červenočerné barevné podoby. Myslím, že dodnes zdobí panely zákoutí rekvizitárny divadla. Posledním, kdo je tam umístil, byla P. Forest.

HUDBA:
V ŽIVOTĚ PŘIJDE OKAMŽIK- PROSTĚJOV, 2001:
Sentimentální duše mladého umělce a první protiharmonické pokusy v tvorbě. Pokusy vznikaly na mé první lásce, v podobě kompozice na klávesy, a později zděděném pianu.
MODERNÍ SVĚT- 2005, PROSTĚJOV:
Texty přinesl první životní partner. Různonáladové motivy byly později doplněny o novinku „Poslouchej“, která vznikla ve studiu D. Banáka, v prostějovských Krasicích. Do roku 2018 stále nedokončena. Časovou harmonii ale dodnes stále slyším.
JÁ A TY- PROSTĚJOV, 2006:
Stejnojmenné hudební album, Prostějov 2006, líčí můj milostný vztah. Blednoucí slunce a pozdní podzim, jehož slunce a vše kolem se mění ve smutek a zamrzlý čas, podporuje můj stesk- pocity ze vztahu a zároveň samotu.
STAR ON THE DANCEFLOOR -2006, PROSTĚJOV:
Já a ty se převinulo v pokračování, kdy se světla rozžhnou a večer začíná, a specifickou linkou tanečních skladeb zastavím album skladbou „Když se světla zhasnou“. „Když se světla rozžhnou“ a další songy vznikaly v období mé zdravotnické profese, v Prostějově. Za pár let se objevila píseň „Když se světla rozžhnou“ na prvním pražském promo večeru: „Večer s Adonnisem“, (první produkci z mého života v Praze).
VNITŘNÍ SVĚTY- POLAR NIGHTS IN ONE LAND, PROSTĚJOV, 2008:
Specifický rys harmonie a pojetí alba, i co se týče grafiky, připomíná chlad dění oněch let. Zejména v mém milostném životě.
MY RANDB FOR YOU- PRAHA, 2009:
Tvůrčí rozmach, ať již kytarových, či klávesových novinek, má inspirace texty a harmonií Timbalandovského RandB, mě nutí tvořit další produkci, v pořadí druhou, z mého života, v Praze. Bydliště přímo v centru Prahy, na Janáčkově nábřeží, bylo romantickou inspirací- inspirují mě nové známosti, spolutvůrci, atd..
FUCKER- PRAHA, 2014:
Kontroverzní pojetí umění, multináladové album kombinující tanec, jednoduchost, temnotu, bylo předurčením k uvedení se do vyššího podvědomí hudební sféry.
NZHBA- PRAHA, 2015:
Obrat v depresi a zvukově malebnou, místy scénickou, složku, vypovídá o mém životním dně. Přesto celé album, velmi kontroverzní, vytáhlo mou tvorbu na veřejnost.
OD NICOTY KE HVĚZDÁM, PRAHA, 2018:
Že by spolupráce s pražskou osobností „Z. Klumparem“, zapříčinila můj jiný přístup k sobě samému? Odlišný od minulých…, otevřít své srdce. Studium produkce Abletonu, na Zbraslavi, mi pomáhá plnit další životní sny- dlouho nenaplněné, (tvořit svou zvukovou a harmonickou značku).

TOUR:
FAST FARRAGOS SHOW, PRAHA, 2010:
Několikaletá spolupráce s kladenským bandem trvá dodnes. Dnes již pouze jako mé hostování.
Akropolis rozsvítilo v té době další cestu a jas naší kapely. Na pódiu jsem jako rockový show zpěvák zvládal náročný a co se týče žánru i tempa, silně kontrastní repertoár.
MAESTUS MODULATOR- CONFESSIONS, PRAHA, 2011:
Rodinné přátelství a též neshody/ graf křivky pohybu naší kapely byl jako sinusoida- nevybouření kluci a specifický žánr, o kterém jeden z diváků před vchodem do klubu řekl: „To je snad nějaká sekta, ne?“ První tóny intra show „Your Adonnis“ a můj příchod na pódium jsme očekávali po celé týdny. Vyplnilo se!
FUCKER, PRAHA, 2014:
Silně kontroverzní show, ale fanoušci úchylného interpreta řádili, jako diví. Pár dní po show, mi jedna z divaček, (moje profesorka herectví, na konzervatoři), řekla, že je zvláštní, že na pódiu nasadím masku a jsem jiný člověk. Může být dobře, i ne. Potěšila mě větou: „Pozvedl jsi erotiku a sex na tak perfektní uměleckou úroveň!“
I MET MADONA, PRAHA, 2016:
Pár dní před maturitou a nekonečné vyčerpávající okamžiky při přípravách na show. Tréningové prostory nám poskytla ředitelka tanečního centra ve Vršovicích. Dohady…, nejistota…, dovedly show k rozmanitým názorům.
OD NICOTY KE HVĚZDÁM, PRAHA, 2018:
Profesor Klumpar zkoumá mou psychiku a funkce srdce v tvorbě. Vznikl díky tomu nápad při mé cestě vlakem na Moravu. Minimalistické show, se scénářem na 22 stran. Po týdnech se rozšířilo o profesionální tým, repertoár, a mé potěšení- zpracovat můj umělecký život v období 15 let. Plno neúspěchů díky házení klacků pod nohy ze strany cizího tanečního oddělení nás ale nepřinutilo skončit. Bojovali jsme a prostory bydliště profesora, na Zborově, v Praze, dotáhly show do vysoko profesionálních podob.

TRAILER:
FUCKER, PRAHA, 2013:
V těchto letech cítím silnou svobodu tvorby. Žiji spíše osamělý život a poznávám jiné dimenze a krásy svého bydliště a okolí na Stodůlkách, kde vznikají šílené projekty, klipy, grafické návrhy, atd.. To léto, kdy se fotily promo fotky a točil trailer, ve spolupráci s manažerkou K. Sklenářovou a kameramanem P. Kyptou, vysoké teploty bičovaly práce na projektu. Kostým je velký a obsahuje plno součástek. Nebylo jednoduché jej převést z jednoho místa v Praze na druhé. Jeho premiérou bylo natáčení „Fucker traileru“, v Praze, 2014, v klubu Alien, na Žižkově.

KLIP:
PORNOADONNIS, PRAHA, 2013:
V těchto letech cítím silnou svobodu tvorby. Žiji spíše osamělý život a poznávám jiné dimenze a krásy svého bydliště a okolí na Stodůlkách, kde vznikají šílené projekty, klipy, grafické návrhy, atd..
Dodnes si pamatuji na nekonečné hodiny výroby, kdy na mém bytě v ulici Lýskova, v Praze, Stodůlky, bojuji s barvami, výpary z barev a ředidel. Rodí se ale nový projekt.
ŠOUBYZNYS, PRAHA 2014:
Skladba, co se leta vzpírá a nenechá se sebou hnout. Dokončena v Mladé Boleslavi, ve spolupráci s J. Holým. Pozdější nejkontroverznější klip, jehož největší finanční budget byl spotřebován za platby nájmů prostor pro natáčení. Historický moment: „Pověstný podpatek“, vzbudil rozruch i v médiích.
I MET MADONA, PRAHA, 2015- 16:
S J. Zeinerem pracuji na novém klipu. Je mým letitým snem- natočit klip na píseň věnovanou Madonně. Můj život je, co se týče vztahu, na dně, ale nenahraditelné jsou pocity z prací na projektu. Výtvarně se vyžívám ve výrobě bodců, které přikladám na svatý obraz. Celodenní natáčení zakončuji příjemným rituálem, cestou přes Prahu domů. Nové narození projektu se blíží a o to více cítím změny v sobě samém- umělecké naplnění.
CO ŽIVOT DÁVÁ, PRAHA, 2017:
M. Říha, jako kameraman a producent, dostal za úkol natočit klip, kde Adonnis je dnes již někým jiným- stává se star. Příjemný sluneční den přeměnil mrazivé dny v instinktivní pobyty na Malé straně, jež měly být srdcem mé tvorby současnosti.
——————————————————————————————————–

  1. C) ČAS V TVORBĚ (OD POČÁTKU PO DNEŠEK), PRAHA, 4- 2018
    ČASOVOST A POVÍDÁNÍ O PROJEKTECH:

Od dob své mladé tvorby se mi dostávaly zvláštní pocity při své tvorbě. Ať se jednalo o grafickou tvorbu, či hudební, textovou, každé dílo jsem posunul kupředu, pokud jsem ucítil zvláštní pocity. Jakoby mě osvítila síla a zamrazilo u srdce. Těmto pocitům podléhám při své tvorbě po celý svůj život a vždy v nich cítím určitý sentiment, čas, atd.. Tak jako např. Wagner uplatňoval „Leitmotiv“, díky kterému se neustále vracel k určité rovině, přitom daná rovina byla vždy změněna náladou a stavem děje, vyvolal v posluchači, či divákovi pocit, …něčím hluboký.

Začal jsem tento pocit nazývat čas. Vzniká při tvorbě čehokoli, tzn. textu, scénáře, grafik, hudby, atd..

Rozdělil jsem jej na:

ČASOVOST (typická pro jakýkoli druh mé tvorby): Pocit sentimentality v posluchači naskočí, pokud si propojí roviny děje vyjádřené textem, např.: píseň „Tatínkovi, Prostějov/ Praha, 2018“: „Vracím se jako muž podzimní.“ V textu dávám najevo neskutečnou sentimentalitu v tom, že letní prázdniny, trávené v Praze, byly bohaté na úsměv a rozmanité události, bohužel přišel podzim a po celé období počátku podzimu jsem působil v rodném městě…, pochovávali jsme tatínka. Za padajícího listí se vracím do kraje, kde svítilo slunce, prázdniny byly plné rozmanitosti, ale dnes již jako muž podzimní.

PROTIHARMONIE (hudební složka): Harmonii hudby napadám již od mladé tvorby určitým rozvrácením, že pod akordickou složku vložím disonantní tón, ideálně např. bas. Ten vyvolá bodavý pocit na hrudi, možná natolik sentimentální. Daná harmonická záležitost je moji značkou. Např. single „iniciály, Praha, 2018“, kde v závěru písně basová složka vyvolá posun děje.

ČASOVÁ KONTROVERZE (choreografická/ herecká složka): Kontroverzní výlev vyjadřující mou figurou, většinou podpořený časovostí v harmonii, vyvolá pocit individuality jedince v daném okamžiku, natolik harmonicky disonantní a choreograficky, či názorově odvážný, že diváka zamrazí na hrudi. Např. choreografie podpořená zpomalenou harmonií, v písni „Neznámá, Praha, 2018“, v projektu „Adonnis,Praha, 2018“. Projekt „Adonnis“ připomíná běh nálady, kde po divoké rockové sekci zastavím show zpomalenými tóny, …spíše „zamrzne“, obrátím se na komorníka  přes upřený a vyzývavý pohlede na diváky…, spíše až rázně značící „pozor“, a hbitě komorníka přijmu, aby byl čelem postavený ke mně, a začnu sám sebe záměrně exhibicionisticky předvádět- jemná, subtilní, až kontroverzní choreografie, kde si užívám svého obličeje i těla tím, že se hladím, s pohledem připomínajícím orgasmus, dávám najevo změnu svého postoje k figuře komorníka. Následně pokračuji choreografii s dějem vyjadřujícím mé zalíbení v role podřadnosti, …až do extrému. Podřadnost a svázání, až bojovným způsobem, ze strany komorníka, jehož jsem otrokem a trestanou postavou, vyjadřovala choreografie předchozí písně. Zde, v následující písni „Neznámá“, ukazuji své zalíbení v této roli.

ADONNISOVSKÉ INDIVIDUALITY, (VÍDEŇ, 12- 2018):

GESTO: Subtilita, jemnost, lehká nevyváženost. Komicky působící mluva spojená s pohybem a gestem, jež činí dohromady postavu extravagantní, se znaky sebestřednosti a umíněnosti.

CHOVÁNÍ: Subtilita, jemnost, lehká nevyváženost. Komicky působící mluva spojená s pohybem a gestem, jež činí dohromady postavu extravagantní, se znaky sebestřednosti a umíněnosti.

GRAFIKA: Puntičkářsky vykreslené tvary, se zalíbením v titěrnostech.

VOKÁL: Něžně zastřený, …se znaky sametu. Tenorová jemnost, pocit vyčerpání, jemnosti, nevinnosti a slabosti. Dámský témbr se znaky sametového chraplu.

CHOREPOGRAFIE: Zalíbení ve street dance a hip hopu. Módní nabubřelé a „nafoukané“ pózy, se znaky subtility, weigh dance, prolnuté hip hopovými a streetovými prvky, až komediálními, (posunky postaviček z pohádek, infantilní gesta). /Jednoduchá taneční choreografie, stylu „Madonna“ (krok- přísun, znaky aerobiku, volnosti, srdcové otevřenosti, lehce kombinované s vogue a street- dance), časově provází Adonnise

po celou jeho kariéru, (např.: projekt „Večer s Adonnisem (varieté)“, Praha, 2008, skladba- „Nekruť se!“/ projekt: „I met Madonna (křest klipu)“, Praha, 2016, skladba- „Tough girl“, „Novou káru“/

projekt: „Od nicoty ke hvězdám (scénická feérie)“, Praha, 2018″, skladba- „Stop to be shy!“, „Co život dává“, „Wedding day“/ projekt: „Adonnis (hudební crazy komedie)“, Praha, 2018/ 2019, skladba- „Dancing queen“, (ABBA cover).

A FOTO:
1. SOUTHERN FROZEN 2008, OLOMOUC, A. BALIK: Rozhodl jsem se nafotit kolekci, pro kterou mě inspirovaly projekty Sandry onoho desetiletí. Depresivní romantika a hledání důvodu pojmu Adonnis mě přinutily vytvořit kolekci, ne zcela mainstreamovou, ale nápaditou, tak jak pronesl fotograf. ČAS: slunce a světlo viditelné na fotografiích ukazuje čas. UKÁZKA: SVĚTLO, DÁLNOST KRAJE.
2.ULICE MÉ DLOUHÉ MINULOSTI, 2008, EXPECTANT, OLOMOUC: ČAS: všední kluk z moravské metropole konkurující Praze, v závanu žluté barvy přírody města. UKÁZKA: BARVA PŘÍRODY MĚSTA
***
B GRAFIKY:
1.PRO GAYE, 2005, PROSTĚJOV: ČAS GRAFIKY: Tvorba Sandry Cretu a skladatelů jejího týmu onoho desetiletí ve mně vyvolává depresivně romantické pocity. Časté grafiky a doplňkové obrázky připomínající funkcionalismus, (kostelík v dáli s kresbou slunce nereálné barvy). UKÁZKA:
MINIOBRÁZKY S KOSTELÍKY A KRAJEM
ČAS TEXTU: extravagantně časové a pohádkové vyjádření.
2. JÁ A TY, 2006, PROSTĚJOV: ČAS GRAFIKY: Vyjádření kraje a ročního období typickým stylem tvaru.
UKÁZKA: X
ČAS GRAFIKY: Vyjádření kraje a ročního období typickým stylem tvaru.

  1. PROJEKT: MADONNA IN CONTRATENOR: 11- 2018, Praha: Čas podzimu, …doby, co se cyklicky vrací od mého dětství, blízká cesta k Vánocům, se propojuje s mou tvorbou na projektu „Madonna in contratenor“ a „Adonnis- crazy komedie“, jak na cestách za kamarády, tak služebních cestách na vlacích, do Budapešti, Varšavy, Vídně a Curychu. Vidím atmosféru pódia, „Adonnis- Santa Lucia“, kdy přítmí a svíčky lampionů podbarvují pozdní část show, časově změněné k pocitům všední lásky k Itálii. Též slyším zvuky průvodu ozářeného lamipony, a tóny z dáli, podbarvující kolekci grafik pro prubířskou píseň „Like a flower“, projektu „Madona in contratenor.“

CELKOVÁ ADONNIS ČASOVOST A INDIVIDUÁLNÍ ZNAČKA:
VYJÁDŘENÍ ČASU KRAJE, TYP VYJÁDŘENÍ ROČNÍHO OBDOBÍ, SLUNCE/ U ALB GRAFIK- ZÁVĚREČNÉ TIRÁŽE/ ČAS, ROČNÍ OBDOBÍ A VYJÁDŘENÍ KVĚTIN, KRAJE A SLUNCE.
***
C TEXTY GRAFIK:
VIZ. CELKOVÁ IMAGE ADONNIS POUŽITA U GRAFIK
***
D TEXTY SKLADEB:
1.ČAS ROČNÍHO OBDOBÍ:
ALBUM: V ŽIVOTĚ PŘIJDE OKAMŽIK, (PROSTĚJOV, 2001): PŘICHÁZÍ ZIMA, (2001, PROSTĚJOV)- zvláště refrén s bledými tóny vyjadřujícími dálný kraj, dokáží nastínit náladu písně, která nevinně spustila intro na konci alba, (nevinnými tóny), a vyřešila osud.
ALBUM JÁ A TY- POZDNÍ PODZIM, (2006, PROSTĚJOV)- romantická láska podzimního času se proměňuje v jiný čas- zimu/ vyjádření přírodních úkazů kraje grafikou i textem: UKÁZKA: použita slovní spojení: „dnes již/ dnes zhasíná…“
PŘICHÁZÍ ZIMA, (2006, PROSTĚJOV)- zvláště refrén s bledými tóny vyjadřujícími dálný kraj, dokáží nastínit náladu písně, která nevinně spustila intro na konci alba, (nevinnými tóny), a vyřešila osud.
UKÁZKA: použita slovní spojení: „dnes již/ dnes zhasíná…“
Píseň má stejnou podobu a charakter postavení se běhu celého alba do sentimentální roviny, příčemž stejný charakter zaujímá i v projektu z let dřívějších.
2. ČAS- VŠECHNA ALBA
3. PROPOJENÍ S MINULOSTÍ: MODERNÍ SVĚT (2005, PROSTĚJOV)- LŽEŠ- REF., kde procházím krajem, kde se kdysi něco stalo. UKÁZKA: „za rok, v tenhle den…“
STAR ON THE DANCEFLOOR (2006, PROSTĚJOV)- KDYŽ SE SVĚTLA ROZŽHNOU. Světla rozžíhají show (milostný román) a na závěr alba zhasínaji (KDYŽ SE SVĚTLA ZHASNOU). UKÁZKA: „parket šílenců se zvedá s námi všemi k nebi/ a já si tiše utíkám do dáli a ty mi brečíš za zády!“

4.KOMPLEX ČASŮ- BÁSNICKÉ PŘIROVNÁNÍ/ BOLESTIVÉ UVĚDOMĚNÍ/ PROPOJENÍ S MINULOSTÍ:

1.TATÍNKOVI, PRAHA, 2018: 1. KLUK ČERNÉ SAKO VLEČE- bolestivé uvědomění- nevinnost člověka v nebezpečí, či bolesti, 2. SLÍBIL JSI MNĚ, I MÁMĚ, ŽE NAPOSLED ZAZPÍVÁME- bolestivé uvědomění, stav situace života, 3. PROCHÁZÍM TVÝM KRÁLOVSTVÍM, KDE JIŽ KYTARY DOHRÁLY- básnické přirovnání a propojení minulosti se současností, zde zvýrazňuje čas, 4. JEN TENKRÁT HRÁL NÁŠ DŮM A SPAL JSI V NĚM- smutné básnické přirovnání a uvedení postavy do smutného děje, zvýrazněním smutku pořadím slov ve větě, 5. DNES ŽIVOTEM PROCHÁZÍM, S NAROZENOU BYTOSTÍ- propojení s minulostí v tvrdé realitě dokládá reálný sentiment času, 6. NEBOJ, STŘEŽÍM TEN KVĚT- básnické přirovnání, jež vyzdvihuje sentiment, 7. DNES, SESTRO MÁ, HRAJE KRAJ PÍSEŇ SVOU, …KDE STROMY NESTÁRNOU, …TOLIK VZDÁLENOU- slovo „dnes“ zvýrazňuje propojení s minulostí a sílu času/ „sestro má“- tentokráte vznešené oslovení, jež zde právě podporuje smutek času/ „hraje kraj“- dokládá realitu, o které zpívám- silně zažitý moment z dětství, vzpomínky na typický hluk prostoru hřbitova a jedná se o přirovnání podporující bolest a realitu/ „kde stromy nestárnou“- slovní spojení a přirovnání podporuje smutek času/ „tolik vzdálenou“- na závěr, jako třešeň na dortu, vygradována bolest- vzdálenost a dálnost zvuku, vyjádření prostoru a času, který interpret již od prvních děl často používal, (totéž co v odstavci „čas v hudbě“, i zde pocit prostoru, dálky, ukazuje čas a jeho sentiment), 8. DNES JIŽ JINÝ- MUŽ PODZIMNÍ- propojení s minulostí- kdysi se něco odehrávalo a dnes se vracím zpět do těch míst, ale jinak…, autor využil přirovnání, jako vyjádření času a jeho sentimentu, 9. V DEN ROZLOUČENÍ, TI KŘÍDLA ZVONÍ- extrémní gradace bolesti, kde autor používá přirovnání, jež způsobí uvědomění smutku, propojení s minulostí, neboť postava milovala letadla. Zvonící křídla je přirovnání, jež podporuje extrémní bolest ve vrcholu období, kterým je pohřeb, 10. A JÁ MUSÍM PLOUT DÁL- vyjádření optimismu topícího se v bolesti autora, spojené s typem přirovnání, podporuje sentiment, 11. BOUŘLIVÁ SVĚTLA ULIC, V KTERÝCH JSI MĚ NECHAL, …NEBOJ, ZVLÁDNU ŽIVOT SÁM- realita autora, do které je vhozen, ač by rád byl v teple domova a chtěl vše vrátit zpět, podporuje vyjádření extrému „bouřlivá“/ „nechal jsi mě na tomto světě“, ukazuje smutek stavu a čas současného bytí/ slovem „neboj“ autor píchne do postavy, jakoby násilněji vyjádří svůj pocitový stav pro uvědomění ostatních o závažném stavu sebe samého/ „zvládnu život sám“- autor, se svým smutkem, ale časovou odvahou, zakrývá místo, kde cítí slabost- právě tímto vyjádřením je podpořen čas, 12. VŽDY JSI VSTOUPIL DO MÉHO POKOJE, …STÁL,. …A JEN SE KRÁSNĚ SMÁL- několik sloves po sobě zdůrazňuje čas chvíle, přičemž slovem „stál“, které působí stroze a tím ukazuje důraz, a slovem „krásně“, kdy krásno a převrat do pozitivity vyhrotí stav bolesti a pocit z dané chvíle. Celá věta vytváří jeden komplex vyjádření a tím svou kombinací časů podporuje sentiment.

  1. ČASOVÉ ROZLOŽENÍ TEXTU V PÍSNI:

1.PROJEKT „MADONNA IN CONTRATENOR“, PRAHA, 2018- LIKE A FLOWER: v předvánočním období, se začátkem prosince, na své cestě od mámy do velkoměsta pražského, vytvářím kombinace textu pro nápěv prvních úryvků tvorby, do Ameriky. Nápad, neustálého opakování refrénu, jako mantry, v písni „Like a flower“, kdy až na závěr, v části „end“, otevřu smysl textu, z originálního bridge písně Madonny, bude mít za následek časový běh, kdy jako autor písně na motivy Madonny, otevřu odpověď, jako zátiší části skladby, až na jejím konci.

***
E GRAFIKY WEBU: X
***
F OBRAZ: X
***
G REKVIZITY, KULISY A KOSTÝMY: viz. níže
INICIÁLY- KLIP, PRAHA, 2018: fotografie osudového člověka, skryté do tajemna, ležící vedle polštáře
***
H HUDBA:

A TECHNIKA, CÍTĚNÍ…

1.PROJEKT „MADONNA IN CONTRATENOR“, PRAHA, 2018:

1.LIKE A FLOWER- lead vokál- úvodní feelingy a pozdější zpívaný text, technikou a přednesem zaujímají časový postup. Ať již dálný pocit, putující středověké postavy z jedné části země na druhou, trpící tělo při církevních obřadech, pocit dalekého putování a dálné země, je cítit z vokálu připomínající „nouzové zvolání“. 

Vokál se v určitých úsecích, vždy ale na konci bloku, vrací do časové tóniky, což na posluchače působí dojmem návratu, vyrovnání harmonie.

…PROJEKT- MADONNA IN CONTRATENOR, PRAHA, 2018- pomalý běh písní, jejich němost, jemnost a extrémní bledé, klidné a němé ztvárnění, vypovídá o autorově zalíbení v čase a jemnosti.

B PROTIHARMONIE:
1. STAR ON THE DANCEFLOOR, PROSTĚJOV, 2008:
1. KDYŽ SE SVĚTLA ROZŽHNOU, PROSTĚJOV, 2008- ČAS: protiharmonie intra

  1. FUCKER, PRAHA, 2014:
    1. FUCKER, PRAHA, 2014- ČAS: protiharmonie refrenu
    2. GIRLS, PRAHA, 2014- ČAS: protiharmonie refrenu
    3. ADONNIS, PRAHA, 2014- ČAS: protiharmonie
  2. NZHBA, PRAHA, 2015:
    1. INICIÁLY, PRAHA, 2015- ČAS: protiharmonie
    2. ŠOUBYZNYS, PRAHA, 2015- ČAS: protiharmonie
  3. OD NICOTY KE HVĚZDÁM, PRAHA, 2018: protiharmonie všech skladeb

Všechny písně jsou stavební složky alba, jež je naprostou reklamou pro hudbu s typickou adonnisovskou/ nezhybovskou protiharmonií.

(POZDNÍ PODZIM 2018, PRAHA/ Hudba: P. Nezhyba, text: P. Nezhyba, 2006, Prostějov/ verze 2018: duben, 2018, Břeclav: Postmoderní harmonie, vytvořená v Abletonu, kdy autor vidí znaky podzimu, (létající ptáky, žluté listí a smutný konec vztahu), ne, již pouze v depresivní rovině, ale rovině sentimentu doplněném o současný vyzrálý nadhled, …po letech, čili s odleskem světýlka, (rozdíl od harmonie, verze 2006, kde byl autor ponořen v realitě příběhu)).

  1. MADONNA IN CONTRATENOR, PRAHA, 2018: počátkem listopadu, 2018, jsem ponořen v podzimních inspiracích. Slunečné podzimní cesty, na Moravu, střídají večerní inverze. 2. listopadu se stávám dvojnásobným strýčkem- Alberta navštěvuji v olomoucké porodnici a s maminkou ukazujeme šťastné fotky na osmdesátinách tety Růženky. „Incredible, (2018)“ a silně závažné harmonie písně, dokončuji na cestách, k mámě, na Moravu. První tóny „Like a flower, (2018)“ vznikají 5. listopadu, na mé služební cestě, v Budapešti. Časová akustická kytara, v intru, a tóny, jejichž nesdělnost působí tolik časově, začínají intro písně, o které jsem se na přelomu října a listopadu rozhodnul, že bude prubířskou písní projektu.

B HRUBÁ ARANŽE INTRA: viz. INICIÁLY

C END- HRUBÁ ARANŽE S ČASOVÝM BASEM:
1. THE CONFESSIONS, PRAHA, 2011:
1. YOUR ADONNIS- TYPICKÉ: end s hrubou harmonií a odpadnutím basu

  1. NZHBA, PRAHA, 2015:
    1. YES!- TYPICKÉ: end s hrubou harmonií a odpadnutím basu
  2. OD NICOTY KE HVĚZDÁM, PRAHA, 2018:
    1. NEZNÁMÁ- TYPICKÉ: end s hrubou harmonií a odpadnutím basu

2.POZDNÍ PODZIM 2018, PRAHA/ Hudba: P. Nezhyba, text: P. Nezhyba, 2006, Prostějov/ verze 2018: duben, 2018, Břeclav: Závěrečná část skladby pocitově upadá, a to změnou na hrubou aranž, podpořenou návraty protiharmonického basu.

  1. PROJEKT: MADONNA IN CONTRATENOR, PRAHA, 2018:
  2. WHAT IT FEELS LIKE FOR A GIRL: Tak, jako v mnoha předchozích projektech, i v této písni, je závěrečná část formou hrubé aranže, dynamiky v pianu, čili časovost dálky a upadání písně do dáli je zde silně znatelná.

D END- HRUBÁ ARANŽE S ROZEVŘENÍM BASU:
1. FUCKER, PRAHA, 2014:
1. MANIPULATED- TYPICKÉ: end s hrubou harmonií a rozevřením basu

  1. PROJEKT: MADONNA IN CONTRATENOR, PRAHA, 2018:
  2. LIKE A FLOWER: Bubínky vložené do efektu echo- delay, budící pocit prázdnoty a pocit, jakoby je posluchač slyšel hrát někde v dálce, se přidávají po prvním bloku intra. Průběh skladby je melodickou rotací, připomínající mantru, až časově specifickou, tím, že působí jednoduše, přitom aranží velmi složitá, kdy každý tón nástroje, (i jakékoli krátké zaznění), zaujímá, v té, určité, části a opakování bloku, velmi důležitou roli. Časový rozevřený bas se přidává s obměnami v jednotlivých částech skladby, s navázáním na sekci houslí, vždy záměrně jinak. Mezihra vzbudí pocit prázdnoty svou hrubou aranží, doplněnou o časové rozevření basu, … podobnou funkci plní i závěr písně.
  3. NZHBA, PRAHA, 2015:
    1. INICIÁLY- TYPICKÉ: end s hrubou harmonií a rozevřením basu

E MEZIHRA S HRUBOU ARANŽÍ/ ROZEVŘENÍM BASU/ ZMĚNOU BASOVÉ FIGURY, NAPŘ. BAS TVOŘEN DLOUHÝMI TÓNY):

  1. PROJEKT: MADONNA IN CONTRATENOR, PRAHA, 2018:
  2. LIKE A FLOWER: Bubínky vložené do efektu echo- delay, budící pocit prázdnoty a pocit, jakoby je posluchač slyšel hrát někde v dálce, se přidávají po prvním bloku intra. Průběh skladby je melodickou rotací, připomínající mantru, až časově specifickou, tím, že působí jednoduše, přitom aranží velmi složitá, kdy každý tón nástroje, (i jakékoli krátké zaznění), zaujímá, v té, určité, části a opakování bloku, velmi důležitou roli. Časový rozevřený bas se přidává s obměnami v jednotlivých částech skladby, s navázáním na sekci houslí, vždy záměrně jinak. Mezihra vzbudí pocit prázdnoty svou hrubou aranží, doplněnou o časové rozevření basu, … podobnou funkci plní i závěr písně.

F MELODICKÁ LINKA- ROTACE:
1. OD NICOTY KE HVĚZDÁM, PRAHA, 2018: všechny písně. TYPICKÉ: protiharmonická rotující linka

(NEZNÁMÁ: (Hudba: P. Nezhyba, duben, 2018, Praha/ září, 2018, Praha/ Curych, text: P. Nezhyba, duben, 2018, Praha/ září, 2018, Praha)-verze short působí pocitově na posluchače jako specifická krátká hudební linka, s opakováním motivu. Postmoderní forma a harmonická stránka písně je formována, jako premiéra, do projektu „Adonnis, Praha, 2018- 2019“). Druhou skladbu s harmonií, jež je mým životním snem- opakující se linka meditativního charakteru se smutnými jazzovými akordy, zacházejícími až do harmonie specifičnosti, či klasiky. Připomínající vložku meditativní opakující se linky, co rázně přijde, zmedituje posluchače a odejde. Časovost příběhu linky je použita již v mnoha mých starších projektech, kdy jsem se jako mladý umělec inspiroval především projektem Enigma. Časovost závěru, kde harmonie začíná měnit podobu, v některém typu těchto skladeb řídne, propojena basem, který časově mění celou harmonii, či vymizí a tím vytvoří neúplný časový harmonikcý závěr.

  1. PROJEKT: MADONNA IN CONTRATENOR, PRAHA, 2018:
  2. LIKE A FLOWER: Bubínky vložené do efektu echo- delay, budící pocit prázdnoty a pocit, jakoby je posluchač slyšel hrát někde v dálce, se přidávají po prvním bloku intra. Průběh skladby je melodickou rotací, připomínající mantru, až časově specifickou, tím, že působí jednoduše, přitom aranží velmi složitá, kdy každý tón nástroje, (i jakékoli krátké zaznění), zaujímá, v té, určité, části a opakování bloku, velmi důležitou roli. Časový rozevřený bas se přidává s obměnami v jednotlivých částech skladby, s navázáním na sekci houslí, vždy záměrně jinak. Mezihra vzbudí pocit prázdnoty svou hrubou aranží, doplněnou o časové rozevření basu, … podobnou funkci plní i závěr písně.

G POCIT VZDÁLENOSTI A ZVUKU ZNĚJÍCÍHO V DÁLCE, (POCIT BLEDOSTI, ZAMRZNUTÍ A PRÁZDNOTY)/ DYNAMIKA HUDBY- DÁLNÉ TÓNY A ČAS:

  1. JÁ A TY, PROSTĚJOV, 2006:

1.PŘICHÁZÍ ZIMA: Slabá dynamika intra byla použita historicky poprvé u této písně. Tím se tato píseň proslavila. Pocit bledosti, příchodu zimy, osamění, zamrznutí času, je způsoben pianem intra…, „dalnými tóny“.

2.NZHBA, PRAHA, 2015:

  1. INICIÁLY- VERZE MANTRA: Hluboce depresivní mantra, až monotónní, s bledými tóny, vyjadřující prázdnotu, je odpovědí na psychické rozpoložení umělce.
  2. YES: Intro, v pianu, kdy hudba začíná „ze ztracena“, přitom tanečně a vesele, budí specifický pocit, prázdnotu startu písně.

3.PROJEKT MADONNA IN CONTRATENOR, PRAHA, 2018:

1.WHAT IT FEELS LIKE FOR A GIRL: Závěrečná část, stylově kontrastní k předchozím částem skladby, postupně utichne zeslabováním dynamiky a řídnutím aranže. Zde poněkud optimisticky naladěné.

2.LIKE A FLOWER: Intro, kde kytaru slyšíme z předního prostoru, přičemž osamělou v utopené aranži, později podpořenou protiharmonickým basem, působí časově a sentimentálně. Bubínky vložené do efektu echo- delay, budící pocit prázdnoty a pocit, jakoby je posluchač slyšel hrát někde v dálce, se přidávají po prvním bloku intra. Průběh skladby je melodickou rotací, připomínající mantru, až časově specifickou, tím, že působí jednoduše, přitom aranží velmi složitá, kdy každý tón nástroje, (i jakékoli krátké zaznění), zaujímá, v té, určité, části a opakování bloku, velmi důležitou roli. Časový rozevřený bas se přidává s obměnami v jednotlivých částech skladby, s navázáním na sekci houslí, vždy záměrně jinak. Mezihra vzbudí pocit prázdnoty svou hrubou aranží, doplněnou o časové rozevření basu, … podobnou funkci plní i závěr písně.

Lead vokál- úvodní feelingy a pozdější zpívaný text, technikou a přednesem zaujímají časový postup. Ať již dálný pocit, putující středověké postavy z jedné části země na druhou, trpící tělo při církevních obřadech, pocit dalekého putování a dálné země, je cítit z vokálu připomínající „nouzové zvolání“. 

DOPLNĚNÍ:

ORIGINÁLNÍ PROJEKTY JINÝCH INTERPRETŮ, MNOU UPRAVENÉ:

PROTIHARMONIE:

1.PROJEKT ADONNIS, 2018, PRAHA:

  1. SCHERZA INFIDA- G. F. HÄNDEL, ARIODANTE, 8/ 2018, PRAHA: Snaha o radikální zmodernění aranže, v Abletonu, bohužel díky neefektivní možnosti na projektu technicky pokračovat, zkrachovala již v ten samý měsíc, přičemž aranž části/ úseku, per tua colpa, vsazením silně protiharmonické sentimentální sady smyčců, zjemnila tvrdší nádech úvodu.
  2. CHE FARO SENZA EURIDICE- CH. W. GLUCK, ORFEO, 9/ 2018, CURYCH: Hoboj měl za úkol zpestřit klavírní doprovod, a tím i vice prohloubil sentimentalitu harmonie, svými legátovými, harmonicky jednoduchými, postupy.

***
I TRAILER:
***
J KLIP:
***
K PROJEKT VSAZEN DO PROJEKTU VĚTŠÍHO:
A HUDEBNÍ ALBUM:
1. V ŽIVOTĚ PŘIJDE OKAMŽIK, PROSTĚJOV, 2001:
1.PŘICHÁZÍ ZIMA, PROSTĚJOV, 2001- změna ročního období…, vše je jiné…, lidé zahaleni v kožichách, ČAS: po předchozí písni alba nastává zastavení a zamrznutí. TYPICKÉ: zastavit dlouhou hudební linku alba před koncem.

  1. NZHBA, PRAHA, 2015:
    1. INICIÁLY, PRAHA, 2015- po 3písních ůvodu alba zasekne sentimentální hrubá aranže intra další písně běh alba a řeší problém, ČAS: viz. popis. TYPICKÉ: viz. popis
    2. YES!, PRAHA, 2015- ČAS: po předchozí písni alba nastává zastavení a zamrznutí. TYPICKÉ: zastavit dlouhou hudební linku alba před koncem.

B VEŘEJNÁ PRODUKCE:
1.OD NICOTY KE HVĚZDÁM, PRAHA, 2018:

  1. ME IN MUSART- viz. INICIÁLY

NOVĚ: 1. TOUGH GIRL:

Tak jak Madonna na svém show rozjede zábavnou linkou hudby svou produkci a v určitém úseku, chvíli, po úvodu show, kdy diváky zavedla do děje, zastaví běh show, …a nebyla by to Madonna- rázným kontrastem změní náladu a harmonii a začíná otevírat svou typickou pózu a náladu akcí- kontroverzi, či řešení konkrétního tématu kontroverzním způsobem. Projekt „Od nicoty ke hvězdám“ mi připomíná podobný běh nálady, kde po romantické sekci zastavím show a tvrdá dubstepová linie ukazuje divákům „pozor“, něco se začíná dít…, Adonnis začíná „něco“ řešit. Můj sen, snad největší, na tvorbě choreografie, se nesplnil. Mnou plánované choreografické výlevy v SM kostýmu, kdy s tanečníky předvádím přelom života stěhováním do divoké Prahy a následné extravagantní  verze mého života, v Praze, byly zamítnuty režisérem.
2. INICIÁLY: viz. INICIÁLY
3. OTEC A SYN, PRAHA, 2018- viz. opakující se linka

2.ADONNIS, PRAHA, 2018:

  1. ČASOVÝ ZLOM PÍSNĚ „NEZNÁMÁ“, (PROJEKT: ADONNIS, PRAHA, 2018): V sekci, „pop“, přechází nálada z bojové choreografie, v písni „Iron man“, v zastavení, …jakoby časové zamrznutí, a zpomalený průběh písně „Neznámá“ vyjadřuje, jak změnu nálady a běhu show, tak radikální proměnu osobnosti Adonnise.

Tak jak Madonna na svém show rozjede zábavnou linkou hudby svou produkci a v určitém úseku, chvíli, po úvodu show, kdy diváky zavedla do děje, zastaví běh show, …a nebyla by to Madonna- rázným kontrastem změní náladu a harmonii a začíná otevírat svou typickou pózu a náladu akcí- kontroverzi, či řešení konkrétního tématu kontroverzním způsobem. Projekt „Adonnis“ mi připomíná podobný běh nálady, kde po divoké rockové sekci zastavím show zpomalenými tóny, …spíše „zamrzne“, obrátím se na komorníka přes upřený a vyzývavý pohlede na diváky…, spíše až rázně značící „pozor“, a hbitě komorníka přijmu, aby byl čelem postavený ke mně, a začnu sám sebe záměrně exhibicionisticky předvádět- jemná, subtilní, až kontroverzní choreografie, kde si užívám svého obličeje i těla tím, že se hladím, s pohledem připomínajícím orgasmus, dávám najevo změnu svého postoje k figuře komorníka. Následně pokračuji choreografii s dějem vyjadřujícím mé zalíbení v role podřadnosti, …až do extrému. Podřadnost a svázání, až bojovným způsobem, ze strany komorníka, jehož jsem otrokem a trestanou postavou, vyjadřovala choreografie předchozí písně. Zde, v následující písni „Neznámá“, ukazuji své zalíbení v této roli.

1.Časový zlom hudby a nálady- kdy dlouhé vesmírné tóny absolutně kontrastují k předešlé hudbě. Zpomalený běh hudby, pocit zastavení, či zamrznutí, …vesmírná harmonie podpořena zhasnutím světel a použitím měsíčního bodového světla na postavy.

2.Extravagantní projev Adonnise, který z bojovného pekelného postoje přechází v daném intru písně, „Neznámá“, do verze exhibicionismu, odhalení, provokace, která je ale vyjadřována citem a romantikou. S prvním úderem vesmírných tónu se Adonnis začíná hladit, směrem od hřívy, krku, po uchopení bradavky, antickým způsobem, a jemným tanečkem, se sjížděním rukou, až pod svůj pas, kdy objímá své hýždě, se otočí zády k divákům, v antické póze. Ne, nadarmo, diktoval umělecký režisér technikovi návrh barvy světel, když říkal, že dojde k prudkému zastavení děje a autorská skladba Petra Nezhyby, s pocitem vesmírné nálady, (z jiného světa), zastaví show.  

Onen časový zlom písně „Neznámá“, (Praha, 2018), kdy průběh show se rapidně otočí v jiný náladový směr, je zvýrazněno, tak jak jsme již říkali, vesmírnou časovou harmonií, světlem reflektoru, a též kombinací gesta interpreta, jež je časové. Interpret se v úvodní části intra směle a sebejistě podívá do davu diváků. Pohledem, složeným z nevinnosti, milosrdnosti a zároveň odhodlání ukázat pravdu, uchopí spoluúčinkujícího, (komorníka) za ramena a s časovým pohledem do davu, dává mu i lidem najevo: „Dívejte se, jakou stranu své osobnosti Vám chci ukázat.“ Choreografií, vyjadřující smysl svého postoje, dále pokračuje svoji výpověď.

  1. ČAS V ROMANTICE: 11- 2018, Praha: Čas podzimu, …doby, co se cyklicky vrací od mého dětství, blízká cesta k Vánocům, se propojuje s mou tvorbou na projektu „Madonna in contratenor“ a „Adonnis- crazy komedie“, jak na cestách za kamarády, tak služebních cestách na vlacích, do Budapešti, Varšavy, Vídně a Curychu. Vidím atmosféru pódia, „Adonnis- Santa Lucia“, kdy přítmí a svíčky lampionů podbarvují pozdní část show, časově změněné k pocitům všední lásky k Itálii. Též slyším zvuky průvodu ozářeného lamipony, a tóny z dáli, podbarvující kolekci grafik pro prubířskou píseň „Like a flower“, projektu „Madona in contratenor.“ „Santa Lucia“ zaujímá v projektu „Adonnis“ časový zlom, kdy světla pohasnou a interpret se lidem přiblíží nejvíce, z celé show. Všednost, realita chvíle, zastavení show uvedením interpreta do všední role, vyvolá v divákovi silný pocit kontrastu.

***
L LOGO: X
***
M GESTO:

1.PROJEKT „ADONNIS“, PRAHA, 2018:

  1. SKLADBA: NEZNÁMÁ, PRAHA, 2018: Onen časový zlom písně „Neznámá“, (Praha, 2018), kdy průběh show se rapidně otočí v jiný náladový směr, je zvýrazněno, tak jak jsme již říkali, vesmírnou časovou harmonií, světlem reflektoru, a též kombinací gesta interpreta, jež je časové. Interpret se v úvodní části intra směle a sebejistě podívá do davu diváků. Pohledem, složeným z nevinnosti, milosrdnosti a zároveň odhodlání ukázat pravdu, uchopí spoluúčinkujícího, (komorníka) za ramena a s časovým pohledem do davu, dává mu i lidem najevo: „Dívejte se, jakou stranu své osobnosti Vám chci ukázat.“ Choreografií, vyjadřující smysl svého postoje, dále pokračuje svoji výpověď.
    ***
    N CHOREOGRAFIE:                                                                                                                                                A ADONNISOVSKÁ CHOREOGRAFIE:      PROJEKT ADONNIS, PRAHA, 2018/ 19: Zalíbení ve street dance a hip hopu. Módní nabubřelé a „nafoukané“ pózy, se znaky subtility, weigh dance, prolnuté hip hopovými a streetovými prvky, až komediálními, (posunky postaviček z pohádek, infantilní gesta).              B VIDEOKLIPY:
    1. PORNOADONNIS, PRAHA, 2013- stříhání rukou
    2. SHOWBYZNYS, PRAHA, 2014- společné svíjení, ČAS: ikonická scéna
    3. I MET MADONA, PRAHA, 2015- nasazování kornoutů na svatý obraz, ČAS: ikonická scéna
    4. CO ŽIVOT DÁVÁ, PRAHA, 2017- ikonický záběr z kyvadla, ČAS: propojení minulosti, (drsné cesty k ůspěchu) a současného životního levelu
    5. INICIÁLY, PRAHA, 2018- můj původní záměr- propojení obrazu postele s exteriérem- kolejištěm, kde gesta hrdiny, jako sledovatel času, nahlíží na průběh. Režisér Z. Klumpar podle svého záměru odklonil můj záměr jiným směrem: scény interiéru, kdy hrdina romantik sní na posteli po probuzení, jsou propojovány s časovým prostředím.

B VEŘEJNÁ PRODUKCE:
OD NICOTY KE HVĚZDÁM, PRAHA, 2018:
1. INICIÁLY, PRAHA, 2015- osudová láska a propad psychiky hrdiny, ČAS: časově náznakové pohyby a posuny hrdinů scény propojené s vyvíjející se melodickou linkou

  1. ADONNIS- HUDEBNÍ DIVADLO, PRAHA, 2018:

MONOLOG- PLAYBACK (INTRO): „Už zase sním, …ale kdo sní, žije a má inspiraci!“ Monolog ukončující scénickou feérii „Od nicoty ke hvězdám, Praha, 2018, je propojen do produkce „Adonnis“, jako časové pokračovaní.

INTRO- G.F.HÄNDEL- HUDBA K OHŇOSTROJI- pompézní instrumentální harmonie G.F.Händela otevírá produkci „Adonnise“, …ve vážném a lehce extravagantním pojetí, jak to fanoušci interpreta neznají a s čím by naprosto nepočítali.  

***
O SCÉNA:
A KOSTÝMY:
SHOW I MET MADONNA, PRAHA, 2016: Adonnis image- klobouk, kudrnaté vlasy, sako, rukavice s ustřiženými konečky,…

B PROJEKCE:
1.KŘEST CD FUCKER, PRAHA, 2014:
1. IRONY, 2014, PRAHA- fialový křÍž na černém podkladě, choreografický symbol ukřižování/ ČAS: kombinace katolické barvy jemnosti s černým podkladem
2. PORNOADONNIS, 2014, PRAHA- ČAS: pohádkově oranžový nádech a překontrastovaný obraz

2.KŘEST KLIPU I MET MADONNA, PRAHA, 2016:
1. I MET MADONNA, PRAHA, 2015- ČAS: videoprojekce s ikonickými scénami proložená reálnou choreografií

  1. SHOW- OD NICOTY KE HVĚZDÁM, PRAHA, 2018: 1. OTEC A SYN- láska otce a syna, v tomto projektu výraz nové lásky, jako opravdové životní kvality, ČAS: malebné prolínání dítěte a růže na projekci

C REKVIZITY: VIZ.: REKVIZITY
D KULISY: VIZ.: PROJEKCE

VYJÁDŘENÍ ČASU VŠECH PROJEKTŮ:
A FOTOGRAFIE: viz. záznam výše

B GRAFIKA:
1.BAREVNÉ POCiTY V DÁLKÁCH, PROSTĚJOV, 2002:
1.ŽNĚ U KONCE- feeling tepla a klima jihovýchodních zemí. TYPICKÉ: motivy zdejší kultury ve spojení se sluncem
MY LIFE IN ASIA, PROSTĚJOV, 2006:
-celé album vystihuje nedosažitelnou vzdálenost- daleké a nekonečně dlouhé pusté země. TYPICKÉ: byzantská architektura ve spojení se sluncem
ROKY NA UKRAJINĚ, PROSTĚJOV, 2007:
-opuštěný východ a zkrachovalá stavení. TYPICKÉ: vykreslení osamělosti kraje
MOJE TAJNÁ ZEM, PROSTĚJOV, 2006
-přírodní úkazy (u kreseb severských zemí- zamrzlý čas). TYPICKÉ: zamrzlá země
– zvláštní objekty v oné krajině= TYPICKÉ

C TEXTY:
1.GAY POVÍDKY: -část alba zaměřující se na dálný východ vystihuje nedosažitelnou vzdálenost- daleké a nekonečně dlouhé pusté země, uvěznění v ní. TYPICKÉ: zobrazení osamělosti

HUDBA:
A HUDEBNÍ ALBA:
1.MODERNÍ SVĚT, PROSTĚJOV, 2003:
LŽEŠ!- refrén s časovým textem, kdy se vracím do onoho kraje po letech. Propojeno s časovou harmonií akordů. TYPICKÉ: propojení obou celků- hudby i textu daným vyjádřením
2.JÁ A TY, PROSTĚJOV, 2006:
-skladby věnující se osamělému kraji a končícímu podzimu, vyjadřují čas a pozdní období roku. TYPICKÉ: vyjádření změny ročního období, (vyjádření slovním spojením: „něco se mění, …čas chládne). Propojeno s grafikami.
4.POLAR NIGHTS IN ONE LAND, PROSTĚJOV, 2008:
-barevnost a jinost alba odlišná od předchozích. Růžovomodrý nádech obalu alba a časté zobrazování grafik s bílými hvězdami na tmavším podkladě, připomínají polární záři. Text mluví o čase dnes a kdysi= TYPICKÉ
5.MY RANDB FOR YOU, PRAHA, 2009:
– osamělost a texty mluvící o dnešní době, ale též seriálu etap. TYPICKÉ: slovní vyjádření „serial story“
6. NOVOU KÁRU, PRAHA, 2014:
-časový bas a harmonie v bridge spojena s textem pojednávajícím o čase dnes a kdysi. TYPICKÉ: vyjádření: „tam, kde jsem kdysi na kytaru hrál“

SPECIÁLNÍ:
A HUDBA PROPOJENA S OBDOBÍM ZAMĚSTNÁNÍ INTERPRETA NA ŽELEZNICI (PKP):
1.PKP, PRAHA, 2014: deštivé , ale i horké dni na kolejích znázorňují posmutnělou a nostalgickou techniku PKP, (staré sloupy trolejového vedení, dálný prázdný kraj…). TYPICKÉ: nostalgie a zvláštnost tvarů
2.SUPERSTAR CZ, PRAHA, 2014:
– v Krakově dotvářím harmonii stále se opakující kytary, hrající časově a neustále se v písni vracející jako deus ex machina. TYPICKÉ: časová harmonie vracejícího se nástroje
3. FUCKER PROJEKT JAKO CELEK, PRAHA, 2014:
-promofoto, výroby kostýmů, písně, grafiky- vytvářené v osamělosti, na Praze Stodůlky. TYPICKÉ: kostýmy a rekvizitiy budící osamělost a zároveň extravaganci. Přírodní motivy (části okrajové městské části- keře, pole…)
4. KŘEST KLIPU „I MET MADONNA“ A ZÁTIŠÍ REKVIZIT, PRAHA, 2016:
-teplý měsíc a osamělost mezi rekvizitami a talismany jevištní techniky. TYPICKÉ: láska k jevištní technice

OSTATNÍ:

1.POCITY, VZPOMÍNKY:

1.Z TEXTŮ:

Dne 20.11.2018 se koná první zkouška v reálném prostoru Divadla Inspirace, v Praze. Po celou dobu akce, na pódiu, se cítím, jakoby každá část produkce, (choreografie, převlek do kostýmu, hlasový projev), byla úsek mého života. V den zkoušky mě ráno překvapil sníh. Vzpomínám na dětství, kdy jsem se těšil na Vánoce, přítmí pozdního podzimu v nás vyvolávalo kreativní melancholické pocity. S mou sestrou jsme kreslili obrázky s vánoční tematikou. Zvuk továrny „Agrostroj“, jehličnany okolních parků, pokleslé a připravené na zimu, první ráno, kdy se vzbouzím a zdraví mě nevinný sníh. Pláč v mé duši, doba, která něco mění, roční období nás zahaluje do svých komnat. V těchto dobách jsem cítil i nebezpečí, z kterého jsem jako dítě míval velký respekt- Mikuláše. Většinou přišel brzy po tom, co jsem začal mívat tyhle melancholicko- kreativní pocity. První ranní sníh mě probouzí dodnes, v době mé dospělosti, když se na novém bydlišti, v městě pražském, probouzím…, vždy si vzpomenu. Mockrát jsem použil v písních a textech ony pocity a vyjádření, (píseň: Denis, (z let 1999- 2000), text i píseň: Přichází zima, (2006, Prostějov)/ text i píseň: Tatínkovi, (2018, Praha)): „Nevinně mě sníh přívítal, těsně po probuzení…, dnešní ráno má jiný zvuk.“/ „Přichází zima. Všechny nás od sebe oddálila. Lidé jsou zahaleni v kožichách, …nepoznáš druhého. Ona, zima, přišla k nám, …dává do toho sílu svou. Silná, bílá, krutá.“ (Přichází zima)./ Pamatuji si na léto, kdy jsem se po chvílích řádění a koupaní, v Hradčanské skale, vrátil se svými bratranci k babičce, do Kobeřic, a zjistil jsem, že jsem zamilován. Dodnes je součástí mých kreseb obraz, jak stojím, s trumpetou, na dvoře, vyhrávám „do večerní dědiny“, rodiče odjíždí a nechávají nás na prázdninách, u babičky, a já mám touhu skládat píseň „Denis“. O pár měsíců později, v ponoření do nových inspirací, vidívám Denise na pravidelných cestách za studiem na nástavbu, pár kroků od kraje, kde bylo kdysi slunce, kde jsem kdysi vyhrával na trumpetu. Jenomže, naše setkávání se prodralo podzimem a po podzimu do něj rázně vstoupila zima. „Každé ráno tě na ulici hledám, jsme zahaleni v kožichách a já mám chuť plakat.“ (Přichází zima)./ Stejný pocit mě inspiruje, v roce 2018, kdy trávím náročné horké dni, v Praze. Vstoupila do nich smrt táty, přímo na přelomu léta a podzimu. „V září se vracím z míst rodných, kde jsem se s tátou rozloučil. Vracím se do ulic pražských, ale již ne horkých. Vracím se jako jiný člověk…, muž podzimní.“ (Tatínkovi).

2.VELKÝ PROJEKT A JEHO POKRAČOVÁNÍ/ NÁVAZNOST PROJEKTŮ NA SEBE:

1.PROJEKT: ADONNIS, 2018, PRAHA:

REMINISCENCE- monolog playbacku „už zase sním…, ale kdo sní žije a má inspiraci“, z show „Od nicoty ke hvězdám, Praha, 2018“, se opakuje v projektu „Adonnis, Praha, 2018“, jako reminiscence myšlenky.

3.CELKOVÉ POJETÍ:

1.PROJEKT „MADONNA IN CONTRATENOR, PRAHA, 2018: 27. listopadu, 2018, historicky poprvé, prezentuji svému hlasovému kouči předfinální podobu skladeb (vokál, i aranžmá), „What it feels like“, „Incredible“, „Like a flower“.

Ve večerních hodinách se mi svěřuje zprávou, že je citem, i srdcem projektu unešený. V ten večer, během hlasové lekce, mi v mysli přišla odpověď, jakým způsobem projekt pojmout. „Petr Nezhyba je extrémně křehký muž. Jemné kontratenorové legáta, puntičkářsky propracované aranže, do zcela extrémní jemnosti a mrazivé harmonie, smíšené s ornamenty jemných a křehkých grafik, značky- Petr Nezhyba, vyplyne, jako výsledek osobnosti a povahy umělce: zalíbení ve světě extrémní jemnosti a křehkosti, v jejích tónech, barvách a tvarech.

  1. VIDEOKLIP- CO ŽIVOT DÁVÁ, PRAHA, 2017: kameraman a režisér M. Říha se mnou tráví jedno zimní extrémně slunečné odpoledne, v ulicích staré části Prahy. Procházíme mým životem a etapou mého života, v Praze. Od dob dna, pádů a prodírání se šoubyznysem, až po vítězství, kdy vyběhnu před kyvadlo, na Letné, mám svou zimní Prahu na dlani a stojím, jako kamenná vítězná socha na místě, které jsem jako mladý kluk, když mě umělkyně, teta J. Dvorská, s manželem, brávali na historicko- výpravné výlety, do Prahy, obdivoval. Střihy klipu zobrazují postupný průběh od níže položených míst pražských, které cizinec navštěvuje, jako nový návštěvník magického města,

až po cestu směrem vzhůru, k vrcholu a dobytí Prahy. Časová sentimentalita z propojení, a též přirovnání, níže položených míst pražských, přirovnávající stav průběhu života, s cestou k místům, směrem vzhůru, je nezapomenutelná. V Adventním čase…, rok po natáčení osudového projektu, povídajícím o mém životě, při svém pohledu na bledé zimní slunce, vzpomínám. Kameramanovi, Matějovi, se v ony minuty, těsně po natáčení vítězné části, splnil jeho dlouhodobý obchodní sen. Prožili jsme smysl znamení a propojení? Bledé slunce a tuhá zima vyjadřují časový sentiment a zároveň vyšší energetickou chvíli natáčení. V onen den, navečer, krátce po setmění, posílám kameramanovi Matějovi dotaznou zprávu, jakýpak pocit z onoho znamení a magického dne, nyní má… .

O pár týdnů později natáčíme exteriér: Adonnis, v kostýmu rock- star, a tím i herec klipu, odjíždějící z dnešního natáčení šťastný, protože byl propojen v celém svém výkonu, (pěveckém i choreografickém), sám se sebou a svou minulostí.

——————————————————————————————————-

  1. D) HISTORICKÉ MEZNÍKY/ HISTORICAL EVENTS:
    PRODUKCE/ PŘEDĚLY/ PLAYLISTY/ VERZE SKLADEB/ VIDEOPROJEKCE/ KOSTÝMY/ REKVIZITY
    (CONCERT/ THEME/ PLAYLIST/ VERSION OF SONG/ MULTIMEDIA/ COSTUME/ PROPERTIES)
    ***

VEČER S ADONNISEM, PRAHA, 2008
(PROPAGACE ALBA „MODERNÍ SVĚT“/ PROMO: MUSIC ALBUM- MODERNÍ SVĚT)
TYP: VARIETÉ/ TYPE: VARIETY SHOW
TÉMA: PROPAGACE KONTRASTNÍ TVORBY/ THEME: PROMO- CONTRAST ART
Producent: P. Nezhyba
1.PŘEDĚLY AKCE (TÉMA)/ PARTS:
OPENING
SK8 BOY
ENIGMA
CIRCUS
RED
SILVER
ADONNIS CABARET

2.PLAYLIST:
OPENING:
NEKRUŤ SE- INTRO
SK8 BOY:
KDYŽ SE SVĚTLA ROZŽHNOU
ENIGMA:
TRACES AND LIGHTS
CIRCUS:
RED:
KLAM
NOSFERATU
SEX PŘES NET
SILVER:
SECRET LAND (COVER)
ADONNIS CABARET:
POJĎ, TANCUJ!

3.VERZE PÍSNÍ/ SONG VERSIONS:
NEKRUŤ SE- INTRO
KDYŽ SE SVĚTLA ROZŽHNOU
TRACES AND LIGHTS
KLAM
NOSFERATU
SEX PŘES NET
SECRET LAND (COVER)
POJĎ, TANCUJ!

4.VIDEOPROJEKCE/ MULTIMEDIA:
NEKRUŤ SE- INTRO: X
KDYŽ SE SVĚTLA ROZŽHNOU: X
TRACES AND LIGHTS: X
KLAM: X
NOSFERATU: X
SEX PŘES NET: X
SECRET LAND (COVER): SECRET LAND, (F. DOHNÁLEK, PRAHA, 2006)
POJĎ, TANCUJ!: X

5.KOSTÝMY/ COSTUMES:
NEKRUŤ SE- INTRO: X
KDYŽ SE SVĚTLA ROZŽHNOU: X
TRACES AND LIGHTS: X
KLAM: X
NOSFERATU: X
SEX PŘES NET: X
SECRET LAND (COVER): SECRET LAND, (F. DOHNÁLEK, PRAHA, 2006)
POJĎ, TANCUJ!: ADONNIS- FRAK

6.REKVIZITY/ PROPERTIES:
NEKRUŤ SE- INTRO: MINI RÁDIO- SILVER
KDYŽ SE SVĚTLA ROZŽHNOU: X
TRACES AND LIGHTS: LANO
KLAM: X
NOSFERATU: X
SEX PŘES NET: X
SECRET LAND (COVER): X
POJĎ, TANCUJ!: DEŠTNÍK
***

FAST FARRAGOS SHOW- CONNECTIONS LIVE!, PRAHA, 2010
(SHOW/ SHOW)
TYP: ROCK SHOW/ TYPE: ROCK SHOW
TÉMA: PROPAGACE KONTRASTNÍ TVORBY/ THEME: PROMO- CONTRAST ART
Producent: J. Čačko
1.PŘEDĚLY AKCE (TÉMA)/ PARTS:
LINIE
2.PLAYLIST:
X
3.VERZE PÍSNÍ/ SONG VERSIONS:
X
4.VIDEOPROJEKCE/ MULTIMEDIA:
FF- TEAM
5.KOSTÝMY/ COSTUMES:
ADONNIS 2010
6.REKVIZITY/ PROPERTIES:
X
***

CONFESSIONS, PRAHA, 2011
(PROPAGACE ALBA „THE CONFESSIONS“/ PROMO: MUSIC ALBUM- THE CONFESSIONS)
Producent: L. Klaban
1.PŘEDĚLY AKCE (TÉMA)/ PARTS:
1 LINIE

2.PLAYLIST:
OPENING:
YOUR ADONNIS- INTRO
1 LINIE:
SECOND BATTLE
MY WOLRD- MY RULES
I MET MADONNA- PROJ. MM
YOUR BIRTHDAY
KING UNCROWNED
CANDY GIRL
IRONY

3.VERZE PÍSNÍ/ SONG VERSIONS:
YOUR ADONNIS
SECOND BATTLE
MY WOLRD- MY RULES
I MET MADONNA- PROJ. MM
YOUR BIRTHDAY
KING UNCROWNED
CANDY GIRL
IRONY

4.VIDEOPROJEKCE/ MULTIMEDIA:
X

5.KOSTÝMY/ COSTUMES:
MM- KOSTÝM

6.REKVIZITY/ PROPERTIES:
KING UNCROWNED: FUCKER BRÝLE
***

FUCKER, PRAHA, 2014
(PROPAGACE ALBA „FUCKER“/ PROMO: MUSIC ALBUM- FUCKER)
TYP: KŘEST CD, SHOW/ TYPE: CD LAUNCH, SHOW
TÉMA: TEMNÉ SEXISTICKÉ SHOW/ THEME: DARK SEXUAL SHOW
Producent: P. Nezhyba
1.PŘEDĚLY AKCE (TÉMA)/ PARTS:
OPENING
FUCKER
PORNOADONNIS
I MET MADONNA
CROSS
CD LAUNCH
HISTORY

2.PLAYLIST:
OPENING:
INTRO- 7. ART- INTRO
FUCKER:
MANIPULATED
FUCKER
BRILLIANCE
ADONNIS
THE GAS BOOMS
PORNOADONNIS:
PORNOADONNIS
SUŠÍM TI…
I MET MADONNA:
I MET MADONNA
CROSS:
IRONY
SUPERSTAR
CD LAUNCH:
X
HISTORY:
WEDDING DAY

3.VERZE PÍSNÍ/ SONG VERSIONS:
INTRO- 7. ART
MANIPULATED
FUCKER
BRILLIANCE
ADONNIS
THE GAS BOOMS
PORNOADONNIS
SUŠÍM TI…
I MET MADONNA- 2013
IRONY
SUPERSTAR
WEDDING DAY

4.VIDEOPROJEKCE/ MULTIMEDIA:
INTRO- 7. ART: INTRO- 7. ART (MULTIMEDIA- FU), (PODR. TIRÁŽ VIZ. ORIGINÁLNÍ ZÁLOHA PROJ.)
MANIPULATED: X
FUCKER: FUCKER (MULTIMEDIA- FU), (PODR. TIRÁŽ VIZ. ORIGINÁLNÍ ZÁLOHA PROJ.)
BRILLIANCE: X
ADONNIS: ADONNIS (MULTIMEDIA- FU), (PODR. TIRÁŽ VIZ. ORIGINÁLNÍ ZÁLOHA PROJ.)
THE GAS BOOMS: X
PORNOADONNIS: PORNOADONNIS- OFICIALNÍ VIDEOKLIP, (PODR. TIRÁŽ VIZ. ORIGINÁLNÍ ZÁLOHA PROJ.)
SUŠÍM TI…: X
I MET MADONNA- 2013: FETISH- ALBUM GRAFIK, (PODR. TIRÁŽ VIZ. ORIGINÁLNÍ ZÁLOHA PROJ.)
IRONY: IRONY (MULTIMEDIA- FU), (PODR. TIRÁŽ VIZ. ORIGINÁLNÍ ZÁLOHA PROJ.)
SUPERSTAR: X
WEDDING DAY: X

5.KOSTÝMY/ COSTUMES:
FUCKER- DARK

6.REKVIZITY/ PROPERTIES:
INTRO- 7. ART- INTRO
MANIPULATED
FUCKER
BRILLIANCE
ADONNIS
THE GAS BOOMS
PORNOADONNIS: BODY SM- OBOJEK PLUS VODÍTKO
SUŠÍM TI…
I MET MADONNA
IRONY
SUPERSTAR
WEDDING DAY
***

I MET MADONA, PRAHA, 2016
(PROPAGACE ALBA „NZHBA“, KŘEST VIDEOKLIPU „I MET MADONA“/ PROMO: MUSIC ALBUM- NZHBA, MUSIC CLIP LAUNCH- I MET MADONA)
TYP: KŘEST HUDEBNÍHO VIDEOKLIPU, SHOW/ TYPE: MUSIC CLIP LAUNCH, SHOW
TÉMA: MADONNA SHOW/ THEME: MADONNA SHOW
Producent: P. Nezhyba
1.PŘEDĚLY AKCE (TÉMA)/ PARTS:
OPENING
MAESTUS MODULATOR
NOVOU KÁRU
FUCKER
NZHBA
MUSIC CLIP LAUNCH
PIANO
HISTORY

2.PLAYLIST:
OPENING:
FUCKER- TRAILER- INTRO
MAESTUS MODULATOR:
SECOND BATTLE
ADONNIS
NOVOU KÁRU:
NOVOU KÁRU
STOP TO BE SHY!
TOUGH GIRL
FUCKER:
THE GAS BOOMS
PORNOADONNIS
NZHBA:
ŠOUBYZNYS
HIP HOPOVÁ UKOLÉBAVKA
ILUMINÁT
MUSIC CLIP LAUNCH:
I MET MADONNA- INSTRUMENTAL
PIANO:
SACRIFICE- COVER
ENGLISHMAN IN NEW YORK- COVER
HISTORY:
WEDDING DAY
YOUR BIRTHDAY
VĚŘÍM

3.VERZE PÍSNÍ/ SONG VERSIONS:
FUCKER- TRAILER
SECOND BATTLE
ADONNIS
NOVOU KÁRU
STOP TO BE SHY!- RADIO EDIT
TOUGH GIRL- HIP HOP MIX
THE GAS BOOMS
PORNOADONNIS
ŠOUBYZNYS
HIP HOPOVÁ UKOLÉBAVKA
ILUMINÁT
I MET MADONNA- INSTRUMENTAL
SACRIFICE- COVER
ENGLISHMAN IN NEW YORK- COVER
WEDDING DAY
YOUR BIRTHDAY
VĚŘÍM

4.VIDEOPROJEKCE/ MULTIMEDIA:
FUCKER- TRAILER, (PODR. TIRÁŽ VIZ. ORIGINÁLNÍ ZÁLOHA PROJ.)
SECOND BATTLE: X
ADONNIS: ADONNIS (MULTIMEDIA- FU), (PODR. TIRÁŽ VIZ. ORIGINÁLNÍ ZÁLOHA PROJ.)
NOVOU KÁRU- GRAFIKA „NOVOU KÁRU“, (PODR. TIRÁŽ VIZ. ORIGINÁLNÍ ZÁLOHA PROJ.)
STOP TO BE SHY!- RADIO EDIT: X
TOUGH GIRL- HIP HOP MIX: X
THE GAS BOOMS: X
PORNOADONNIS: PORNOADONNIS- OFICIALNÍ VIDEOKLIP, (PODR. TIRÁŽ VIZ. ORIGINÁLNÍ ZÁLOHA PROJ.)
ŠOUBYZNYS: ŠOUBYZNYS- OFICIALNÍ VIDEOKLIP, (PODR. TIRÁŽ VIZ. ORIGINÁLNÍ ZÁLOHA PROJ.)
HIP HOPOVÁ UKOLÉBAVKA: X
ILUMINÁT: X
I MET MADONNA- INSTRUMENTAL: I MET MADONA- OFICIALNÍ VIDEOKLIP, (PODR. TIRÁŽ VIZ. ORIGINÁLNÍ ZÁLOHA PROJ.)
SACRIFICE- COVER: X
ENGLISHMAN IN NEW YORK- COVER: X
WEDDING DAY: X
YOUR BIRTHDAY: X
VĚŘÍM: X

5.KOSTÝMY/ COSTUMES:
FUCKER- TRAILER: X
SECOND BATTLE: ADONNIS 2016
ADONNIS: ADONNIS 2016
NOVOU KÁRU: ADONNIS 2016/ BÍLÝ KLOBOUK
STOP TO BE SHY!- RADIO EDIT: ADONNIS 2016/ BÍLÝ KLOBOUK
TOUGH GIRL- HIP HOP MIX: ADONNIS 2016/ BÍLÝ KLOBOUK
THE GAS BOOMS: ADONNIS FETISH COSTUME
PORNOADONNIS: ADONNIS FETISH COSTUME
ŠOUBYZNYS: ADONNIS FETISH COSTUME
HIP HOPOVÁ UKOLÉBAVKA: ADONNIS FETISH COSTUME
ILUMINÁT: FUCKER COSTUME
I MET MADONNA- INSTRUMENTAL: ADONNIS FETISH COSTUME
SACRIFICE- COVER: ADONNIS 2016
ENGLISHMAN IN NEW YORK- COVER: ADONNIS 2016
WEDDING DAY: FIALOVÁ KOŠILE K ČERNÉMU KOMPLETU
YOUR BIRTHDAY: FIALOVÁ KOŠILE K ČERNÉMU KOMPLETU
VĚŘÍM: FIALOVÁ KOŠILE K ČERNÉMU KOMPLETU

6.REKVIZITY/ PROPERTIES:
FUCKER- TRAILER: X
SECOND BATTLE: X
ADONNIS: X
NOVOU KÁRU: X
STOP TO BE SHY!- RADIO EDIT: X
TOUGH GIRL- HIP HOP MIX: X
THE GAS BOOMS: X
PORNOADONNIS: POSTEL, JABLKO
ŠOUBYZNYS: POSTEL
HIP HOPOVÁ UKOLÉBAVKA: POSTEL
ILUMINÁT: STŮL
I MET MADONNA- INSTRUMENTAL: POSTEL
SACRIFICE- COVER: X
ENGLISHMAN IN NEW YORK- COVER: X
WEDDING DAY: KVĚTINY
YOUR BIRTHDAY: X
VĚŘÍM: SVÍCE
***

OD NICOTY KE HVĚZDÁM, PRAHA, 2018
(PŘÍBĚH- UMĚLECKÁ DRÁHA, 2004- 2018/ STORY ABOUT ME- MY ART, 2004- 2018)
TYP: SCÉNICKÁ FEÉRIE/ TYPE: SHOW
TÉMA: PŘÍBĚH O MÉ UMĚLECKÉ DRÁZE/ THEME: STORY ABOUT MY ART DRAWING
Producent: P. Nezhyba, Z. Klumpar
1.PŘEDĚLY AKCE (TÉMA)/ PARTS:
OPENING
YOUNG MEN
CABARET
M. MODULATOR
ADONNIS STAR
WEDDING DAY
CELEBRATION

2.PLAYLIST:
OPENING:
FUCKER- INTRO
YOUNG MEN:
PŘICHÁZÍ ZIMA
POZDNÍ PODZIM
/TOUGH GIRL/
CABARET:
STOP TO BE SHY!
M. MODULATOR:
YOUR BIRTHDAY
I MET MADONNA
INICIÁLY
OTEC A SYN
/ME IN MUSART/
ADONNIS STAR:
OČISTA
WEDDING DAY
CELEBRATION:
SACRIFICE

3.VERZE PÍSNÍ/ SONG VERSIONS:
FUCKER- TRAILER
PŘICHÁZÍ ZIMA- PIANO- STŘIH
POZDNÍ PODZIM- VRS 2018
/TOUGH GIRL- VRS 2018/
STOP TO BE SHY! (RADIO EDIT)- VRS 2018
YOUR BIRTHDAY- VRS 2018
I MET MADONNA- 2014
INICIÁLY
OTEC A SYN
/ME IN MUSART/
OČISTA
WEDDING DAY
SACRIFICE- PIANO

4.VIDEPROJEKCE/ MULTIMEDIA:
FUCKER: FUCKER TRAILER, (PODR. TIRÁŽ VIZ. ORIGINÁLNÍ ZÁLOHA PROJ.)
PŘICHÁZÍ ZIMA: X
POZDNÍ PODZIM: ALBUM GRAFIK- MOJE TAJNÁ ZEMĚ, (PODR. TIRÁŽ VIZ. ORIGINÁLNÍ ZÁLOHA ALBA)
/TOUGH GIRL: X/
STOP TO BE SHY!: STOP TO BE SHY! (MULTIMEDIA- ONKH), (PODR. TIRÁŽ VIZ. ORIGINÁLNÍ ZÁLOHA PROJ.)
YOUR BIRTHDAY: X
I MET MADONNA: ALBUM GRAFIK- FÜR SANDRA CRETU II, (PODR. TIRÁŽ VIZ. ORIGINÁLNÍ ZÁLOHA ALBA)
INICIÁLY: GRAFIKA- NOVÝ ŽIVOT, (PODR. TIRÁŽ VIZ. ORIGINÁLNÍ ZÁLOHA ALBA)
OTEC A SYN: OTEC A SYN (MULTIMEDIA- ONKH), (PODR. TIRÁŽ VIZ. ORIGINÁLNÍ ZÁLOHA PROJ.)
/ME IN MUSART: X/
OČISTA: OČISTA (MULTIMEDIA- ONKH), (PODR. TIRÁŽ VIZ. ORIGINÁLNÍ ZÁLOHA PROJ.)
WEDDING DAY: X
SACRIFICE: X

5.KOSTÝMY/ COSTUMES:
FUCKER: ADONNIS 2018
PŘICHÁZÍ ZIMA: ADONNIS 2018
POZDNÍ PODZIM: ADONNIS 2018
/TOUGH GIRL: X/
STOP TO BE SHY!: ADONNIS 2018 X FUCKER 2018
YOUR BIRTHDAY: ADONNIS 2018 X FUCKER 2018
I MET MADONNA: ADONNIS 2018 X FUCKER 2018
INICIÁLY: ADONNIS 2018 X FUCKER 2018
OTEC A SYN: ADONNIS 2018 X FUCKER 2018
/ME IN MUSART: X/
OČISTA: ADONNIS 2017
WEDDING DAY: ADONNIS- FRAK
SACRIFICE: X

6.REKVIZITY/ PROPERTIES:
FUCKER: X
PŘICHÁZÍ ZIMA: X
POZDNÍ PODZIM: DEŠTNÍK
/TOUGH GIRL: X/
STOP TO BE SHY!: STŘÍBRNÝ CABARET- KLOBOUK, CABARET- HŮL
YOUR BIRTHDAY: BÍLÉ KVĚTINY- SVAZEK
I MET MADONNA: X
INICIÁLY: X
HLAS OSUDU: ZRCADLO
OTEC A SYN: X
/ME IN MUSART: X/
OČISTA: BUBLIFUKY, BALÓNKY
WEDDING DAY: CABARET- HŮL
SACRIFICE: PŘÍPITEK

 

HISTORICKÉ CHVÍLE:

SHOW: OD NICOTY KE HVĚZDÁM- 6/ 2018, PRAHA:

PŘEDĚL- ME IN MUSART- nejnáročnější chvíle stihnout převléci kostým v zákulisí. Dějová a časová harmonie hudby znějící z repráků, linoucí se až za panely stage do zákulisí, ve mně vyvolává pocit, na který nikdy nezapomenu.

ZÁTIŠÍ, KRÁSNÉ PROSTŘEDÍ:

1.SHOW: OD NICOTY KE HVĚZDÁM- 6/ 2018, PRAHA:

PÓDIUM- zadní levý úsek pódia se zátiším nafukovacích barevných balonků, symbolizují mou hravost, čistotu duše, a nevinnost.

2.PROJEKT: ADONNIS, 2018, PRAHA:

REKVIZITY- v první písni „Che faro senza Euridice“ jde Adonnis smutně k obrazu Euridiky a dvakrát se zastaví u sedících loutek na kraji pódia. Pohladí si je. Jedná se zde o výraz smutku a dítěte v duši. Milující Euridiku vzpomíná a povzdechne u obrazu její tváře. Postava Adonnise s loutkami komunikuje jako se svými dvojníky, které obdivuje a miluje.

GRAFIKY, LOGA- v polovině listopadu 2018 se koná technický test jeviště a spolu, s mým manažerem, se snažíme rozvrhnout úseky pro rekvizity a výzdobu jeviště. Příjemným milosrdným zátiším, pro mé nitro, budou mé grafiky umístěné na bočních krycích závěsech. Některé z grafik, ze srpna 2018, „10 mužů“, „Blížící se pravda“, „Letící znamení“, „Znamení“, „Holubice“, „Místa v Paříží“, „Drak“, „Talíř“, mohou být vytisknuty na bílý podklad a připevněny na černé závěsy, dále „Logo Adonnis“, umístíme do středu čelní strany jeviště, spolu s „Portréty“, které budou po stranách.

Dne 20.11.2018 se koná první zkouška v reálném prostoru Divadla Inspirace, v Praze. Po celou dobu akce, na pódiu, se cítím, jakoby každá část produkce, (choreografie, převlek do kostýmu, hlasový projev), byla úsek mého života. V den zkoušky mě ráno překvapil sníh. Vzpomínám na dětství, kdy jsem se těšil na Vánoce, přítmí pozdního podzimu v nás vyvolávalo kreativní melancholické pocity. S mou sestrou jsme kreslili obrázky s vánoční tematikou. Zvuk továrny „Agrostroj“, jehličnany okolních parků, pokleslé a připravené na zimu, první ráno, kdy se vzbouzím a zdraví mě nevinný sníh. Pláč v mé duši, doba, která něco mění, roční období nás zahaluje do svých komnat. V těchto dobách jsem cítil i nebezpečí, z kterého jsem jako dítě míval velký respekt- Mikuláše. Většinou přišel brzy po tom, co jsem začal mívat tyhle melancholicko- kreativní pocity. První ranní sníh mě probouzí dodnes, v době mé dospělosti, když se na novém bydlišti, v městě pražském, probouzím…, vždy si vzpomenu. Mockrát jsem použil v písních a textech ony pocity a vyjádření, (píseň: Denis, (z let 1999- 2000), text i píseň: Přichází zima, (2006, Prostějov)/ text i píseň: Tatínkovi, (2018, Praha)): „Nevinně mě sníh přívítal, těsně po probuzení…, dnešní ráno má jiný zvuk.“/ „Přichází zima. Všechny nás od sebe oddálila. Lidé jsou zahaleni v kožichách, …nepoznáš druhého. Ona, zima, přišla k nám, …dává do toho sílu svou. Silná, bílá, krutá.“ (Přichází zima)./ Pamatuji si na léto, kdy jsem se po chvílích řádění a koupaní, v Hradčanské skale, vrátil se svými bratranci k babičce, do Kobeřic, a zjistil jsem, že jsem zamilován. Dodnes je součástí mých kreseb obraz, jak stojím, s trumpetou, na dvoře, vyhrávám „do večerní dědiny“, rodiče odjíždí a nechávají nás na prázdninách, u babičky, a já mám touhu skládat píseň „Denis“. O pár měsíců později, v ponoření do nových inspirací, vidívám Denise na pravidelných cestách za studiem na nástavbu, pár kroků od kraje, kde bylo kdysi slunce, kde jsem kdysi vyhrával na trumpetu. Jenomže, naše setkávání se prodralo podzimem a po podzimu do něj rázně vstoupila zima. „Každé ráno tě na ulici hledám, jsme zahaleni v kožichách a já mám chuť plakat.“ (Přichází zima)./ Stejný pocit mě inspiruje, v roce 2018, kdy trávím náročné horké dni, v Praze. Vstoupila do nich smrt táty, přímo na přelomu léta a podzimu. „V září se vracím z míst rodných, kde jsem se s tátou rozloučil. Vracím se do ulic pražských, ale již ne horkých. Vracím se jako jiný člověk…, muž podzimní.“ (Tatínkovi).

Stejně tak to mám při generálce, 20.11.2018, Adonnis, Divadlo Inspirace, kdy zahalen a obklopen milými a vlídnými rekvizitami a kostýmy, na jejichž tvorbě jsme s manažerem zanechali plno dnů a letních večerů, …cítím souznění. Patří ke mně a jsou mou rodinou. Ono, pódium, i všechny zátiší rekvizit a kostýmů, jsou můj svět, a doprovází mou akci na jevišti. Jsou mojí podporou a talismanem, jako medvídek dítěte, v posteli. V úvodu zkoušky písně „Neznámá“, cítím sentiment. Časový zlom hudby a nálady- kdy dlouhé vesmírné tóny absolutně kontrastují k předešlé hudbě. Zpomalený běh hudby, pocit zastavení, či zamrznutí, …vesmírná harmonie podpořena zhasnutím světel a použitím měsíčního bodového světla na postavy. Poté se v show odehrává neskutečná spousta bodů, (děje, akcí, názorů, gest), …od bojových scén, po náročné taneční a herecké. Časový běh show říká: „jsme již někde dále, pojďme změnit kurs.“ A tak, jak můj hudební idol „Madonna“, časově rozehraje show a krůčky, před jeho závěrem, sblíží se s diváky a otevře další rovinu, jež budí pocit času a běhu akce, zastaví tempo a otevře se lidem blíž. V dnešním, mém, případě, intru písně „Santa lucia“, zaujímám časový zlom, kdy světla pohasnou a interpret se lidem přiblíží nejvíce, z celé show. Všednost, realita chvíle, zastavení show uvedením interpreta do všední role, vyvolá v divákovi silný pocit kontrastu.

I I . Č Á S T

A HISTORIE VELKÝCH PROJEKTŮ:

MADONNA IN CONTRATENOR, PRAHA, 2018- 2019:

POKRAČOVÁNÍ: ZÁVĚR ROKU 2018:

(Tak jako každý konec roku a týdny před závěrem roků, i tentokrát cítím zvyšující se magii života a přelom do další etapy).

19.12. se vracím ze služebních cest a každoročně zažívám na nočních zimních cestách, vlakem, magické chvíle, při pohledu na zimní noční krajinu. Semtam, záblesk zdobeného vánočního stromku a tma a pohádkový sníh. Večerní trénink u manažera a mé opojení plné magie, po trošce Cinzana, v dnešní den u manažera a tak jak bývalo od dob mého dětství, s rodiči. Magie nálady, kdy se lehce motám po doušku alkoholu, mi vždy říká- tento pocit a chvíle je požehnaná. Občas krátká, ale cenná. Manažer ve chvíli přípitku vyslovil: „na příští rok!“ Cítil jsem smutek. Jako bych v onu sekundu viděl plno těžkých chvil náročné spolupráce a propojení s jeho přáním, které nepřímo vyslovil. Loutky, jež vyráběl pro produkci a byt talismanů, jež jsou mi dalším domovem, se staly mým pravidelným místem trávení času, s uměleckou tvorbou, což bych vůbec, právě před rokem, kdy jsem kontaktoval „nějakého“ pana X“, pro podporu přípravy projektu, do Ameriky, neřekl. Ona chvíle je magická. Dnes vzpomínám na Vánoce 2017, kdy nám u manažera ten sám stromeček svítil a obdivuji jeho dárek- knihu „Kastrátka“, ve které se píše o problematice kastrátů, čili projektu, pro který jsem jej před rokem kontaktoval. (Vždy, při svém pobytu u rodičů, např. dovolená, prázdniny, …kdy přijde těsně před mým odjezdem, většinou večer před dnem odjezdu, krátká chvíle, …a tak jak rychle přijde tak rychle odejde, cítím požehnaný pocit. A já začnu cítit, že ona chvíle je magická). Po dalším přípitku vyslovil: „tato tvorba mě baví.“ Svěřil se mi. (Ony zlé časy častých hádek, vzájemného oponování, byly odvráceny v onen večer). Pozdě, v noci, po příjezdu na svůj pražský byt, poslední večer, v Praze, manažerovi píši: „děkuji za krátkou magickou chvíli, požehnanou shora!“ Manažer mi odpověděl: „děkuji Tobě i navrch!“ Další den sněží a mé přání se plní. Moje sestra řekla mámě, v Prostějově, …den, před mým příjezdem: „Peťka má svoje rituály!“ Ano…, dověděla se od mamky o mém každoročním rituálu, kdy na vánoční Moravu jezdím vlakem přes magickou zimní krajinu Hané, přes stanici Červenka, Senice na Hané. Manažer mi na posledním tréninku řekl, že bude tma, a z okna vlaku již nic neuvidím. Ráno chumelí a já cítím, že by se mi pravidelný rituál mohl splnit. Obdivuji krásně zabalené dárky, od manažera, na jejichž přípravě si dal opravdu záležet. Řekl mi…, jsem sám a nikoho nemám…, nikdo sem ke mně nechodí. V onen večer, před posledním tréninkem, jdu spát a vidím staršího obětavého muže, který  je na Vánoce sám. Manažer natáčí na kameru zkoušku hlasové energie, přezpěvu „What it feels like for a girl“, a říká: „s tebou je radost tvořit.“ Po shlédnutí zkoušky slyším v uších harmonii nadpřirozené písně, „Neznámá“, a v mém nitru cítím sentiment, podpořený opojením, po doušku alkoholu. Manažer mě doprovází k vlaku vezoucího mě do vánočního světa, k rodině.

PŘEHLED: OD ZAČÁTKU:

V roce 2017 jsem již po několikáté zažádal Ochranný svaz autorský o svolení- nazpívat pár kousků z repertoáru Madonny a projektem se veřejně prezentovat. Nejmenovaný subjekt, z organizace OSA,  se nade mnou po pár letech váhání, že můj návrh je naprosto nemožný realizovat z důvodu právní otázky,  slitoval a poradil mi tajemství, jak se k dané věci mohu dopracovat. 

Léto 2017 bylo pro mě komplikací v soukromém životě, (péče o závažně nemocné rodiče), díky čemuž jsem se i já dostal do nemocnice jako pacient. Znamením pro můj projekt v té době bylo přijetí sousedícího pacienta, který projevil zájem o mou tvorbu a doporučil mě ke konzultaci do Prahy. V tom létě se mi rozsvítilo. Samovolně se mi vybavilo plno senzačních nápadů a inspirací. Mé očekávání umělecké podpory od dané postavy, s vysokým profesionálním jménem, nebylo pro daný projekt naplněno, čili po roce, v létě, začínám tvořit sám.

9.srpna předávám manažerovi kontakt na důležitou osobu, která by mi mohla v budoucnu pomoci k projektu, jež pomůže tvorbě americké star Madonny, tím, že např. její méně známé skladby vysoce profesionálně předvede publiku naprosto v jiném žánru, ale na vysokém uměleckém levelu. Manažer mi psal v onen den jásavou zprávu, že se subjektem komunikoval a není vše ztraceno. Při deštivém odpoledním tréningu, na chatě, mu tekly slzy a předal mi dar- přívěšek ve tvaru klíče. Řekl: „tohle je cesta, …klíč k Tobě!“ Také mi ukápla slza, protože jsem věděl, že jsme se seznámili osudovou cestou, … kdysi před rokem. Kontakt na subjekt jsem obdržel v nečekaný okamžik od nečekaného člověka, …ve smutných dobách mého soukromí. V té době, v osudový okamžik před rokem, bych neřekl, že se Zdeňkem vytvoříme plno projektů, a že nás neminou ani spory. Dnes již vím. Madonna otevřela naši cestu a osud ukázal, kudy můžeme kráčet dál.                

Během roku 2018, na mých služebních cestách, u dráhy, (do Budapešti, Vídně, Varšavy, Curychu), vzniká plno inspirací, textů, aranží, pro celý projekt.

Dne 25.8.2018 nás navždy opustil náš tatínek. Zemřel po dlouhé nemoci. O den později cestuji polským expresem do rodného města na Moravě a konečně jsem stvořil dopis pro kompetentní subjekty- odůvodnění, co mě vede k projektu,  tvořit pro Madonnu.

26.9.2018 odesílám svému hlasovému kouči nástřel prvního projektu- aranž pro „What it feels like for a girl“ s nazpívaným vokálem, v kontratenoru. Po kliknutí na tlačítko „odeslat“, se mi v mysli zobrazila celá minulost. Muž, kterému často oponuji, je ten, kterého jsem ležící v nemocnici s diagnózou „epistaxis“, minulý rok nakontaktoval, aby mi s projektem „Madonna in contratenor“ pomohl. Tenkrát jsem ani nevěděl, že budeme rodinní přátelé!

„What it feels like for a girl“ připomínala mému manažerovi pentatonickou harmonii. Během září začínám pracovat na další písni, „Incredible“, v Polsku, a v první polovině října se rozhoduji tvořit skladbu v čínské pentatonice. První aranže vznikají v Praze, kdy též pro lepší orientaci v technice jihovýchodních stupnic, studuji ve svém volném čase teorii pentatoniky a během dalších dnů vznikají první aranže- kombinace mé specifické harmonie s pentatonikami, v Praze a Budapešti.

Dne 13.10.2018, na mé podzimní procházce Prahou- Stodůlky, nabírám inspiraci a nápad hřející mě u srdce: každou píseň projektu „Madonna in contratenor“ obohatit v její mezihře pokaždé absurdní harmonickou melodií. Specifikum mé hudby se velkým procentem prolne do celého projektu. Posluchač by se mohl při poslechu každé písně těšit na „harmonickou šílenost“, uprostřed, (v mezihře), každé písně.

Počátkem listopadu, 2018, jsem ponořen v podzimních inspiracích. Slunečné podzimní cesty, na Moravu, střídají večerní inverze. 2. listopadu se stávám dvojnásobným strýčkem- Alberta navštěvuji v olomoucké porodnici a s maminkou ukazujeme šťastné fotky na osmdesátinách tety Růženky. „Incredible“ a silně závažné harmonie písně, dokončuji na cestách, k mámě, na Moravu. První tóny „Like a flower“ vznikají 5. listopadu, na mé služební cestě, v Budapešti. Časová akustická kytara, v intru, a tóny, jejichž nesdělnost působí tolik časově, začínají intro písně, o které jsem se na přelomu října a listopadu rozhodnul, že bude prubířskou písní projektu. Vzpomínky na dětství a podzimní období, kdy mi tatínek vyrobil elektrický lampion, magie a krása večerního průvodu, mě inspiruje ke grafikám a obrazovému doprovodu projektu.

11- 2018, Praha: Čas podzimu, …doby, co se cyklicky vrací od mého dětství, blízká cesta k Vánocům, se propojuje s mou tvorbou na projektu „Madonna in contratenor“ a „Adonnis- crazy komedie“, jak na cestách za kamarády, tak služebních cestách na vlacích, do Budapešti, Varšavy, Vídně a Curychu. Vidím atmosféru pódia, „Adonnis- Santa Lucia“, kdy přítmí a svíčky lampionů podbarvují pozdní část show, časově změněné k pocitům všední lásky k Itálii. Též slyším zvuky průvodu ozářeného lamipony, a tóny z dáli, podbarvující kolekci grafik pro prubířskou píseň „Like a flower“, projektu „Madona in contratenor.“

S koncem roku 2018, je čas zaslat současný stav dema na konkrétní subjekty. Příjemným dárkem balení by mohlo být cd s přezpěvem mé autorské písně „I met Madonna“, v tenorové verzi, (bonus balení). Srdíčkem bych rád podpořil hlasový záznam tak, že pro píseň „Like a flower“, namaluji průvodní obrázkový klip, s tématem lampiónových průvodů, jihoasijské lidové kultury, apod..

  1. listopadu, 2018, historicky poprvé, prezentuji svému hlasovému kouči předfinální podobu skladeb (vokál, i aranžmá), „What it feels like“, „Incredible“, „Like a flower“. Ve večerních hodinách se mi svěřuje zprávou, že je citem, i srdcem projektu unešený. V ten večer, během hlasové lekce, mi v mysli přišla odpověď, jakým způsobem projekt pojmout. „Petr Nezhyba je extrémně křehký muž. Jemné kontratenorové legáta, puntičkářsky propracované aranže, do zcela extrémní jemnosti a mrazivé harmonie, smíšené s ornamenty jemných a křehkých grafik, značky- Petr Nezhyba, vyplyne, jako výsledek osobnosti a povahy umělce: zalíbení ve světě extrémní jemnosti a křehkosti, v jejích tónech, barvách a tvarech.

V předvánočním období, se začátkem prosince 2018, na své cestě od mámy do velkoměsta pražského, vytvářím kombinace textu pro nápěv prvních úryvků tvorby, do Ameriky. Nápad, neustálého opakování refrénu, jako mantry, v písni „Like a flower“, kdy až na závěr, v části „end“, otevřu smysl textu, z originálního bridge písně Madonny, bude mít za následek časový běh, kdy jako autor písně na motivy Madonny, otevřu odpověď, jako zátiší části skladby, až na jejím konci.

Je 6. ledna, 2019, čeká mě specifická oslava narozenin, s převahou neklidu v duši, typickou pro začátek tohoto lednového období a ve studiu, v Rudné u Prahy, nazpívávám první projekt: „What it feels like for a girl“. Časově citlivý vokál, místy v refrénu, až jakoby trpící, plačící, …jako bych si představil křehkou ženu mrznoucí v chladné síni a poslouchal její třepotající se hlásek, dále, …sladký dámský vokál, jeho klidná barva, jako z dětské pohádky, dramatizace v obou částech bridge, kdy hlasem postupně zdůrazňuji, verš po verši, ve stoupající gradaci, svůj neklid, jak vypráví text.

Začátkem března 2019 rozhazuji sítě po muzikantech a v Praze píši noty pro trubku do „Best night“, a v Polsku do skladby „Incredible“ a „Vogue“. Rozhazuji sítě po studiích a producentech a uprostřed března zadávám projekt „Like a flower“ a verzi „What it feels like“, panu Rotterovi, (hudební studio R- Sound4U, Zdiby). Mastering skladby „Incredible“ má na starosti pan V. Červenka, (hudebnistudio.cz, Petrovice).

Propojení času, po roce, kdy jsem v R- Sound4U nahrával cover „Sacrifice“ a slunečná procházka přírodou, přímo do studia, s dnešním natáčením, kdy se slunečný výlet do studia opakuje, tentokráte s písní projektu „PMIC“, Like a flower a What it feels like for a girl, si plně uvědomuji. (Like a flower- aranžmá i nápěv/ What it feels like- aranžmá). S úplňkem měsíce střádám zážitky z nahrávání a temnou cestou klesám k zasstávce autobusu, zpět, směrem Praha.

20.3. jsem ukončil nahrávání, (Zdiby, Praha), projektu PMIC, skladeb „Like a flower“- vokál a aranžmá a „What it feels like“- aranžmá, a cestou s večerním úplňkem hledám kurs k zastávce, do Prahy, volám mamince, že zítra budem opět spolu. Úplněk mi svítí na cestu a další den, kdy maluji krásného muže, s trubkou, své budoucí logo, zářím štěstím. Odpoután od zlé spolupráce a posledního životního varování, a tentokráte slunný jarní příběh, v Prostějově, lemuje mou další cestu a inspiraci. S maminkou zažíváme pravidelně se opakující rituály, tentokráte pracemi na zahrádce, vítáním jara, a děti mi dávají najevo lásku, a společnou cestu.

Při krásném pobytu v rodném městě připravuji trubku a vokál pro předěl mých starých hitů „Stop to be shy“, (Radio edit a Dance mix), „Tough girl“ (Radio edit a Hip hop mix), „Your birthday“, v Budapešti, 3- 19, a samozřejmě pro nápěv „What it feels like“, případné změny „Like a flower“, a píši noty pro trumpetu do „What it feels like“ a „Like a flower“, do studia R- Sound4U, Zdiby, dále vokál a trubku pro „Incredible“, do studia, do Petrovic.

27.3.: Den po mém sentimentáním příjezdu, z Prostějova, kde jsem plakal již den před odjezdem, se loučím s ptáčátkami, (dětmi), a po vášnivé osudové noci, ve velkém shonu, zdravím jezero, ve Zdibech, kde jsem seděl za slunce, před krásnou cestou, na Moravu. Dnes, za šera, zde trénuji trubku a vokál a trubička září v písni „What it feels like“ a časově svítí v „Like a flower“. Čili 27.3. jsme ve Zdibech dokončili „Like a flower“ nahráváním trubky, jejíž noty lehce přetváříme, a druhou část aranže a nahrávání trubky do „What it feels like“. Obě skladby prošly masteringem a závěrečným exportem. Loučení se studiem, shon večerním šerem k pozdnímu autobusu do Prahy, chuť na Colu a tentokráte ne při úplňku, jak jsem líčil ženě zvukaře při loučení, ale opravdu pozdním večerem, bohužel již ne před cestou do rodného města. Tento krásný rituál večerního odjezdu ze Zdib, či ranního pozdravu jezera, ve Zdibech, jsem miloval.

Zápis z dění 3- 2019, Praha/ Prostějov: V Praze se modlím a v době příchodu jara mám pocit, že mé modlitby mají smysl. Ukončil jsem spolupráci s démonem a minulý pobyt u maminky, kdy jsme malovali pokoj a jen seděli a povídali si, 10.3., byl hledání svého života a návrat ke kořenům. Sedím den, co den, na sedačce „ušák“ a dívám se do korun smrků protějšího domu, přemýšlím o své budoucnosti, pochmurné počasí bičuje přicházející jaro a já se vidím zpět v rodném městě, za pár let, žít šťastně a naplněn, jako vyzrálý dospělý muž s vyřešeným životem. Po několika dnech, v Praze, mě podporují přátelé a cítím, že kariéra se dá dělat i šťastně. Bůh mi pomohl nalézt prostory pro produkci, (D21, Praha), kde mě již kdysi jedna zpěvačka hnala, a říkala: „To jsou prostory pro tvé show.“ Již poslední dni, v Praze, a při svém jarním cestování za maminkou, 21.3., mě napadají grafiky pro pozvánku, setlist, kostýmy, apod.. Vracím se k mamince a jarní pobyt v rodném městě mě zavává ke starým kořenům a jakoby Bůh říkal- zde byly tvé začátky a sem se vrať! Večerní román v televizi je dalším znamením od Boha, kdy s maminkou, 21.3., při úplňku, sledujeme krásný film, a scénář pořadu odpovídá mé realitě…, zjišťuji, že jdu správnou cestou. Modlím se k Bohu a tentokráte sedávám na „ušáku“ a sleduji slunečné jarní dni, jako dospělý šťastný muž. Děti mi dávají najevo mé správné rozhodnutí svými reakcemi a láskou, tak jako slunce, příroda, …i Bůh.

20.3. jsem ukončil nahrávání, (Zdiby, Praha), projektu PMIC, skladeb „Like a flower“ a „What it feels like“ a večerním úplňkem hledám cestu k zastávce, do Prahy, volám mamince, že zítra budem opět spolu. Úplněk mi svítí na cestu a další den, kdy maluji krásného muže, s trubkou, své budoucí logo, zářím štěstím. Odpoután od zlé spolupráce a posledního životního varování, a tentokráte slunný jarní příběh, v Prostějově, lemuje mou další cestu a inspiraci. S maminkou zažíváme pravidelně se opakující rituály, tentokráte pracemi na zahrádce, vítáním jara, a děti mi dávají najevo lásku, a společnou cestu.

Další strávené dni, v Praze, trávím tréninkem na trubku a technik vokálu, užívám si jara, volných dní, kina, a 4. dubna sdílím foto z tréninku, na Lýskové, v okolí bydliště, jak já říkám „louce“, volného prostranství, kde mám krásný výhled na sídliště, při nočních tréninkách sleduji měsíc, úplňky, a letadla vzlétající z Ruzyně. Velká podpora přátel a fanoušků, kdy sdílím na internetu foto z podvečerního tréninku na jarní louce, v tričku á la Lady Gaga, dne 4. dubna, šťastný, osvobozený a plný naděje a další cesta za mámou a dětmi, do rodného Prostějova, 5.dubna, rozhození nových kontaktů ke spolupráci na projektu PMIC a rituály, které pokaždé při pobytu v rodném městě opakuji, mě činí tak šťastným až euforickým: kouzelné cesty do rodného města, soukromé chvilky s maminkou, kdy sedím na ušáku a sleduji květnové dění ptáčků v korunách stromů, pracovní výjezdy na hřbitovy, za tátou, do Brodku, a nákupy, kde se vždy s maminkou velmi sblížíme, tréninky vokálu a trubky, v našem sklepení, ranní cesty za dětmi, či odpolední návštěvy sestry s dětmi u nás doma, atd..

Již v březnu, 2019, mi psal manažer zprávu, že moje tvorba, propojení zpěvu s uměleckými grafikami, je mou originalitou. Druhý dubnový pobyt u maminky, v rodném městě, užívání rozkvetlých stromů a pravidelných rituálů, propojuji s výletem do ulic města mé minulosti, Olomouce. Casting do talentového TV pořadu byl příjemným večerem a na mé zpáteční podvečerní cestě autobusem, zpět, do Prostějova, mám výčitky, že netrávím volný čas s dětmi, ale řeším svou kariéru. Napadají mě zajímavé myšlenky, propojení křehkosti „Adonnise“, zpěvu kontratenorových písní, (coverů Madonny), s časově extrémně upřímnou a něžnou prezentací mých křehkých a citlivých grafik na videoprojekci. Romantický jemný muž, v obleku, křehký a upřímný, jako anděl, prezentuje svou tvorbu- umělecké zátiší tvořené jeho dětmi- hudbou i grafikami. Onen večer, před tímto dnem, maminka spí a dává mi prostor tvořit. Otevírám Ableton a pokračuji na práci s aranžemi, písně „Vogue“. Časové plochy a harmonie refrénu, podobná harmonii a průběhu harmonie části „end“ skladby „Your Adonnis“, projektu „Maestus modulator“, mě provází do hluboké půlnoci. Po příjemné kompozici, kdy se mi harmonie chorusu opravdu povedla, jak jsem si představoval, šťastně usínám.

Začátkem dubna, 2019, po prvních pokusech, v hudebních studiích, načerpávám energii a od kamaráda, profi zvukaře, dostávám radu, že tudy cesta nevede. Rodinné kamarádství s dvojičkou, a rada, inspirovat se a jít ve šlépějích interpreta, Jean Michel Jarre, mi změní život? První jarní romantické dni a jedna noční cesta, z návštěvy, s vyhlídkou volných inspirativních dnů a modliteb, mě naplňují a harmonizují. Práce na skladbě „Incredible“ a poznávání průběhů a zákoutí projektu a mé jarní nabírání energie skladbou „Incredible“, od Madonny, kterou jsem poslouchal před deseti lety, na slunném balkoně, v zátiší rodného města, Prostějova, a snil o lásce- kariéře, je znamením a možná propojením minulosti a budoucnosti.

V dubnu 2019, začínám spolupracovat opět se studiem „Studio pro muzikanty“, v Rudné, u Prahy. Slunné ráno, po předchozím dni, příjezdu z předvelikonoční Moravy, kdy se vracím na místa, kde se v posledních týdnech cítím volný a jarem inspirovaný, vyjíždím na první konzultaci do studia, s Romanem Stefflem. Otevíráme projekt „What it feels like“ a začínají se dít další pokusy s písní. Vše nabírá kurs dalším směrem, …a to tím, kterým vlastně chci- klasickou harmonii a klasické seskupení nástrojů podložit drsnější electro, až techno, aranží. V projektu se profesně rýsuji jako kontratenorový zpěvák/ vokalista, a též producent. Objevujeme novou verzi mé tvorby- jemný Adonnisovský vokál/ kontratenor, postavený na drsných electro a dark aranžích (hip hop), a dark harmonii. (Že by dal Adonnis vznik novému proudu- hip hopu v kontratenoru?) V polovině dubna se rodí nová image Adonnisovského vokálu- s přehnanou jemností a strachem, až hysterií, ve zpěvu, s odleskem sexy osmdesátkového frázovaného tanečního pojetí, v kontratenoru.

V dubnový týden, od 9.4., zažívám krásné svobodné chvíle a rituály svého bytí, v Praze, stýkám se s přáteli, trénuji na svém jarním poli, a po rituálním návratu, z kina, 12.4., mě čeká tvrdá a nečekaná příprava na nahrávání, pro den 16.4. a blok 25.4., v Rudné, u Prahy, ve „Studio pro muzikanty“. Poslední dni slyším harmonii ploch „Vogue“, podle mé protiharmonické verze, co vznikla při minulém pobytu, u maminky. V náročný víkend, 13.4., připravuji aranže, vokál a trubku pro „Vogue“, „Best night“, „Gone Gone Gone“.

V polovině dubna začíná náročný blok, kdy s producenty, v Rudné u Prahy, máme plno plánů a práce. Přípravy a každodenní tréninky na krásné jarní louce, na Lýskově ulici, mě doplňují inspirací a jaro opravdu kvete. Dni, kdy trávím s kamarádkou na výletech, po krásných místech Prahy a tam, kde jaro nejvíce barví stromy a květy, se střídají s mými večery tréninku. V jeden slunný den jsme nahráli demo vokálu a trubky: „Like a flower“, Incredible“, „Vogue“, přičemž skladba „Best night“ je stále uschovaná na disku a byla dokončena v době mého velikonočního pobytu u mé maminky, čili se zrodila na svět čerstvého slunce a jara. Po nahrávce dema, dne 16. dubna, si užívám západního okolí Prahy, ke kterému je mé srdce již po léta přilnuté. Vesnice, připomínající mi Moravu, ozářené jarním sluncem, a má práce na projektu, vždy končí spokojenou cestou domů, do Stodůlek, volným večerem, hodinami svobody a zapíjení úspěchu mou oblíbenou Kofolou. 25. dubna začínáme tvořit aranže „Like a flower“, a rodí se v nich již plno harmonických zátiší, hudebních aranží, a jak tvoříme, si též povídáme a poznáváme všichni sebe navzájem. První den jarního nahrávání zažívám odpolední odpočinkový moment, kdy cítím, že jsem to opravdu já, srozuměn se svým tělem a životem. Cítím, že pokračuji k cíli správnou cestou, na pařezu stromu ulice Rudné, obědvám svůj „rychloběd“, telefonuji se svou láskou a mám pocit, že jsem opravdu happy. Podvečerní procházka ke kostelu, v Rudné,  stoupaní po tuctech schodů a setkání s Bohem na samém vrcholu schodiště ke svatostánku mi říká, že jdu správnou cestou, …modlím se.

Další den, dopoledne, přicházím do studia a producent mi pouští část aranží písně a já cítím, že něco božského a časového se zrodilo přes noc. Projekt a zátiší harmonií a zvuků skladby se line k finálu a podvečerní bouře dala magnetickou odpověď, že vše dopadlo výborně. Poslední korektura a trestní poslech nahrávky způsobil historicky dojemný okamžik, kdy po poslechu posledního tónu vím, že jsem v tracku nenaleznul chybu a oboustranné nečekané podání rukou, a tím překvapivě oboustranné uvědomění úspěchu, dalo vzájemný souhlas, že je vše all right. Tým mě odvezl autem na Zličín, protože bouře s fialovými blesky lemovala nebe, královská rychlojízda a nápad, poslechnout track během odvozu do Prahy, způsobil můj pocit, jako na rychlém kolotoči, kde se cítím free a zcela oproštěný od všeho na světě a zažívám extázi. Ano, …dopadlo vše tak, jak jsem po chvíli vyslovil, …časově klidně, jednou větou a nevinně. Po skončení tracku se chystám vystupovat z auta a říkám: „Dali jsme do toho srdce a je v tom Bůh.“ Bouře mě doprovází při mé cestě domů a v dnešní den brzy usínám, připraven na poslední nahrávací den bloku. 27. dubna, čili poslední den nahrávacího bloku, se pouštíme do písně „Incredible“. Půl dne nám zabírá programování smyčců, a začíná se rodit časová filmová harmonie, s dojemnými přechody. Večer již vím, že můj oblíbený taneční hip hop je základem této písně, což jsem vůbec neočekával, protože původní záměr byl opravdu pojmout píseň majestátně, divadelně a symfonicky. Chladný temný večer se ubírám domů, na Stodůlky, a následuje etapa oddechu a odstupu od projektu.

TALENTOVÝ POŘAD, 2019:

Dubnové předjarní dny cítím velmi specifickou energii, …jsem šťastný a naplněný. Jednoho rána si užívám slunce v tváři a odjíždím tramvají na vlak, směr- rodný Prostějov. Maminka svou srdcovou výzdobou rodného domu věští, že se blíží Velikonoce. Prožíváme společné jarní rituály- pravidelnou společnou jarní výletní cestou navštívíme tatínka, na hřbitově, v Brodku, pracujeme na jarní zahradě a hlídám svého roztomilého synovce, který na strejdu, z Prahy, již nedočkavě čeká. Večer se snažím usnout a přišla mi smska od věrné fanynky, že se konají poslední castingy do známého talentového pořadu. Cítím nejistotu a hlavně časovou nemožnost se její zprávě věnovat, ale dyť jsem si vždy přál vystoupit v talentové soutěži! Přichází nové znamení- třikrát jsem její sms smazal a třikrát jsem se jí znovu ptal na link přihlášení na casting. Jakoby byla vědmou, co tušila, že musím jít. Zjišťuji, že se vše odehrává zítra, v Olomouci, v rodném kraji, kde zrovna pobývám. Celý další den jsem měl lehce naruby a promýšlel jsem, jak časově daný nápad zvládnout. Jarní odpolední cesta, do Olomouce, na casting, do ulic, ve kterých v tento den cítím propojení s minulostí- dnes, jako letitý pražák a tenkrát zde, jako romantik, hledající lásku, …teenager nenaplněný láskou a bombardován uměleckými fantaziemi, se vyvíjí velmi slibně. Aniž jsem jakkoli extravagantně, či výrazně oblečený…, vyloženě jsem si „odskočil“ ze zahrady, od mámy, jsem příjemným středem pozornosti v malém davu účastníků, nalézám zde velmi příjemné lidi a zdá se, že casting se vydařil. Nečekal jsem, že budu povídat o rodině, tátovi, ale poznal jsem, že u mikrofonu stojí ten, koho jsem tam chtěl mít. Ten pravý Petr Nezhyba. Vše, jakoby přicházelo čistou náhodou, jako bych byl tlačen nějakou silou, již od včerejšího večera- nevadilo mi mluvit o svých negativech, otevřít se porotě a promluvit o zemřelém tátovi, složité oblasti hudební branže a mám pocit, že se režisér nadměrně vyptával a zacházel do osudových okamžiků mého života, že tím cítil, že tím spějeme k pozdějším dokumentům o nově zrozené hvězdě. Příjemná podvečerní cesta busem, zpět, do Prostějova, a můj šťastný pocit, pokračuje dalším dnem, kdy mě napadá nová originalita- zpívat Madonnu přetvořenou do kontratenoru a na projekci promítat své křehké umělecké grafiky, vlastní tvorby. Jemný falzetový vokál, s typickými nezhybovskými křehkostmi a jemností se mísí s projekcí mých křehkých grafik.

Koncem dubna objevuji nepřijatý hovor, na své služební cestě, ve Varšavě a o dva dni později, ráno, po prospané noci svátku čarodějnic, objevuji mail, že postupuji do dalšího kola pořadu. Vím, že včerejší modlitba mi opět pomohla a ono šťastné ráno přemýšlím nad koncepcí pořadu. Mám několik inspirativních vidin: Petr Nezhyba, oblečený, buď extravagantně a nově, se symboly přírody a květin, či milý, pěkný, upravený mladík, s barevnou košilou přírodních motivů, zpívající Madonnu ve verzi kontratenor, „Like a flower“. Show začne písní „Like a flower“, s dějovými časovými smyčci, a Petr maluje své grafiky na skleněném futuristickém malířském stojanu a jeho jemné oči, jako nebe, andělský kontratenorový hlas, jsou podpořeny hereckými projevy, s místy extravagantními a provokativními gesty, symbolizujícími klid, ležérnost a francouzskou mentalitu, přitom velmi křehkou, jemnou a dojemnou. Vše se obrátí v nadupaný hudební rapp a operní kontratenorový vokál Petra, v extravagantním kostýmu, s hvězdnou choreografií, jak dělá Madonna, když zdraví v počátcích své show, své fanoušky. Propojení dějové hudby, křehkých smyčců, v protiharmonii, jemnosti grafik scény křehkého interpreta, se znaky extravagance a ležérnosti, zlomené do nadupaného rappu, postaveného na složité harmonii dějových houslí, kontratenorovém zpěvu, kdy najednou na scéně stojí jiná bytost, než romantický malíř, ale futuristická popová hvězda, mi dává celek, který by mohl zafungovat. Plno inspirací a hlavně typů nápadů a možností, jak ztvárnit show, v mé mysli, 1. května, kdy po obdržení šťastné zprávy plánuji scénu, je dalším důkazem existence Boha. Další dni pojedu do míst kraje již s jiným pocitem- s pocitem, že casting vyšel a dnešní jarní květnová návštěva je krokem vpřed. 1. máj a má procházka s věrnou ženou, otevření srdcí kamarádství na festivalu lásky, a společné porozumění, v jistou nevinnou chvíli, její rady, ohledně projektu, o kterém jsem se dověděl dnes ráno, pokračují mou osamělou cestou domů, za přítmí dešťových mraků a mé únavy, která je po chvíli nahrazena spánkem před mou noční služební cestou, do Budapešti.

SCÉNA, CHOREOGRAFIE, KOSTÝMY, REKVIZITY, PROJEKCE, P. Nezhyba, 5- 2019, Praha:

NÁZEV: CESTA ZA SNEM

Nemusí být provedeno složitě- důležité je méně a hodně- detaily, dojemnost, procítěnost, …detail!

SKLADBA „SCHERZA INFIDA- HÄNDEL“/ ČI PŘEZPÍVANÁ MADONNA „LIKE A FLOWER“, ČI „WHAT IT FEELS LIKE FOR A GIRL“- POMALÁ VERZE“ DO BAROKNÍHO OPERNÍHO KONTRATENORU- (HLASU- KASTRÁTI BAROKO)- PMIC

VIDEOPROJEKCE: krásné umělecké přírodní grafiky plus postmoderní grafické motivy, z pera P. Nezhyby- velmi barevné, (střídá se jedna za druhou- v pomalém tempu).

Interpet, oblečený se symboly přírody a květin, milý, pěkný, upravený mladík, s barevnou košilou přírodních motivů, zpívající Madonnu, ve verzi kontratenor, „Like a flower“. Show začne písní „Like a flower“, s dějovými časovými smyčci, a Petr, jako francouzský malíř, ležérně odpočívá, popíjí víno, chvílemi maluje své grafiky na skleněném futuristickém malířském stojanu a jeho andělský kontratenorový hlas je podpořen hereckými projevy, s místy provokativními gesty, symbolizujícími klid, ležérnost a francouzskou mentalitu, přitom velmi křehkou, jemnou a dojemnou- malíř a snílek je velmi pokorný- maluje svou dívku, po které touží, či maluje Madonnu, (nebo jen sám sebe), jak by chtěl jako „hvězda“ vypadat- CESTA ZA SNEM.

Oblečení: krásné trendové ale jemné- košile, květovaná- ideál bílá s červenými květy nebo srdíčky, modré džíny.

Vše se obrátí v nadupaný hudební rapp, opět zpívaný barokním kontratenorem= SILNÝ HUDEBNÍ PŘELOM- ŠOK, (mladík přestane malovat milou a být romantikem, ale pevně vezme život do svých rukou- odhodí štětec, uchopí do ruky zdobenou hůl, rázně oblékne převlek):

SKLADBA „INCREDIBLE- PMIC“

VIDEOPROJEKCE: krásné umělecké grafiky plus postmoderní grafické motivy- výjevy extravagantních postav, z pera P. Nezhyby- velmi barevné, (střídá se jedna za druhou- rychlé tempo).

Interpret v  extravagantním kostýmu, ideálně futuristickém, s hvězdnou choreografií, jak dělá Madonna, když zdraví v počátcích své show, své fanoušky- stojí na vrcholu stage, se zdobenou holí, v ruce, oblečen v senzačním kostýmu. Propojení dějové hudby, křehkých smyčců, v protiharmonii, jemnosti grafik scény křehkého interpreta, se znaky extravagance a ležérnosti, zlomené do nadupaného rappu, postaveném na složité harmonii dějových houslí, kontratenorovém zpěvu, kdy na scéně stojí jiná bytost, než romantický malíř, ale futuristická popová hvězda- ta, o které snil mladík, když sebe maloval jako hvězdu- sen si zrealizoval/ možno použít kostým- žlutý- á la Dan Nekonečný, či ve stylu Lady Gaga- průhledný skleněný klobouk, crazy brýle, atd..

Závěrečná póza- nehybná a rázná- silně expresivní.

(Možnost použít choreografii z produkce: Od nicoty ke hvězdám, Praha, 2018).

Střihy písní:

SCHERZA INFIDA- intro- střih použitý z projektu „Adonnis“, Praha, 2018- 19,

pokud verze WHAT IT FEELS LIKE- první polovina,

INCREDIBLE- base- stop time- v2- mez- 2x slavnostní modulovaný refrén.

Projekt lze realizovat na jakékoli jiné produkci, jako závěrečné „boom“, kdy Adonnis vystoupí stylizován

do role „Adonnis- kontratenor“/ Madonna cover“.

BŮH MI DAL ZNAMENÍ:

  1. 7. 2018 v jednu večerní hodinu, při cestě vlakem, rozmlouvám s Bohem. Po měsících rozhodování jej dnes prosím, ať mi pošle znamení, které tři písně z repertoáru Madonny bych mohl zpracovat v projektu. Během pár minut mi v hlavě zní méně známá skladba „Gone, gone, gone.“ Přitom jde o opravdovou nápovědu z Hůy, jelikož zadavatel požaduje přednostní zpracování méně známých skladeb.

13.9.2018: na pracovní cestě, z Curychu, vyhledávám pro tvorbu tréningového podkladu, na internetu, akordy k písní „What it feels like“, a nechtěně mi naskočí ve vyhledávači chords k písni „Incredible“. Pravda je, že jde o mou oblíbenou píseň, z let stěhování do velkoměsta, v roce 2008, a zároveň o méně známou Madonninu píseň, což odpovídá požadavku zadavatele- zhotovit spíše méně známý repertoár.

17.9.2018: na pracovní cestě do Varšavy vychystávám na cestu svůj vlak a do vagonu mi vlétnul velký barevný motýl. Vůbec se mě nebál…, spíše mi připadalo, že mě sleduje. Pláču, protože v něm cítím tátu, co nás nedávno opustil, …navždy. Jak ve spěchu chystám oddíly vozu, pláču a říkám si, že nesmím přímo před ním, …byl by smutný a nechtěl by vidět, že jsme smutní. Seděl po dobu půl hodiny za rohem, na stěně přestavku vozu. O dva dny později mi manažer manažer říká, že motýl je symbol křehkosti, plachosti a přelétavosti. Měl by být jako grafika na velké rekvizitě „vaně“, v projektu „Adonnis“. Mně ihned napadá myšlenka, skladby „Butterfly“, od Madonny, a možná je dalším znamením, jaký cover pro projekt „Madonna in contratenor“ vytvořit, jelikož splňuje všechny požadavky zadavatele.  

V polovině listopadu, 2018, kontaktuji subjekt, který je mým oltářem a bránou na západ. S cennou radou: „tvořte srdíčkem a zapomeňte na slovo „perfekcionismus“, mi dodává odvahu a chuť tvořit na písni „Like a flower“. 17. listopadu provádím modlitbu a rituál, s asistencí kněze, v kostele sv. Jakuba, na Stodůlkách a modlím se k Bohu pro zdraví své rodiny, tatínka, radu, inspiraci, mír spolutvůrců, a znamení, jak s projektem postupovat dál. Několikahodinová dřina způsobila narození významných časových a harmonických úseků skladby.

1.května, 2019, v radostný den, kdy jsem se dověděl zprávu, že postupuji do talentového pořadu, cítím, že mé modlitby mají smysl.

Duben:

V jeden večer se snažím usnout a přišla mi smska od věrné fanynky, že se konají poslední castingy do známého talentového pořadu. Cítím nejistotu a hlavně časovou nemožnost se její zprávě věnovat, ale dyť jsem si vždy přál vystoupit v talentové soutěži! Přichází nové znamení- třikrát jsem její sms smazal a třikrát jsem se jí znovu ptal na link přihlášení na casting. Jakoby byla vědmou, co tušila, že musím jít. Zjišťuji, že se vše odehrává zítra, v Olomouci, v rodném kraji, kde zrovna pobývám.

Květen:

1.května, 2019, v radostný den, kdy jsem se dověděl zprávu, že postupuji do talentového pořadu, mi volá produkce a Bůh mi dal další znamení- slečna v telefonu mi nepřímo napověděla, kterou skladbu od Madonny bych mohl realizovat a je zároveň i odpovědí na promíchání karet, které se v předešlé dny odehrálo. Projekt do Ameriky tvořím správně i nesprávně. Většina skladeb jsou písně „na motivy“ a je třeba realizovat opravdový cover, tak jak mi radí zprostředkovatel. „Like a prayer“ je živnou půdou pro další tvorbu a směr.

HISTORIE JEDNOTLIVÝCH PÍSNÍ:

WHAT IT FEELS LIKE FOR A GIRL, (vokál- 2017, Praha/ aranžmá- 2018, Praha, Varšava):

V zimě, 2017, pravidelně trénuji kontratenorový vokál na danou skladbu, v okolí mého bydliště, na Lýskově ulici, jelikož silný trénink by rušil sousedy. V druhé polovině léta, 2018, na popud mého hlasového kouče, pracuji v Abletonu 8 na tréninkové aranži. Mastering a nápěv se odehrává ve „Studio pro muzikanty“, Rudná u Prahy. Další verze, přearanžování a rekord trubky se děje v březnu 2019, v R- Sound4U, Zdiby. Předjarní slunečná procházka vsí a večerní návrat k zastávce autobusu do Prahy, při úplňku, ve mně zanechávají vzpomínku. Při jarním pobytu, u maminky, kdy zahrada ožívá a ptáci zpívají, se vracím k trubce, která již v rodném městě nebyla od dob, co byl tatínek na světě, vzpomínám na dávné stěhování do Prahy za kariérou a mám pocit, že se můj život vrací do dob života v rodném městě. Komponuji a připravuji noty pro trubku. Kdysi jsem žil s rodiči, plánoval studium pedagogického zaměření. Poté jsem odešel bojovat do ulic velkoměsta a dnes mě osud zavál zpět k datu, kdy se mám připravovat na pedagogické zaměření, do Olomouce?

Viz. článek “Od počátku“.

INCREDIBLE, (aranžmá, 2018, Polsko):

Na své služební cestě, z Varšavy, do Krakova, načínám první tóny pro tréninkovou aranž, v Abletonu 8. Crazy harmonie transponovaného refrénu vzniká v říjnu, v Rakousku- stačí pár posunů jednotlivých tónů a promyšlení vzájemné návaznosti akordů. Noty pro trumpetu skládám v březnu, v Polsku. Mastering zadávám, v březnu 2019, V. Červenkovi, z Petrovic. Viz. článek “Od počátku“.

LIKE A FLOWER, (aranžmá: 2018, Budapešť, Praha, Vídeň)- první syntetické kytary a nádech čínské hudby vznikal v Budapešti, a dodnes slyším protiharmonii nástrojů v intru. Časové housle a celkový časový průběh skladby i vokálu, (vč. kompozice melodie vokálu), vznikal opět, na Lýskově ul., v Praze, v listopadu. (Seděl jsem plno hodin u kompu a promýšlel časový průběh perkusí, houslí a basové plochy v mezihrách).

Nápěv a mastering vzniká v březnu 2019, v R- Sound4U, Zdiby. Zde jsme se rozhodli i pro doplnění trubky, na kterou se producent Rotter velmi těší. Předjarní slunečná procházka vsí a večerní návrat k zastávce autobusu do Prahy, při úplňku, ve mně zanechávají vzpomínku. Při jarním pobytu, u maminky, kdy zahrada ožívá a ptáci zpívají, se vracím k trubce, která již v rodném městě nebyla od dob, co byl tatínek na světě, vzpomínám na dávné stěhování do Prahy za kariérou a mám pocit, že se můj život vrací do dob života v rodném městě. Komponuji a připravuji noty pro trubku. Kdysi jsem žil s rodiči, plánoval studium pedagogického zaměření. Poté jsem odešel bojovat do ulic velkoměsta a dnes mě osud zavál zpět k datu, kdy se mám připravovat na pedagogické zaměření, do Olomouce? Viz. článek “Od počátku“.

BEST NIGHT, (aranžmá: 2019, Praha)- v jeden ultra klidný a inspirační březnový večer, na Lýskové ul., začínám tvořit podklad a melodii trumpety.

V dubnový týden, od 9.4., zažívám krásné svobodné chvíle a rituály svého bytí, v Praze, stýkám se s přáteli, trénuji na svém jarním poli, a po rituálním návratu, z kina, 12.4., mě čeká tvrdá a nečekaná příprava na nahrávání, pro den 16.4. a blok 25.4., v Rudné, u Prahy, ve „Studio pro muzikanty“. Poslední dni slyším harmonii ploch „Vogue“, podle mé protiharmonické verze, co vznikla při minulém pobytu, u maminky. V náročný víkend, 13.4., připravuji aranže, vokál a trubku pro „Vogue“, „Best night“, „Gone Gone Gone“.

VOGUE, (aranžmá: 2019, Budapešť)- velmi specifické intro, včetně jeho aranží připomínajících crazy scénickou hudbu, doplňované o nápady vokální polyfonie, harmonie 50., a 60. let, mi přichází do myšlenek a pera, proto začínám aranžovat, v Budapešti. Noty pro trumpetu jsou shodné s mým záměrem z minulých let, viz. cover „Superstar CZ“, z roku 2014, Praha, (album Fucker), a píši je v březnu, v Polsku.

Již v březnu, 2019, mi psal manažer zprávu, že moje tvorba, propojení zpěvu s uměleckými grafikami, je mou originalitou. Druhý dubnový pobyt u maminky, v rodném městě, užívání rozkvetlých stromů a pravidelných rituálů, propojuji s výletem do ulic města mé minulosti, Olomouce. Casting do talentového TV pořadu byl příjemným večerem a na mé zpáteční podvečerní cestě autobusem, zpět, do Prostějova, mám výčitky, že netrávím volný čas s dětmi, ale řeším svou kariéru. Napadají mě zajímavé myšlenky, propojení křehkosti „Adonnise“, zpěvu kontratenorových písní, (coverů Madonny), s časově extrémně upřímnou a něžnou prezentací mých křehkých a citlivých grafik na videoprojekci. Romantický jemný muž, v obleku, křehký a upřímný, jako anděl, prezentuje svou tvorbu- umělecké zátiší tvořené jeho dětmi- hudbou i grafikami. Onen večer, před tímto dnem, maminka spí a dává mi prostor tvořit. Otevírám Ableton a pokračuji na práci s aranžemi, písně „Vogue“. Časové plochy a harmonie refrénu, podobná harmonii a průběhu harmonie části „end“ skladby „Your Adonnis“, projektu „Maestus modulator“, mě provází do hluboké půlnoci. Po příjemné kompozici, kdy se mi harmonie chorusu opravdu povedla, jak jsem si představoval, šťastně usínám.

V dubnový týden, od 9.4., zažívám krásné svobodné chvíle a rituály svého bytí, v Praze, stýkám se s přáteli, trénuji na svém jarním poli, a po rituálním návratu, z kina, 12.4., mě čeká tvrdá a nečekaná příprava na nahrávání, pro den 16.4. a blok 25.4., v Rudné, u Prahy, ve „Studio pro muzikanty“. Poslední dni slyším harmonii ploch „Vogue“, podle mé protiharmonické verze, co vznikla při minulém pobytu, u maminky. V náročný víkend, 13.4., připravuji aranže, vokál a trubku pro „Vogue“, „Best night“.

Další šťastný velikonoční pobyt u nemocné maminky, 17.- 20. dubna, se naplnil štěstím a krásnými pocity z jara.  Jeden den trávíme všichni s dětmi, užíváme jara, s mým synovcem se potíme při hře fotbalu a spolu s mou sestrou se vracíme do dětských let, kdy jsme špinaví a zpocení ze zběsilého se honění za balónem, posedávání na asfaltu dětského hřiště a neřešíme povinnosti a cítíme se jako malé děti. V jeden den, kdy máme s maminkou pouze společný den pro sebe, polehávámé v obýváku, povídáme si, procházíme se po zahradě, dokončuji aranže a komponuji trubku a vokál pro píseň „Best night“.

 GONE GONE GONE:

Další šťastný velikonoční pobyt u nemocné maminky, 17.- 20. dubna, se naplnil štěstím a krásnými pocity z jara.  Jeden den trávíme všichni s dětmi, užíváme jara, s mým synovcem se potíme při hře fotbalu a spolu s mou sestrou se vracíme do dětských let, kdy jsme špinaví a zpocení ze zběsilého se honění za balónem, posedávání na asfaltu dětského hřiště a neřešíme povinnosti a cítíme se jako malé děti. V jeden den, kdy máme s maminkou pouze společný den pro sebe, polehávámé v obýváku, povídáme si, procházíme se po zahradě, dokončuji aranže a komponuji trubku a vokál pro píseň „Best night“. Na zpáteční cestě vlakem, do Prahy, jsem natěšen na své kamarádky a budoucí jarní zážitky, kdy světlo velikonočního slunce bude pokračovat se mnou, na mé cestě Prahou, s přípravami hudebního materiálu, do Ameriky, a začínám komponovat intro pro „Gone gone gone“.

LIKE A PRAYER

Dubnové předjarní dny cítím velmi specifickou energii, …jsem šťastný a naplněný. Jednoho rána si užívám slunce v tváři a odjíždím tramvají na vlak, směr- rodný Prostějov. Maminka svou srdcovou výzdobou rodného domu věští, že se blíží Velikonoce. Prožíváme společné jarní rituály- pravidelnou společnou jarní výletní cestou navštívíme tatínka, na hřbitově, v Brodku, pracujeme na jarní zahradě a hlídám svého roztomilého synovce, který na strejdu, z Prahy, již nedočkavě čeká. Večer se snažím usnout a přišla mi smska od věrné fanynky, že se konají poslední castingy do známého talentového pořadu. Cítím nejistotu a hlavně časovou nemožnost se její zprávě věnovat, ale dyť jsem si vždy přál vystoupit v talentové soutěži! Přichází nové znamení- třikrát jsem její sms smazal a třikrát jsem se jí znovu ptal na link přihlášení na casting. Jakoby byla vědmou, co tušila, že musím jít. Zjišťuji, že se vše odehrává zítra, v Olomouci, v rodném kraji, kde zrovna pobývám. Celý další den jsem měl lehce naruby a promýšlel jsem, jak časově daný nápad zvládnout. Jarní odpolední cesta, do Olomouce, na casting, do ulic, ve kterých v tento den cítím propojení s minulostí- dnes, jako letitý pražák a tenkrát zde, jako romantik, hledající lásku, …teenager nenaplněný láskou a bombardován uměleckými fantaziemi, se vyvíjí velmi slibně. Aniž jsem jakkoli extravagantně, či výrazně oblečený…, vyloženě jsem si „odskočil“ ze zahrady, od mámy, jsem příjemným středem pozornosti v malém davu účastníků, nalézám zde velmi příjemné lidi a zdá se, že casting se vydařil. Nečekal jsem, že budu povídat o rodině, tátovi, ale poznal jsem, že u mikrofonu stojí ten, koho jsem tam chtěl mít. Ten pravý Petr Nezhyba. Vše, jakoby přicházelo čistou náhodou, jako bych byl tlačen nějakou silou, již od včerejšího večera- nevadilo mi mluvit o svých negativech, otevřít se porotě a promluvit o zemřelém tátovi, složité oblasti hudební branže a mám pocit, že se režisér nadměrně vyptával a zacházel do osudových okamžiků mého života, že tím cítil, že tím spějeme k pozdějším dokumentům o nově zrozené hvězdě. Příjemná podvečerní cesta busem, zpět, do Prostějova, a můj šťastný pocit, pokračuje dalším dnem, kdy mě napadá nová originalita- zpívat Madonnu přetvořenou do kontratenoru a na projekci promítat své křehké umělecké grafiky, vlastní tvorby. Jemný falzetový vokál, s typickými nezhybovskými křehkostmi a jemností se mísí s projekcí mých křehkých grafik.

Koncem dubna objevuji nepřijatý hovor, na své služební cestě, ve Varšavě a o dva dni později, ráno, po prospané noci svátku čarodějnic, objevuji mail, že postupuji do dalšího kola pořadu. Vím, že včerejší modlitba mi opět pomohla a ono šťastné ráno přemýšlím nad koncepcí pořadu. Mám několik inspirativních vidin: Petr Nezhyba, oblečený, buď extravagantně a nově, se symboly přírody a květin, či milý, pěkný, upravený mladík, s barevnou košilou přírodních motivů, zpívající Madonnu ve verzi kontratenor, „Like a flower“. Show začne písní „Like a flower“, s dějovými časovými smyčci, a Petr maluje své grafiky na skleněném futuristickém malířském stojanu a jeho jemné oči, jako nebe, andělský kontratenorový hlas, jsou podpořeny hereckými projevy, s místy extravagantními a provokativními gesty, symbolizujícími klid, ležérnost a francouzskou mentalitu, přitom velmi křehkou, jemnou a dojemnou. Vše se obrátí v nadupaný hudební rapp a operní kontratenorový vokál Petra, v extravagantním kostýmu, s hvězdnou choreografií, jak dělá Madonna, když zdraví v počátcích své show, své fanoušky. Propojení dějové hudby, křehkých smyčců, v protiharmonii, jemnosti grafik scény křehkého interpreta, se znaky extravagance a ležérnosti, zlomené do nadupaného rappu, postaveného na složité harmonii dějových houslí, kontratenorovém zpěvu, kdy najednou na scéně stojí jiná bytost, než romantický malíř, ale futuristická popová hvězda, mi dává celek, který by mohl zafungovat. Plno inspirací a hlavně typů nápadů a možností, jak ztvárnit show, v mé mysli, 1. května, kdy po obdržení šťastné zprávy plánuji scénu, je dalším důkazem existence Boha. Další dni pojedu do míst kraje již s jiným pocitem- s pocitem, že casting vyšel a dnešní jarní květnová návštěva je krokem vpřed. 1. máj a má procházka s věrnou ženou, otevření srdcí kamarádství na festivalu lásky, a společné porozumění, v jistou nevinnou chvíli, její rady, ohledně projektu, o kterém jsem se dověděl dnes ráno, pokračují mou osamělou cestou domů, za přítmí dešťových mraků a mé únavy, která je po chvíli nahrazena spánkem před mou noční služební cestou, do Budapešti.

Aranžmá začínám tvořit počátkem května, v Budapešti. Po několika dnech květen zavalila zima a déšť, cítím se lehce nemocný a v jeden večer poslouchám na svém bytě  intro, které jsem zatím v Budapešti naaranžoval. Protiharmonická linka s časově zdůrazněnými houslemi svou hlasitostí, jež symbolizují svým legátem úvod, mi ukazují, že jdu správnou cestou. Ten večer promýšlím choreografii a spatřuji typické pocitové pojetí Adonnise, které se odehrálo již v minulosti mockrát, např. přechody mezi písněmi v době vlastních vystoupení na akademiích studijních let, které jsem tolik miloval. (Střádal jsem si kostýmy, nakupoval zvukovou techniku a vyráběl podklady a choreografii, většinou covery oné ikony. Ve dnech představení jsem míval pocit, jako bych se narodil- miloval jsem, když se o mně mluvilo ve spojitosti s ikonou a užíval jsem si čas těchto dní). Zde, v intru L.A.P., začíná meditativní a nevinná harmonická linka, dějově zvýrazněná harmonií a symbolizuje změnu nálady interpreta, který v té chvíli šokuje svým postojem.

TIRÁŽE PÍSNÍ- VERZE DOKONČENÁ/ AKTUÁLNÍ:

1.PETR NEZHYBA (ADONNIS): WHAT IT FEELS LIKE FOR A GIRL

Cover (Madonna)/ projekt: Madonna in contratenor, aranžmá: P. Nezhyba, Praha, 8/ 9- 2018,

Varšava, 9- 2018,/ studiová verze- nápěv a mastering: Studio pro muzikanty, Rudná u Prahy, 1- 2019/ další verze aranžmá plus vokál a trubka/ mastering- březen 2019: R- Sound4U, Zdiby, (trubka- kompozice: P. Nezhyba, 3-19, Prostějov), plus verze s koprodukcí R. Steffla (klasika- techno), vokál, aranžmá, mastering- Studio pro muzikanty, 4- 19, Rudná u Prahy, mastering verze „Studio pro muzikanty“, J. Hanzlík, R. Steffl, Rudná u Prahy, 4- 2019

2.PETR NEZHYBA (ADONNIS): INCREDIBLE

Cover (Madonna)/ projekt: Madonna in contratenor, aranžmá: P. Nezhyba, Polsko, 9- 2018,

Varšava, 9- 2018, Curych, 10- 2018, Praha, Olomouc, Prostějov, 11- 2018/ vokál: P. Nezhyba, Prostějov, Olomouc, Praha, 11- 2018, mastering podkladu: V. Červenka, březen, duben, 2019, Petrovice, trubka- kompozice: P. Nezhyba, 3- 2019, Polsko, 4- 2019, Praha, další verze aranže podkladu, celkový mastering (plus vokál a trubka): J. Hanzlík, R. Steffl, Studio pro muzikanty, Rudná, u Prahy, 4- 2019,

3.PETR NEZHYBA (ADONNIS): LIKE A FLOWER

Cover (Madonna)/ projekt: Madonna in contratenor, aranžmá, vokál: P. Nezhyba, Budapešť, Praha, Vídeň, 11- 2018, trubka- kompozice, P. Nezhyba, 3- 2019, Prostějov, Zdiby/ vokál, trubka, aranžmá, mastering: březen 2019, R- Sound4U, Zdiby/ další verze aranže písně: Studio pro muzikanty, Rudná, u Prahy, 4- 2019, vokál, trubka, aranžmá, mastering verze „Studio pro muzikanty“, J. Hanzlík, R. Steffl, Rudná u Prahy, 4- 2019,

  1. PETR NEZHYBA (ADONNIS): BEST NIGHT

Cover (Madonna)/ projekt: Madonna in contratenor, aranžmá: P. Nezhyba, Praha, 3- 2019, Choceň, Praha, 4- 19, vokál: P. Nezhyba, Praha, 3, 4- 2019/ vokál- specifika: P. Nezhyba, 4- 2019, Prostějov, trubka- kompozice: P. Nezhyba, 3, 4- 2019, Praha, 4- 2019, Prostějov, vokál, trubka, aranžmá, mastering verze „Studio pro muzikanty“, J. Hanzlík, R. Steffl, Rudná u Prahy, 4- 2019,

  1. PETR NEZHYBA (ADONNIS): VOGUE

Cover (Madonna)/ projekt: Madonna in contratenor, aranžmá: P. Nezhyba, Budapešť, 3- 2019, Prostějov, Praha, Varšava, 4- 19, vokál: P. Nezhyba, Budapešť, 3- 2019, vokál- specifika: P. Nezhyba, 4- 2019, Praha, Varšava, trubka- kompozice: P. Nezhyba, 3- 2019, Polsko, 4- 2019, Praha/ vokál, trubka, aranžmá, mastering verze „Studio pro muzikanty“, J. Hanzlík, R. Steffl, Rudná u Prahy, 4- 2019,

  1. PETR NEZHYBA (ADONNIS): GONE GONE GONE

Cover (Madonna)/ projekt: Madonna in contratenor, aranžmá: P. Nezhyba, Kolín, 4- 19, vokál: P. Nezhyba, 4- 2019, Praha/ vokál, aranžmá, mastering verze „Studio pro muzikanty“, J. Hanzlík, R. Steffl, Rudná u Prahy, 4- 2019,

7.LIKE A PRAYER

Cover (Madonna)/ projekt: Madonna in contratenor, aranžmá: P. Nezhyba, Budapešť, Praha, 5- 2019, trubka (kompozice), Budapešť, Praha, 5- 2019,

PROJEKT- MADONNA IN CONTRATENOR: (vokál a trubka: P. Nezhyba, Praha, 2018, aranžmá: P. Nezhyba, Praha 2018, umělecká režie: P. Nezhyba, Praha,2018, grafický design: P. Nezhyba, Prostějov, (album grafik- Für Sandra Cretu II- březen, 2008, Prostějov/ titul- červenec, 2018, Prostějov)/ vznik projektu: Prostějov, Praha, 2017, výroba projektu: Prostějov, Praha, 2018)/ = HVMT

..

VERZE- CRAZY HARMONY:Incredible, What it feels like for a girl, Like a flower- hudba i aranžmá: P. Nezhyba, Rakousko, 1- 2019, trubka (Best night, Incredible, Vogue), interpretace: P. Nezhyba, (kompozice: „Best night“, Praha, 3, 4- 2019, „Incredible“ a „Vogue“, Polsko, 3- 2019, Praha, 4- 2019/ Like a flower, 3- 19, Prostějov, Zdiby/ What it feels like- 3- 2019, Prostějov).

anglická verze- neúplná:

For several years, I have been asked by the Copyright Protector Association for a permission- to sing a few pieces of Madonna’s repertoire and to publicly present the project. The unnamed entity, from the OSA organization, overlooks me after a couple of years of hesitation that my proposal is totally impossible to implement because of a legal issue, pardoning and advising to me the secret of how to do that.
Summer 2017 was a complication for me in private life (care for seriously ill parents), which made me hospitalized as a patient. The sign of my project at that time was the admission of a neighboring patient who showed interest in my work and recommended me for a consultation in Prague. That summer I lit up. I had a lot of sensational ideas and inspiration. My expectations of artistic support from that character, with a high professional name, were not fulfilled for the project, that is, after a year, in the summer, I started to create myself.

In August, 2018, I’m giving my manager a contact with an important person, who could help me in the future with the project for Madonna, for example, her less-known compositions will professionally show the audience in a completely different genre, but at a high artistic level . The manager wrote me a jubilant message on that day, that he was communicating with the subject and not everything was lost.

1.PETR NEZHYBA (ADONNIS): WHAT IT FEELS LIKE FOR A GIRL

Cover (Madonna)/ project: Madonna in contratenor, arrangement: P. Nezhyba, Prague, 8/ 9- 2018,

Warsaw, 9- 2018,/ studio: Studio pro muzikanty, Rudná u Prahy, 1- 2019/ arr. vrs.2 plus vocal, trumpet: 3- 2019, R- Sound for U, Zdiby, (trumpet- composition: 3- 19, Prostějov), plus a version with co-production of R. Steffl (classic-techno), Studio pro muzikanty, 4- 19, Rudná u Prahy,

2.PETR NEZHYBA (ADONNIS): INCREDIBLE

Cover (Madonna)/ project: Madonna in contratenor, arrangement: P. Nezhyba, Poland, 9- 2018,

Warsaw, 9- 2018, Zürich, 10- 2018, Prague, Olomouc, Prostějov, 11- 2018/ vocal: P. Nezhyba, Prague, Olomouc, Prostějov, 11- 2018, mastering: 3- 2019, V. Červenka, Petrovice, mastering (music): V. Červenka, 3, 4- 2019, Petrovice, trumpet- composition: P. Nezhyba, 3- 2019, Poland, 4- 2019, Prague, other version (arrangement), mastering, vocal, trumpet: J. Hanzlík, R. Steffl, Studio pro muzikanty, Rudná, u Prahy, 4- 2019,

3.PETR NEZHYBA (ADONNIS): LIKE A FLOWER

Cover (Madonna)/ project: Madonna in contratenor, arrangement, vocal: P. Nezhyba, Budapest, Prague, Vienna, 11- 2018, mastering and trumpet: 3- 2019, R- Sound4U, Zdiby, trumpet (composition- 3- 19, Prostějov/ Zdiby)/ vocal, trumpet, arrangement, mastering: 3- 2019, R- Sound4U, Zdiby/ other version: Studio pro muzikanty, Rudná, u Prahy, 4- 2019, vocal, trumpet, arrangement, mastering, version „Studio pro muzikanty“, J. Hanzlík, R. Steffl, Rudná u Prahy, 4- 2019,

  1. PETR NEZHYBA (ADONNIS): BEST NIGHT

Cover (Madonna)/ project: Madonna in contratenor, arrangement: P. Nezhyba, Prague, 3- 2019, Choceň, Prague, 4- 2019, vocal: P. Nezhyba, Prague, 3, 4- 2019/ vocal- spec.: P. Nezhyba, 4- 2019, Prostějov, trumpet- composition: P. Nezhyba, 3, 4- 2019, Prague, 4- 2019, Prostějov, vocal, trumpet arrangement, mastering version „Studio pro muzikanty“, J. Hanzlík, R. Steffl, Rudná u Prahy, 4- 2019,

  1. PETR NEZHYBA (ADONNIS): VOGUE

Cover (Madonna)/ project: Madonna in contratenor, arrangement: P. Nezhyba, Budapest, 3- 2019, Prostějov, Prague, 4- 2019, vocal: P. Nezhyba, Budapest, 3- 2019, vocal- spec.: P. Nezhyba, 4- 2019, Prague, Warsaw, trumpet- composition: P. Nezhyba, 3- 2019, Poland, 4- 2019, Prague/ vocal, trumpet, arrangement, mastering version „Studio pro muzikanty“, J. Hanzlík, R. Steffl, Rudná u Prahy, 4- 2019,

  1. PETR NEZHYBA (ADONNIS): GONE GONE GONE

Cover (Madonna)/ project: Madonna in contratenor, arrangement: P. Nezhyba, Kolín, 4- 19, vocal: P. Nezhyba, 4- 2019, Prague/ vocal, arrangement, mastering version „Studio pro muzikanty“, J. Hanzlík, R. Steffl, Rudná u Prahy, 4- 2019,

  1. LIKE A PRAYER

Cover (Madonna)/ project: Madonna in contratenor, arrangement: P. Nezhyba, Budapest, Prague, 5- 2019, trumpet (composition), Budapest, Prague, 5- 2019,

PROJECT- MADONNA IN CONTRATENOR: (vocal and trumpet: P. Nezhyba, Prague, 2018, arrangements: P. Nezhyba, Prague 2018, artistic direction: P. Nezhyba, Prague,2018, graphic design: P. Nezhyba, Prostějov, ( collection of drawings- Für Sandra Cretu II- March, 2008, Prostějov/ title- July, 2018, Prostějov)/ creation of the project: Prostějov, Prague, 2017, production of the project: Prostějov, Prague, 2018)/ = HVMT

..

CRAZY HARMONY:Incredible, What it feels like for a girl, Like a flower- music and. arr.: P. Nezhyba, Austria, 1- 2019,  trumpet (Best night, Incredible, Vogue), interpretation: P. Nezhyba, (composition: „Best night“, Prague, 3- 2019/ „Incredible“, „Vogue“, Poland, 3- 2019/ What it feels like- 3- 2019, Prostějov/ Like a flower, 3- 19, Prostějov, Zdiby).

 

TALENTOVÁ SOUTĚŽ, 2019, PRAHA:

Název: Kdo je Petr Nezhyba?

(Prezentace hudební a grafické tvorby).

Dubnové předjarní dny cítím velmi specifickou energii, …jsem šťastný a naplněný. Jednoho rána si užívám slunce v tváři a odjíždím tramvají na vlak, směr- rodný Prostějov. Maminka svou srdcovou výzdobou rodného domu věští, že se blíží Velikonoce. Prožíváme společné jarní rituály- pravidelnou společnou jarní výletní cestou navštívíme tatínka, na hřbitově, v Brodku, pracujeme na jarní zahradě a hlídám svého roztomilého synovce, který na strejdu, z Prahy, již nedočkavě čeká. Večer se snažím usnout a přišla mi smska od věrné fanynky, že se konají poslední castingy do známého talentového pořadu. Cítím nejistotu a hlavně časovou nemožnost se její zprávě věnovat, ale dyť jsem si vždy přál vystoupit v talentové soutěži! Přichází nové znamení- třikrát jsem její sms smazal a třikrát jsem se jí znovu ptal na link přihlášení na casting. Jakoby byla vědmou, co tušila, že musím jít. Zjišťuji, že se vše odehrává zítra, v Olomouci, v rodném kraji, kde zrovna pobývám. Celý další den jsem měl lehce naruby a promýšlel jsem, jak časově daný nápad zvládnout. Jarní odpolední cesta, do Olomouce, na casting, do ulic, ve kterých v tento den cítím propojení s minulostí- dnes, jako letitý pražák a tenkrát zde, jako romantik, hledající lásku, …teenager nenaplněný láskou a bombardován uměleckými fantaziemi, se vyvíjí velmi slibně. Aniž jsem jakkoli extravagantně, či výrazně oblečený…, vyloženě jsem si „odskočil“ ze zahrady, od mámy, jsem příjemným středem pozornosti v malém davu účastníků, nalézám zde velmi příjemné lidi a zdá se, že casting se vydařil. Nečekal jsem, že budu povídat o rodině, tátovi, ale poznal jsem, že u mikrofonu stojí ten, koho jsem tam chtěl mít. Ten pravý Petr Nezhyba. Vše, jakoby přicházelo čistou náhodou, jako bych byl tlačen nějakou silou, již od včerejšího večera- nevadilo mi mluvit o svých negativech, otevřít se porotě a promluvit o zemřelém tátovi, složité oblasti hudební branže a mám pocit, že se režisér nadměrně vyptával a zacházel do osudových okamžiků mého života, že tím cítil, že tím spějeme k pozdějším dokumentům o nově zrozené hvězdě. Příjemná podvečerní cesta busem, zpět, do Prostějova, a můj šťastný pocit, pokračuje dalším dnem, kdy mě napadá nová originalita- zpívat Madonnu přetvořenou do kontratenoru a na projekci promítat své křehké umělecké grafiky, vlastní tvorby. Jemný falzetový vokál, s typickými nezhybovskými křehkostmi a jemností se mísí s projekcí mých křehkých grafik.

Koncem dubna objevuji nepřijatý hovor, na své služební cestě, ve Varšavě a o dva dni později, ráno, po prospané noci svátku čarodějnic, objevuji mail, že postupuji do dalšího kola pořadu. Vím, že včerejší modlitba mi opět pomohla a ono šťastné ráno přemýšlím nad koncepcí pořadu. Mám několik inspirativních vidin: Petr Nezhyba, oblečený, buď extravagantně a nově, se symboly přírody a květin, či milý, pěkný, upravený mladík, s barevnou košilou přírodních motivů, zpívající Madonnu ve verzi kontratenor, „Like a flower“. Show začne písní „Like a flower“, s dějovými časovými smyčci, a Petr maluje své grafiky na skleněném futuristickém malířském stojanu a jeho jemné oči, jako nebe, andělský kontratenorový hlas, jsou podpořeny hereckými projevy, s místy extravagantními a provokativními gesty, symbolizujícími klid, ležérnost a francouzskou mentalitu, přitom velmi křehkou, jemnou a dojemnou. Vše se obrátí v nadupaný hudební rapp a operní kontratenorový vokál Petra, v extravagantním kostýmu, s hvězdnou choreografií, jak dělá Madonna, když zdraví v počátcích své show, své fanoušky. Propojení dějové hudby, křehkých smyčců, v protiharmonii, jemnosti grafik scény křehkého interpreta, se znaky extravagance a ležérnosti, zlomené do nadupaného rappu, postaveného na složité harmonii dějových houslí, kontratenorovém zpěvu, kdy najednou na scéně stojí jiná bytost, než romantický malíř, ale futuristická popová hvězda, mi dává celek, který by mohl zafungovat. Plno inspirací a hlavně typů nápadů a možností, jak ztvárnit show, v mé mysli, 1. května, kdy po obdržení šťastné zprávy plánuji scénu, je dalším důkazem existence Boha. Další dni pojedu do míst kraje již s jiným pocitem- s pocitem, že casting vyšel a dnešní jarní květnová návštěva je krokem vpřed. 1. máj a má procházka s věrnou ženou, otevření srdcí kamarádství na festivalu lásky, a společné porozumění, v jistou nevinnou chvíli, její rady, ohledně projektu, o kterém jsem se dověděl dnes ráno, pokračují mou osamělou cestou domů, za přítmí dešťových mraků a mé únavy, která je po chvíli nahrazena spánkem před mou noční služební cestou, do Budapešti.

SCÉNA, CHOREOGRAFIE, KOSTÝMY, REKVIZITY, PROJEKCE, P. Nezhyba, 5- 2019, Praha:

NÁZEV: CESTA ZA SNEM

Nemusí být provedeno složitě- důležité je méně a hodně- detaily, dojemnost, procítěnost, …detail!

SKLADBA „SCHERZA INFIDA- HÄNDEL“/ ČI PŘEZPÍVANÁ MADONNA „LIKE A FLOWER“, ČI „WHAT IT FEELS LIKE FOR A GIRL“- POMALÁ VERZE“ DO BAROKNÍHO OPERNÍHO KONTRATENORU- (HLASU- KASTRÁTI BAROKO)- PMIC

VIDEOPROJEKCE: krásné umělecké přírodní grafiky plus postmoderní grafické motivy, z pera P. Nezhyby- velmi barevné, (střídá se jedna za druhou- v pomalém tempu).

Interpet, oblečený se symboly přírody a květin, milý, pěkný, upravený mladík, s barevnou košilou přírodních motivů, zpívající Madonnu, ve verzi kontratenor, „Like a flower“. Show začne písní „Like a flower“, s dějovými časovými smyčci, a Petr, jako francouzský malíř, ležérně odpočívá, popíjí víno, chvílemi maluje své grafiky na skleněném futuristickém malířském stojanu a jeho andělský kontratenorový hlas je podpořen hereckými projevy, s místy provokativními gesty, symbolizujícími klid, ležérnost a francouzskou mentalitu, přitom velmi křehkou, jemnou a dojemnou- malíř a snílek je velmi pokorný- maluje svou dívku, po které touží, či maluje Madonnu, (nebo jen sám sebe), jak by chtěl jako „hvězda“ vypadat- CESTA ZA SNEM.

Oblečení: krásné trendové ale jemné- košile, květovaná- ideál bílá s červenými květy nebo srdíčky, modré džíny.

Vše se obrátí v nadupaný hudební rapp, opět zpívaný barokním kontratenorem= SILNÝ HUDEBNÍ PŘELOM- ŠOK, (mladík přestane malovat milou a být romantikem, ale pevně vezme život do svých rukou- odhodí štětec, uchopí do ruky zdobenou hůl, rázně oblékne převlek):

SKLADBA „INCREDIBLE- PMIC“

VIDEOPROJEKCE: krásné umělecké grafiky plus postmoderní grafické motivy- výjevy extravagantních postav, z pera P. Nezhyby- velmi barevné, (střídá se jedna za druhou- rychlé tempo).

Interpret v  extravagantním kostýmu, ideálně futuristickém, s hvězdnou choreografií, jak dělá Madonna, když zdraví v počátcích své show, své fanoušky- stojí na vrcholu stage, se zdobenou holí, v ruce, oblečen v senzačním kostýmu. Propojení dějové hudby, křehkých smyčců, v protiharmonii, jemnosti grafik scény křehkého interpreta, se znaky extravagance a ležérnosti, zlomené do nadupaného rappu, postaveném na složité harmonii dějových houslí, kontratenorovém zpěvu, kdy na scéně stojí jiná bytost, než romantický malíř, ale futuristická popová hvězda- ta, o které snil mladík, když sebe maloval jako hvězdu- sen si zrealizoval/ možno použít kostým- žlutý- á la Dan Nekonečný, či ve stylu Lady Gaga- průhledný skleněný klobouk, crazy brýle, atd..

Závěrečná póza- nehybná a rázná- silně expresivní.

(Možnost použít choreografii z produkce: Od nicoty ke hvězdám, Praha, 2018).

Střihy písní:

SCHERZA INFIDA- intro- střih použitý z projektu „Adonnis“, Praha, 2018- 19,

pokud verze WHAT IT FEELS LIKE- první polovina,

INCREDIBLE- base- stop time- v2- mez- 2x slavnostní modulovaný refrén.

 

ADONNIS, PRAHA, 2018- 2019:

HISTORIE:

19.12. se vracím ze služebních cest a každoročně zažívám na nočních zimních cestách, vlakem, magické chvíle, při pohledu na zimní noční krajinu. Semtam, záblesk zdobeného vánočního stromku a tma a pohádkový sníh. Večerní trénink u svého kouče a mé opojení plné magie, po trošce Cinzana, v dnešní den u Zdeňka a tak jak bývalo od dob mého dětství, s rodiči. Magie nálady, kdy se lehce motám po doušku alkoholu, mi vždy říká- tento pocit a chvíle je požehnaná. Občas krátká, ale cenná. Hlasový kouč ve chvíli přípitku vyslovil: „na příští rok!“ Cítil jsem smutek. Jako bych v onu sekundu viděl plno těžkých chvil náročné spolupráce a propojení s jeho přáním, které nepřímo vyslovil. Loutky, jež vyráběl pro produkci a byt talismanů, jež jsou mi dalším domovem, se staly mým pravidelným místem trávení času, s uměleckou tvorbou, což bych vůbec, právě před rokem, kdy jsem kontaktoval „nějakého“ hlasového kouče, pro podporu přípravy projektu, do Ameriky, neřekl. Ona chvíle je magická. Dnes vzpomínám na Vánoce 2017, kdy nám u Zdeňka ten sám stromeček svítil a obdivuji jeho dárek- knihu „Kastrátka“, ve které se píše o problematice kastrátů, čili projektu, pro který jsem jej před rokem kontaktoval. (Vždy, při svém pobytu u rodičů, např. dovolená, prázdniny, …kdy přijde těsně před mým odjezdem, většinou večer před dnem odjezdu, krátká chvíle, …a tak jak rychle přijde tak rychle odejde, cítím požehnaný pocit. A já začnu cítit, že ona chvíle je magická). Po dalším přípitku vyslovil: „tato tvorba mě baví.“ Svěřil se mi. (Ony zlé časy častých hádek, vzájemného oponování, byly odvráceny v onen večer). Pozdě, v noci, po příjezdu na svůj pražský byt, poslední večer, v Praze, svému trenérovi píši: „děkuji za krátkou magickou chvíli, požehnanou shora!“ Kouč mi odpověděl: „děkuji Tobě i navrch!“ Další den sněží a mé přání se plní. Moje sestra řekla mámě, v Prostějově, …den, před mým příjezdem: „Peťka má svoje rituály!“ Ano…, dověděla se od mamky o mém každoročním rituálu, kdy na vánoční Moravu jezdím vlakem přes magickou zimní krajinu Hané, přes stanici Červenka, Senice na Hané. Kouč mi na posledním tréninku řekl, že bude tma, a z okna vlaku již nic neuvidím. Ráno chumelí a já cítím, že by se mi pravidelný rituál mohl splnit. Obdivuji krásně zabalené dárky, od svého kouče, na jejichž přípravě si dal opravdu záležet. Řekl mi…, jsem sám a nikoho nemám…, nikdo sem ke mně nechodí. V onen večer, před posledním tréninkem, jdu spát a vidím staršího obětavého muže, který  je na Vánoce sám. Kouč natáčí na kameru zkoušku hlasové energie, přezpěvu „What it feels like for a girl“, a říká: „s tebou je radost tvořit.“ Po shlédnutí zkoušky slyším v uších harmonii nadpřirozené písně, „Neznámá“, a v mém nitru cítím sentiment, podpořený opojením, po doušku alkoholu. Kouč mě doprovází k vlaku vezoucího mě do vánočního světa, k rodině.

 

 

 

B ČAS, POCITY, DOJMY:

 

I.DENÍK:

DO ROKU 1990: WORDPRESS- BIOGRAPHY- VIZ. ODSTAVEC: POCITY A VJEMY/ WORDPRESS- BIOGRAPHY- ODST.: ZÁTIŠÍ, KRÁSNÉ CHVÍLE

OD ROKU 1990- 2006: WORDPRESS- BIOGRAPHY- VIZ. ODSTAVEC: POCITY A VJEMY

OD ROKU 2006- 7.2.2019: WORDPRESS- BIOGRAPHY- VIZ. ODSTAVEC: POCITY A VJEMY

 

KRÁSNÉ VZPOMÍNKY:

Prostějov:

OD ROKU 2008- 2018: Po každé návštěvě rodné Moravy, mi před odjezdem do města velkého bývá smutno. Tatínek sedával v jídelně a v posledních minutách loučení mě často tisknul ruce, tekly mu slzy a říkal: „Kolik my se tě tady načekáme. Sotva přijedeš, tak ihned opět odjíždíš do Prahy.“

PÉČE O NEMOCNÉ RODIČE, A MŮJ ODJEZD DO PRAHY, 2017: Tatínek sklonil hlavu a řekl: „Děkuji za všechno!“ Pláče…: „O dva chudáky ses staral a jako chudák odjíždíš osamocen sám do Prahy.“ Tekly mu slzy. Maminka vždy říkávala, že mě měl ze všech nejraději.

SESTRA= MÁ KREV A PRAVIDELNÉ LOUČENÍ, 2017- 2018: Sestra vždy věděla, jak se mi těžko odjíždí. Vím, že kdykoli přijedu na Moravu, snaží se mi psát, zachovávat staré rituály, dávat dohromady mě i synovce Adámka, o kterém cítím, že přišel na svět a již věděl, že já tu zde na něj čekám. Cítím, že je osudová náhrada za člověka, který mě v životě zklamal. V období jeho narození jsem to tak cítil. Sestra mě vždy při mé cestě do Prahy, s Adámkem a kočárkem, doprovází až k vlaku. Poté, za několik minut posílá fotku, jak Adámek usíná a reaguje na můj odjezd, např.: foto spícího Adámka s talismanem, želvou, a věta: „to loučení je vždy těžké.“ Nebo foto usínajícího Adámka a dovětek: „děkuji strejdo!“  Při každém mém příjezdu na Moravu cítím, že ať se nachází sestra kdekoli, tak vždy ví o mém dni odjezdu z rodného města a kontaktuje mě symbolickým, časovým a dojemným pozdravem, s nepatrným dovětkem. V letech 2015- 2018 mě pravidelně doprovázel na nádraží tatínek na své tříkolce. Pokud ze zdravotních důvodů nebyl schopen, byl smutný a měl plno snahy sednout na tříkolku a doprovodit mě. Dodnes na tříkolku s maminkou vzpomínáme.

2018- 2019: Dnes mě již doprovází pouze maminka. 7.2.2019, dva dni poté, co jsme tříkolku věnovali mému nemocnému bratrovi, když jsem ji sentimentálně odnášel do jeho auta a byl rád, že ji po tatínkovi bude vlastnit dobrý člověk, mě maminka při doprovodu na vlak říká: „Nepůjdu ještě domů, i když mrzne, chci ti zamávat do vlaku!“

 

II.POCITY, DOJMY:

ČAS, POCITY A MŮJ ŽIVOT:

Od dětství jsem silně citlivý a vnímám okolní dění, ať již prožité chvíle, komunikaci s lidmi, atd., silně, do hloubky. Pocity mají různý původ, záleží též na situaci a reálném dění, a jsou odlišné. Mají pro mě určitou rozdílnost:

MAGICKÉ POCITY A VJEMY:

Jmenuji zde ty, pro mě nejhlubší a nezapomenutelné:

A ČAS CELOROČNÍ:

Vyjádření „kdysi/ kde kdysi něco bylo/ kde se kdysi něco odehrálo“, používám, když chci vyjádřit svůj sentiment a vzpomínku na minulost. Dnes procházím krajem, kde jsme si kdysi hrávali. Věta vyvolává prázdný smutný pocit, z propojení dnes a dávné minulosti, (místo, na kterém stojím, kudy procházím se za těch plno let změnilo, je jiné, a lidé jsou již jinde, než kdysi byli…, někdo tu žil, příběh byl o někom, kdo tu dnes již není)./ Zvláštní inspirace spojené s rozmezím let 2002- 2005, období Vánoc, vypovídají o příběhu mé platonické lásky, kdy jsem pravidelně procházel krajem, kde se před léty, v nedalekých Hradčanech, odehrála má platonická touha. Ten večer, v Kobeřicích, jsem hrál na trubku tesklivé tóny až do setmění, rodiče odjeli do Prostějova a my mladí jsme trávili prázdniny v onom kraji. Po létech, kousek od místa, snad časově vzdáleném o pár kopců, („pár kopců“ vyjadřuji časově s vykřičníkem, neboť je úžasné, jak doba, z léta, je rozdílná, od dob budoucích, z míst, vzdálených jen kousek, …opodál), pravidelně cestuji za studiem, noční zimy a pobyty na cestách ve starých vlacích podporují můj stesk a proto vznikl text písně, který je na hudebním albu z těchto let, a v roce 2018 jsem jej použil, jako monolog, v projektu „Od nicoty ke hvězdám- show“, Praha. „Ona zima přišla k nám- dává do toho sílu svou, …nesmilnou. Lidé, z dob žlutého slunce a horkého léta, jsou dnes jiní. Sníh nás překvapil a na ulici nepoznáš svého druha. Lidé jsou zahaleni v kožichách a nepoznáš bližního svého. Vše je jiné. Zaváté v novém hávu. Ne letním, ale zimním.“ Zde píši o oné změně času,  kdy sníh a zima vstoupili do našich životů a mou lásku, z léta, ještě více rozdělili.

Léto měnící se v září a blízký podzim. V zasněžené krajině, v období Vánoc, často každým rokem zdravím místa, kde kdysi svítilo slunce. (V říjnu zahalen listím, ve Vánoce sněhem).

Týdny před začátkem Vánoc jsem již od dětství cítil zvláštní pocity, hlásající, že se blíží požehnaný čas. Rána s nižším sluncem, hukot hal nedalekého Agrostroje a my se sestrou malujeme vánoční obrázky a odškrtáváme den za dnem, na vlastnoručně vyrobeném adventním kalendáři.

Často se mi stává, že den před dnem odjezdu, z prázdnin, vánočního pobytu, u rodičů, se odehraje krátká chvíle a tím o to více magická. Přijde a odejde. Je krátká a něčím silná…, jakoby loučení kraje se mnou.

SLYŠÍM TÓNY:

1.PŘEKVAPIL MĚ SNÍH:

(Každoročně, Prostějov/ Praha):

Každým rokem mě překvapil sníh. Cítil jsem v ten den, že ticho padání sněhu, není jen ticho, ale slyším jeho zvuk. Milý, vlídný, co mě má od dětství rád. Cítím se v době svátků v bezpečí. Ono překvapení, kdy přišel, se většinou stalo po probuzení a já slyšel zvláštní zvuk. Jakoby na mě volal a hladil mě, že je opět po roce zde.

2.PŘICHÁZÍ ZIMA:

(Prostějov, 2001):

Viz. odst. „Přichází zima“, (odst.: Čas v mé tvorbě, atd.).

ČAS ROČNÍHO OBDOBÍ:
ALBUM: V ŽIVOTĚ PŘIJDE OKAMŽIK, (PROSTĚJOV, 2001): PŘICHÁZÍ ZIMA, (2001, PROSTĚJOV)- zvláště refrén s bledými tóny vyjadřujícími dálný kraj, dokáží nastínit náladu písně, která nevinně spustila intro na konci alba, (nevinnými tóny),    a vyřešila osud.

„Nevinně mě sníh přívítal, těsně po probuzení…, dnešní ráno má jiný zvuk.“/ „Přichází zima. Všechny nás od sebe oddálila. Lidé jsou zahaleni v kožichách, …nepoznáš druhého. Ona, zima, přišla k nám, …dává do toho sílu svou. Silná, bílá, krutá.“ (Přichází zima)./ Pamatuji si na léto, kdy jsem se po chvílích řádění a koupaní, v Hradčanské skale, vrátil se svými bratranci k babičce, do Kobeřic, a zjistil jsem, že jsem zamilován. Dodnes je součástí mých kreseb obraz, jak stojím, s trumpetou,        na dvoře, vyhrávám „do večerní dědiny“, rodiče odjíždí a nechávají nás                       na prázdninách, u babičky, a já mám touhu skládat píseň „Denis“. O pár měsíců později, v ponoření do nových inspirací, vidívám Denise na pravidelných cestách za studiem na nástavbu, pár kroků od kraje, kde bylo kdysi slunce, kde jsem kdysi vyhrával        na trumpetu. Jenomže, naše setkávání se prodralo podzimem a po podzimu do něj rázně vstoupila zima. „Každé ráno tě na ulici hledám, jsme zahaleni    v kožichách a já mám chuť plakat.“ (Přichází zima).

  1. SNY:

(Průběžně):

Občas, po dlouhé době, možná jednou za pár let, mám specificky silný sen, a potom se vzbudím , je mi smutno, slyším tóny, …velice příjemné. Daleké, jemné, andělské zvuky a doznění snu.

Valentýnský sen- 14.2.2019, na Lýskové ul., v Praze, usínám již po dvacáté hodině, léčím se ze slabé chřipky a vzbudil jsem se za pár hodin, po půlnoci. Zdál se mi sen, který bych si opravdu přál. Slyším andělské daleké tóny, sedím na posteli a přemýšlím. Jak je to možné, že spolu nejsme a stále dostávám znamení, že budeme. Andělské tóny a možná barevný zvukový pocit je tak krásný. Jsou to zvuky nebo barevný pocit, který snad hraje? Není pozemský, ale božský a tak krásný, čistý a milý.        A dnešní den je dokonce Valentýn. Jsou pocity znamením od Boha?: „Uklidni se, vše přijde!“ Časové sezení na posteli, kdy jsem sám, je noc a já přemýšlím, je nezapomenutelné.

  1. DEN NAROZENINOVÝ:

(Průběžně)

Pravidelně, v mé narozeniny, opět mívám zdání těch tónů. Andělské tóny a možná barevný zvukový pocit je tak krásný. Jsou to zvuky nebo barevný pocit, který snad hraje? Není pozemský, ale božský     a tak krásný, čistý a milý. Přijdou pro to, že den je můj vyvolený a duše a Petr se dnes narodil. Bůh mě zdraví a specifický pozdrav byl 4.1. a dni kolem těchto narozenin, roku 2019, v Praze. Měl jsem výtvarnou potřebu nakreslit mě, sedícího ve vysněném autě, (sporťáku), dárek na kapotě, v růžové krásné krabici, s růžovou sváteční stuhou, a polep sporťáku s velkým číslem na kapotě- číslem mého věku.

B ČAS VÁNOČNÍ:

C ČAS INSPIRATIVNÍ DOVOLENÉ, SVOBODNÝCH CHVIL, S RODINNOU:

Každý rok, s blížícími se vánočními svátky, očekávám onen příchod tichého sněhu. Již od dětství jsem stával v tiché krajině a pouze stál a poslouchal jeho zvuk. Dojímalo mě ticho jeho pádu, …naprosté ticho, a klid, jak vločky létaly kolem mně a prolínání ticha s vysokými harmonickými tóny. Pokaždé mě překvapí nečekaně a vstoupí do cesty náhle, jakoby tím na sebe čas upozornil. Slyším tóny a energii jeho příchodu. Magický zvuk vytváří v mém nitru, vždy, …sentiment. Jako bych  vždy slyšel z dáli hru kraje…, bílý sníh rozehrával krajinu, zvláštními, dlouhými, až elektrickými vysokými harmonickými tóny. Inspirace, z let 2002- 2004, z Kobeřic, Prostějova a cest za studiem, do Vyškova, doplňují mé nitro o zvuky elektrických tónu, jejichž hukot jsem vždy slyšel z dáli a cítil jsem sentiment. Bílá pole, za naší zahradou, elektrické sloupy vsazené do krajiny, a hukot, odněkud z dáli, byl pro mě tolik inspirativní.

Každým rokem mě překvapil sníh. Cítil jsem v ten den, že ticho padání sněhu, není jen ticho, ale slyším jeho zvuk. Milý, vlídný, co mě má od dětství rád. Cítím se v době svátků v bezpečí. Ono překvapení, kdy přišel, se většinou stalo po probuzení a já slyšel zvláštní zvuk. Jakoby na mě volal a hladil mě, že je opět po roce zde.

Při pravidelných návštěvách rodičů, od dob mého žití, v Praze, procházím místa, kde jsem trávil krásné chvíle, …ať již Vánoce, či dovolenou, …po kterých se mi stýská.

Každé září, či říjen, se ke mně vrací pocity z léta, při návštěvě určitého místa. Vzpomínám zde na něco, co se tu stalo za doby léta, vysoké energie, slunce. Dnes, v klidný čas, oranžového slunce, (ne jak v létě, času slunce žlutého). Naopak, v zimě, v období Vánoc, prochází mé nitro sentimentem obdařeným vyšší magickou sílou, sílou Vánoc, pocitu soudržnosti, s blízkými, a pocity z kontrastu: „dnes tu stojím, v bílém sněhu zavátý, …vzpomínám na časy, z kdysi, …časy léta, kdy se tu něco dělo“, (dělo se víc, protože léto je veselé, lidé jsou akčnější, …letní život je energický), dosahují maxima.

Často se mi stává, že den před dnem odjezdu, z prázdnin, vánočního pobytu, u rodičů, se odehraje krátká chvíle a tím o to více magická. Přijde a odejde. Je krátká a něčím silná…, jakoby loučení kraje se mnou. Často se odehraje při hře harmonií některých koled, na klavír, které cítím, jako silně časové, každý rok, o Vánocích. Chvíli je slyším ve svých uších, po skončení oné chvíle.

MAGICKÉ CHVÍLE:

Jmenuji zde ty, pro mě nejhlubší a nezapomenutelné:

A ČAS CELOROČNÍ:

X

B ČAS VÁNOČNÍ:

1.“Tichou noc“ hrávám na piano, s doprovodem zpěvu, po každý rok. Harmonie sedmičkových akordů a časový dálný a svatý pocit podání, zakončím posledním veršem: „jenž Boží láska, …ta bdí“, velmi bledě a s pocitem osamělosti. Vždy, …každý rok po zakončení písně, vzpomínám na stejnou chvíli minulých let. Magická chvíle, s rodinnou, umocněna pocity lásky a strachu o těžce nemocného rodiče, je vždy krátká, ale hluboká. Jakoby, v tu chvíli nad námi stála vyšší síla a posvětil ji Bůh.

2.Vždy, v magické chvíle vánočního času, a v sekundy historické, opakující se každý rok, mám pocity, zda se mi cenný okamžik jen zdá, a zda jsem v onom bodě, na který čekám vždy po celý rok, vnímavý.

ROK 2017:

Po dřívější oslavě Štědrého dne odnáším do svého cestovního zavazadla dárky od Adámka, a balím se do Prahy. Stýská se mi a cítím smutek. Dárky, z onoho domu, kde má sídlo moje milovaná sestra, a kde vládne Adámek, voní jejich hnízdem.

ROK 2018:

19.12. se vracím ze služebních cest a každoročně zažívám na nočních zimních cestách, vlakem, magické chvíle, při pohledu na zimní noční krajinu. Semtam, záblesk zdobeného vánočního stromku a tma a pohádkový sníh. Večerní trénink u Z. Klumpara a mé opojení plné magie, po trošce Cinzana, v dnešní den u Zdeňka a tak jak bývalo od dob mého dětství, s rodiči. Magie nálady, kdy se lehce motám po doušku alkoholu, mi vždy říká- tento pocit a chvíle je požehnaná. Občas krátká, ale cenná. Zdeněk ve chvíli přípitku vyslovil: „na příští rok!“ Cítil jsem smutek. Jako bych v onu sekundu viděl plno těžkých chvil náročné spolupráce a propojení s jeho přáním, které nepřímo vyslovil. Loutky, jež vyráběl pro produkci a byt talismanů, jež jsou mi dalším domovem, se staly mým pravidelným místem trávení času, s uměleckou tvorbou, což bych vůbec, právě před rokem, kdy jsem kontaktoval „nějakého“ pana Klumpara“, pro podporu přípravy projektu, do Ameriky, neřekl. Ona chvíle je magická. Dnes vzpomínám na Vánoce 2017, kdy nám u Zdeňka ten sám stromeček svítil a dnes svítí tak stejně i  po roce, a já obdivuji jeho dárek- knihu „Kastrátka“, ve které se píše o problematice kastrátů, čili projektu, pro který jsem jej před rokem kontaktoval. (Vždy, při svém pobytu u rodičů, např. dovolená, prázdniny, …kdy přijde těsně před mým odjezdem, většinou večer před dnem odjezdu, krátká chvíle, …a tak jak rychle přijde tak rychle odejde, cítím požehnaný pocit. A já začnu cítit, že ona chvíle je magická). Po dalším přípitku vyslovil: „tato tvorba mě baví.“ Svěřil se mi. (Ony zlé časy častých hádek, vzájemného oponování, byly odvráceny v onen večer). Pozdě, v noci, po příjezdu na svůj pražský byt, poslední večer, v Praze, Zdeňkovi píši: „děkuji za krátkou magickou chvíli, požehnanou shora!“ Zdeněk mi odpověděl: „děkuji Tobě i navrch!“ Další den sněží a mé přání se plní. Moje sestra řekla mámě, v Prostějově, …den, před mým příjezdem: „Peťka má svoje rituály!“ Ano…, dověděla se od mamky o mém každoročním rituálu, kdy na vánoční Moravu jezdím vlakem přes magickou zimní krajinu Hané, přes stanici Červenka, Senice na Hané. Zdeněk mi na posledním tréninku řekl, že bude tma, a z okna vlaku již nic neuvidím. Ráno chumelí a já cítím, že by se mi pravidelný rituál mohl splnit. Obdivuji krásně zabalené dárky, od Zdeňka, na jejichž přípravě si dal opravdu záležet. Řekl mi…, jsem sám a nikoho nemám…, nikdo sem ke mně nechodí. V onen večer, před posledním tréninkem, jdu spát a vidím staršího obětavého muže, který  je na Vánoce sám. Zdeněk natáčí na kameru zkoušku hlasové energie, přezpěvu „What it feels like for a girl“, a říká: „s tebou je radost tvořit.“ Po shlédnutí zkoušky slyším v uších harmonii nadpřirozené písně, „Neznámá“, a v mém nitru cítím sentiment, podpořený opojením, po doušku alkoholu. Zdeněk mě doprovází k vlaku vezoucího mě do vánočního světa, k rodině.

22.12. s Maruškou hlídáme Adámka a užíváme si vánočního slunce, při cestě za krmením ptáčků. Adámek se nás obou drží a jeho úsměv je tak čistý a šťastný. Krátce po dešti se setkáváme s duhou.

23.12. po rozbalování dárků, Adámek s rodiči odjíždí od nás domů a mně je smutno. Po dřívější oslavě Štědrého dne odnáším do svého cestovního zavazadla dárky od Adámka, a balím se do Prahy. Stýská se mi a cítím smutek. Dárky, z onoho domu, kde má sídlo moje milovaná sestra, a kde vládne Adámek, voní jejich hnízdem. Zbožňuji svého synovce a nově narozeného Albertka, též. Evička cítí souznění a jsme rádi, že jsme ve vánoční čas chvíli spolem. Lituje mě pro odjezd za prací, přímo v den Štědrého dne, do Prahy, a cítím v ní její zastání a oporu.

Každé září, či říjen, se ke mně vrací pocity z léta, při návštěvě určitého místa. Vzpomínám zde na něco, co se tu stalo za doby léta, vysoké energie, slunce. Dnes, v klidný čas, oranžového slunce, (ne jak v létě, času slunce žlutého). Naopak, v zimě, v období Vánoc, prochází mé nitro sentimentem obdařeným vyšší magickou sílou, sílou Vánoc, pocitu soudržnosti, s blízkými, a pocity z kontrastu: „dnes tu stojím, v bílém sněhu zavátý, …vzpomínám na časy, z kdysi, …časy léta, kdy se tu něco dělo“, (dělo se víc, protože léto je veselé, lidé jsou akčnější, …letní život je energický), dosahují maxima. Dnes stojím pod svou meruňkou, hladím její větve a vzpomínám na časy letní. Svými větvemi vytaženými vzhůru, jakoby odpovídala a vysílala energii zpět, ke mně. Dnes je tak jiná, …holá, bez listů, vánoční a šťastná. Tento rok vzpomínám na roky minulé a cítím sentiment z propojení s lety minulými, když nevěřím, že požehnaná doba je opět dnes. Tentokráte vzpomínám na letní čas, kdy jsme se rozloučili s tátou, …navždy. Naším domovem protékalo v letošní žluté slunce plno slz.

24.12. mi maminka při slunečném doprovodu, na vlak, říká: „je Štědrý den a proto tě doprovodím, až k vlaku, ať nejsi sám. V lednu se snaž přijet!“ Cítím oboustrannou potřebu shledání. Mává mi na odjezd, do poslední chvíle, kdy vlak míjí prostějovské nádraží.

C ČAS INSPRATIVNÍ DOVOLENÉ, SVOBODNÝCH CHVIL, S RODINNOU:

X

 

ZNAČKA ADONNIS/ ADONNISOVSTVÍ:

JEMNOST GRAFIK:

Výtvarná tvorba Adonnise byla odjakživa extrémně jemná a křehká. „Krucánky“ a do detailu propracované tvary svědčí o jeho puntičkářské povaze. Vše doprovázeno nevinností a nejistotou.

GRAFIKY V MÉ TVORBĚ:

Jemné grafiky bývají součástí tvorby, jako celku, např. výtisk na pozvánkách na veřejné produkce, bulletinech, grafiky umístěné na pódiu, atd., (projekt Adonnis, Praha, 2018- 19- pozvánky, bulletiny, výzdoba pódia, rekvizit, atd.).

VOKÁL:

Petr Nezhyba podává jakýkoli žánr, (též, kromě svého centrálního popového, např . také tvrdý rock), svým typickým zabarvením hlasu- příjemným, někdy sametovým, lehce zastřeným a naopak někdy, až halekavým tenorem, zcela jemným, např. projekt „Adonnis“, Praha, 2018, (rocková píseň od Black Sabbath).

V projektu „Madonna in contratenor“, (Praha, 2018- 19), zní jako 100% ženský, jemný, zvonný, sladký, až křehký, …citlivý hlas. Ženská barva s mírnou zastřeností je pro něj typická.

Ženskost zvýrazněná pianem a vibratem, či tremolem vokálu, či falsetu, časově položené na konec fráze, či do verše, který odpovídá na verš předchozí, či řeší problém, (dává odpověď na předchozí nejasnost), je častým rysem přednesu Adonnise. (What it feels like for a girl- projekt – Madonna in contratenor“, Praha, 2018).

ALBUM, JAKO CELEK:

Již od dob života v Prostějově, mě inspirují alba Enigmy, kde protiharmonické předehry, skládající se z logických časově harmonických předělů a bloků, navazují na otevření první písně, tak sebevědomě, až časově nebo harmonické změny, značící přechod z písně na píseň, např. verzí nevinně a pomalu se měnící harmonie v úplnou paradoxní změnu, a jiné značky kompozice skladatele M. Cretu, jsou mými inspiračními zdroji, hlavně, „bohužel“ až časově za mnoho let, pro album „Od nicoty ke hvězdám, Praha, 2018- 19.

MALÝ MUŽ VE VELKÉM SVĚTĚ:

Již od mladých let jsem cítil z projevu Madonny. Ikona, kterou znám z internetu, její bombastické projevy rýsující její osobnost, jako královny, klame vzhledem? Vidím ji před sebou, na pódiu, a zdá se mi tak malá, nevinná. Vážný a časový protiharmonický podklad a její záměrně zpomalená a nevinná chůze, či jakýkoli jiný projev, dává dohromady speciální sousto pro vjem diváka. (Neznámá, projekt Adonnis, Praha, 2018- choreografie závěru písně- odchod Adonnise do zákulisí).

REAKCE POHYBU NA HUDBU:

Již od mladých let jsem cítil z projevu Madonny. Ikona, kterou znám z internetu, její bombastické projevy rýsující její osobnost, jako královny, klame vzhledem? Vidím ji před sebou, na pódiu, a zdá se mi tak malá, nevinná. Vážný a časový protiharmonický podklad a její záměrně zpomalená a nevinná chůze, či jakýkoli jiný projev, dává dohromady speciální sousto pro vjem diváka. (Neznámá, projekt Adonnis, Praha, 2018- choreografie závěru písně- odchod Adonnise do zákulisí).

LACINÁ DĚVA…, NE, …ALE OSOBNOST:

Již od mladých let jsem cítil z projevu Madonny. Ikona, kterou znám z internetu, její bombastické projevy rýsující její osobnost, jako královny, klame vzhledem? Vidím ji před sebou, na pódiu- úchylně kudrnaté vlasy v propojení s extravagantní silnou konturou očí a obočí, jako obyčejná protřelá, možná lehce laciná děva a zdá se mi tak malá, nevinná. Vážný a časový protiharmonický podklad a její záměrně zpomalená a nevinná chůze, či jakýkoli jiný projev, dává dohromady speciální sousto pro vjem diváka. (Neznámá, projekt Adonnis, Praha, 2018- choreografie závěru písně- odchod Adonnise do zákulisí).

ČASOVÁ GESTA:

LASCIVNÍ, SVŮDNÁ GESTA:

Adonnis je známý svou erotičností, extravagancí. Častá lascivní, svůdná, gesta jsou doprovodným projevem projevu, ať již v klipu, na veřejné produkci, atd.. Např.: volně tančící Adonnis si rozverně užívá hudby a v záři světel utíká po pódiu proti lidem, rozběhnutý, s kytarou, a svůdně, rozverně,     na diváky ukazuje grimasy, s pocitem, že je naprosto free a nic mu nevadí.

PRAVDIVÁ GESTA (HYPNÓZA OČIMA):

Gesto pravdy zakrytého smutku:

Doprovodným projevem projevu, ať již v klipu, na veřejné produkci, či jinde. Adonnis reaguje           na protiharmonickou vážnou hudební linku, časový muž, s letitou kariérou a extravagantními historickými prvky, což si divák uvědomí, stojí v dění, na pódiu a hraje smutek. Je to smutek?

Gesto chytrých kočičích očí:

Doprovodným projevem projevu, ať již v klipu, na veřejné produkci, či jinde. Adonnis reaguje           na protiharmonickou vážnou hudební linku. Diváky zhypnotizuje určitou manipulací, pomocí očí, kdy se zaměří pohledem vpřed, se sníženou hlavou, chytrým výrazem očí.

Gesto hypnotizující- přehnaně vypnuté:

Doprovodným projevem projevu, ať již v klipu, na veřejné produkci, či jinde. Adonnis reaguje           na protiharmonickou vážnou hudební linku. Diváky zhypnotizuje určitou manipulací, pomocí očí, kdy zastaví své gesto, v jeho vrcholu, zcela napnuté, pomocí funkce „pause“ , a chvíli v něm zůstává.

Gesto rozhodnuté chytračky:

Doprovodným projevem projevu, ať již v klipu, na veřejné produkci, či jinde. Adonnis reaguje           na protiharmonickou vážnou hudební linku. Diváky zhypnotizuje určitou manipulací, pomocí očí, kdy se sníženou hlavou a chytrým pohledem vpřed, naznačí své vyjasnění situace, což podloží i postojem- možná lehce subtilním, až drzým, např. ruka v bok s manekýnským vybočením pánve.

ZNAČKA ZNÁZORNĚNÍ/ ZÁTIŠÍ:

Petr Nezhyba, jako grafik, vidí nejen své umění, ale jakoukoli část své tvorby, postup, (např. marketingové zveřejnění), též výtvarně. Jmenujeme důležité body a úseky z jeho tvorby:

ZVEŘEJNĚNÍ:

I MET MADONNA- SINGLE, 2013, PRAHA:

Mladík, připomínající rysy svého obličeje, Madonnu, aniž by vypadalo, že se jedná o napodobení, …naopak jde o spontánnost gesta, modročerveným nádechem reklamní fotky na svůj single, vyjadřuje zalíbení umělce k vyjářdení barvou.

I MET MADONNA- SINGLE, 2017, PRAHA:

Reklamní fotka s nádechem „trendový kluk z plakátu“, s popisem věnování Madonně, ukazuje lásku umělce k výtvarnému vyjádření reklamy.

I MET MADONNA- VIDEOKLIP, 2015, PRAHA:

Mezník tvorby Adonnis, …barevné kontrasty kontroverzního klipu, ale časově vyjádřené pohádkovým způsobem.

GRAFIKY- PAPÍROVÝ FORMÁT- BAREVNÉ POCITY V DÁLKÁCH, 2013, PRAHA:

Jemné a barevné grafiky posazené na výstavní výtvarné panely, tvoří jejich zákoutí a zátiší.

ZVUKY:

WEDDING DAY, WAH WAH MIX, 2013, PRAHA:

Vážnost a hypnotičnost dozvuku efektu „wah wah“ plochy, působí časově a závažně.

BARVY ZVUKŮ:

Elektrické tóny- inspirace z let 2000/ 2001, a dále- jejich technická barva způsobuje specifickou závažnost harmonie.

Plochy s určitou barvou- (ať již po dobu trvání zvuku, či nasazení nebo dozvuk), podbarvující hudební podklad, mají přesné časové určení své hlasitosti, umístění ve frekvenčním spektru skladby a místo zaznění.

 

I.HUDBA

A CÍTĚNÍ, POCITY, VJEMY:

Petr Nezhyba podává jakýkoli žánr, (též, kromě svého centrálního popového, např . také tvrdý rock), svým typickým zabarvením hlasu- příjemným, někdy sametovým, lehce zastřeným a naopak někdy, až halekavým tenorem, zcela jemným, např. projekt „Adonnis“, Praha, 2018, (rocková píseň od Black Sabbath).

V projektu „Madonna in contratenor“, (Praha, 2018- 19), zní jako 100% ženský, jemný, zvonný, sladký, až křehký, …citlivý hlas. Ženská barva s mírnou zastřeností je pro něj typická.

  1. PROJEKT „MADONNA IN CONTRATENOR“, PRAHA, 2018- 19: WHAT IT FEELS LIKE FOR A GIRL- při prezentaci písně hlasovému kouči, v prosinci 2018, objevuji, že časovou zvláštností je energie vokálu, gradující po jednotlivých částech skladby. Verze- bridge- chorus. Zvláště, zpívaná část: V1: „strong inside“…/ „when you open up“…/ V2: „hair that“…/ „when you´re trying“…. Drama energie vokálu se postupně časově stupňuje. Závěrečná slova refrénu „for a girl“, musí zaznít naprosto kontrastně vůči silně hlasitému refrénu- časově tiše, ukřivděně, úzkostlivě. Image celého vokálu skladby by měla jevit dojem prázdnoty, mrznutí, v zimě, strachu, úzkosti.
  2. LIKE A FLOWER, PROJEKT- MADONNA IN CONTRATENOR, PRAHA, 2018: v posledních měsících, roku 2018, zvláště při tréninku (prosinec), objevuji v harmonii a propojení harmonie s vokálem, houslemi a akordy, zvláštní časové nálezy. Zejména housle s časovými přídechy basu a jejich nevinné otevření a zpětné uzavření, frázovaný pohyb a do toho šeptavý vokál, který frázuje časově a s akcenty, popřípadě citovými a emočními projevy, přímo do harmonie, jež dává, jako celek, velmi silný časový pocit.
  3. ALBUM, JAKO CELEK: ALBUM „OD NICOTY KE HVĚZDÁM“, PRAHA, 2018- 19: Již od dob života v Prostějově, mě inspirují alba Enigmy, kde protiharmonické předehry, skládající se z logických časově harmonických předělů a bloků, navazují na otevření první písně, tak sebevědomě, až časově nebo harmonické změny, značící přechod z písně na píseň, např. verzí nevinně a pomalu se měnící harmonie v úplnou paradoxní změnu, a jiné značky kompozice skladatele M. Cretu, jsou mými inspiračními zdroji, hlavně, „bohužel“ až časově za mnoho let, pro album „Od nicoty ke hvězdám, Praha, 2018- 19.
  4. PROJEKT „MADONNA IN CONTRATENOR“, NÁPĚV A MASTERING- STUDIO PRO MUZIKANTY, RUDNÁ U PRAHY, 1- 2019: Je 6. ledna, 2019, čeká mě specifická oslava narozenin, s převahou neklidu v duši, typickou pro začátek tohoto lednového období a ve studiu, v Rudné u Prahy, nazpívávám první projekt: „What it feels like for a girl“. Časově citlivý vokál, místy v refrénu, až jakoby trpící, plačící, …jako bych si představil křehkou ženu mrznoucí v chladné síni a poslouchal její třepotající se hlásek, dále, …sladký dámský vokál, jeho klidná barva, jako z dětské pohádky, dramatizace v obou částech bridge, kdy hlasem postupně zdůrazňuji, verš po verši, ve stoupající gradaci, svůj neklid, jak vypráví text.

 

 

II.CHOREOGRAFIE:

MALÝ MUŽ VE VELKÉM SVĚTĚ:

Již od mladých let jsem cítil z projevu Madonny. Ikona, kterou znám z internetu, její bombastické projevy rýsující její osobnost, jako královny, klame vzhledem? Vidím ji před sebou, na pódiu, a zdá se mi tak malá, nevinná. Vážný a časový protiharmonický podklad a její záměrně zpomalená a nevinná chůze, či jakýkoli jiný projev, dává dohromady speciální sousto pro vjem diváka. (Neznámá, projekt Adonnis, Praha, 2018- choreografie závěru písně- odchod Adonnise do zákulisí).

REAKCE POHYBU NA HUDBU:

Již od mladých let jsem cítil z projevu Madonny. Ikona, kterou znám z internetu, její bombastické projevy rýsující její osobnost, jako královny, klame vzhledem? Vidím ji před sebou, na pódiu, a zdá se mi tak malá, nevinná. Vážný a časový protiharmonický podklad a její záměrně zpomalená a nevinná chůze, či jakýkoli jiný projev, dává dohromady speciální sousto pro vjem diváka. (Neznámá, projekt Adonnis, Praha, 2018- choreografie závěru písně- odchod Adonnise do zákulisí).

  1. PROPOJENÍ GESTA S HUDBOU- NEZNÁMÁ, PROJ. ADONNIS, PRAHA, 2018: v mezihře, při poslední větě mluveného slova: „cestou je vítězství, prohra, či cesta neznámá“, ukážu vážným a chytrým pohledem očí, směrem vpřed…, (očima zdůrazňuji jistotu a silnou odhodlanost, či pravdu), s mírným pokloněním hlavy a ukázáním rukou směrem vzhůru, gesto, jenž v propojení s hudebním podkladem vážnosti a nadpřirozenosti, (s harmonií návratu do klidové „vyřešené“ tóniky“), vytvoří pocit odhodlání, sebejistoty budoucna.
  2. EXTÁZE A HUDBA: NEZNÁMÁ, PROJEKT „ADONNIS“, PRAHA, 2018:

Intro písně, kdy choreograficky zmanipuluji postavu komorníka, upřeným a časově sebevědomým gestem, směrem k divákům, (jako bych říkal: „podívejte se, co dělám!“), obracím pozornost na mou stranu a erotickým gestem rukou, jež přejíždí můj obličej, se zvýrazněným sexuálním prožitkem polohy extáze rtů, dále přes antické uchopení bradavky, zkombinované s jemným plouživým otočením zády k lidem, až k ženskému vyvrácení pasu do boku a sexuální póze, jež zastaví první část děje, podloženého vážnou harmonickou linkou, vytváří časový pocit.

Vše začalo kontrastní časovou změnou hudby, z divokého rocku do verze new age, s vážnou protiharmonií, jež spustila onu choreografii. Tím dává kontrast volno časovému pocitu.

 

III. CELKOVÉ POJETÍ PROJEKTU:

A PROJEKT, JAKO CELEK:

1.MADONNA IN CONTRATENOR, PRAHA, 2018- 19: WHAT IT FEELS LIKE FOR A GIRL:

ADONNISOVSTVÍ: KŘEHKÝ MUŽ ZPÍVAJÍCÍ ŽENY/ DVOJROLE- MUŽ A ŽENA/ PROLNUTÍ DO ROLE OPAČNÉHO POHLAVÍ/ NEPOZNÁNÍ, O JAKÉ POHLAVÍ SE JEDNÁ/ MUŽ, ZPÍVAJÍCÍ O SVÉ TRANSSEXUÁLNÍ ROVINĚ, KTEROU NEPROZRAZUJE:

Původním záměrem doprovodu zvukové části „What it feels like for a girl“, projektu „Madonna in contratenor“, Praha, 2018- 19, (a po mnoho let mým snem, již dříve vytvořit), bylo již od roku 2017, natočit klip, kde si zahraji roli problémového, vzhledově krásného mladíka nebo ženy, s typickými událostmi doprovázejícími mladé problémové teenagery, (užívání drog, rychlá jízda autem, jeho odcizení a nabourání, padělání dokladů, …přežívání kriminálníka v dnešní době). Mým snem je využít specifičnosti mého vzhledu a povahy- muž, který si nechá narůst vlasy na mikádo, vypadá, s jemnými rysy obličeje, jako hermafrodit- neví se, zda jde o muže, či ženu. Vokál v kontratenoru zní opravdu dámskou barvou. Oblečení, jež by bylo zvoleno, jako univerzální, které může mít na sobě muž i žena, vyvolá poté vtip, kdy divák nebude vědět, o jaké pohlaví se jedná. Šlo by ztvárnit videoklip, jako dvojroli, kde bych si zahrál mladíka a též ženu, popřípadě hrál roli muže, s prolnutím obrazu do role ženské. Jemná a nevinná vizáž, a typický výraz obličeje, vyjadřující jemnost a nevinnost, propojena s povahou kriminálníka, vypovídá o zvláštním dojmu…, často hodní a nevinní lidé bývají problémovými, či kriminálníky. Další verzí je dlouholetý záměr, kdy bych byl mladíkem, zpívající dámskou barvou- ukázal svou jemnost a křehkost, jako muže, nebo mohu být mužem, ale vnitřně zpívám o sobě, jako ženě, či své transsexuální rovině. Zcela originálním dojmem bude působit veřejná produkce, kdy na pódium přijdu jako pěkný teenager- muž, zpívající žensky a v ženské rovině, ale pouze s mužskými gesty.

B VÝRAZ, JAKO CELEK:

SVÁTOST A SMUTNÝ VÝRAZ:

Vážnost hudebního podkladu a propojení s pocitem Adonnise- skladatel si skládá na tělo melodii a po léta je jeho značkou protiharmonie a harmonie budící vážnost, nafoukanost, sex, vyzrálost, jako čas. Oči, jemné, modré, jako nebe, jejich jedinečnost a milost podobná očím Paní Marie, ve spojení s extravagantním hudebním podkladem, gestem a choreografií, dává dohromady Adonnise. Prosebné oči a svátost, propojené s hudbou, je další množinou osobnosti Adonnise./ Druhou verzí je gesto se svraštělým obočím, tesklivým výrazem očí, jež zvýrazní jemnost a ženskost, …často používané v oduševnělých písních, či sexuálních tématech, s nádechem erotiky a vzrušení.

EXTRAVAGANTNÍ HARMONIE:

Vážnost hudebního podkladu a propojení s pocitem Adonnise- skladatel si skládá na tělo melodii a po léta je jeho značkou protiharmonie a harmonie budící vážnost, nafoukanost, sex, vyzrálost, jako čas. Oči, jemné, modré, jako nebe, jejich jedinečnost a milost, ve spojení s extravagantním hudebním podkladem, gestem a choreografií, dává dohromady Adonnise. Podklady, rytmy, a vážnost disharmonie, či protiharmonie, …jejich „nafoukanost“, připomíná hudbu k pornografii a značku Adonnise.

EXTRAVAGANTNÍ CHOREOGRAFIE, SPOJENÁ S VÁŽNOSTÍ HUDBY, …PŘITOM OČI NEVINNÉ:

Vážnost hudebního podkladu a propojení s pocitem Adonnise- skladatel si skládá na tělo melodii a po léta je jeho značkou protiharmonie a harmonie budící vážnost, nafoukanost, sex, vyzrálost, jako čas. Oči, jemné, modré, jako nebe, jejich jedinečnost a milost, ve spojení s extravagantním hudebním podkladem, gestem a choreografií, v niž jsou jeho oči nevinné, dává dohromady Adonnise. Podklady, rytmy, a vážnost disharmonie, či protiharmonie, …jejich „nafoukanost“, připomíná hudbu k pornografii a značku Adonnise.

 

  1. MALÝ PROJEKT VSAZEN DO PROJEKTU VĚTŠÍHO:

A HUDBA:

1.EXTÁZE A HUDBA: NEZNÁMÁ, PROJEKT „ADONNIS“, PRAHA, 2018:

Intro písně, kdy choreograficky zmanipuluji postavu komorníka, upřeným a časově sebevědomým gestem, směrem k divákům, (jako bych říkal: „podívejte se, co dělám!“), obracím pozornost na mou stranu a erotickým gestem rukou, jež přejíždí můj obličej, se zvýrazněným sexuálním prožitkem polohy extáze rtů, dále přes antické uchopení bradavky, zkombinované s jemným plouživým otočením zády k lidem, až k ženskému vyvrácení pasu do boku a sexuální póze, jež zastaví první část děje, podloženého vážnou harmonickou linkou, vytváří časový pocit.

Vše začalo kontrastní časovou změnou hudby, z divokého rocku do verze new age, s vážnou protiharmonií, jež spustila onu choreografii. Tím dává kontrast volno časovému pocitu.

B CHOREOGRAFIE:

KONTRAST NÁLAD A SKLADBA „NEZNÁMÁ“, PROJEKT „ADONNIS“, PRAHA, 2018- 19: koncem prosince 2018, krátce po jednom večerním tréninku, mi stále v uších zní pocity z kontrastních etap linky projektu. Adonnis procházející kontrastními náladami, pocity a hudbou, je hlavním hrdinou příběhu, jež časově podléhá celému kontrastu. Hlavním bodem kontrastu je start písně „Neznámá“, Praha, 2018, neboť new age zvuk a zpomalený běh intra, zcela zastaví show. Adonnis, jako ikona svého vyjádření, kdy bez ostychu ukáže pomalý běh pohybu svého těla v srdcově- erotické rovině, v tuto chvíli zcela zastaví show na bodě mrazu, …pro některé možná horkém bodě, plynoucím z hluboké a citové harmonie skladby.

 

  1. OSTATNÍ:

A GRAFIKY:

JEMNOST GRAFIK ADONNISE:

Výtvarná tvorba Adonnise byla odjakživa extrémně jemná a křehká. „Krucánky“ a do detailu propracované tvary svědčí o jeho puntičkářské povaze. Vše doprovázeno nevinností a nejistotou. Zakomponování motivů připomínajících kresby na porcelánu, k drahé, extravagantní, ale elegantní image umělce, (vzorky kravaty, částí obleku, jež ponese tvary jemnosti, křehkosti, puntičkářské výtvarné propracovanosti, (kresby pouze na určitých místech oblečení a to pouze v minimální míře, neboť interpret zastává v každém ze svých oborů, ať již v hudbě, či výtvarných dílech, postoj, že každý tón, kresba, tah štětcem, má v onom místě své naprosto důležité opodstatnění, i přestože se objeví v naprosto minimální míře, někdy třeba jen zvuk 1x v celém úseku skladby, či grafika na miniaturní ploše, v určité části výtvarného díla, čímž tvoří určité zátiší). V prosinci 2018 nalézám řešení k cestě za svou vysněnou image.

  1. GRAFIKY V MÉ TVORBĚ, PROJEKT „ADONNIS“, PRAHA, 2018- 19: Jemné grafiky bývají součástí tvorby, jako celku, např. výtisk na pozvánkách na veřejné produkce, bulletinech, grafiky umístěné na pódiu, atd., (projekt Adonnis, Praha, 2018- 19- pozvánky, bulletiny, výzdoba pódia, rekvizit, atd.).

B GESTA:

HYPNÓZA TVOŘENÁ CELKEM:

Vážnost hudebního podkladu a propojení s pocitem Adonnise- skladatel si skládá na tělo melodii a po léta je jeho značkou protiharmonie a harmonie budící vážnost, nafoukanost, sex, vyzrálost, jako čas. Oči, jemné, modré, jako nebe, jejich jedinečnost a milost podobná očím Paní Marie, ve spojení s extravagantním hudebním podkladem, gestem a choreografií, dává dohromady Adonnise.

D PROJEV, JAKO CELEK:

Již od mladých let jsem cítil z projevu Madonny. Ikona, kterou znám z internetu, její bombastické projevy rýsující její osobnost, jako královny, klame vzhledem? Vidím ji před sebou, na pódiu- úchylně kudrnaté vlasy v propojení s extravagantní silnou konturou očí a obočí, jako obyčejná protřelá, možná lehce laciná děva a zdá se mi tak malá, nevinná. Vážný a časový protiharmonický podklad a její záměrně zpomalená a nevinná chůze, či jakýkoli jiný projev, dává dohromady speciální sousto pro vjem diváka. (Neznámá, projekt Adonnis, Praha, 2018- choreografie závěru písně- odchod Adonnise do zákulisí).

E ZNAČKA ZNÁZORNĚNÍ/ ZÁTIŠÍ:

Petr Nezhyba, jako grafik, vidí nejen své umění, ale jakoukoli část své tvorby, postup, (např. marketingové zveřejnění), též výtvarně. Jmenujeme důležité body a úseky z jeho tvorby:

ZVEŘEJNĚNÍ:

I MET MADONNA- SINGLE, 2013, PRAHA:

Mladík, připomínající rysy svého obličeje, Madonnu, aniž by vypadalo, že se jedná o napodobení, …naopak jde o spontánnost gesta, modročerveným nádechem reklamní fotky na svůj single, vyjadřuje zalíbení umělce k vyjářdení barvou.

I MET MADONNA- SINGLE, 2017, PRAHA:

Reklamní fotka s nádechem „trendový kluk z plakátu“, s popisem věnování Madonně, ukazuje lásku umělce k výtvarnému vyjádření reklamy.

I MET MADONNA- VIDEOKLIP, 2015, PRAHA:

Mezník tvorby Adonnis, …barevné kontrasty kontroverzního klipu, ale časově vyjádřené pohádkovým způsobem.

GRAFIKY- PAPÍROVÝ FORMÁT- BAREVNÉ POCITY V DÁLKÁCH, 2013, PRAHA:

Jemné a barevné grafiky posazené na výstavní výtvarné panely, tvoří jejich zákoutí a zátiší.

ZVUKY:

WEDDING DAY, WAH WAH MIX, 2013, PRAHA:

Vážnost a hypnotičnost dozvuku efektu „wah wah“ plochy, působí časově a závažně.

BARVY ZVUKŮ:

Elektrické tóny- inspirace z let 2000/ 2001, a dále- jejich technická barva způsobuje specifickou závažnost harmonie.

Plochy s určitou barvou- (ať již po dobu trvání zvuku, či nasazení nebo dozvuk), podbarvující hudební podklad, mají přesné časové určení své hlasitosti, umístění ve frekvenčním spektru skladby a místo zaznění.

 

C PROJEKTY, U NICHŽ DOBA NÁPADU A INSPIRACE AUTORA JE ODLIŠNÁ, NEŽ TERMÍN REALIZACE:

K 23.1.2019

REALIZOVANÉ:

X

NEREALIZOVANÉ:

ALBUM PC GRAFIK- NÁZEV: zatím není znám- nápad z let 2013- 2019, Praha- vyšším uměleckým podáním znázorněny uměleckou grafikou, barvy a tvary, dámské rozkroky a podoba genitálu. Časové znázornění tvarem a barvou.

I MET MADONNA- PAINTER- na píseň „I met Madonna“, další příběhový díl, po díle J. Zeinera, 2014- 15, Praha, (obraz Panny Marie), I MET MADONNA- LÉČIVÁ VODA a jeho další verze/ ŠOUBYZNYS II- DŮM HRŮZY, ŠOUBYZNYS III- MAFIÁN= všechny sestavovány do scénářů v letech 2015- 16, Praha, Prostějov.

 

D OSUDOVÉ INSPIRACE A NÁPADY:

K 23.1.2019

REALIZOVANÉ:

MLUVENÉ SLOVO: X

NÁZEV, PROJEKT: X

LOGO: X

FOTO: X

GRAFIKA: X

HUDBA: x

VIDEO, TRAILER: X

HUDEBNÍ PODKLAD, PREZENTACE: X

 

NEREALIZOVANÉ:

MLUVENÉ SLOVO: X

NÁZEV, PROJEKT: X

LOGO: X

FOTO: X

GRAFIKA: X

HUDBA: x

VIDEO, TRAILER: X

HUDEBNÍ PODKLAD, PREZENTACE: X

 

E POCITY A VJEMY:

  1. DENÍK:

II.POCITY A VJEMY:

*Období, kdy jsem chodil do školky, 1984- 1988, Prostějov:*
Umělecký nádech doteků železničních modelů mými prsty, když jsem je jednoho odpoledne tajně objevil ve skříni, jež patří mamince, v ložnici, na Kotěrové ulici, a pozdější setkání pod vánočním stromečkem, o pár týdnů později, stále vidím dodnes. Foto mnoho řad vlaků zaparkovaných na nádraží, s kontrastními barvami vagonů, stejně tak kombinace nátěru „modrá- červená- bílá“,  lokomotivy E499, kterou mi na mé přání pravidelně ukazovala maminka, než jsem ji, spolu s třemi rychlíkovými vagony, konečně, po krásném vysvědčení, viděl jezdit na mém panelu. Slunné odpoledne pravidelných dnů předávání vysvědčení, barevné kytice v rukou, věnované profesorům, …čili vidina prázdnin po úspěšném studijním roce, …tyto krásné dni se opakovaly rok, co rok.

Tmavá odpoledne Štědrých dnů a nekonečné čekání na příchod Ježíška, střídané s veselým bruslením, po řece Hloučela, štědrovečerní procházky po poli, v okolí ulice Kotěrova, kdy hejna vran nám vesele létala nad hlavami, na mě působily poeticky. Jednoho Štědrého dne ležíme s tatínkem v obývacím pokoji, temné počasí prodlužuje očekávání a posloucháme desku Gotta „Táto, zůstaň aspoň do Vánoc!“. Po mnoho let střádám kazety, …ať již tátovy, či kopírované, jež mi obstarává mladá sousedka, zbožňuji grafická loga na kazetách. První CD se učím pouštět u své pratety, kterou pravidelně navštěvujeme o Velikonocích. Květy jara a zpěv ptáků, doprovází mou radost každoročně, ale jednoho velikonočního pondělí, kdy od tety dostávám první složku výbavy bicích nástrojů- starodávný činel, o to více markantně, (1995- 1999, Prostějov). Velikonoce a Vánoce mě provází každoročně s nádechem mých uměleckých inspirací i vnímáním svátečního světa, též po celý další život, v Praze, protože se v ony dny snažím vracet na místa minulá, (Kotěrova/ Strojnická ul., Prostějov).

Krásné byly dni, kdy mi maminka kupovala kazety, či časopisy, s mou oblíbenou Madonnou. Kolem roku 1990 dostávám první kazetu Sandry- „Paintings in yellow“, na jejímž obalu se na mě směje kreslená grafika zvířete, ve velmi specifickém provedení. Brzy mě maminka zdraví s další kazetou „True blue“, od Madonny, s níž trápím reproduktory po mnoho let. V průběhu studia na gymnáziu (1995- 1997), kazetu „Bedtime stories“, od Madonny, s níž začínám novou éru hudební inspirace. Kontrastní grafika titulního obalu a nová hudba, jejíž texty znám brzy zpaměti, mě inspirují po dlouhé období.

 

*Zš Kollárova, 1985- 1995, Prostějov:*

Pravidelně navštěvuji hodiny trubky, u přísného kantora, po mnoho let, a lidé, v Kuchařově ulici, jíž vždy procházím s futrálem, a menším strachem na hrudi, obdivují mou výdrž. Uplatnění v dechovém orchestru nastartovalo mou kariéru dechové hudby. Zbožňuji dechové skladby, zejm. „Na rozcestí“, notový rukopis M. Nováka, mého učitele, a začínám jej napodobovat- píši noty, partitury, nové skladatelské pokusy. Jeho dcera, bubenice, se stává mojí ikonou a v budoucích letech si na chalupě, v Kobeřících, vyrábím svou bicí soupravu, s bratranci zakládám rodinou kapelu a později, v průběhu studia, na gymnáziu, si zapůjčuji bicí soupravu od základní umělecké školy, (1995- 1999, Prostějov).

Rád vzpomínám na předprázdninové období, kdy s krásným vysvědčením uzavíráme sluneční den koncertem dechovky, máma s tátou mě odvezli na chalupu a začínají prázdniny- nekonečné období, plné zážitků. Bylo to kolem let 1993- 1995, v Kobeřicích, kdy těsně po příjezdu na prázdninový pobyt, na chalupě, shrabujeme seno do stohů a já se nedočkavě těším, jak vyrobím malý buben. Vůně sena, strašidelné povídky dědečka, z horských bouřek a míst, kde se narodil, mé kresby mraků, sledování letní oblohy, bližících se bouří a vůně sena, s vnitřním strachem z přicházejících dešťů a bouřek, mám v srdci dodnes. Dodnes vidím sedícího dědečka, na lavici, ve dvoře, jak vzpomíná a popisuje zastřeným hlasem se zkušenýma očima a sentimentálním pohledem v dál, na staré časy a bouře. Velkým zážitkem byl pro mě rok 1998, kdy se v zimním období blížily závěrečné taneční. Já jsem zapůjčil bicí nástroje od ZUŠ, Prostějov, a celý večer se těším, až přijdeme s rodiči domů a budu spát první noc s bicí soupravou ve svém pokoji. Zimní půlnoční a předvánoční cestu sněhem, spolu s rodiči, a mou silnou nedočkavost a magický slastný pocit spokojenosti, vidím dodnes.

Prubířským zlomem mého života bylo hlasné zvolání mé maminky, ať rychle utíkám do obývacícho pokoje. „Peti, podívej…, v televizi je Madonna! Koza jedna!“ Píše se kolem roku 1991, v Prostějově, …dnes nechápu, proč mě rodiče tak hbitě přivolali do obývacího pokoje. Tenkrát nemohli vědět, že Madonna změní můj život. Bylo to znamení, či osud? Já jí později říkal Magdona, a vím, že jsem se zamiloval. Oči jako Panna Marie, ostré rysy obličeje, …rudé rty a poznávací znamínko. Kontroverzní ikona totálně polapila dospívajícího muže. První foto, z časopisu „Sedmička“, kde nosí kontrastní oblečení v barvách mé E499 el. lokomotivy, bílé vlasy, jako sníh, a modré oči, jako nebe, mě naprosto stáhlo do svých spárů.

Maminka a nebo jen já, občas přinesu časopis, z nedaleké trafiky, na ulici Olomoucká, pokud v něm objevím novinku, či fotku Madonny. Nenaplněné mládí a naivita rodila sentiment v mé duši.

 

*Gymnázium J. Wolkera, Prostějov, 1995- 1999:*

První rok strádání a poznání sebe samého- těžká adaptace na nové prostředí, vypovídá o průseru a smutných Vánocích. Zatajil jsem špatnou známku na vízo, a máma mi již před pár týdny věnovala kazetu Madonny, „Something to remember“, jejíž grafický obal květů, harmonie hudby, nastartoval mé další hudební inspirace. Je zima, rok 1995, …pár dní po Mikulášovi, opakuje se každoroční magie pocitu Mikuláše, kdy vůně sáčku se sladkostmi, dodávají mému nitru lásku a zázemí, a já zklamal maminku. Příští léta mám příjemné výsledky a spolužáci mě vždy na třídních výletech hecují, ať tančím Madonnu. Podivínský kluk, jeho touha a nadšení, …cesta za snem, se mísí s osudovým přátelstvím, s Monikou, jež zažívá útrapy. Láska se nekonala. Mladík prožil coming out a jako gay pokračuje v hledání. Kolik lásky, touhy, snahy, dala Monika do hledání textu k písni „Live to tell“, od Madonny. Milostný dopis otevírám na prázdninové cestě, do Kobeřic, roku 1997, s chybným gramatickým, za to nevinným a snaživým dovětkem…: „Live to tell tam nebyl!“ Každoroční akademie vládne mé mysli, jako snaha k úsilí, pobavit školu, a písně Madonny, tanečky, sóla na trubku, kombinuji na pódiu, …rok, co rok. Taneční boty a kostým fialové košile s černými kalhoty, po příjemném a pečlivém výběru, ze skříně maminky, schovávám ve své skříni, vždy na příští rok. Vše bylo uzavřeno nákupem videokazety „Ciao Italia“, od Madonny, posledním zvoláním „Live to tell“, před celou školou a smutným zahráním fanfáry, na předávání vysvědčení a oslavy 100 let gymnázia. Rok 1999, v Prostějově, donutil mladíka svěřit druhému mladíku pocit lásky, být odmítnut, plakat, výletovat za Monikou a svěřovat se s odmítnutím, namalovat obrázek dvou květnových  mužů, co se prochází ruku v ruce parkem třešní, a jít dál, za životem, který se se mnou mazlit teprve nebude. Pozdně jarní ukončení gymnázia maturitou, tmavý oblek a pot z prvních letních dnů…, dnů, s vidinou prázdnoty, bez konce, a stesk ze dnů budoucích. Stesk?… Spíše strach. (Samota- prázdnota- bezmoc). Kolik let jsem snil o mužích, byl doprovázen kamarádem trumpetistou domů, až jsme se zastavili v jeho garáži, abychom shlédnuli jeho motorku…, byl to rok 1996, ja jí rukavicemi pohladil a sněhem pokračoval domů. Tehdy jsem již věděl, že začínám žít v pasti. Život romantika končí těmito roky a začne život takový, jaký jsem nečekal- život, co se s romantikem nemazlí. Romantik poznal první pád a odmítnutí, …klukem z obrázku, v parku. Romantik bude vhozen do života plného bolesti a hledání.

VYSTOUPENÍ STUDIJNÍCH LET A POCIT ZNOVUZROZENÍ: Střádal jsem si kostýmy, nakupoval zvukovou techniku a vyráběl podklady a choreografii, většinou covery oné ikony. Ve dnech představení jsem míval pocit, jako bych se narodil- miloval jsem, když se o mně mluvilo ve spojitosti s ikonou a užíval jsem si čas těchto dní.

V období gymnazijních studií (1995- 1999), často utíkám mimo realitu do snů a pohádek…, zejména inspirativně podle ikonické role S. Waverové, Vetřelec 1, ženy, u mě proslulé svou jedinečností a specifickou krásou. Maluji strašidla, kosmické lodě, a v našem bytě, na Kotěrové ulici, jim hledám domov. Často se jím stávaly starodávné hodiny. Zátiší a odpočinek v koutech bytu, mísený s prvními sexuálními touhami a poznáním, mě provázelo v těchto letech. V roce 1998, na posledním třídním výletě, do města pražského, mě spolužáci odhání od oken vlaku, protože vždy zakotvím v pohádce své železnice, např. sledováním návěstidel, či ubíhání krajiny a tratě. Inspirativní jsou pro mě již od dob dětství, až po současnost, silně inspirativní chvíle a body, jež si po cestách vlakem nesu vždy domů. Mým snem vždy bylo ihned aplikovat poznatky na modelovou železnici, či bydlet u tratě. Čekat u kolejí na jedoucí vlak, v nekonečných minutách sledovat světýlko návěstidla a klid místa kolem, které tu stálo před lety a bude stát po mnoho let…, v případě světla návěstidla, též.

V témže období mi rodiče koupili elektrické klávesy, PSR- 215, po nichž sním již léta. Prvních pár let jsem hrával v ložnici, na Kotěrové ulici, kde jsem měl klávesy umístěné na velkém ozdobném zrcadle. Časové okamžiky tréninků, tvorby, příprav repertoáru pro Vánoce, oslavy, (lidovky, covery Madonny, jazzové skladby), se zostřily mou silnou touhou po tvorbě harmonie, nových hudebních úryvcích. Začínám komponovat. Objevuji krásu sedmičkových a devítkových akordů. Zvuky, plochy, barvy nástrojů, se stávají mou časovou etapou a prohlubují mou lásku ke klávesům, na které jsem si zahrál dokonce i v roce 2009, ve svém pořadu „Večer s Adonnisem“, v klubu Paprsek, v Praze,  prvních chvílích mého života, v Praze. Klávesy se mnou žijí, na Lýskově ulici, v Praze, až dodnes.

Poslední roky gymnazijních studií nacházím útočiště v našem obývacím pokoji, kde trénuji repertoár skladeb pro Akademie gymnázia a trávím inspirativní chvíle, s písněmi „Live to tell“, Sanctuary“, „Bedtime stories“, od Madonny. Obrovské světlé okno, směrem na balkón a prostorný obývák, mi dávají možnost příjemných tréninků, na které vzpomínám dodnes.

Večery Silvestrů, z let základky a gymnázia, zůstaly navždy v srdci mém. Rodinná procházka k Franklům, přátelům rodičů, …přítmí, mráz a rituál zapalování prskavek, bych rád vrátil zpět. Mrazivá procházka a podvečerní návrat domů, hrálo romantikou doznívání Vánoc. Psalo se rozmezí let 1994- 1997, kdy v jedny specifické vánoční svátky, trávím mnoho chvil u desek, např. G. Miller a „Moonlight serenade“, s rokenrolovou hudbou, či vánočními písněmi, např. „Stříbrem zdobená skříňka“, s H. Vondráčkovou, též hrající z desky v zápalu světýlek stromečku, který šel se mnou od dob dítěte do dob dneška.

 

*Voš:*

Období studia na Veřejně správní akademii pro mě znamenalo tak trochu úmorné přežití, …započetí studia a usazení na dva roky, jelikož jsem se nedostal na VŠ a nepřijali mě na vysněný umělecký obor. Touha po nenaplněné lásce, kariérní nespokojenost, zmatek v hlavě i na duši, mě bičují a umělecké inspirace se opět projevují. Od dětství trpím návaly fantazie a inspirace. Jsem umělec nestačící tvořit a realizovat své nápady, …mám právě naopak inspirace a fantazie plno…, a někdy proto s humorem prohlašuji, že bych potřeboval své návaly pocitů „zbrzdit“. Pozdní cesty ze školy domů, ranní brzké vstávání a trávení většiny života s povrchními lidmi ve vlaku, mě naplňuje inspirací. Drážní prostředí, technika, zvuky, a kraj, kde se kdysi něco stalo, kdy letní slunce otevřelo lásku i bolest, pár kopců od Nezamyslic, kopců k Hradčanské skále a jezírku, …kraje, kde jsem vyrůstal, objevil nenaplněnou lásku, (1997- 1998, Kobeřice, Hradčany, skladba: sólo pro trubku- Denis, Kobeřice, 1997), a dnes jako jiný člověk, s jinými lidmi, v jiném městě, procházím naprosto jiným dějem. Tento kraj těch „zvláštních“ kopců mě provází po léta. Je to osud? Slunce z léta se změnilo v přechodové slábnoucí oranžové podzimní, až po měsíce kráčení a návratu k těm samým kopcům…, již v období sněhu a zimy. Píše se rok 1999 a já jako jiný člověk, s jinými lidmi, v jiném ději, procházím nástupištěm a jako by mě čert praštil. Spatřuji lásku, z léta. Opět nenaplněnou. Zima a sníh, vše kolem se změnilo…, lidé jsou jiní- zahaleni v kožihách, …je právě ten onen slavný moment mé inspirace popsaný ve skladbě „Přichází zima“, Prostějov, 2001.

Bylo léto a my se stěhovali do nového domu. Romantik tráví své noci s hudbou na uších a sní o světě slávy, lásky, štěstí. Maluje obrazy, je utěšován ikonickými hudebními vzory a harmoniemi jejich písní. Slunce starého domu nás přestěhovalo k oranžovému slunci domu nového. Strachy…, první setkání, …hledání sebe samého, nekonečné cesty a úsilí ke spokojenosti, výlety s vlastním milovaným kolem, za babičkou, ke kopcům útěchy a vnitřní depresivní svět hledání sebe samého, přelom letního žlutého slunce, v oranžové, pozdně letní, kdy jsem si zvykl žít v novém domě a s velkou nespokojeností dojíždím na svém milovaném kole brzkými tmavými rány do zaměstnání, která mě nebaví. Rány jarními, roztoužen a nespokojen, či rány letními, silně teplými, či rány pozdně letními, až loučícími se s létem. Obrazy svých ikon, útěch, tóny svého srdce, zaznamenané na notovém papíře, se vždy s koncem léta loučí s nevyrovnaností a ponoří do klidu Vánoc a zimy. Zde jsem snil též, …a též depresivně, prázdně a smutně.

V těchto letech začínám vnímat roční období umělecky. Rok co rok, aniž bych vnitřně sám chtěl, se mi vrací pocity a vjemy minulých let stejného období. Svobodné dni, …dni svobodného slunce, střídání  profesí a hledání sebe samotného, nejsou jen kontraproduktivní energií, ale též básnickými léty.

 

*Změny zaměstnání:*

Po tom, co mě opustil strážný anděl- prostějovská nemocnice, zažívám období nevyrovnanosti, strachu, …období plné stresu. První milostné románky, vztahy, setkání a výlety za objevy, …bouřlivý život nespolehlivého mladíka, který prochází zimou, sněhem, ulicemi Olomouce, a hledá sám sebe. Žena v bílém plášti rozsuzovala mou duši a smutná maminka se opět vracela na svém kole starobylými prostějovskými uličkami domů, s nevyřešenou otázkou. Do těchto let se ale vracím svou duší rád, jelikož zde občas cítím světýlko a náznak štěstí, které mě zatím nepotkalo. Časté večery rozkládám své znepokojené a divoké tělo ve vaně oblíbence, k němuž pravidelné cesty, do klidu a pohody, začínám mít jako pravidelný rituál.

V jeden rok…, psalo se tehdy kolem 2002, jsem chtěl odejít za svou láskou, do města velkého- města snů, slávy, zábavy. Dnes, v roce 2019, se obracím vzpomínkami do těchto let, žiji ve slávě, … ale ne té, o kterém jsem naivně snil tenkrát. Sláva, z tenkrát, neexistovala a nebyla reálným světem. Mé mdloby, při zkouškách na vánoční koncerty, které díky katolické a hudební výchově rodičů, tolik miluji, ve mně bojují s démonem, říkajícím- odejdi, staň se hvězdou. V těchto letech mě mé vlastní zpěvy v prostějovských sborech neuspokojují. Cítím omyl reality a současného bytí. Musel jsem být extrémní introvert se svým extrémně velkým světem.

Tak, jak popisuje hudební a grafické album „Já a ty“ období let 2006, (Prostějov), období umělce, trávícího šťastné večery s láskou, (satanem), učící se lásky, sexu, milování, končí bílým únorem, a přežívá v lásce k francouzštině a kreslené Enigmě, umírá březnovými návštěvami olomouckého altánku pravdy. Pár kroků od nemocnice je socha, kterou zde před 100 lety postavil můj pradědeček, (povídá mi maminka, v jeden odpolední vánoční opuštěný podvečer, v Prostějově, 2019). Proč jsou tyto místa propojena tak silnými událostmi, nesouvisejícími spolem? …Ptám se dnes. Ta bílá březnová rána, plná lásky k sobě samému, pochopení života, s knihou francouzštiny v ruce, ctím dodnes. Stejnojmenné výtvarné album kreseb „Já a ty“, (2006, Prostějov), vyjadřuje svými tvary a barvami období křehkosti, období krásných večerů a víkendů léta přecházející na žluté, až oranžové doznívající slunce říjnů a přes časové barvy a životní zlomy podzimu, k času zimy, prázdnoty, konce. Propojení zimy s létem a jejich událostí je znázorněno na albu, jak výtvarném, tak hudebním.

Grafika umělce, typická pro ruce ženy, hudba, jež skládám a vymýšlím při pochodech své funkce, v zaměstnáních, snění, malování, zaznamenávání nápadů, tvarů, zobrazuje smutek a mísí se s příchodem léta dalších let, kdy poslouchám na balkoně domu nového, domu mého strážného útočiště a lásky, „Hard candy“, od Madonny a skladba „Incredible“ mi říká: „Jdi do Prahy!“ V roce 2018- 19, ji tvořím ve svém období slávy, v Praze, v naprosto jiném kabátě a jako jiný člověk.

Šel jsem!

 

*Praha- Hloubětín, 2008:*

Návaly mdloby, v hromadné pražské dopravě, z pokusů o nastěhování, z minulých let, let nezralosti, se změnily v realitu. Realitu na vyšší úrovni. Nejsem již naivní teenager, co odchází do města velkého za zábavou a slávou, v područí jiných, ale muž, …jdoucí sám za sebe. Maminka mi v prvních osamělých dnech života, v Praze, napsala povzbuzující a láskyplnou sms: „Nebuď otrokem svých kamarádů, ale jdi sám za sebe!“

První týdny masíruji okolí svou showmanskou povahou, a začínám v Praze vládnout. Muž, který jde se mnou Prahou již od dob neukojeného mladí a naivity, co mi kdysi ukázal svět zábavy, dával mi spánek, útočiště, v letech mladého teenagera utíkajícím do Prahy za zábavou, zajistil zaměstnání a vstup do města velkého, …dnes, a po letech přišel dne 29.1.2019, v Praze, do Divadla Inspirace, na mou premiéru. Propojení dneška s minulostí vnímám tolik silně. On byl ten, díky kterému jsem začal hledat v letech 2001 lásku, otevřel se mi svět touhy, …on byl ten, se kterým jsem se nevidíval tak často, ale vždy se v mém životě objevil, asi proto, aby se něco stalo, či odehrálo. Aby mě možná něco posunulo kupředu, otevřením cesty nelehké, ale životní, bez níž se nedá jít vpřed. Že by takový osudový sledovatel?

Hloubětín a harmonie z života na Moravě, s písní „Když se světla rozžhnou“, z dob gradující lásky se satanem, z dob Moravy, přetrvává v mých tvůrčích touhách, v roce 2008, prvních dnů života, v Praze. Uličky malých obchůdků, kde si vždy nakoupím potraviny do svého bytu, útočiště s vyzrálým kamarádem, bohužel pro mě ne ideální představou bytí, se mísí s raním dojížděním a nejistotou, a také nečistými pocity bytí, kdy mi v srpnových horkých dnech stéká pot po čele a snažím se zkrášlit společné obydlí. Naplněn nejistotou, samotou, strachem. První zimy ve mě vyvolávají touhy po zimách dětských, o kterých jste již četli v dřívějších odstavcích. Odjíždím vždy z města velkého na Strojnickou, do Prostějova, …kde hledám útočiště a užívám si táty a maminky. Zimní denní světlá odpoledne a ranní zimní tmavá rána mě na Vánoce vždy vyžene z města velkého domů, do let dávných.

Hard candy:

Poprvé v životě jsem spatřil Madonnu. Černobílá vstupenka, zakoupená na německém serveru, specificky graficky vyrobená, je osudovým doprovodem na ranní pozdně letní cestě do Berlina. Noční putování ulicemi Berlina, části Olympiastadion, s pocity, které jsem ještě nikdy neprožil, …jakoby silná umělecká a láskyplná podpora od hvězdy, o níž v ranních berlínských novinách čtu, že již spěchá na letiště. Ona zde již není a já tu jsem sám, osamocen, …čekající na bus zpět, do České republiky. Posvátný můj pocit, po návratu do Prahy, kdy jsem součástí sebe a naplněn zázemím a uvědoměním, kdo vlastně jsem, mám v sobě dodnes.

*

Miluji choreografii a kontroverzi v choreografii. Ve svém mini pokoji vlastním zrcadlo, švihadlo, a později si přivezu i španělskou kytaru a trubku. Na ostrově nesvobody, mi pomáhají žít a neodpoutat se od hudby.

 

*Janáčkovo nábřeží, 2010- 2012:*

Stop to be shy!, Praha, 2009- 2010:

Roman a Lenka, mí spolubydlící, obdivovatelé singlu, z let života na Moravě, (Nekruť se!, Prostějov, 2004), který jsem přetextoval v těchto letech na anglickou verzi, spolu s tvorbou „I met Madonna (Prostějov, 2009), jsou svědky mých spoluprací, kooperací  a uměleckých pokusů v branži. Podporou jsou mi při mém prvním životním představení, …možná spíše varieté, jak vyjádřil můj životní sledovatel, „Večer s Adonnisem“, kde se cítím šťastný, zářivý, v prostředí lesklého klubu Paprsek, a jako opravdový Adonnis. Jenže, …silná kritika opět deformuje mou duši a po léta tajně trpím v ústranní a tvořím.

Tough girl a Wedding day, Praha, 2010- 2011:

Skladatelské pokusy a nevydařená zimní cesta do Domažlic, kde zvukař neuměl vyprodukovat trendové electro, by mě měly utvrdit v tom, že romantická zimní krajina a výlet drezínou do nahrávacího studia mi již tenkrát říkaly- vykašli se na manažery a tvoř sám!

Hard candy:

V městě mých snů a strachů mám v dnešní den i svou sestru. Po koncertě Madonny, který jsem viděl dnes již po druhé, jsem silně naplněný energií a spokojeností. Inspirace a láska rodiny, propojena s mým náročným prostředím, v Praze, byla velmi osvobozující.

„When I write the song for you“ a propojení s Olomoucí, Praha, 2010- 2011:

Nová láska, propojení mých návratů do dětství a cest z Prahy přímo do Kobeřic, a opětovný čich ulic a romantiky Olomouce, po letech, …společné procházky po Janáčkově nábřeží a mé zpovědi o tom, jak vodím návštěvy kolem Vltavy, u níž žiji, romantické chvíle a píseň s časovou harmonií, kterou věnuji drahé polovičce, nebyla zrealizována. Smutek vygradoval v hudebním studiu, před nahráváním singlu „Stop to be shy“, 2010, na Praze Hájích.

Zimní návraty do let minulých a Ivošek:

Návraty z města rodného do města velkého, smutek po Moravě a končící zimní rituály Vánoc, jsou pro mě často těžké. Ivošek, …vlídná květinka stojící na mém nočním stolku, na Janáčkově nábřeží, která mi zvadla na mé narozeniny, prohloubila můj smutek a stesk po Moravě.

*Lýskova ul. (2012), …život ztroskotance:*

Start:

Skončil jsem sám, se svou „I met Madonnou“, singlem, z roku 2013, na opuštěném ostrově. Ostrov, nebo- li byt, okolí obydlí, s městskou loukou, kde trávím bláznivé období: skládám hudbu, zařizuji hudební studio, modeluji kostýmy, rekvizity, točím videoklipy, prezentuji a produkuji šílené a extravagantně- kontroverzní projekty, v dalších osmi letech. Pouze zde a jen tady.

První večery svobody a dnů, kde si žiji jako král, …sám, nerušen, …poslouchám ultra amatérský zvuk singlu „I met Madonna“ a zde ještě nevím, že plno známostí, kooperací, pokusů, dopadne velmi dobře, ale i velmi zle. Učím se svými pády a vzestupy.

Bezva rocková parta, Kladno, Praha, 2010:

Fast farragos nastartovala osudově můj život umělecké etapy. Magické a studené chvíle po zimních koncertech, ať již na Kladně, či v Praze, mé daleké a pozdní cesty ze zkušeben do noční Prahy, vánoční cesty Kladnem, přímo do kouzelné sklepové zkušebny, a světelné show na koncertech, na nichž sem působil jako front zpěvák, měly silnou váhu a magii. Dodnes vzpomínám na mé noční cesty kladenskými, či pražskými autobusy, do mých západních obydlí Prahy.

Učitel kytary:

Roman mi ukázal svět elektrické kytary a první měsíce v novém bytě trénuji několik hodin denně. Objevuji krásu hry na el. kytaru a proto mi není v novém bytě tolik smutno. Zimní docházení do hodin kytary, do ul. Kovářova, na pražských Stodůlkách, kde trávím dalších 6 let svého života, …zažívám tvůrčí bouřlivé chvíle, esoterické vjemy, procházky po okolí mého obydlí, modlitby v kostele sv. Jakuba a nakonec se mnou kytara cestovala až za tátou, do Prostějova, na služebních cestách, do Krakova, (viz. dokument youtube: kanál- Petr Nezhyba: Jak jsem tvořil na dráze), zahrál si na ni Tomáš Slouka, v „Made in China“, (Praha, 2009- 2011), a Lukáš Klaban, na tour „Confessions“, v „Maestus modulator“, (Praha, 2011).

Made in China, Fast farragos, Maestus modulator, Praha, 2010- 2011:

Tomáš Slouka se za mnou podíval i na Lýskovu ulici, …tenkrát mi majitel nevěřil a hlasitý free jazz v panelovém bytě byl příliš velké sousto pro sousedy. Kluk, s nímž již svobodně tvořím od dob života na Janáčkově nábřeží, mi nabízí také útočiště i za dob romantických zim, na sídlišti Malešice, v bytě, podobném staré kůlně s hnědou vesnickou kočičkou a sem tam vystupujeme na koncertech hlasového poradce Lukáše Jindry, již nějaký ten rok, v nedalekém stodůleckém Mlejně. Duet na mou autorskou píseň „Drsná holka“, Praha, 2009, a letní, či zimní návraty pražským metrem a stodůleckými autobusy na Janáčkovo nábřeží, či nového bydliště, Lýskovou, byly plné naplnění, očekávání, spokojenosti, že má osobnost se stává právoplatným pražským umělcem. Hudební a zvukařské pokusy z kolekcí „Made in China“, Praha, 2010- 11, „Fast Farragos“, 2010- 2011, Kladno, „Maestus modulator“, Praha, 2011- 2012, sledují mí profesní kolegové a nadřízeným se ježí chlupy na těle, když sledují, jaké módní doplňky nosím do zaměstnání. Život v blízkém Siemensu, strážném anděli, jak uvádím ve firemním časopise, kde otiskli promo foto „Maestus modulator“, mě neuspokojuje a kontroverzní umělec se usazuje po pár letech v říši železnic.

Nastává období „Fucker“ 2012- 2014, Praha. Profesní pád znamenal naopak i můj umělecký vzestup, kdy se šéfová oddělení rockové opery, na Mezinárodní konzervatoři, Pavla Forest,

Výtvarný muž na opuštěném ostrově, Praha, 2012- 2015:

Bouřlivé chvíle focení, výroby kostýmů, kompozice, spolupráce s Kristýnou, která se již v období mého studia na Mezinárodní konzervatoři, v Praze, ujala projektu, na němž já, jako svobodný umělec, na Lýskově ulici, v Praze, Stodůlky, pracuji již mnoho měsíců. Můj vnitřní svět na ostrově, (můj byt a jeho okolí- Lýskova ul.), a mé kontroverzní postupy tvorby, (grafická tvorba, návrhy kostýmu pro projekt Fucker, natáčení klipů), vše s mimozemskou a šílenou tematikou, nabral crazy rozměrů.

Fucker, Praha, 2012- 2014:

Železnice, moře a můj svět, Praha/ zahraničí, 2012- 2015:

Ukončení zaměstnání v Siemensu započalo můj nový život. Vlaky zachránily mé živobytí a daly mi možnost nabírat inspirace na dalekých cestách, k moři, ve studených večerech, při služebních pobytech, v Polsku, možnost procestovat svět, poznat národy, vozit pytel zážitků rodičům a hlavně nadšenému tatínkovi, do Prostějova, a tvořit, psát texty, skládat hudbu, psát scénáře, trénovat choreografii, až do dnešní doby, roku 2019. Mnoho cest jsem procestoval, jak s mým osudovým nástrojem, trubkou, tak el. kytarou. (Viz.: dokument youtube, kanál: Petr Nezhyba: Jak jsem tvořil na dráze.)

Pokračování pohádky „I met Madonna“, Praha, 2015:

Výtvarný klip, jeho pohádkové barvy, pohádka, ačkoliv silně kontroverzní, kreslila můj rok 2015. Madonna v mé tvorbě a já před objektivem kamer, spolupracuji s J. Zeinerem, (Fair film, Praha) na svém osudovém klipu. Vyřádil jsem se jak herecky, tak výtvarně a do mé sbírky připadá další dílo, ve spolupráci s J. Zeinerem.

NZHBA, Praha, Stará Boleslav, 2015:

Specifické album, ať již lesklým a zvonným zvukem, temnotou, tak kontroverzním textem i grafikou, vyjadřuje realitu a silný pád mé psychiky, v období studia na Mezinárodní konzervatoři, v Praze.

Křest „Madonny“, Praha, 2016:

Smutné studium jsem uzavřel třešní na dortu a kontroverzní spoluprací s dívkami, návnadami pro diváky, … muže. Výtvarná produkce a poslední návrat k postavě Madonny, zobrazené způsobem, jaký podává klip „I met Madona“, zejména s písněmi z alba „NZHBA“, Praha 2015, specifická a plná kontroverzních textů, kostýmů, názorů a videí, uzavřela mé studium a životní etapu.

Sacrifice, Praha, 2016:

Hodný muž a konec kontroverze/ vytvoření projektu, za který jsem po další umělecké etapy chválen, dalo nastartování nápěvem coveru, v Praze.

Očista, Praha, 2016- 2017:

Kontroverze odešla a můj život je ponořen do hluboké bolesti. Skladbu jsem zadal producentovi Ondrovi Žatkuliakovi, ještě v zimním období a po mnoho peripetiích, strastí a strachů o těžce nemocného tatínka, přešla smutná zima v rok 2017, bolestivé léto a export skladby, teprve v horkých měsících roku 2017, kdy jsem se staral o nemocné rodiče, trávil rituály současné, propojené s časy mládí, na Strojnické ulici, v Prostějově. Horké a bolestné slunce se přeměnilo v loučivou etapu září, a můj odjezd zpět, do města velkého

„Od nicoty ke hvězdám“ a sentimentální scénář, Praha, 2018:

V jeden lednový den, kdy cestuji vlakem k rodině, píši scénář pro Z. Klumpara. Původní vidina symbolické a náznakové laserové show, či moderního muzikálu pojednávajícího o mém životě, v kombinaci barev bílá a fialová, se změnil ve všednější muzikálovou podobu. Za pár dní, v Praze, mi stékají slzy po tváři a přemýšlím nad časovkami scénáře:

Propojení období a jejich návaznost na sebe, viz. celý odstavec „Pocity a vjemy“, např. generálními pauzami, melodickými přechody, působí tolik sentimentálně.

Např.:
-Období „Já a ty“- vyjádřeno steskem a protiharmonií písně „Pozdní podzim“, připomínající pozdní šero roku,

-Období stěhování do Prahy- vyjádřeno extravagantním beatem, původně zamýšlena choreografie na mé přání- kdy extravagantně oblečený tanečník a tanečnice, v uplém koženém oblečení, se po sobě plazí, tak jak to kdysi udělali v projektu „Prodigy“ a tím má píseň symbolizuje přechod do města velkého a extravagantní část života,

-Generální pauza,či smutná a prázdná instrumentální mezihra, po smutném pádu, (nemoc táty a čekání na rozřešení),

-Generální pauza,či smutná a prázdná instrumentální mezihra, po smutném pádu, (odmítnutí mého já osudovým člověkem a nastání období nemoci a čistění).

 

Grafiky pro „Madonna in contratenor“, „Adonnis“, Prostějov, Praha, 2018:

Letní dovolená, u rodičů, mé napodobeniny rituálů mladých let, kdy si občas vyšlápnu do ulic Olomouce, či rodného města, večery nad grafikami, s doprovodem bouře a aniž bych o tom vlastně věděl- poslední chvíle s tatínkem, které byly opravdu poslední, je vzpomínkou. Grafiky pro prezentaci „Madonna in contratenor, 2017- 19, Praha“, grafiky (Talíř, 10 mužů, Drak, atd.), pro projekt „Adonnis, 2018- 19, Praha“, kreslím v krásné sluneční dni u tatínkova lůžka, či v letní příjemné horké večery. Dovolená odešla a já již jen po pár týdnech četl zprávu mé sestry: „Tentokráte je to již s tátou, Peti, opravdu navždy. Je mi líto.“ Myslím, že posledním dílem, které tvořím v blízkosti otce, je grafika léta 2018, v Prostějově, napodobeniny Eiffelovy věže, pro projekt Adonnis.

***

Vše na těchto stránkách je zpracováno ke dni 23.1.2019, přičemž budoucí tvorba je již jednotlivě dělena a rozepisována do všech odstavců.

***

 

I I I .  Č Á S T :

I ČASY V TVORBĚ:

1.POSTAVA:

ADONNISOVSTVÍ: KŘEHKÝ MUŽ ZPÍVAJÍCÍ ŽENY/ DVOJROLE- MUŽ A ŽENA/ PROLNUTÍ DO ROLE OPAČNÉHO POHLAVÍ/ NEPOZNÁNÍ, O JAKÉ POHLAVÍ SE JEDNÁ/ MUŽ, ZPÍVAJÍCÍ O SVÉ TRANSSEXUÁLNÍ ROVINĚ, KTEROU NEPROZRAZUJE:

Původním záměrem doprovodu zvukové části „What it feels like for a girl“, projektu „Madonna in contratenor“, Praha, 2018- 19, (a po mnoho let mým snem, již dříve vytvořit), bylo již od roku 2017, natočit klip, kde si zahraji roli problémového, vzhledově krásného mladíka nebo ženy, s typickými událostmi doprovázejícími mladé problémové teenagery, (užívání drog, rychlá jízda autem, jeho odcizení a nabourání, padělání dokladů, …přežívání kriminálníka v dnešní době). Mým snem je využít specifičnosti mého vzhledu a povahy- muž, který si nechá narůst vlasy na mikádo, vypadá, s jemnými rysy obličeje, jako hermafrodit- neví se, zda jde o muže, či ženu. Vokál v kontratenoru zní opravdu dámskou barvou. Oblečení, jež by bylo zvoleno, jako univerzální, které může mít na sobě muž i žena, vyvolá poté vtip, kdy divák nebude vědět, o jaké pohlaví se jedná. Šlo by ztvárnit videoklip, jako dvojroli, kde bych si zahrál mladíka a též ženu, popřípadě hrál roli muže, s prolnutím obrazu do role ženské. Jemná a nevinná vizáž, a typický výraz obličeje, vyjadřující jemnost a nevinnost, propojena s povahou kriminálníka, vypovídá o zvláštním dojmu…, často hodní a nevinní lidé bývají problémovými, či kriminálníky. Další verzí je dlouholetý záměr, kdy bych byl mladíkem, zpívající dámskou barvou- ukázal svou jemnost a křehkost, jako muže, nebo mohu být mužem, ale vnitřně zpívám o sobě, jako ženě, či své transsexuální rovině. Zcela originálním dojmem bude působit veřejná produkce, kdy na pódium přijdu jako pěkný teenager- muž, zpívající žensky a v ženské rovině, ale pouze s mužskými gesty.

2.ADONNISOVSTVÍ:

IMAGE:

L.A.P., PMIC, PRAHA, 2018- 19/ TALENTOVÁ SOUTĚŽ, PRAHA, 2019: Štíhlý muž, se zlatou kudrnatou parukou, zvýrazněné černé kontury a znamínko krásy, rudé rty, zlaté sako, bílá plastová košile, s černými knoflíky, zlaté kalhoty, bílé punčocháče, zlaté boty, a zlatý plášť, (na zlatých oděvech jsou zdobené ornamenty, po odhození pláště vidíme modré velké ornamenty na košili s černými knoflíky a černými pruhy po bocích, a na zádech obrovské zlaté písmeno „A“), je tak štíhlý a hebký, že by jej člověk pohladil jako talismana. V nadupané hudbě se synth protibasem skladby L.A.P by si divák řekl, že se k tak dravému žánru ani nehodí, a člověk by se chtěl stát málem jeho ochráncem, ale ve spojitosti s hudbou jeví pocit specifické dimenze.

ADONNISOVSKÝ VOKÁL PODLE  PROJEKTU „PMIC“, PRAHA, 2019:

V dubnu 2019, začínám spolupracovat opět se studiem „Studio pro muzikanty“, v Rudné, u Prahy. Slunné ráno, po předchozím dni, příjezdu z předvelikonoční Moravy, kdy se vracím na místa, kde se v posledních týdnech cítím volný a jarem inspirovaný, vyjíždím na první konzultaci do studia, s Romanem Stefflem. Otevíráme projekt „What it feels like“ a začínají se dít další pokusy s písní. Vše nabírá kurs dalším směrem, …a to tím, kterým vlastně chci- klasickou harmonii a klasické seskupení nástrojů podložit drsnější electro, až techno, aranží. V projektu se profesně rýsuji jako kontratenorový zpěvák/ vokalista, a též producent. Objevujeme novou verzi mé tvorby- jemný Adonnisovský vokál/ kontratenor, postavený na drsných electro a dark aranžích (hip hop), a dark harmonii. (Že by dal Adonnis vznik novému proudu- hip hopu v kontratenoru?) V polovině dubna se rodí nová image Adonnisovského vokálu- s přehnanou jemností a strachem, až hysterií, ve zpěvu, s odleskem sexy osmdesátkového frázovaného tanečního pojetí, v kontratenoru.

INTELIGENTNÍ HUDBA:

Protiharmonie a aranže, nad kterými musí posluchač přemýšlet a hledat své zákoutí a speciální hudební místa.

Petr Nezhyba: „Již od dětství jsem si v každé skladbě interpreta, kterého jsem poslouchal, našel svá místa a zákoutí, na které jsem se těšil, …ať již byly harmonické, rytmické, obsahující pro mě zvláštní barvu, atd..

NOVÝ PROUD, PODLE PROJEKTU „PMIC“, PRAHA, 2019?:

Petr Nezhyba spojuje několik aspektů hudby v jeden svůj originální celek:

-živel harmonie a jeho typické protiharmonie, (nevyváženost jeho povahy a určitá nerozhodnost je značkou jeho harmonie, kdy nemá ujasněno, zda v určitém úseku nastoupí dominanta, subdominanta, apod., proto je spojí dohromady a harmonický postup tvoří zvláštní neurčitý prvek),

-živel jemného kulatého kontratenoru, pojatého tanečně, do taneční hudby,

-tvrdé a drsné základy (hip hop) podkládají svrchní jemnou vokální linku s hudebními „krucánky“, (niterně složité propracované harmonie),

-hudební„krucánky“, (niterně propracované harmonie),

-nevyvážená povaha dává ke vzniku specifické harmonie, velmi vážné, až disonantní, s neujasněnou harmonickou funkcí, (interpret spojuje harmonické funkce dohromady),

NÁZOR PROFESIONÁLNÍCH SPOLUTVŮRCŮ:

Crazy hudba se tvoří ve Švýcarsku, či Amsterdamu. Švýcarsko se v historii chtělo vyrovnat Německu proto zvolilo systém- extrémní specifické individuality. A dodnes je živnou půdou pro mnoho specifických aspektů.

 

3.HUDEBNÍ TVORBA:

HARMONICKÉ PŘECHODY:

Již od dob studia na gymnáziu, kdy jsem si vyráběl podklady pro svá vystoupení, si libuji v harmonických přechodech písní, kdy se často stává, že přechod vyrábím mezi dvěmi náladově a tematicky kontrastními částmi, (používám akcentované aranže, scénické zvuky, či protiharmonické časové plochy), např. má vystoupení na akademiích během studia na gymnáziu, 1995- 1999, Prostějov/ talentová soutěž, 2019, Praha, (projekt PMIC).

ADONNISOVSKÁ HARMONIE:

DRBNUTÍ TÓNU- nástroj časové zazní a ihned odejde,

KAŽDÝ TÓN MÁ SVÉ PŘÍSNÉ MÍSTO A VÝZNAM- nástroj časové zazní a ihned odejde a i tento krátký úsek má své silné opodstatnění a pocitový důvod,

JAZZOVÉ AKCENTOVANÉ NÁRAZY- např. projekt „PMIC, 2018- 2019, Praha“, skladba Vogue- první doby nových úseků zdůrazní jedním nárazem trubka, (či šestnáctinovým časovým a vážným a pocitově pyšným příchodem),

POSLEDNÍ NÁVRATY-návraty plné harmonie a nástrojového obsazení, naposledy, před opravdovým ukončením, (působí sentimentálně, s pocitem loučení),

POSLEDNÍ NÁVRATY S PODPOROU- např. projekt „PMIC, 2018- 2019, Praha, VOGUE/ BEST NIGHT:

END- protiharmonické jevy této aranže podporují upadající harmonii závěru:

-návraty plné harmonie a nástrojového obsazení, naposledy, před opravdovým ukončením,

-návraty s harmonií drbnutí nástroje, např. piana, kytary, v některých případech podpořené silnou protiharmonií, či harmonickou změnou, a změnou další harmonie ploch,

-opakující se „drbnutí“ , či změna harmonie, s nízkou velocity= pocit vzdálenosti,

-vše může být zkombinováno s krátkým příchodem protibasu.

NEÚPLNÁ HARMONIE, ČI NÁSTROJOVÉ OBSAZENÍ, POSLEDNÍHO TAKTU PÍSNĚ- např. projekt „PMIC, 2018- 2019, Praha, skladba Vogue,

PŘEDĚLY:

INTRO L.A.P./ PŘECHOD MEZI PÍSNĚMI, PROJEKT „TALENTOVÁ SOUTĚŽ“, 2019, PRAHA:

Aranžmá začínám tvořit počátkem května, v Budapešti. Po několika dnech květen zavalila zima a déšť, cítím se lehce nemocný a v jeden večer poslouchám na svém bytě  intro, které jsem zatím v Budapešti naaranžoval. Protiharmonická linka s časově zdůrazněnými houslemi svou hlasitostí, jež symbolizují svým legátem úvod, mi ukazují, že jdu správnou cestou. Ten večer promýšlím choreografii a spatřuji typické pocitové pojetí Adonnise, které se odehrálo již v minulosti mockrát, např. přechody mezi písněmi v době vlastních vystoupení na akademiích studijních let, které jsem tolik miloval. (Střádal jsem si kostýmy, nakupoval zvukovou techniku a vyráběl podklady a choreografii, většinou covery oné ikony. Ve dnech představení jsem míval pocit, jako bych se narodil- miloval jsem, když se o mně mluvilo ve spojitosti s ikonou a užíval jsem si čas těchto dní). Zde, v intru L.A.P., začíná meditativní a nevinná harmonická linka, dějově zvýrazněná harmonií a symbolizuje změnu nálady interpreta, který v té chvíli šokuje svým postojem.

 

DALŠÍ ADONNISOVSKÉ ZNAKY:

PROJEKT „MADONNA IN CONTRATENOR“, 2018- 19, PRAHA:

A PROTIHARMONIE:

1.WHAT IT FEELS LIKE FOR A GIRL:

REFRÉN: hrubá aranže podkladu (smyčce a piano) a protiharmonický bas,

(Další verze: mastering- březen 2019: R- Sound4U, Zdiby: sloky- vzájemné časové odpovědi různých nástrojů (tižší zátiší pro fagoty, atd./ trubka v intru a sloce- šestnáctinové typické adonnisovské komediální sekvence),

2.LIKE A FLOWER:

INTRO A VERZE- enigmatické harmonické pochody/ setkání závěrečných taktů jednotlivých bloků, (kombinace harmonie: vokál- podklad, např. tónika/ dominanta),

MEZIHRA/ END- protiharmonie trumpetových sól a časová vzdálenost vytvořena dusítkem, s neustále se vracejícím motivem- leitmotiv/ bas a basové nástroje, v kombinaci se zvonnými synthy- vždy časově a protiharmonicky přicházející v určitý okamžik, jen symbolicky, a ihned vždy odejdou, (pouze časový náznak, který v časovém úseku s harmonií skladby vytvoří časovou protiharmonii)/ housle hrají časově protiharmonicky, v legátech, typický adonnisovský časový (křehký, extrémně jemný, a propracovaný) motiv/ v konečné části dojde k nečekanému poslednímu časovému otevření spojením protiharmonie akordu a trubky,

3.VOGUE/ BEST NIGHT:

END: VOGUE- „BEAUTY IS, WHERE YOU FIND IT“- TRIO- protiharmonický zpěv podpořen širokou a důstojnou operou/ legátové přechody do další části s pocitem závěru,

END- protiharmonické jevy této aranže podporují upadající harmonii závěru:

-návraty plné harmonie a nástrojového obsazení, naposledy, před opravdovým ukončením,

-návraty s harmonií drbnutí nástroje, např. piana, kytary, v některých případech podpořené silnou protiharmonií, či harmonickou změnou, a změnou další harmonie ploch,

-opakující se „drbnutí“ , či změna harmonie, s nízkou velocity= pocit vzdálenosti,

-vše může být zkombinováno s krátkým příchodem protibasu.

 

B VOKÁL:

1.WHAT IT FEELS LIKE FOR A GIRL:

A)VOKÁL A ENERGIE VOKÁLU- BRIDGE- vstupňující se drama a napětí spojené v hlase a propojení s protiharmonií podkladu,

B)TREMOLO- časové tremolo- pocit zimy, úzkosti a prázdnoty,

C)ADONNISOVSKÝ VOKÁL- jemný a sladký- Barbie boy/ Madonna boy,

2.VOGUE:

-pocitově pyšná energie vokálu, hlavně mluveného/ závěrečná část je pouhý výňatek a pokračování verše z originální verze- čili výňatek s úvodem pokročilejší fáze působí pocitem závěru, náhledu na pokročilý čas, přičemž slovo „vogue“, které se párkrát s protiharmonickou změnou zopakuje, v jednom místě záměrně „skočí do tempa odlišným způsobem“, působí časově a záměrně podporuje časovou fázi závěru a „úpadek“ energie refrenu,

REFRÉN- taneční frázování v legátu,

3.LIKE A FLOWER:

MEZIHRY A END: časový vokál způsobený šeptáním, který zvýrazňuje stav času písně- buď se zmírající energií, či enigmaticky rozpoložený a v extázi- end,

4.VOGUE/ BEST NIGHT:

-v písni VOGUE a BEST NIGHT podporuje nečekané časové návraty závěru, a v BEST NIGHT dokonce nedořekne celý svůj verš- zlomení je výraz úpadku a času,

 

C TRUBKA:

viz jednotlivé odstavce,

VOGUE:

JAZZOVÉ AKCENTOVANÉ NÁRAZY- např. projekt „PMIC, 2018- 2019, Praha“, skladba Vogue- první doby nových úseků zdůrazní jedním nárazem trubka, (či šestnáctinovým časovým a vážným a pocitově pyšným příchodem),

REFREN- pocitově pyšná harmonie a šestnáctinový jazzově- taneční pohyb,

BEST NIGHT:

-vracející se motiv trubky a též i trubky samotné a časová vzdálenost barvou vytvořena dusítkem,

 

D BAS:

VOGUE:

-pocitově pyšná harmonie a šestnáctinový jazzově- taneční pohyb motivu barvy basu, který podporuje bas první, (barva tónu zvonná a nástup lehce „zkreslený“, čili „prdlavý bas“),

 

D HARMONICKÉ ZAMRZNUTÍ:

2.LIKE A FLOWER:

MEZIHRA A END: tomuto pocitu sem tam napomáhá v této skladbě synth připomínající zpívající racky a časově podporuje prázdná místa,

 

E UPADAJÍCÍ HRUBÁ HARMONIE ČÁSTI END/ ROZEVŘENÝ BAS, ATD:

1.LIKE A FLOWER:

MEZIHRA: místa prázdnoty a časového úpadku- hrubá harmonie plus vokál s energií „vymíraní“, prolnuté s křehkými houslemi plus symbolicky krátký příchod basu, (pouhé „drbnutí“= adonnisovský znak),

2.VOGUE/ BEST NIGHT:

END- ZAMRZNUTÍ A NÁHLÝ VZESTUP PŘED KONCEM: místa prázdnoty a časového úpadku- hrubá harmonie plus vokál s energií „vymíraní“, prolnuté s křehkými houslemi plus symbolicky krátký příchod basu, (pouhé „drbnutí“= adonnisovský znak) / v konečné části dojde k nečekanému poslednímu časovému otevření spojením protiharmonie akordu a trubky,

END: VOGUE- „BEAUTY IS, WHERE YOU FIND IT“- TRIO- protiharmonický zpěv podpořen širokou a důstojnou operou/ legátové přechody do další části s pocitem závěru, přičemž slovo „vogue“, které se párkrát s protiharmonickou změnou zopakuje, v jednom místě záměrně „skočí do tempa odlišným způsobem“, působí časově a záměrně podporuje časovou fázi závěru a „úpadek“ energie refrenu,

END: VOGUE/ BEST NIGHT- protiharmonické jevy této aranže podporují upadající harmonii závěru:

-návraty plné harmonie a nástrojového obsazení, naposledy, před opravdovým ukončením,

-návraty s harmonií drbnutí nástroje, např. piana, kytary, v některých případech podpořené silnou protiharmonií, či harmonickou změnou, a změnou další harmonie ploch,

-opakující se „drbnutí“ , či změna harmonie, s nízkou velocity= pocit vzdálenosti,

-vše může být zkombinováno s krátkým příchodem protibasu.

3.BEST NIGHT:

– poslední záchvěv písně je časové zopakování a návrat, tentokráte časově surové barvy piana,

 

F PROTIHARMONIE V URČITÉM ÚSEKU:

PROJEKT „MADONNA IN CONTRATENOR“, LIKE A FLOWER, 2018- 19, PRAHA: Časové nájezdy basu s harmonií synth a houslí, kdy do mezery a prázdného podkladu „vlítne“ krátká protiharmonie, podkládající zpěv, či mluvené slovo, působí velmi časově.

 

G CELKOVÉ POJETÍ:

1.ZPÍVÁNÍ U GRAFIK:

Již v březnu, 2019, mi psal manažer zprávu, že moje tvorba, propojení zpěvu s uměleckými grafikami, je mou originalitou. Druhý dubnový pobyt u maminky, v rodném městě, užívání rozkvetlých stromů a pravidelných rituálů, propojuji s výletem do ulic města mé minulosti, Olomouce. Casting do talentového TV pořadu byl příjemným večerem a na mé zpáteční podvečerní cestě autobusem, zpět, do Prostějova, mám výčitky, že netrávím volný čas s dětmi, ale řeším svou kariéru. Napadají mě zajímavé myšlenky, propojení křehkosti „Adonnise“, zpěvu kontratenorových písní, (coverů Madonny), s časově extrémně upřímnou a něžnou prezentací mých křehkých a citlivých grafik na videoprojekci. Romantický jemný muž, v obleku, křehký a upřímný, jako anděl, prezentuje svou tvorbu- umělecké zátiší tvořené jeho dětmi- hudbou i grafikami.

2.PŘEDĚLY:

INTRO L.A.P./ PŘECHOD MEZI PÍSNĚMI, PROJEKT „TALENTOVÁ SOUTĚŽ“, 2019, PRAHA, HISTORICKÁ VYSTOUPENÍ MLADÝCH LET:

Aranžmá začínám tvořit počátkem května, v Budapešti. Po několika dnech květen zavalila zima a déšť, cítím se lehce nemocný a v jeden večer poslouchám na svém bytě  intro, které jsem zatím v Budapešti naaranžoval. Protiharmonická linka s časově zdůrazněnými houslemi svou hlasitostí, jež symbolizují svým legátem úvod, mi ukazují, že jdu správnou cestou. Ten večer promýšlím choreografii a spatřuji typické pocitové pojetí Adonnise, které se odehrálo již v minulosti mockrát, např. přechody mezi písněmi v době vlastních vystoupení na akademiích studijních let, které jsem tolik miloval. (Střádal jsem si kostýmy, nakupoval zvukovou techniku a vyráběl podklady a choreografii, většinou covery oné ikony. Ve dnech představení jsem míval pocit, jako bych se narodil- miloval jsem, když se o mně mluvilo ve spojitosti s ikonou a užíval jsem si čas těchto dní). Zde, v intru L.A.P., začíná meditativní a nevinná harmonická linka, dějově zvýrazněná harmonií a symbolizuje změnu nálady interpreta, který v té chvíli šokuje svým postojem.

NÁBĚH/ NÁVRAT- L.A.P., PMIC, 2018- 19, PRAHA: Bouřlivý refrén přejde do řídké harmonie, zpětného intra, ponořen do jejího echa, tím pádem se mísí zvuky a vznikají zajímavé harmonie. Typickým adonnisovským znakem v této části je na jevišti projev, kdy utlumí svou energii a dějově, pomocí výrazu gesta, očí, a těla, užívá protiharmonie, která v tomto místě, u skladby L.A.P. je navíc podpořena protibasem.

 

H VÍCE ASPEKTŮ:

L.A.P., PROJEKT PMIC, 2018- 19, PRAHA/ TALENTOVÁ SOUTĚŽ, 2019, PRAHA:

1.CELEK:

PULZUJÍCÍ NAFOUKANÁ SMYČKA:

Krátká electro mantra, jejíž taneční ráz skloubený se synth oktávovým basem, hrající sekvence, (harmonie basu působí silně závažně), krátce zahraje a po chvíli odejde, se jeví jako krátký pozdrav skladbou, která ale v posluchači zanechá božskou dimenzi. Harmonie použitá ikonou, zpívající o modlitbě, je zvýrazněna plochami, jejichž protiharmonie a pocit vyšších vrstev harmonie, zní jako krátký pozdrav z nebe.

ZÁVAŽNÝ BAS:

 Krátká electro mantra, jejíž taneční ráz skloubený se synth oktávovým basem, hrající sekvence, (harmonie basu působí silně závažně), krátce zahraje a po chvíli odejde, se jeví jako krátký pozdrav skladbou, která ale v posluchači zanechá božskou dimenzi. Harmonie použitá ikonou, zpívající o modlitbě, je zvýrazněna plochami, jejichž protiharmonie a pocit vyšších vrstev harmonie, zní jako krátký pozdrav z nebe.

ZÁVAŽNOST HARMONIE SPOJENÁ S ŠOKUJÍCÍM PROJEVEM A IMAGE:

Závažná barva a harmonie basu, spojená s paradoxně tanečním a odvázaným rytmem, jako je u děl Nezhyby známé, se pojí s projevem Adonnise- extravagantní nadčasové figury, kdy jeho gesta očí a těla, mají v ten určitý moment časový ráz a je opodstatněné, proč zrovna v onom okamžiku jsou. Spolu s hudbou tvoří specifickou dimenzi, …nadčasovou, až provokativní.

DIMENZE PROPOJENÍ ZÁVAŽNÉHO SYNTH BASU A PROVOKATIVNÍCH GEST INTERPRETA:

Závažná barva a harmonie basu, spojená s paradoxně tanečním a odvázaným rytmem, jako je u děl Nezhyby známé,se pojí s projevem Adonnise- extravagantní nadčasové figury, kdy jeho gesta očí a těla, mají v ten určitý moment časový ráz a je opodstatněné, proč zrovna v onom okamžiku jsou. Spolu s hudbou tvoří specifickou dimenzi, …nadčasovou, až provokativní, (specifický je make up- připomíná popovou ikonu, s podporou podobných gest v obličeji a tělem, z období 90. let, ale přitom to takto není- je malován, jako barokní kastráti, ale ikonu připomíná- bolestné rudé rty, znamínko krásy na tváři, zvýrazněné kontury, zlatá kudrnatá paruka i plášť= extravagance).

DIMENZE PROPOJENÍ ZÁVAŽNÉHO BASU A POHYBU INTERTRETA NA PÓDIU:

Závažná barva a harmonie basu, spojená s paradoxně tanečním a odvázaným rytmem, jako je u děl Nezhyby známé, se pojí s projevem Adonnise- extravagantní nadčasové figury, kdy jeho gesta očí a těla, mají v ten určitý moment časový ráz a je opodstatněné, proč zrovna v onom okamžiku jsou. Spolu s hudbou tvoří specifickou dimenzi, …nadčasovou, až provokativní. Jeho minimální tanec a 90% část projevu- chůze v tempu, či procítěná náboženská gesta, jsou zvláštní v bodech, kdy je hudba závažná, ale taneční, a jeho projev naopak vážný.

JEMNÝ MUŽ V DRAVÉ HUDBĚ:

Štíhlý muž, se zlatou kudrnatou parukou, zvýrazněné černé kontury a znamínko krásy, rudé rty, zlaté sako, bílá plastová košile, s černými knoflíky, zlaté kalhoty, bílé punčocháče, zlaté boty, a zlatý plášť, (na zlatých oděvech jsou zdobené ornamenty, po odhození pláště vidíme modré velké ornamenty na košili s černými knoflíky a černými pruhy po bocích, a na zádech obrovské zlaté písmeno „A“), je tak štíhlý a hebký, že by jej člověk pohladil jako talismana. V nadupané hudbě se synth protibasem skladby L.A.P by si divák řekl, že se k tak dravému žánru ani nehodí, a člověk by se chtěl stát málem jeho ochráncem, ale ve spojitosti s hudbou jeví pocit specifické dimenze.

NÁBĚH/ NÁVRAT:

Bouřlivý refrén přejde do řídké harmonie, zpětného intra, ponořen do jejího echa, tím pádem se mísí zvuky a vznikají zajímavé harmonie. Typickým adonnisovským znakem v této části je na jevišti projev, kdy utlumí svou energii a dějově, pomocí výrazu gesta, očí, a těla, užívá protiharmonie, která v tomto místě, u skladby L.A.P. je navíc podpořena protibasem.

2.GESTA:

Závažnost basu se propojuje s hbitými a extrémně procítěnými gesty interpreta:

-interpret zvedá kříž vzhůru a bolestně vzdává hold své víře, (make up- černé kontury, zvýrazněné znamínko, rudé rty, podporují jeho gesta použita v určitý okamžik: bolestné/ provokativní a manipulativní, atd.), to vše s krátkostí časové hudby electro mantry vytváří specifickou dimenzi,

DUB STEP MEZIHRA VERSUS ODHODLANÉ GESTO:

Interpret utne koloraturní zpěv, kterým připomněl divákům úvodní oduševnělé intro mega hitu a se změnou podkladu do extravagantního dub stepu, s pornoidním zvukem, pyšným sekundovým gestem, dá najevo, že chopí hudební nástroj a něco se začne dít- drsná aranž, pyšný zvuk (dub step) a start time nadupané sekvence, v propojení s gestem interpreta, vytváří extrémní dimenzi,

ČASOVÁ MEZIHRA- FRÁZE VERSUS ÚPADEK HARMONIE/ ZAMRZNUTÍ:

Mezihra a prořídnutí harmonie a nástrojového obsazení, jakoby zastavení, je typickým rysem žánru. Prořídnutí frází textu a nedokončené verše značí úpadek části a zástavu.

ČASOVÝ NÁVRAT DO PLNÉ HARMONIE:

Po mezihře a zastavení se vše časově vrací do původní nadupané části.

ČASOVÝ END- ŘÍDKÝ TEXT/ NEDOKONČENÝ TEXT:

Tak jako mezihra- prořídnutí harmonie a nástrojového obsazení, jakoby zastavení, je typickým rysem žánru. Prořídnutí frází textu a nedokončené verše značí úpadek části a zástavu. Na závěr dokonce zazní nedokončený verš, tím zavádí pocit do extrému.

  1. IMAGE:

Štíhlý muž, se zlatou kudrnatou parukou, zvýrazněné černé kontury a znamínko krásy, rudé rty, zlaté sako, bílá plastová košile, s černými knoflíky, zlaté kalhoty, bílé punčocháče, zlaté boty, a zlatý plášť, (na zlatých oděvech jsou zdobené ornamenty, po odhození pláště vidíme modré velké ornamenty na košili s černými knoflíky a černými pruhy po bocích, a na zádech obrovské zlaté písmeno „A“), je tak štíhlý a hebký, že by jej člověk pohladil jako talismana. V nadupané hudbě se synth protibasem skladby L.A.P by si divák řekl, že se k tak dravému žánru ani nehodí, a člověk by se chtěl stát málem jeho ochráncem, ale ve spojitosti s hudbou jeví pocit specifické dimenze.

DALŠÍ VÝPIS ČASŮ:

GESTO, CHOREGRAFIE:

MINULÉ PROJEKTY/ TALENOTVÁ SOUTEŽ, 2019, PRAHA: šok přechodu z jemnosti klasické písně do extravagantního pojetí Madonny je umocněno i interpretovými ráznými akcentovanými gesty tváře, očí a těla, až provokativními- typický adonnisovský znak= časovost.

 

BŮH VE SPECIÁLNÍM PROJEKTU:

NÁZEV: KDO JE PETR NEZHYBA?, PRAHA, 2019

(Prezentace originální hudby a výtvarné grafiky)

BAROKNÍ KONTRATENOR- MIX DVOU PÍSNÍ- G.F.HÄNDEL/ MADONNA

2.května se modlím k Bohu o pomoc s projektem- sdělil mi:

A REPERTOÁR:

G.F.HÄNDEL- SCHERZA INFIDA- MATERIÁL Z HUDEBNÍ CRAZY KOMEDIE, 2018- 19,

MADONNA- LIKE A PRAYER- KONTRATENOROVÝ MATERIÁL Z PROJEKTU „PMIC“, 2017- 19,

(„Like a prayer“- na přání produkce).

 

B DŮLEŽITÉ BODY:

Projev by měl být dojemný, křehký, subtilní, milý, jemný, jaký je interpret Nezhyba…, musí být proveden s pokorou- poté může zaujmout.

Harmonie- láska- jemnost, …prodat subtilitu, aby se publiku líbila/ ne zženštilost- hlídat přísně hranici.

= ORIGINALITA.

 

SKLADBA 1: SCHERZA INFIDA:

KOSTÝM: baroko- rokoko= Adonnis je rokoková křehká figurka/ doplněné o nezhybovské ornamenty a grafiky na částech kostýmu, (punčocháče, košile).

Vymezení kostýmu:

malování/ make up- pouze příjemné zvýraznění rysů, (květy, ornamenty, a grafiky na obličeji není třeba), pouze: černá kontura-. obočí, řasy, stíny kolem očí/ zvýraznění adonnisovského znamínka/ rudé rty,

barokní zlatá paruka- ideál hustá, kudrnatá,

bílá košile (vesta), či jiné barvy- satén/ černé, či tmavomodré velké ornamenty- musí mít krajky- (prozrazena až ve skladbě č.2),

zlatý, či platinový plášť, s ornamenty,

barokní kalhoty s adonnisovskými  grafikami- ideál šedé, stříbrné, nejlépe kávové- okr, a na nich tmavošedé ornamenty= baroko,

CHOREOGRAFIE: barokní chůze- jemná, pomalá, ladná, jako se pohybovali kastráti, v období baroka, (pohlazení obrazu/ pomazlení se zdobenými barokními talismany- velký stesk v očích- procítit- zde musí být interpret  originální/ malíř- drží paletu, maluje na malířském stojanu, (jemné tahy štětce a vláčnost ruky shodná s křehkostí grafik= časovost),

VIDEOPROJEKCE:

Grafiky z pera Nezhyby- složité a křehké ornamenty- postavičky, symboly přírody, květin, náboženství,

PŘECHOD NA PÍSEŇ Č. 2:

Choreograficky: rázné pomalé vyslečení pláště, s otáčkou,jakoby jej interpret točil s sebou a větrem vanul a následné odhození- vše tajemně, (tajemná zde musí být i hudba, …musí být znak začátku boom, které má překvapit diváka= zde musí být šok/ interpret je v pozici 2: „Madonna in contratenor“- nezevšednění, ale atmosféra stoupe vzhůru, (Madonna je star, ale jednoduchá a blízká lidem, zde bude dojemný kontrast intra druhé písně- vrchol x jednoduchost- blízkost lidem)= časovost,

 

PÍSEŇ Č. 2: LIKE A PRAYER:

Přechodová melodie hraná na trubku: legátová jazzová trubka- pouze inteligentní barevný jazzový doplněk= časovost.

VIDEOPROJEKCE:

= skladba č.1, ale všechny grafiky zbarveny do modrých odstínů (hlavně tmavomodrá a olověně modrá, či světle modrá- extrémně)= specifický kontrast ke kostýmu= časovost,

HUDBA:

Velmi harmonická- jde o originální vyjádření hudby Madonny- koloratura= časovost/ plochy synth, jemnost, křehkost, dojem, (hudba i vokál). V intru, (boom) může být podpořena dubstepem, (i na konci skladby)/ podání Madonny v naprosto novém hudebním pojetí,

CHOREOGRAFIE:

Intro (může se opakovat na závěr)- motiv legátové trubky 2x- pokaždé do jiné diagonály, (minarety),

(při každém tempu a rytmice pouze náznakem značit rytmus- majestátní krok vpřed, atd., žádný tanec- jde o vznešenost- symbolické náznaky rukou a tělem)= časovost.

Šok přechodu z jemnosti do extravagantního pojetí Madonny je umocněno i interpretovými ráznými akcentovanými gesty tváře, očí a těla, až provokativními- typický adonnisovský znak= časovost.

Jedná se dva různé žánry, které musí působit jako jeden celek, čili soudržností je projev, styl projevu, videoprojekce- propojení klasiky a současného hitu v klasicko- postmoderním pojetí= časovost.

ČASOVÉ ÚSEKY:

HARMONICKÉ PŘECHODY:

Již od dob studia na gymnáziu, kdy jsem si vyráběl podklady pro svá vystoupení, si libuji v harmonických přechodech písní, kdy se často stává, že přechod vyrábím mezi dvěmi náladově a tematicky kontrastními částmi, (používám akcentované aranže, scénické zvuky, či protiharmonické časové plochy), např. má vystoupení na akademiích během studia na gymnáziu, 1995- 1999, Prostějov/ talentová soutěž, 2019, Praha, (projekt PMIC, úvod „Like a prayer“).

 

CELEK A NÁVAZNOST ASPEKTŮ NA SEBE NAVZÁJEM:

VIDEOPROJEKCE, (v případě první dojemné skladby „Like a flower, verze PMIC, 4- 2019, Studio pro muzikanty): krásné umělecké přírodní grafiky plus postmoderní grafické motivy, z pera P. Nezhyby- velmi barevné, (střídá se jedna za druhou- v pomalém tempu)= časovost.

Interpet, oblečený se symboly přírody a květin, milý, pěkný, upravený mladík, s barevnou košilou přírodních motivů, zpívající Madonnu, ve verzi kontratenor, „Like a flower“. Show začne písní „Like a flower“, s dějovými časovými smyčci, a Petr, jako francouzský malíř, ležérně odpočívá, popíjí víno, chvílemi maluje své grafiky na skleněném futuristickém malířském stojanu, (velmi subtilně, sebevědomě a procítěně= časovost), a jeho andělský kontratenorový hlas je podpořen hereckými projevy, s místy provokativními gesty, symbolizujícími klid, ležérnost a francouzskou mentalitu, přitom velmi křehkou, jemnou a dojemnou- malíř a snílek je velmi pokorný- maluje svou dívku, po které touží, či maluje Madonnu, (nebo jen sám sebe), jak by chtěl jako „hvězda“ vypadat- CESTA ZA SNEM= komplex časů.

Oblečení: krásné trendové ale jemné- košile, květovaná- ideál bílá s červenými květy nebo srdíčky, modré džíny.

Vše se obrátí v nadupaný hudební rapp, opět zpívaný barokním kontratenorem= SILNÝ HUDEBNÍ PŘELOM- ŠOK, (mladík přestane malovat milou a být romantikem, ale pevně vezme život do svých rukou- odhodí štětec, uchopí do ruky zdobenou hůl, rázně oblékne převlek):

SKLADBA „INCREDIBLE- PMIC“

VIDEOPROJEKCE: krásné umělecké grafiky plus postmoderní grafické motivy- výjevy extravagantních postav, z pera P. Nezhyby- velmi barevné, (střídá se jedna za druhou- rychlé tempo).

Interpret v  extravagantním kostýmu, ideálně futuristickém, s hvězdnou choreografií, jak dělá Madonna, když zdraví v počátcích své show, své fanoušky- stojí na vrcholu stage, se zdobenou holí, v ruce, oblečen v senzačním kostýmu. Propojení dějové hudby, křehkých smyčců, v protiharmonii, jemnosti grafik scény křehkého interpreta, se znaky extravagance a ležérnosti, zlomené do nadupaného rappu, postaveném na složité harmonii dějových houslí, kontratenorovém zpěvu, kdy na scéně stojí jiná bytost, než romantický malíř, ale futuristická popová hvězda- ta, o které snil mladík, když sebe maloval jako hvězdu- sen si zrealizoval/ možno použít kostým- žlutý- á la Dan Nekonečný, či ve stylu Lady Gaga- průhledný skleněný klobouk, crazy brýle, atd..

Zajímavá dimenze vzniká, když sestřih písně „Incredible PMIC“, je použita jako první, před „boom“, a po ní následuje boom- „LAP“, kde synth kytarové intro značí harmonicky čas, díky své protiharmonii a vážnosti a náběhu na chutný kytarový drive, poté interpret v barokním kostýmu zpívá verzi 1, podpořen kontrastním zjemněním do smyčců. Hip hop aranžmá, remixující klasiku, a crazy interpretova herecká scéna dává dohromady nadsázku a protiharmonická mezihra, kdy interpret přehodí na frajerskou a nohou tvrdě odkopne kryt kufru, vyhazuje tucty oblečení a převléká se na extravagantní figuru, s podporou basového závěru mezihry, dává dohromady dějovost a vzestup napětí. Interpret již před prvním taktem boomu drží hůl v ruce, dívá se uvědoměle do publika, hypnotizujíc a říkajíc: „Víte, kam směřuji?“ Ladnými, nevinnými kroky zády k lidem, směrem po stupínkách jeviště vzhůru, značí, že se dostává do hvězdně roviny, a kabaretová chůze s holí v ruce, nevinné postavy velkého jeviště, vyjadřuje jehlu, ztracenou v seně, kterou by divák milostí pohladil, ale přece jen se rázně otočí a na první dobu boomu stojí majestátně s přesvědčivým a odhodlaným výrazem v očích. Závěrečné refrény remixované modulované klasiky, spolu s majestátními kroky promenády a protiharmonie, vytváří nadsázku a boom. Sloky zatěžkaného hip hopu, ve spojení s nadsázkou a klasickou specifickou linkou zpěvu, vzbuzují pocit senzace a show.

PŘECHOD NA L.A.P.:

Aranžmá začínám tvořit počátkem května, v Budapešti. Po několika dnech květen zavalila zima a déšť, cítím se lehce nemocný a v jeden večer poslouchám na svém bytě  intro, které jsem zatím v Budapešti naaranžoval. Protiharmonická linka s časově zdůrazněnými houslemi svou hlasitostí, jež symbolizují svým legátem úvod, mi ukazují, že jdu správnou cestou. Ten večer promýšlím choreografii a spatřuji typické pocitové pojetí Adonnise, které se odehrálo již v minulosti mockrát, např. přechody mezi písněmi v době vlastních vystoupení na akademiích studijních let, které jsem tolik miloval. (Střádal jsem si kostýmy, nakupoval zvukovou techniku a vyráběl podklady a choreografii, většinou covery oné ikony. Ve dnech představení jsem míval pocit, jako bych se narodil- miloval jsem, když se o mně mluvilo ve spojitosti s ikonou a užíval jsem si čas těchto dní). Zde, v intru L.A.P., začíná meditativní a nevinná harmonická linka, dějově zvýrazněná harmonií a symbolizuje změnu nálady interpreta, který v té chvíli šokuje svým postojem.

POJETÍ ÚROVNĚ:

Časový by byl zlom, kdy by v písni „Like a prayer“ interpret odhodil masku vznešenosti a posadil se, držící trubku, na svůj futrál nástroje- zevšednění. Zajímavá by byla kombinace všednosti a prvků vznešené kultury, (např. interpret sedící na futrále a vedle něj rekvizita zdobeného stolu s luxusním pohoštěním, stylu baroko).

 

SPOLUPRÁCE S OSTATNÍMI SUBJEKTY:

PROJEKT „PMIC“, 2019, PRAHA/ STUDIO PRO MUZIKANTY, RUDNÁ U PRAHY:

4- 2019:

A VOKÁL:

LIKE A FLOWER: enigmatická barva sladkého vokálu, pěkně též znatelná v legátech/ přehnaně ostrý a šeptavý vokál jsou důkaz silné erotické magie, možná až strašidelné, spojené se záměrnou nepřesností frázování/ závěrečný šept, v části end, a jeho frázování značící energetický odchod,

INCREDIBLE: taneční rytmy s falsetovým vokálem dávají dohromady zajímavý taneční nádech.

B TRUBKA:

LIKE A FLOWER: trubka s dusítkem svými koloraturami časově podkresluje vokál a hudbu, (popřípadě unisono)/ housle,

C HARMONIE:

LIKE A FLOWER: značky nezhybovského zvuku:

1.nástrojové akcentové nárazy, ideálně na jinou, než první dobu, s dozvukem, (ideálně barevným a zvonným),

2.vážnost, až strašidelná barva basu, který protiharmonicky kreslí silně vážnou hudbu, použita do jemného romantického téma,

3.harmonické postupy houslí s extrémně vážným, až „strašidelným“, protibasem- disonance/ epický vývoj do drama a smutku- mezihra i end,

4.náhlé změny harmonie, ideálně houslí, které svými postupy mění náladu a otevírají nové prostory,

5.upadající end- hrubá harmonie/ drbnutí basu/ hrubé nástrojové obsazení,

6.intro- protiharmonie extrémních seriálových houslí v zákeřném obalu,

7.“francouzský naivní a milostný, ale zákeřný seriál“,

8.závěrečný návrat houslí, se seriálovou romantickou harmonií, před opravdovým odchodem,

INCREDIBLE: značky nezhybovského zvuku:

1.harmonické postupy houslí s protibasem- disonance,

2.upadající end- hrubá harmonie/ drbnutí basu/ hrubé nástrojové obsazení,

3.harmonický vývoj houslí- filmová romantická harmonie, až depresivní- změny nálad načínající počátky vokálu a úvody důležitých momentů- přípravy a přechody,

4.intro/ mezihra/ end- synth tvořící časový úsek protiharmonie vzniklý spojením s jiným nástrojem v určitou dobu,

5.citový úpadek mezihry či refrénu= hrubá aranže, nástrojové obsazení, podpořeno protiharmonií,

6.návrat harmonie v části end a „přinasazení“ instrumentu,

7.protibas v předposledním taktu mezihry, zajišťující přechod,

8.závěrečná seriálová harmonie,

 

D OSTATNÍ:

LIKE A FLOWER: enigmatická mantra, opakující se linie, která se harmonicky směrem vpřed neustále logicky mění a vyvíjí= znak nezhybovské harmonie, ve spojení se zkresleným sladkým vokálem dává individuální značku zvuku/ velký buben rozvíjí počáteční „doják“, poté enigmatickou linku do taneční časové polohy/ pocit zákeřného ráje- extrémně pozitivní emoční průběh s démonickými akordy/ pulzující linka,

INCREDIBLE: skladba jako pouhé sdělení- krátká forma ab, časově přijde, sdělí téma a odejde/ barokní inteligentní hip hop/ hip hop, s dětskými zvukovými prvky spojen s taneční pulzací,

 

PLÁNOVANÉ PROJEKTY, PRAHA 2019:

NEZHYBA, 2019, PRAHA: KONCERT/ PROPAGACE HISTORIE VÝTVARNÉ TVORBY

Zápis z dění 3- 2019, Praha/ Prostějov: V Praze se modlím a v době příchodu jara mám pocit, že mé modlitby mají smysl. Ukončil jsem spolupráci se sparingpartnerem a minulý pobyt u maminky, kdy jsme malovali pokoj a jen seděli a povídali si, 10.3., byl hledání svého života a návrat ke kořenům. Ale po pár dnech, v Praze, mě podporují přátelé a cítím, že kariéra se dá dělat i šťastně. Bůh mi pomohl nalézt prostory pro produkci, (D21, Praha), kde mě již kdysi jedna zpěvačka hnala, a říkala: „To jsou prostory pro tvé show.“ Vracím se k mamince a jarní pobyt v rodném městě mě zavává ke starým kořenům a jakoby Bůh říkal- zde byly tvé začátky a sem se vrať! Večerní román v televizi je dalším znamením od Boha, kdy s maminkou, 21.3., při úplňku, sledujeme krásný film, a scénář pořadu odpovídá mé realitě…, zjišťuji, že jdu správnou cestou.

Již poslední dni, v Praze, a při svém jarním cestování za maminkou, 21.3., mě napadají grafiky pro pozvánku, setlist, kostýmy, apod..

VZPOMÍNKY:

NÁVRAT K MINULOSTI/ CÍTĚNÍ BUDOUCNOSTI/ ZÁZEMÍ:

Dne 10.3.2019 procházím závějemi deště, a po krátkém spánku, na svém bytě, v Lýskové ulici, ujíždím na vlak, do Prostějova. Teplota vymizela, necítím se nejlépe, ale slíbil jsem mamince pomoc se stěhováním, po malování obýváku. Večerní příjezd do rodného města a návrat do starých rituálů se právě odehrává. Starý večerní moravský rychlík, plný studentů, probíjející se zimou a svítící žlutým únavným pozdním světlem do knih studentů, tak jak jsem zažíval na svých cestách za studiem, do Vyškova, mi připomíná mládí a rozbouřené dospívání, s vnitřní nejistotou. Zima, chlad a mé večerní čekání na bus 32, směrem k mamince, mě víceméně zdravotně dorazilo, ale inspirovalo a zavedlo do minulosti. Ve dnech 10.3.- 14.3. jsme díky mému nachlazení, s mámou, zavřeli dveře od domu vegetovali spolem, pouze ve dvou. Vím, že o pár ulic dál, jsou synovci, kteří se na mě tolik těší, ale vidět se nyní nemůžem, abych je nenakazil prudkým kašlem a rýmou. S maminkou zažívám dny, kdy se propojuji do své minulosti, mládí a svého štěstí:

  1. poleháváme, v obýváku, a povídáme si o maminčiných kamarádkách, co mám tolik rád a cítím v nich zázemí, v Prostějově,
  2. hledám víru po ukončení umělecké dráhy, …během dne často sedím na „ušáku“, na kterém sedával tatínek, koukám do větví silných a vysokých jehličnanů, přemýšlím o své budoucí existenci a nalézám v sobě útěchu a radost- vracím se sám k sobě a ke své minulosti. Svůj několikaletý život, v Praze, nyní vidím jako oddálení od svého života a sebe samotného. S maminkou plánujeme společný byt a můj život v ulicích, kde jsem vyrůstal, a zaměstnání u vlaků jezdících na tratích, kterými jsem jezdil již od svého dětství.

Ve svém nitru vidím slunce, zázemí a sebe samého, v životě a světle, kde jsem vždy toužil být.

 

KDO JE ADONNIS? CO JE TO ZA POSTAVU?

Název projektu: „Kdo je Petr Nezhyba“?

(Prezentace originální hudební a grafické tvorby).

(Lidé se většinou ptali tímto způsobem). Jmenuji se Petr Nezhyba. V umělecké branži používám obě jména, (své, i nick). Nick vznikl v dávné minulosti, kdy jsem četl o Adonnisovi, jako symbolu krásy. Žena, kterou obdivuji, napsala do své knihy, že její typický prototyp se jmenuje „Adonnis“. Od té doby své umělecké projekty pojmenovávám tímto jménem, a v době dospívání, kdy jsem jezdil na párty, do Prahy, na mě přátelé, na tanečním parketu, volali: „Adonnis!“ a dodávali jménu crazy akcent. Tam jsem vycítil, že jméno funguje. Adonnis má hodně podob, …vyvíjí se. V minulostí jsem měl rozmanité projekty, s naprosto odlišnou image, zvukem, a vždy měly jméno „Adonnis“. Je to virtuální postava mnoha tváří a podob, ať se již jedná o zvuk, žánr, image, atd.. Žádným způsobem necílím, nevyrábím promyšlenou postavu, pod uměleckým jménem „Adonnis“ provozuji konkrétní umění, v určitém období, umění, jaké mě zrovna naplňuje, inspiruje, a baví. Má produkce je prezentací mé zvukové i výtvarné tvorby, a jak umělecky vnímám svět.

***

 

T I R Á Ž E ,  P O P I S Y – NEREALIZOVÁNO= DATA I WEBY:

A MLUVENÉ SLOVO, BÁSEŇ, TEXT:

B HUDEBNÍ PROJEKTY:

I SINGLY:

II ALBA:

C TRAILERY, VIDEOKLIPY, FILMY:

D VÝTVARNÉ PRÁCE:

E PROJEKTY:

 

 

3 . A 4 . D Í L :

III. ČÁST:

ADONNIS SI VŽDY PŘÁL, ABY JEHO PRODUKCE VZBUZOVALY NÁZOR, A ABY LIDÉ ČEKAJÍCÍ NA KONTROVERZI, BĚHEM SHOW, ZAŘVALI, PO NASTOUPENÍ JEHO EXCESŮ, NA PÓDIU: JOOO- TADY JE TO ON! ABY SE JEHO EXCESY STALY RARITOU JEHO SHOW.

MEDAILON:

Kreativní umělec, činný v hudební i výtvarné sféře. Skladatel, producent, designér kostýmů a rekvizit, neotřelá tvář umělecké sféry, multižánrový zpěvák, zabývající se též kontroverzními projekty.

– hashtagy

ADONNIS

PETR NEZHYBA

ARTIST

CONTRATENOR 

FUCKER

WEDDING DAY

I MET MADONNA

SACRIFICE

CZECH SINGER

ART

DĚNÍ A SPOLUPRÁCE:

KLIPY:

I MET MADONA, 2015, PRAHA- SPOLUPRÁCE (STUDIO FAIR FILM)

KŘESTY:

KŘEST FUCKER CD- FATAL CLUB, PRAHA, 2014

(POKŘTIL: ZUZANA DOVALOVÁ- ZPĚVAČKA, TANEČNICE, HEREČKA, CHOREOGRAFKA) KŘEST KLIPU- I MET MADONA, PRAHA, 2016/ MEDIÁLNÍ PARTNER: FENIX RÁDIO KONCERTY:

VEČER S ADONNISEM, KLUB PAPRSEK, 2010, PRAHA

SCÉNICKÁ HUDEBNÍ FEÉRIE, „OD NICOTY KE HVĚZDÁM“, KLUB INSPIRACE/ AMU, 2018, PRAHA HUDEBNÍ CRAZY KOMEDIE, „ADONNIS“, KLUB INSPIRACE/ AMU, 2018, PRAHA

CENY:

TALENT BEZ HRANIC, SKLADBA SACRIFICE (COVER- E. JOHN), 1. MÍSTO,

(POROTA: OLDŘICH KŘÍŽ, MILUŠE VOBORNÍKOVÁ)

SPOLUPRÁCE:

SINGLE: I MET MADONNA, 2010, ROOFTOP STUDIO, O. ŽATKULIAK, PRAHA

SINGLE: WEDDING DAY, 2013, ROOFTOP STUDIO, O. ŽATKULIAK, PRAHA

KLIP: I MET MADONA, 2015, PRAHA- STUDIO FAIR FILM, PRAHA

PROJEKT: MADONNA IN CONTRATENOR, 2018- JAN ROTTER, R. ŠTEFFL, PRAHA

WEBY:

http://petrnezhyba.com http://bandzone.cz/adonnis

youtube: kanál: Petr Nezhyba

PŘEZDÍVKY:

DO ROKU 2019: ČESKEJ LADY GAG, FUCKER, MADONNA BOY, BARBIE BOY, TOVÁRNA NA

ALOBAL, DAVID BOWIE

OD ROKU 2019: ÜLTRA BRUTAL (POVRCHNÍ VERZE SLOVA BRUTAL S PŘEHLÁSKOU), EXTRA

BRUTAL (SENZACE SLOVA EXTRA), ULTRA GAGA

MOTO/ ROZHOVORY:

Jakou cestu tvorby byste doporučil mladým umělcům, co se chtějí prosadit? Nebojte se být silně kreativní!

ADONNISOVSTVÍ/ ADNSVSTVÍ:

1. GRAFIKY V MÉ TVORBĚ, PROJEKT „ADONNIS“, PRAHA, 2018- 19: Jemné grafiky bývají součástí tvorby, jako celku, např. výtisk na pozvánkách na veřejné produkce, bulletinech, grafiky umístěné na pódiu, atd., (projekt Adonnis, Praha, 2018- 19- pozvánky, bulletiny, výzdoba pódia, rekvizit, atd.).

IMAGE:

PROJEKT „ADONNIS“ 2018- 19, PRAHA: TRAILER „ADONNIS“, 1- 2019, PRAHA: Oči a obočí, zvýrazněné černou konturou, rudé chladné rty, s erotickými srdíčky uprostřed a lehce chladně povislé koutky, směrem dolů, ve spojení s bílou kudrnatou parukou a od ramenou dolů vlajícím červeným pláštěm, dává dohromady extravagantní bytost, čímsi nadčasovou. Výtvarný kontrast je zde symbolem extravagance. Adonnis má šílenou image, projekty, tvary rekvizit, inspirace, …dostává je přímo z hůry. Časově ve své tvorbě přidává a přitvrďuje. Výdělečná činnost šíleností, kterou baví lid,  se stane jeho vysokým finančním ziskem.   

TYPICKÁ GESTA PŘI ZPĚVU:

romance- oči plačtivé, gesta rukou pomalá, vedená k srdci a od něj, svírání a otevírání dlaní, při akcentu a dramatičnosti ruce v pěst,

BOLESTNÉ OČI- tvář lehce vyzdvižená, brvy obočí kulaté a bolestně zaoblené, modré oči jemné, subtilní a bolestné, v kombinaci s jemnými gesty rukou, dává jeden adonnisovský celek,  taneční linka- viz. choreografie,

KOSTÝMY A REKVIZITY:

Adonnisovské šílené tvary, pocházející z inspirací z hůry, …přitahují média a zvědavost.

FIGURA OBYČEJNÉHO ČLOVĚKA S OBYČEJNÝMI POHYBY:

Již od mladých let jsem cítil z projevu Madonny. Ikona, kterou znám z internetu, její bombastické projevy rýsující její osobnost, jako královny, klame vzhledem? Vidím ji před sebou, na pódiu- úchylně kudrnaté vlasy v propojení s extravagantní silnou konturou očí a obočí, jako obyčejná protřelá, možná lehce laciná děva a zdá se mi tak malá, nevinná. Vážný a časový protiharmonický podklad a její záměrně zpomalená a nevinná chůze, či jakýkoli jiný projev, dává dohromady speciální sousto pro vjem diváka. (Neznámá, projekt Adonnis, Praha, 2018- choreografie závěru písně- odchod Adonnise do zákulisí).

MALÝ MUŽ VE VELKÉM MĚSTĚ:

Již od mladých let jsem cítil z projevu Madonny. Ikona, kterou znám z internetu, její bombastické projevy rýsující její osobnost, jako královny, klame vzhledem? Vidím ji před sebou, na pódiu, a zdá se mi tak malá, nevinná. Vážný a časový protiharmonický podklad a její záměrně zpomalená a nevinná chůze, či jakýkoli jiný projev, dává dohromady speciální sousto pro vjem diváka. (Neznámá, projekt Adonnis, Praha, 2018- choreografie závěru písně- odchod Adonnise do zákulisí).

ZÁBAVNÍ CHARAKTER PRO ŠIROKÉ SPEKTRUM PUBLIKA:

Velmi vyzývavá show, šílené a kreativní nápady, co se týče chování, kostýmů, výtvarného zpracování a vůbec, celé hudby i textů, baví a zvedá ze židle lidi různých názorových skupin.

HUDBA- DVA SMĚRY:

1.harmonická, s disharmonickými pochody, aranžérsky velmi složitá, (každé zaznění jakéhokoli nástroje, i kdyby šlo jen o „drbnutí“, má v tom určitém úseku své důležité místo, (dále plochy, barvy tónů, specifické délky tónů v určité kombinaci, v plochách, efekty, přechody, rytmy), …hudba pro fajnšmekry, intelektuály, a lidi, co o hudbě při poslechu přemýšlí a hledají v ní svá zákoutí, 2.show,

ENIGMATICKÁ CD/ INTRO A PŘECHODY:

Již od dob života v Prostějově, mě inspirují alba Enigmy, kde protiharmonické předehry, skládající se z logických časově harmonických předělů a bloků, navazují na otevření první písně, tak sebevědomě, až časově nebo harmonické změny, značící přechod z písně na píseň, např. verzí nevinně a pomalu se měnící harmonie v úplnou paradoxní změnu, a jiné značky kompozice skladatele M. Cretu, jsou mými inspiračními zdroji, hlavně, „bohužel“ až časově za mnoho let, pro album „Od nicoty ke hvězdám, Praha, 2018- 19.

ALBUM, JAKO CELEK: ALBUM „OD NICOTY KE HVĚZDÁM“, PRAHA, 2018- 19: Již od dob života v Prostějově, mě inspirují alba Enigmy, kde protiharmonické předehry, skládající se z logických časově harmonických předělů a bloků, navazují na otevření první písně, tak sebevědomě, až časově nebo harmonické změny, značící přechod z písně na píseň, např. verzí nevinně a pomalu se měnící harmonie v úplnou paradoxní změnu, a jiné značky kompozice skladatele M. Cretu, jsou mými inspiračními zdroji, hlavně, „bohužel“ až časově za mnoho let, pro album „Od nicoty ke hvězdám, Praha, 2018- 19.

POCITY A VJEMY/ ZVUKY/ ZNAČKY MÝCH ZNÁZORNĚNÍ/ ADNSVSTVÍ:

ZNAČKA ZNÁZORNĚNÍ/ ZÁTIŠÍ:

Petr Nezhyba, jako grafik, vidí nejen své umění, ale jakoukoli část své tvorby, postup, (např. marketingové zveřejnění), též výtvarně. Jmenujeme důležité body a úseky z jeho tvorby:

ZVEŘEJNĚNÍ:

I MET MADONNA- SINGLE, 2013, PRAHA:

Mladík, připomínající rysy svého obličeje, Madonnu, aniž by vypadalo, že se jedná o napodobení, …naopak jde o spontánnost gesta, modročerveným nádechem reklamní fotky na svůj single, vyjadřuje zalíbení umělce k vyjářdení barvou.

I MET MADONNA- SINGLE, 2017, PRAHA:

Reklamní fotka s nádechem „trendový kluk z plakátu“, s popisem věnování Madonně, ukazuje lásku umělce k výtvarnému vyjádření reklamy.

I MET MADONNA- VIDEOKLIP, 2015, PRAHA: 

Mezník tvorby Adonnis, …barevné kontrasty kontroverzního klipu, ale časově vyjádřené pohádkovým způsobem. 

GRAFIKY- PAPÍROVÝ FORMÁT- BAREVNÉ POCITY V DÁLKÁCH, 2013, PRAHA:

Jemné a barevné grafiky posazené na výstavní výtvarné panely, tvoří jejich zákoutí a zátiší.

ZVUKY:

WEDDING DAY, WAH WAH MIX, 2013, PRAHA:

Vážnost a hypnotičnost dozvuku efektu „wah wah“ plochy, působí časově a závažně.

BARVY ZVUKŮ:

Elektrické tóny- inspirace z let 2000/ 2001, a dále-  jejich technická barva způsobuje specifickou závažnost harmonie.

Plochy s určitou barvou- (ať již po dobu trvání zvuku, či nasazení nebo dozvuk), podbarvující hudební podklad, mají přesné časové určení své hlasitosti,  umístění ve frekvenčním spektru skladby a místo zaznění.

C PROJEKTY, U NICHŽ DOBA NÁPADU A INSPIRACE AUTORA JE ODLIŠNÁ, NEŽ TERMÍN REALIZACE:

REALIZOVANÉ:

X

NEREALIZOVANÉ:

ALBUM PC GRAFIK- NÁZEV: zatím není znám- nápad z let 2013- 2019, Praha- vyšším uměleckým podáním znázorněny uměleckou grafikou, barvy a tvary, dámské rozkroky a podoba genitálu. Časové znázornění tvarem a barvou.

I MET MADONNA- PAINTER- na píseň „I met Madonna“, další příběhový díl, po díle J. Zeinera, 2014-

15, Praha, (obraz Panny Marie), I MET MADONNA- LÉČIVÁ VODA a jeho další verze/ ŠOUBYZNYS II- DŮM HRŮZY, ŠOUBYZNYS III- MAFIÁN= všechny sestavovány do scénářů v letech 2015- 16, Praha, Prostějov.

D OSUDOVÉ INSPIRACE A NÁPADY:

REALIZOVANÉ:

MLUVENÉ SLOVO: X

NÁZEV, PROJEKT: X

LOGO: X

FOTO: X

GRAFIKA: X

HUDBA: x

VIDEO, TRAILER: X

HUDEBNÍ PODKLAD, PREZENTACE: X

NEREALIZOVANÉ:

MLUVENÉ SLOVO: X

NÁZEV, PROJEKT: X

LOGO: X

FOTO: X

GRAFIKA: X

HUDBA: x

VIDEO, TRAILER: X

HUDEBNÍ PODKLAD, PREZENTACE: X

I V .  Č Á S T :

ADONNISOVSKÁ TÉMATA PRODUKCÍ:

*FUCKER/ CD LAUNCH- 2014, PRAHA:

X

*I MET MADONNA/ CLIP LAUNCH- 2016, PRAHA:

ÚVOD: ADONNIS, YOUR BIRTHDAY, SECOND BATTLE- Adonnis a jeho dark image, tmavá barva stage,

(modrá), a dark zvuk s dívčím vokálem, (vždy na úvod),

SET: HISTORY- NOVOU KÁRU, STOP TO BE SHY! REMIX, TOUGH GIRL- Adonnisovká taneční zábavná linka pro širší spektrum obecenstva- typický pop zkreslený vokál a vládnoucí kabaretní módní, či hip hop doplňky a kostýmy/ volná zábavní taneční street subtilní jednoduchá choreografie,

SET: EROTIC- ŠOUBYZNYS, PORNOADONNIS, THE GAS BOOMS- extravagantní černobílá sexistická linka, 

SET DARK: závěrečný dark set,

*OD NICOTY KE HVĚZDÁM/ HUDEBNÍ SCÉNICKÁ FEÉRIE, 2018, PRAHA:

SET ROMANCE: POZNÍ PODZIM- romantická barevná grafická linka, (vždy na úvod),

SET: HISTORY- STOP TO BE SHY! RADIO, I MET MADONNA- Adonnisovká taneční zábavná linka pro širší spektrum obecenstva- typický pop zkreslený vokál a vládnoucí kabaretní módní, či hip hop doplňky a kostýmy/ volná zábavní taneční street subtilní jednoduchá choreografie/ romantická kytarová adonnisovská linka,

SET TIME: INICIÁLY: protiharmonická a časově choreograficky propracovaná linka, kde Adonnis ukazuje formou multimediálního ztvárnění svou rozdvojenou osobnostní tvorbu,

SET HISTORY: CO ŽIVOT DÁVÁ, WEDDING DAY- Adonnisovká taneční zábavná linka pro širší spektrum obecenstva- typický pop zkreslený vokál a vládnoucí kabaretní módní, či hip hop doplňky a kostýmy/ volná zábavní taneční street subtilní jednoduchá choreografie,

ADONNIS/ HUDEBNÍ CRAZY KOMEDIE, 2019, PRAHA:

SET ADONNIS DANCE: SCHERZA INFIDA- HIP HOP- Adonnisovká taneční zábavná linka pro širší spektrum obecenstva- typický pop zkreslený vokál a vládnoucí kabaretní módní, či hip hop doplňky a kostýmy/ volná zábavní taneční street subtilní jednoduchá choreografie/ romantická kytarová adonnisovská linka,

SET TIME: NEZNÁMÁ- protiharmonická a časově choreograficky propracovaná linka, kde Adonnis ukazuje formou multimediálního ztvárnění svou rozdvojenou osobnostní tvorbu,

SET HISTORY: SANTA LUCIA- Adonnisovká taneční zábavná linka pro širší spektrum obecenstva- typický pop zkreslený vokál a vládnoucí kabaretní módní, či hip hop doplňky a kostýmy/ volná zábavní taneční street subtilní jednoduchá choreografie,

*NEZHYBA- I WILL ALWAYS LOVE YOU!- ZPÍVÁNÍ U GRAFIK/ VÝSTAVA UMĚLECKCÝCH GRAFIK, PRAHA, 2019:

SET ROMANCE: SACRIFICE: interpret otevírá show netradičně, jak není u něj zvykem- jemností a romantickou baladou,

SET EROTICA: ŠOUBYZNYS, INICIÁLY- EROTICA, INCREDIBLE- PMIC- krátce po startu show, jak je u interpreta zvykem, přestává nechat obecenstvo dýchat a láme náladu do provokace a šoku,

SET TIME/ ART: LIKE A FLOWER, WHAT IT FEELS LIKE FOR A GIRL- vše se přeline v časovou a výtvarně zpracovanou část- kostýmy, projekce, rekvizity,

SET HISTORY: STOP TO BE SHY!, WEDDING DAY, CO ŽIVOT DÁVÁ- Adonnisovká taneční zábavná linka pro širší spektrum obecenstva- typický pop zkreslený vokál a vládnoucí kabaretní módní, či hip hop doplňky a kostýmy/ volná zábavní taneční street subtilní jednoduchá choreografie,

SET DARK: YOUR BIRTHDAY, NEZNÁMÁ- netradiční zakončení show, sekcí dark,

ADONNIS

PETR NEZHYBA JE TVŮRCEM A ZNÁMÝ SVÝMI BIZARNÍMI SHOW

Pod uměleckým jménem „Adonnis“ můžete shlédnout plno bizarních produkcí „Adonnise“, např.

„Fucker“, Praha, 2014, „I met Madonna“, Praha, 2016

PETR NEZHYBA A JEHO OČI

Modré oči, tmavší odstín řas, již od přírody, kreslí konturu kolem inteligentních a chytrých očí, pravdy a milosti. Jejich půvab v protiharmonicky duševních electro baladách, zvukově naleštěných falsetových tanečních a popových mantrách ploch, jsou znakem interpreta.

I HISTORIE VELKÝCH PROJEKTŮ:

1.PMIC, 2018- 19, PRAHA:

L.A.P.:

NEMOC A ARANŽE L.A.P.:

Je pár dní po začátku května 2019 a mě bičuje silná rýma. Cítím se, jako bych měl slabou chřipku. Každý den si vařím těstoviny, dodržuji přísnou stravu, pro udržení vysoké hmotnosti, a vzhledu na kameru, cítím v sobě silný stres a o to více je mi zle, protože si lámu hlavu s vystoupením, zda jej zvládnu připravit. 5. května mi volá maminka a předává na mě silnou energii smutku, jelikož se cítí po zdravotní stránce zle a je již nešťastná. Mile ji utěšuji a překvapuje mě názorem, který zaujímá k popové ikoně a prosí mě, ať odhadnu své síly, zda má cenu bojovat v cestě projektu do Ameriky. Její hovor beru zcela lehce a naopak ji utěšuji.  Především, náročnost příprav vystoupení pro talentovou soutěž je velmi náročné. 6. května volám své kamarádce a věrné fanynce, že mám chuť vzdát přípravy, protože cítím, že jsou nezvladatelné, hlavně i v případě mého současného zdravotního stavu. Tentýž den jsem naaranžoval skladbu L.A.P. a harmonie refrénu, mi zní po celé dva dni, až do 7. května , večer, …jelikož je v ní slyšet Bůh. V další den osud obrátil vše naopak a já cítím, že se začíná dařit. Zítra, 8. května, odjíždím na služební cestu a dnes v podvečer zažívám pocit, co mívám vždy, když po několika dnech léčení na mém ostrově, (Lýskové ul.), osamocen, jako poustevník, dodržuji rituály čistoty a léčby, po kterých se mi bude opět při odjezdu stýskat. Pár dní, zcela sám, s harmoniemi a příběhem.

Prostřední část měsíce května trávím ve stresu a nevím si rady s přípravami na talentovou soutěžrýma mě bičuje, vracím se z cest do chladné Prahy a 10. května se konečně ukázalo slunce, vyzvednul jsem si na Butovicích kostým pro show a odpoledne se chystám do šicích potřeb, nakoupit doplňky pro výrobu kostýmů a rekvizit. Autobus mě zavezl pár kopců od mého domu a spatřuji nový ráj- cestou řepkových polí jsem dojel do ráje, kde jsem kdysi trávil chvíli času a dnes již nevím z jakého důvodu, ale obchodní dům Šestka a romantické okolí polí, kde mohu sledovat přistávající letadla, jež mi odjakživa přináší pozitivní a milou energii, mi dává nový prostor a inspiraci, kde v Praze odpočinout. Další den brzy ráno mi maminka volá, a pláče, že neví, jak dále nakládat se svým zdravotním stavem. Nakonec odjíždím utěšovat maminku do rodného kraje a společné rituály, opět řepkovými poli, pod tmavými mraky, jedeme navštívit tatínka, do Brodku.  Obdivuji zátiší hrobu, s barvou lásky- červená, kdy svícen a květinky zdobí a kreslí do červena jeho koutek. Tentokrát je vše jinak. I setkání s dětmi bylo nakrátko a noc po návratu do minulosti, kdy jsem se setkal se spolužáky gymnázia a napojil se na dobu, kde skončil můj klidný život a začal život depresivního kluka, vzpomínám. Smutný odjezd, zpět do Prahy, a starost o maminku, prohlubuje mou nervozitu a přípravy na show. 14.května trénuji vokál L.A.P. a hrdličky na nedalekém stromě, ve slunci, se mazlí, takže vím, že zpívám určitě správně a srdcem. Při tréninku vokálu- vokál, přesně napůl, mezi spodním falsetem a kontratenorem, více free, do tanečního stylu, s chutnými přídechy a feelingy, mi ukazuje další možnou variantu cesty zpěvu.

V polovině května nazpívávám vokál a doplňuji aranžmá trumpetovou harmonií. Roman zvýraznil intro aranže středověkým nahaleným kladivem a již vidím choreografii, kdy napínavé zvuky rán připravují show na mou šokující změnu- rázný postoj zády k publiku a otočení se do moderny, skladbou ikony. 

Již týden vidím grafiku projektu PMIC, kdy tmavé černobílé foto mé tváře je překryto dětskými tahy červených rtů, nerovných kopečků horního rtu a zavřeným okem se řasami, mírně a nábožensky nakloněným vzhůru, v extázi a tmavě modré barvě, jak používá ikona a podobný jí jsem tím i já. 

Časová protiharmonie původních ploch se skrývá pod novou aranží, kouzelně schovaná, ale zachovaná.

Při poslechu intra, s novou aranží, vidím sebe v moderním kostýmu,(kabaretní vysoký klobouk, napůl černý a napůl bílý, totéž s košilí, sakem, špičatými černými botami a černou holí), taneční chůzí se zastavím u stylově černého zábradlí, podívám se zakloněným  a lehce děvkařským pohledem na dav, a grafika červených rtů, černého poznávacího znamínka, na tváři, jezdí po mém obličeji a zdůrazňuje mé rysy. 

Vokál, lehce s tlakem, ve falsetu, jakoby chtěl sám hystericky přeskočit do vyšší polohy, ale milý a sametový, typická barva adonnisovská, je značkou interpreta.

Dni  18.- 19. května řemeslním na domě a natírám střechu, spolu se ségřiným mužem. Užívám si rituálů mé Moravy a propojuji je s posledními pro mě dojemnými chvílemi, odlišnými od minulých a dávnějších. Mé rodné město vidím shora a slunné dni zažene příchod deště a můj návrat do Prahy. Shora vidím vždy maminku, jako křehkou ženu svého ráje, schovaná mezi stromy a ptáčky, pracující a věnující se zahrádce. Chvílemi ji ani nemohu v houfu květin a listů stromů spatřit,  jak je ukrytá a v bezpečí.

Poslední květnové natáčení mi Roman říká, že fungujeme jako duo. On musí tvořit s mým vstupním trackem a já s jeho dokončením= můj crazy nápad= jeho konečná aranž. Americká avantgarda, kterou já musím tvořit bez nátlaku a způsobem „dělám si, co chci“, je originální. Výsledek Eurovize 2019 mi dokládá, že jdu stylem, kterým jde nadčasový tým světa, aniž bych si uvědomoval,  a jsem nadčasový a inspirativní. Dnes vím, že inspirace lidí, co vedou umělecký svět, neupadá, když v sobě umí zrušit svou minulou slávu a přehodit na nové vlny a dojmy.  Řekl: „Na tohle máš talent!“

Červen 2019 je ve znamení žhavého slunce, mých náročných příprav na soutěž a napětí v mém těle je opravdu vytažené na maximum. Těsně, po skončení soutěže, kdy dospávám druhou noc na horším bratislavském hostelu, přemýšlím nad svou cestou a snahou, následné ráno  se vracím zpět, do Prahy. Žhavé slunce, zklamání, a smutek, se mění v můj životní zlom. Volnost, svoboda, magické dni u vody, hvězda nudapláže, s kofolou v jedné ruce a zmrzlinou, v druhé, se mění v modlitby a nalezení nového života. V jeden podvečer procházím místy, kterými mě vedla kouzelná žena v kouzelný magický den a dnes tu procházím znovu, ale s jiným člověkem. Začínám partnerský život. Odkrojuji se od démonů, nová láska je i mou uměleckou a citovou podporou. Místa, kterých jsem se vždy bál, o kterých jsem vždy psal, jako čistý kněz, poskvrňuji láskou, se svou novou opravdovou láskou, a po místech, kterými jsem procházel v nedávném období slasti a volnosti, těmito místy dnes procházím znovu, …již ne sám. Jednoho dne, na daleké cestě nočním expresem, mi přišla MMS, a umělecké ztvárnění a pozdrav, od mé lásky. Básnička s portrétem roztomilého koně. Báseň, čistých slov a veršů, mě roztavila, že jsem ve chvíli zůstal nehybný a se slzami v očích. 28.července 2019 je mi podporou, ve studiu, v Rudné, u Prahy a posílá mi láskyplnou a čistou osudovou sms: „Lásko, nech se vést svým srdcem.“ Hudební tým studia jsou mí blízcí lidé, …mám je moc rád a jsme na stejné umělecké vlně. Poslední noci mám plno živých a svatých snů a na návrh kamaráda, producenta české soutěže, vystoupit se svými čísly, mám touhu být knězem, jak v osobním, tak uměleckém životě a vyjádření. 

Moje láska objevuje krásu mé duše a projevu, tak jako já v ní. Inspiruje mě k nové tvorbě- jedna část byla technická a synth, druhá část života PMIC bude má volná duše, zalita láskou a otevření srdce- zvuky ptáků, racků, volavek, inspirace z výletů , s miláčkem, zvuky kostela, varhan a přírodních nástrojů, a můj andělský falset. Touha být knězem a láska ke svatým bytostem ve mně vytváří nové nápady a inspirace.

V chladný srpnový měsíc cítím touhu přiblížit se svatým bytostem a být jednou z nich. V těchto nocích mívám magické sny, ať již milé, či zlé. Mám touhu navštívit kostel, pár kroků od domu miláčka, odkud jsem často slyšíval, v horké letní večery, zpívat sbory, a chci vystoupat do jiných sfér, oprostit se od reálných všedností. V ono léto často utíkám do svatých sfér a vidím sebe, jako umělce ležícího na podlaze kostela, sledujícího stropní vitráž vedoucí do nebe, bdícího a nalézajícího se na vrcholu svého bytí, v čisté harmonii, (vidím sebe, jako muže přemýšlejícího o další skladbě projektu, u varhan, žižkovského kostela). Radí mi, abych přezpíval skladbu TPOG, jelikož se hodí k mé minulosti, kdy jsem uzavřel životní etapy pro uvolnění místa osudovým cestám novým.

Po třech letech se vracím na školu, v místech žižkovských koutů království miláčka, dnes, pouze na skok, zařídit studium, a vidívám sebe propojeného v podzimních budoucích cestách na místa školy, jako nového muže, po uzavření horkých lét, uhasnutí slunce do deštivých podzimních stereotypů. 

Při mém srpnovém moravském pobytu a sklízení plodů mé dcery meruňky, v létě 2019, cítím, že pokračuji svou životní cestu, kterou jsem ukončil znamením tekoucích láv krve ze svého těla, před třemi léty. Tenkrát, ve velmi horké letní dni, pendlování mezi nemocnicí a zahradou, sklízením plodů meruňky v trávě jí vystlané, péče o těžce nemocné rodiče, užívání mého nového hitu „Očista“, v mém odpoledním poobědovém klidu a čistém pokoji, s naplněním duše a plánů, čistých, jako nebe, jsem cítil své touhy, které jsem v dalších letech realizoval, bohužel v rukou satanů. Dnes objevuji sebe, v pravidelných rituálech roku, kdy s maminkou cestujeme starými cestami, za tátou, nazdobit jeho hrob, poklábosit při pravidelných nákupech, a sklízíme opět meruňku za horkých letních dnů. Jak tak sbírám plody v trávě jí vystlané, s měnícími se mraky bouří za slunce, vidím sebe na osudové cestě pokračujícího, jako tenkrát.

22.srpna domlouvám svůj prosincový koncert, v divadle, v Praze. Úmorná vedra se vrátila a mám svůj den, plný tvorby, inspirací a naplnění. Po pár dnech se musím oprostit od lidí, co mě stahují k zemi a brání otevírání nových možností. „To je mé období pozdního života, …čas vyspělého muže, po čtyřicítce, …čas slávy!“ Po pár dnech služebně projíždím východní divokou slovenskou krajinou a cítím se na pokraji svého života- start nového člověka, duchovně vyzrálého, co vystoupil na poslední schod a oproštěného od životních negativ, (lidí, psychických bloků, atd.). Východní krajina mi připomíná počátky mé tvorby, po roce 2005, kdy východní slunce vnímám jako čisté, bledé, bílé slunce, spolu s krajinou, jako opak slunce západního. Cítím se šťastný a stávám se hvězdou. Vlak míjí kopce a kličkuje mezi zelenými lesy a já vnímám bledé východní slunce a svůj duchovní postup s harmonií v srdci.

Po jednom odpoledním partnerském napětí  mi v jeden srpnový podvečer, kdy opouštím na své služební cestě Čechy, moje láska posílá pozdrav a nápad v pár slovech, o kterém jsme v tramvaji mluvili, …jak svým projektem pozdravit Madonnu: „Ačkoli jsem holka z plakátu a celý život ukazuji, kým jsem byla, kdo jsem a kým budu, jsem stále tou květinou, pro kterou čas nehraje roli, zvlášť když žiju, abych řekla, že být svá mi nevzalo kořeny, které mě zázrakem vytvořily, a za to jsem moc vděčná: Vogue- Like a flower- Live to tell- Incredible- What it feels like.

Poslední srpnové dni se mi mění život. Cítím, že se duchovně posunuji do sfér, kde jsem svobodný, šťastný, splňuji úkoly svého bytí a poslání, srovnal jsem se s těžkými životními překážkami a dlouhou a trnitou cestou jsem došel k řešení plna otázek, i za cenu, že jsem musel skončit spolupráci, či kontakt, s určitými lidmi. Osvobození od zátěží mi přineslo nové možnosti. Negativní zkušenosti mě daly možnost pochopit a posunout se vpřed. 26. srpna procházím se svou láskou nočními magickými ulicemi Žižkova a čekám na slibované bouřky a romantické záblesky nebes. Vítr vane, tiché žižkovské ulice, v tuto noc,  a opakování procházek, které jsme podnikali v první dni našeho seznámení, nám přináší zajímavou energii. Pochopil jsem: „Jsem silný a vše zvládnu v životě sám. Stojím na silných kramflících, mám vytýčené dvě životní cesty, (jak crazy specifickou tvorbu, tak komerci pro lidi), a vím, jak na věc a jako výborný muzikant budu přilákávat ten nejlepší tým. Kdokoli mě zradí, kdokoli mě opustí, mě neporazí k zemi, jelikož já zůstanu= to nejdůležitější jádro a individualita. Veškerá špína a negativita prohraje, pokud zůstanu já, sám sebou, a s podporou Boha. Nic mě neohrozí!“

Je 6. září a poslední dni má moje láska lehce stresové stavy. Nával povinností na nás je velký. Já připravuji byt pro návštěvu tv týmu, pro natáčení rozhovorů, pro talentovou soutěž- vylepšuji kostým „Fucker“, rekvizity, chystám zajímavé zázemí svého bytu, co se týče uměleckého nádechu, a pro představení propagačních a výtvarných materiálů. V tento den balím své lásce poslední zbytky elektroniky bytu, na Žižkově, kde jsem trávil plno zajímavých dní sám i my spolem pohromadě,

(katolické inspirace, víra a blízkost Bohu v tvorbě PMIC). Moje láska mi dnešního rána pustila skladbu „LTT“, se slovy: „na začátku jsem ti ji pouštěl a dnes, při společném odchodu, též.“ Krátce, před stěhováním, mi píše sms, že mě miluje a proces nakládání, do auta, bude formou rychlovky, bez gest mazlení a líbání. Na chatě začnem spolu nový život. Tam poznám i další část svého života- inspiraci, přírodu- stromy, létající netopýry při tmavých letních a nyní již podzimních večerech. Určitě se můj život v této vsi zobrazí i na druhé části amerického projektu PMIC. Při nastěhování plných pytlů věcí se na mě má láska neustále nenápadně tváří, jakoby ze mě nemohla nechat oči odejít. Tolik mě miluje a já jeho. Ve večerních hodinách, na mé služební cestě, do Budapešti, jsem vysílený a vzpomínám na lásku, která tráví první večer i noc na chatě a píše mi: „je to tu paráda, …slibuji, že se ti tu bude líbit. Je tu teplo a útulně. Těším se pozítří!“ Když se mi v tyhle dni kdokoli zeptá, jak jsem prožil léto, vracím se v představách časově za sluncem, které pálilo, já byl sám, trávil jsem dni a noci hledáním, ale užíval jsem si života. Slunce odešlo a nyní jsme v jiné dimenzi.

První večer mě miláček čekal na zastávce vesnice, poslední dni jsou deštivé a první večer jsme poseděli v kuchyni, kamna krásně topila a já byl šťastný. Procházka po okolí, plném vesnických stavení, chovatelských luk a lesů (pasoucí se koníčci nás vítali),  jsme zakončili mým brzkým spánkem. První noc romanticky a magicky foukal vítr a pršelo. Obě první noci propršelo. Při společném druhém příjezdu usínáme za podzimního temna a první den, na chatě, já doma sám,  fotím romantické okno své kotelny, a pokoje, směrem do zahrady, kde osudový strom s ptačím bidlem, zabírám, i při pohledu na lidové okno, zvenčí. Zde se odehraje plno mé nové tvorby, tak jak v tyto dni uvádím na facebooku.

Po zabydlení již žiji vysněný život. Komponuji hudbu, připravuji pražské koncerty, od okna s výhledem do zahrady, mého domu, kde žiji s mou láskou. Tvořím v míru a ráji.

(foto: viz. demo)

Je 17. září, zažívám druhý den magické dovolené a plánuji s maminkou výlet na Českomoravskou vrchovinu. Miláček odjel za prací a já po úklidu spadlého ovoce, na naší zahradě, se zkamarádil s ježkem. Den se stmívá a po krátké procházce po vsi, mám plno pozitivního nadhledu a jsem šťastný, že právě před chvílí se stal zlom v mém životě. Vracím se z náměstí na naši chatu, pochmurný podzimní večer lemuje naše obydlí, v tvrdé a magické přírodě, a pozamknutí dvířek slyším podzimní meluzínu a vím, že zde je náš hrad. Na cestě, po které kráčím po dobu dvou let, zdolávám další schůdek a graficky zpracovaný link, který poputuje do USA za ikonou, se již chýlí k cíli a konečné verzi. Zbývá poslední políčko, „vogue“, pár vlídných změn webu, a projekt je u konce. Dnešní večer skáču po hlavě, jako šílený, dělám stojky, a trénuji choreografii písně „Incred“ pro talentovou soutěž II. Chlad, samota, klidná ves, a celý podzimní podvečer, romanticky podbarvují atmosféru mé dnešní dřiny. Večer se vrací miláček domů a jsme tak šťastní. 

„Tento večer, kdy zdolávám další stupínek k cíli, mi došlo, že jsem vždy na křižovatce, či rozcestí svého života. Krok vedle by mohl znamenat silný a dlouhodobý pád. Cestou je oprostit se od satanů, věřit sám v sebe a svou lásku, i vztah, myslet pozitivně, …přesně tak, jak mi říkal i zadavatel projektu, do zahraničí, protože pohybovat se v rybníku zlých kaprů znamená vítězství jen tehdy, když jsem středem světa já, šťastný, s optimistickou vizí,  i za cenu, že jakýkoli kapr může tropit peklo a zabraňovat mé cestě, aniž bych o tom věděl. Uvažovat pozitivně je cestou a tím i záchrana mé lásky, vztahu, snů, a projektu.“ Bůh mi dal poznat v dnešní večer. Tak jak zazněla píseň „Očista“, nebo- li „Co život dává“, v roce 2017, vidím sebe, Petra, co zdolává další stupínek a daří se mu. Smolař vyhrál a projekt PMIC je pro něj životní zkušeností. Cítil jsem během tvorby projektu a cítím vždy při zdolání důležitých mezníků a schůdků, že se vždy zastavím a vím- že zadavatel, který při mně stojí, má zkušenosti, že ví o mně, mladém klukovi, co potká na své cestě plno lidí, různých povah, zažije pády, ale cesta jej dovede k cíli. Jeden negativní subjekt jsem poznal, ale byl mým životním poznáním a zkušeností. Vím, že odvrátit od něj pozornost a zapomenout je jediná cesta, jak nebýt ve spárech, ale oprostit se, být sám sebou a uspět. 

První týden zářiové dovolené trávím na vsi a chladné podzimní dni střídá slunce a blíží se můj odjezd za maminkou. S láskou procházíme okolí vsi, a pravdivě mi na lesní vlhké cestě říká: „bydlíme zde již nějakou dobu a nemáme prozkoumané okolí.“ Trénuji na trubku ve svém pokojíku, slunce mi vchází do romantického okna, tak jak jsem o něm vždy snil, při prvním spatření objetu, než jsme se nastěhovali. Vždy jsem viděl stůl, u kterého tvořím a loket mám opřený na lidovém ubruse parapetu okna, do rájové zahrady. Strom s ptačím posedem se mi dívá přímo do pohádkového okna a pokoje. Dnes láska seká dříví, já jsem dotrénoval na trubku, od které se mi vůbec nechce, protože jsem si ujasnil, že americký projekt oživí má hra na piano a na trubku, kterou vlastně miluji. Má již svou přihrádku a políčko v novém pokojíku, (v životě již několikáté místo na této Zemi). Trubka, nebo- li osudová žena, co kráčí mým životem, bude na nahrávce též slyšet a je součástí mého života a umělecké historie a náročné kreativní cesty. První týden dovolené byl ve znamení tréninku a příprav na hudební soutěž II, kdy jsem trávil celé dni v chatě, v naší vsi, a bojoval s tóny, transpozicemi, nápady. V práci na kostýmech pokračuji během pobytu u maminky, kdy proběhly vzpomínky na dětství, na  mém srdci souzenou lesnatou vrchovinu, z které se mi opravdu nechce odjíždět. S maminkou opakujeme naše pravidelné rituály, od otcovské péče o meruňku, cesty na hřbitov do nedalekého Brodku, za tátou, společné bloudění mezi regály nákupního centra, při kterém vždy očima mlsáme a probereme plno zajímavostí. Též děti zpestřily mé dni, a já čekám na reakci Adámka, po prvním dni, ve školce. Ještě dodnes cítím vůni igelitových obalů čísel, notových sešitů, vždy ze zářiových nástupů do školy a hodin trubky. 22. září se mi zdá sen, a dává mi radu. V poslední dni jsem již unavený z příprav show do talentové soutěže a Bůh se mi zjevil ve snu. Vidím v něm zástupy pořadatelek, vrtulníky a časovou protiharmonickou hudbu, linoucí se z repráků, podkreslujících mega atmosféru příprav  a sál plný účastníků, dokonce dvou mužů ve zlatých kostýmech. Sleduji podrobně kvalitu a zajímavé tvary jejich kostýmů a vidím, že bych je měl soutěživě předehnat. V reálném životě chci od propagace kostýmů ustoupit, ale sen mi říká jinak. Ve snu slyším svůj falsetový vokál doprovázející mladé dívky, připravující se na svůj výstup a jako bych se balil na cestu domů, dohnat poslední záplaty, doplňky a vylepšeniny na výtvarném kostýmu. 

Připravovaný link, jako export, ke kterému bude mít přístup diva, je zamýšlen již od začátku s doplněním těch nejpeprnějších kostýmů, a s doplňkem grafické tvorby.

Konec září symbolizuje i konec mé dovolené, kdy s mojí drahou polovičkou pracujeme na zahradě naší chaty a podzim nás noří do svých spár. Chodíme na šípky, sekáme dřevo a shromažďujeme topivo pro zimní období. S maminkou jsme na telefonu a hlídám její zdraví na dálku. Vzpomínám na zářiové zahradní práce, v Prostějově. Slunce bledne a já u svého okna, na vsi, poslouchám projekt PMIC, skladby WIFL a LAF, cítím krásnou klasiku a poslání, jež je v projektu ukryto a které jsme s p. Rotterem opravdu zajímavě nahráli. Podzimní slunce a stromy, dívající se do mého pracovního pokoje, na vsi, mi říkají, že tahle klasická verze bude velmi přínosná a je z ní slyšet mé původní poslání. V tyto dni pokračuji na aranžích skladby, společné, s mým miláčkem a připravuji projekt INCRED show pro talentovou soutěž a taktéž i kostýmy a rekvizity.  Nejlepší promo fotka, z těch, co v září fotím před mostní konstrukcí, na Smíchově, s časovou kulisou Vyšehradu, pro propagaci koncertu „I will always love you!“, v prosinci, (na nich je zachycen celý komplex mé image vytvářený též pro talentovou soutěž II, Praha), bude zveřejněna na důležitém linku, do Ameriky, (časová kompozice fotek mých kontrastních image, bude zajímavou kulisou). 

Je 24. prosince 2019 a vzpomínám na události posledních týdnů. Čas se připozdil, konce listopadu  byly více chladné. Husy se brouzdaly ve sněhu a ukončili jsme s mojí láskou spolupráci s několika lidmi, díky jejich povaze a neférovému postoji. V onen večer, kdy se konala významná akce, čili 7.12., svítilo magicky slunce a já cítil jaro ve vzduchu. Často se mi vracel pocit z dětství, kdy jsem hledal zimní náladu a paradoxní slunce vše kazilo. Krátký posed, v nedaleké hospůdce zakončil chvály, a já věděl, že mi začínají prázdniny. Po plno nocí přemýšlení jsem ukončil spolupráci s talentovými soutěžemi a během neplánované neschopenky, díky které jsem vyklouznul z kritickým projektů jsem nakoupil poslední dárky, i mé vlídné lékařce. Maminka mě často sháněla a já díky posledním písemkách ve škole nemohl přijet. Nový služební výkon „Poprad“ zakončil mé služby před Vánocemi a já plný strachu nakonec zvládl novinku- nakládky autovlaku, a zdravý a veselý se vrátil do naší chatky. Pár zimních procházek, bez sněhu, pokračovalo v můj odjezd za maminkou. Tentokráte bez mého rituálu- projížďky Hanou, ale opět večerním příjezdem do Prostějova, procházkou přes ulici osudu, kterou jsme vždy s maminkou chodívali od ségry domů. Magický večer, krátký nenápadný okamžik, co se děl v každé Vánoce a při mých osudových pobytech, kdy před odjezdem ze země snů dostávám inspirační pozdrav, či zprávu, bylo video sestry, že Adámek, spolu s tatínkem, složili hračku, kterou jsem mu dal pod stromeček, a prý s ní šel i spát. Maminka mě doprovodila na vlak a můj email, vánoční pozdrav subjektu, co mi pomáhá s projektem a kontaktem do USA, zatím není opětován. Po návratu na chatu usínám sám, jako muž na opuštěném ostrově, a další magický den, spolu s láskou a jeho vlídným bratrem, pokračoval procházkou po ulicích Berlína, ve kterých jsem kdysi již trávil čas a naše krátké večerní posezení a společné vyznání lásky, v jednom podniku, kousek od

Kurfürstendamm, zakončil můj noční posed za volantem, kdy jsem se proháněl nočními státy, pouze sám, zakrytý v mlze. 23.12. rozbalujeme s miláčkem dárky, koukáme na pohádky, vaříme, a onen předčasný významný den se proměnil v mou služební cestu. 24.12.komunikuji s pravidelnými rituály rodinných srdcí a míst, telefonicky, z vozu depa, v Budapešti. Slunce tmavne a má nastat čas, kdy teplota v žílách stoupá a lidé se milují a u rozzářeného stromku doprovází onen čas pravidelnými křesťanskými rituály.  

TIRÁŽE PÍSNÍ- VERZE DOKONČENÁ/ AKTUÁLNÍ:

1.PETR NEZHYBA (ADONNIS): WHAT IT FEELS LIKE FOR A GIRL

Cover (Madonna)/ projekt: Madonna in contratenor, aranžmá: P. Nezhyba, Praha, 8/ 9- 2018,

Varšava, 9- 2018,/ studiová verze- nápěv a mastering: Studio pro muzikanty, Rudná u

Prahy, 1- 2019/ další verze aranžmá plus vokál a trubka/ mastering- březen 2019: R- Sound4U, Zdiby, (trubka- kompozice: P. Nezhyba, 3-19, Prostějov), plus verze s koprodukcí R. Steffla (klasika- techno), vokál, trubka, aranžmá, mastering- Studio pro muzikanty, 4, 5- 2019, Rudná u Prahy, mastering verze „Studio pro muzikanty“, J. Hanzlík, R. Steffl, Rudná u Prahy, 4, 5- 2019/ export: 2019, Studio pro muzikanty, Rudná u Prahy,

2.PETR NEZHYBA (ADONNIS): INCREDIBLE

Cover (Madonna)/ projekt: Madonna in contratenor, aranžmá: P. Nezhyba, Polsko, 9-

2018,

Varšava, 9- 2018, Curych, 10- 2018, Praha, Olomouc, Prostějov, 11- 2018/ vokál: P. Nezhyba, Prostějov, Olomouc, Praha, 11- 2018, mastering podkladu: V. Červenka, březen, duben, 2019, Petrovice, trubka- kompozice: P. Nezhyba, 3- 2019, Polsko, 4- 2019, Praha, další verze aranže podkladu, celkový mastering (plus vokál a trubka): J.

Hanzlík, R. Steffl, Studio pro muzikanty, Rudná, u Prahy, 4, 5- 2019/ export: 2019, Studio pro muzikanty, Rudná u Prahy,

3.PETR NEZHYBA (ADONNIS): LIKE A FLOWER

Cover (Madonna)/ projekt: Madonna in contratenor, aranžmá, vokál: P. Nezhyba,

Budapešť, Praha, Vídeň, 11- 2018, trubka- kompozice, P. Nezhyba, 3- 2019, Prostějov, Zdiby/ vokál, trubka, aranžmá, mastering: březen 2019, R- Sound4U, Zdiby/ další verze aranže písně: Studio pro muzikanty, Rudná, u Prahy, 4, 5- 2019, vokál, trubka, aranžmá, mastering verze „Studio pro muzikanty“, J. Hanzlík, R. Steffl, Rudná u

Prahy, 4, 5- 2019/ export: 2019, Studio pro muzikanty, Rudná u Prahy,

  • PETR NEZHYBA (ADONNIS): BEST NIGHT

Cover (Madonna)/ projekt: Madonna in contratenor, aranžmá: P. Nezhyba, Praha, 3- 2019, Choceň, Praha, 4- 19, vokál: P. Nezhyba, Praha, 3, 4- 2019/ vokál- specifika: P. Nezhyba, 4- 2019, Prostějov, trubka- kompozice: P. Nezhyba, 3, 4- 2019, Praha, 4- 2019, Prostějov, vokál, trubka, aranžmá, mastering verze „Studio pro muzikanty“, J. Hanzlík, R. Steffl, Rudná u Prahy, 4- 2019,

  • PETR NEZHYBA (ADONNIS): VOGUE

Cover (Madonna)/ projekt: Madonna in contratenor, aranžmá: P. Nezhyba, Budapešť, 3- 2019, Prostějov, Praha, Varšava, 4- 19, vokál: P. Nezhyba, Budapešť, 3- 2019, vokál- specifika: P. Nezhyba, 4- 2019, Praha, Varšava, trubka- kompozice: P.

Nezhyba, 3- 2019, Polsko, 4- 2019, Praha/ vokál, trubka, aranžmá, mastering verze

„Studio pro muzikanty“, J. Hanzlík, R. Steffl, Rudná u Prahy, 4- 2019,

  • PETR NEZHYBA (ADONNIS): GONE GONE GONE

Cover (Madonna)/ projekt: Madonna in contratenor, aranžmá: P. Nezhyba, Kolín, 4- 19, vokál: P. Nezhyba, 4- 2019, Praha/ vokál, aranžmá, mastering verze „Studio pro muzikanty“, J. Hanzlík, R. Steffl, Rudná u Prahy, 4- 2019,

7.LIKE A PRAYER

Cover (Madonna)/ projekt: Madonna in contratenor, aranžmá: P. Nezhyba, Budapešť, ČR, 5- 2019, trubka (kompozice), Budapešť, Praha, 5- 2019, vokál, trubka, mastering: Studio pro muzikanty, Rudná u Prahy, 5- 2019/ export: 2019, Studio pro muzikanty, Rudná u Prahy,

PROJEKT- MADONNA IN CONTRATENOR: (vokál a trubka: P. Nezhyba, Praha, 2018, aranžmá: P. Nezhyba, Praha 2018, umělecká režie: P. Nezhyba, Praha,2018, grafický design: P. Nezhyba, Prostějov, (album grafik- Für Sandra Cretu II- březen, 2008, Prostějov/ titul- červenec, 2018, Prostějov)/ vznik projektu: Prostějov, Praha,

2017, výroba projektu: Prostějov, Praha, 2018)/ = HVMT

..

VERZE- CRAZY HARMONY:Incredible, What it feels like for a girl, Like a flower- hudba i aranžmá: P. Nezhyba, Rakousko, 1- 2019, trubka (Best night, Incredible, Vogue), interpretace: P. Nezhyba, (kompozice: „Best night“, Praha, 3, 4- 2019, „Incredible“ a „Vogue“, Polsko, 3- 2019, Praha, 4- 2019/ Like a flower, 3- 19, Prostějov, Zdiby/ What it feels like- 3- 2019, Prostějov).

anglická verze- neúplná:

For several years, I have been asked by the Copyright Protector Association for a permission- to sing a few pieces of Madonna’s repertoire and to publicly present the project. The unnamed entity, from the OSA organization, overlooks me after a couple of years of hesitation that my proposal is totally impossible to implement because of a legal issue, pardoning and advising to me the secret of how to do that.

Summer 2017 was a complication for me in private life (care for seriously ill parents), which made me hospitalized as a patient. The sign of my project at that time was the admission of a neighboring patient who showed interest in my work and recommended me for a consultation in Prague. That summer I lit up. I had a lot of sensational ideas and inspiration. My expectations of artistic support from that character, with a high professional name, were not fulfilled for the project, that is, after a year, in the summer, I started to create myself.

In August, 2018, I’m giving my manager a contact with an important person, who could help me in the future with the project for Madonna, for example, her lessknown compositions will professionally show the audience in a completely different genre, but at a high artistic level . The manager wrote me a jubilant message on that day, that he was communicating with the subject and not everything was lost.

1.PETR NEZHYBA (ADONNIS): WHAT IT FEELS LIKE FOR A GIRL

Cover (Madonna)/ project: Madonna in contratenor, arrangement: P. Nezhyba, Prague, 8/ 9- 2018,

Warsaw, 9- 2018,/ studio: Studio pro muzikanty, Rudná u Prahy, 1- 2019/ arr. vrs.2 plus vocal, trumpet: 3- 2019, R- Sound for U, Zdiby, (trumpet- composition: 3- 19, Prostějov), plus a version with co-production of R. Steffl (classic-techno), vocal, trumpet, arrangement: Studio pro muzikanty, 4, 5- 2019, Rudná u Prahy/ export: 2019, Studio pro muzikanty, Rudná u Prahy,

2.PETR NEZHYBA (ADONNIS): INCREDIBLE

Cover (Madonna)/ project: Madonna in contratenor, arrangement: P. Nezhyba, Poland, 9- 2018,

Warsaw, 9- 2018, Zürich, 10- 2018, Prague, Olomouc, Prostějov, 11- 2018/ vocal: P.

Nezhyba, Prague, Olomouc, Prostějov, 11- 2018, mastering: 3- 2019, V. Červenka, Petrovice, mastering (music): V. Červenka, 3, 4- 2019, Petrovice, trumpet- composition: P. Nezhyba, 3- 2019, Poland, 4- 2019, Prague, other version

(arrangement), mastering, vocal, trumpet: J. Hanzlík, R. Steffl, Studio pro muzikanty,

Rudná, u Prahy, 4, 5- 2019/ export: 2019, Studio pro muzikanty, Rudná u Prahy,

3.PETR NEZHYBA (ADONNIS): LIKE A FLOWER

Cover (Madonna)/ project: Madonna in contratenor, arrangement, vocal: P. Nezhyba,

Budapest, Prague, Vienna, 11- 2018, mastering and trumpet: 3- 2019, R- Sound4U, Zdiby, trumpet (composition- 3- 19, Prostějov/ Zdiby)/ vocal, trumpet, arrangement, mastering: 3- 2019, R- Sound4U, Zdiby/ other version: Studio pro muzikanty, Rudná, u Prahy, 4, 5- 2019, vocal, trumpet, arrangement, mastering, version „Studio pro muzikanty“, J. Hanzlík, R. Steffl, Rudná u Prahy, 4, 5- 2019/ export: 2019, Studio pro muzikanty, Rudná u Prahy,

  • PETR NEZHYBA (ADONNIS): BEST NIGHT

Cover (Madonna)/ project: Madonna in contratenor, arrangement: P. Nezhyba, Prague, 3- 2019, Choceň, Prague, 4- 2019, vocal: P. Nezhyba, Prague, 3, 4- 2019/ vocal- spec.: P. Nezhyba, 4- 2019, Prostějov, trumpet- composition: P. Nezhyba, 3, 4-

2019, Prague, 4- 2019, Prostějov, vocal, trumpet arrangement, mastering version

„Studio pro muzikanty“, J. Hanzlík, R. Steffl, Rudná u Prahy, 4- 2019,

  • PETR NEZHYBA (ADONNIS): VOGUE

Cover (Madonna)/ project: Madonna in contratenor, arrangement: P. Nezhyba, Budapest, 3- 2019, Prostějov, Prague, 4- 2019, vocal: P. Nezhyba, Budapest, 3- 2019, vocal- spec.: P. Nezhyba, 4- 2019, Prague, Warsaw, trumpet- composition: P. Nezhyba, 3- 2019, Poland, 4- 2019, Prague/ vocal, trumpet, arrangement, mastering version „Studio pro muzikanty“, J. Hanzlík, R. Steffl, Rudná u Prahy, 4- 2019,

  • PETR NEZHYBA (ADONNIS): GONE GONE GONE

Cover (Madonna)/ project: Madonna in contratenor, arrangement: P. Nezhyba, Kolín, 4- 19, vocal: P. Nezhyba, 4- 2019, Prague/ vocal, arrangement, mastering version „Studio pro muzikanty“, J. Hanzlík, R. Steffl, Rudná u Prahy, 4- 2019,

  • LIKE A PRAYER

Cover (Madonna)/ project: Madonna in contratenor, arrangement: P. Nezhyba, Budapest, CR, 5- 2019, trumpet (composition), Budapest, Prague, 5- 2019, , vocal, trumpet, mastering: Studio pro muzikanty, Rudná u Prahy, 5- 2019/ export: 2019, Studio pro muzikanty, Rudná u Prahy,

PROJECT- MADONNA IN CONTRATENOR: (vocal and trumpet: P. Nezhyba,

Prague, 2018, arrangements: P. Nezhyba, Prague 2018, artistic direction: P. Nezhyba,

Prague,2018, graphic design: P. Nezhyba, Prostějov, ( collection of drawings- Für Sandra Cretu II- March, 2008, Prostějov/ title- July, 2018, Prostějov)/ creation of the project: Prostějov, Prague, 2017, production of the project: Prostějov, Prague, 2018)/

= HVMT

..

CRAZY HARMONY:Incredible, What it feels like for a girl, Like a flower- music and. arr.: P. Nezhyba, Austria, 1- 2019,  trumpet (Best night, Incredible, Vogue), interpretation: P. Nezhyba, (composition: „Best night“, Prague, 3- 2019/

„Incredible“, „Vogue“, Poland, 3- 2019/ What it feels like- 3- 2019, Prostějov/ Like a flower, 3- 19, Prostějov, Zdiby).

2.TALENTOVÁ SOUTĚŽ, 2019, PRAHA:

FAITH, 2019, PRAHA, vyráběn pro talentovou soutěž, 2019.

Jsou chladné květnové dni, trávím v uzavřeném domácím prostředí a přemýšlím nad propagací a průběhem show. Protiharmonie coveru „L.A.P.“ mě odvádí do jiných dimenzí a tvořím kostým, s nápadem  bezdobovostí- další část pokračování a historie virtuální postavy mnoha tváří, zvuků a image- Adonnis. Tentokráte kostým inspirovaný náboženstvím, vládnoucí třídou, tématem iluminátů, propojený s kovovými, gotickými a ostrými hranami a zdobenými tvary.Časovost originality kostýmu, prvního a který zde nikdy nebyl, nespadajícího do žádné éry a historie, …pouze mou značkou a propojen s tematikou středověku, ostrých náboženských tematik, (inkvizice), vládnoucích tříd- z tvarů lze časově poznat inspiraci kovem, gotikou, ostrými mřížemi hradu a mohou být jemně  nasáté erotismem. Časovou raritou je pokračování projevu Adonnise ve verzi, za kterou byl kritizován, neustoupení z původní dráhy a přes změny image, zvuku a povahy postavy, crazy pojetí a poslání zůstává stejné, po léta. 

VRCHOL NAPĚTÍ:

Koncové dni května se dovídám milou zprávu, kdy se setkám s člověkem, po kterém toužím po léta. Bičuje mě stres z příprav na vystoupení a nespokojenost má i lidí v týmu. Náročné dni psychického teroru a mé slunečné cesty přes Slánskou ulici, domů, kdy telefonuji mamince a potřebuji se svěřit se svými uměleckými aktivitami, pokračují pádem stresu a brekem na patníku, kdy slza za slzou stéká. Večerní návrat, ze zkoušky choreografie, a siesta u nočního otevřeného okna, pokračuje zlomem do nátlaku, kdy na návrh produkce musím učinit seriózní krok. Ranní budíček se po mé krátké modlitbě mění v příjemný telefonát s humornou slověnou, když si zrovna bookuji hotel v místě konání produkce, oporou slečny, z produkce, a její chválou, za mou pečlivost, a následnou oporou subjektu, pomáhajícím mi s kontaktem do zahraničí. Boj a trénink začíná. 

V páteční den jsem po krátkém tréninku na louce, v okolí mého domu, zjistil, že mé srdce otevřu, když sdělím pravdu a projevím opravdovou lásku k divě. Bůh mě v tento den vyslyšel a napověděl. Adonnis, sladký křehký muž, v rudém barokním kostýmu, se stříbrným kabaretním kloboukem, s předvěstí moderny, drží zdobenou hůl, na níž je upevněna zlatá maska, (abstraktní obraz divy), milující aranžér specifické podoby její písně, zazpívá Händela, zobrazí se do postavy divy, formou krátké show, po shození barokního kabátu, celý ve stříbrném a zlatém, zazpívá falsetem popový hit divy a na závěr se protiharmonickou, jemnou, velmi křehkou dohrou, vrátil do jemnosti a zranitelnosti. Protiharmonický klavír a jeho tóny, které jsou v daný okamžik tam, kde mají zaznít, podporují Adonnise, držícího masku, (obraz divy), když jej zrovna mazlí. Ukazuje čistou lásku k divě. V popovém zobrazení ukázal pouze symbolicky pózu taneční verze weigh, kterou je diva ikonická a nečekaně z ní opět odešel. Odpolední magické odpoledne procházím se svými lidmi přirodou Divoké Šárky a sblížení se slovy, která cítím již déle- miluješ divu, ale zapomínáš na maminku, vyústilo v radostné nákupy a můj spásný večer, kdy mi okovy spadly z hrudi a 1. června ráno nacházím ve své mysli celé řešení projektu.  Strašidelná maska, kterou modeluji počátkem června, symbolizující víru, extravaganci a znaky ikony (zlato, hluboká víra), podkresluje náladu. Cestuje se mnou horkými dny pražskou hromadnou dopravou a cítím z ní podporu a lásku. Tajně se na ní vždy při posedu v tramvajích dívám a usmívám. Vracím se na místa světa, kde sídlí manažer a setkávám se v ony horké dni s rituály a milými věcmi, po delší a smutné časové prodlevě. 2. června mi srdíčko zamotal jeden osudový člověk a po oné best night pokračuji v tvrdých přípravách show.

Úmorná vedra posledních dnů před soutěží a mé tréninky v odstaveném vozu, na služební cestě, ve Varšavě, poslední úpravy kostýmů, se mísí s pocity natěšení. 6.června jsem ubytován v horším hostelu „By Freddie“, v Bratislavě,  a své masce (holi), říkám, kolik jsme již spolu s láskou nacestovali na tréninky. Při natáčení, 7. června, ať se již jednalo o reklamu, či crazy shoty pro tv Joj a tv Prima Cool, jsem proslavil trumpetu, části kostýmu a mou masku. Druhou noc, ač se mi do horšího hostelu nechtělo, ale bylo mi jej líto, jelikož mi poskytnul zázemí a odpočinek v cizím městě, bloudím ulicemi Blavy a vracím se zpět přenocovat na stejné místo. 

KOSTÝMY: baroko/ pop: 

Adonnis, 2018- 19, Praha, bez paruky, kalhoty, punčoch a obuvi/ kabaret, ONKH, 2018, Praha,

REKVIZITY:

trubka, hůl- „Mad- ilu“, Praha, 2019,

HUDBA:

střih „S. Infida“- G.F. Händel/ L.A.P., PMIC, Praha, 2019,

3.TALENTOVÁ SOUTĚŽ II, PRAHA, 2019:

Kontroverzní a divoké show darebáčka, co projde hranicí dále, než ostatní, je časovou složkou a posláním jeho show.

Moje partnerská láska objevuje krásu mé duše a projevu, tak ja já v ní. Inspiruje mě k nové tvorbě projektů- (PMIC- jedna část byla technická a synth, druhá část života PMIC bude má volná duše, zalita láskou a otevření srdce- zvuky ptáků, racků, volavek, inspirace z výletů , s miláčkem, zvuky kostela, varhan a přírodních nástrojů, a můj andělský falset. Touha být knězem a láska ke svatým bytostem ve mně vytváří nové nápady a inspirace.)

V červenci 2019 mám velmi živé sny a v jednu noc vidím sebe, jak  scházím ze schodiště věže kláštera a za mnou kráčí, sloužit mši, zlatý církevní hodnostář. V reálných dnech mám touhu žít jako kněz, v osobním i uměleckém životě (na pódiu). Vidím krásný zdobený, nadčasový kostým kněze, s extravagantními prvky, kreslím jej a promýšlím verzi výtvarného kostýmu, pro show (7- 2019, ČR),. Extravagantní kněz se změní v královnu, kontroverzní spojení vládnoucí postavy, extravagantního výtvarného vzhledu sedící na trůnu, doprovázené svými sluhy (7- 2019, ČR). 

22.srpna domlouvám svůj prosincový koncert, v divadle, v Praze. Úmorná vedra se vrátila a mám svůj den, plný tvorby, inspirací a naplnění. Po pár dnech se musím oprostit od lidí, co mě stahují k zemi a brání otevírání nových možností. „To je mé období pozdního života, …čas vyspělého muže, po čtyřicítce, …čas slávy!“ Po pár dnech služebně projíždím východní divokou slovenskou krajinou a cítím se na pokraji svého života- start nového člověka, duchovně vyzrálého, co vystoupil na poslední schod a oproštěného od životních negativ, (lidí, psychických bloků, atd.). Východní krajina mi připomíná počátky mé tvorby, po roce 2005, kdy východní slunce vnímám jako čisté, bledé, bílé slunce, spolu s krajinou, jako opak slunce západního. Cítím se šťastný a stávám se hvězdou. Vlak míjí kopce a kličkuje mezi zelenými lesy a já vnímám bledé východní slunce a svůj duchovní postup s harmonií v srdci. Můj umělecký život nevnímám jako cestu nešťastných chyb, ale vidím vyzrálého umělce, který se na chybách naučil a stává se hvězdou materiální a duchovní sféry svého života. V poslední dni vnímám miliony obrazců a inspirací a vidím sebe- konečnou hvězdu, co se již rodí…, vnímám, jak bude vypadat, hýbat se, vnímat okolí, vyzařovat energii, atd..

Poslední srpnové dni se mi mění život. Cítím, že se duchovně posunuji do sfér, kde jsem svobodný, šťastný, splňuji úkoly svého bytí a poslání, srovnal jsem se s těžkými životními překážkami a dlouhou a trnitou cestou jsem došel k řešení plna otázek, i za cenu, že jsem musel skončit spolupráci, či kontakt, s určitými lidmi. Osvobození od zátěží mi přineslo nové možnosti. Negativní zkušenosti mě daly možnost pochopit a posunout se vpřed. 26. srpna procházím se svou láskou nočními magickými ulicemi Žižkova a čekám na slibované bouřky a romantické záblesky nebes. Vítr vane, tiché žižkovské ulice, v tuto noc,  a opakování procházek, které jsme podnikali v první dni našeho seznámení, nám přináší zajímavou energii. Pochopil jsem: „Jsem silný a vše zvládnu v životě sám. Stojím na silných kramflících, mám vytýčené dvě životní cesty, (jak crazy specifickou tvorbu, tak komerci pro lidi), a vím, jak na věc a jako výborný muzikant budu přilákávat ten nejlepší tým. Kdokoli mě zradí, kdokoli mě opustí, mě neporazí k zemi, jelikož já zůstanu= má individualita a to nejdůležitější jádro. Veškerá špína a negativita prohraje, pokud zůstanu já, sám sebou, a s podporou Boha. Nic mě neohrozí!“

Přelom července a září nastává časový návrat. Po několika týdnech zaneprázdnění, se opět zastavuji, opakuji rituály horkých červnových dnů, užívám si slunce, zmrzliny a za nových okolností, (partnerský vztah), se vracím za podzimního slunce, zpět, na konzervatoř. Ulice Žižkova, kde jsem trávil partnerské romantiky a horké léto, nyní projíždím s návratem, za slunce podzimního. Každý rok jsme s maminkou, koncem srpna, obhospodařili prostějovskou zahradu a i tento rok jsem ošetřil svůj osudový strom, meruňku. Slábnoucí zářiové slunce, jako každý rok, se mění v chladnější a já pokračuji na své cestě dál.

Je 6. září a poslední dni má moje láska lehce stresové stavy. Nával povinností na nás je velký. Já připravuji byt pro návštěvu tv týmu, pro natáčení rozhovorů, pro talentovou soutěž- vylepšuji kostým „Fucker“, rekvizity, chystám zajímavé zázemí svého bytu, co se týče uměleckého nádechu, a pro představení propagačních a výtvarných materiálů. V tento den balím své lásce poslední zbytky elektroniky bytu, na Žižkově, kde jsem trávil plno zajímavých dní sám i my spolem pohromadě,

(katolické inspirace, víra a blízkost Bohu v tvorbě PMIC). Moje láska mi dnešního rána pustila skladbu „LTT“, se slovy: „na začátku jsem ti ji pouštěl a dnes, při společném odchodu, též.“ Krátce, před stěhováním, mi píše sms, že mě miluje a proces nakládání, do auta, bude formou rychlovky, bez gest mazlení a líbání. Na chatě začnem spolu nový život. Tam poznám i další část svého života- inspiraci, přírodu- stromy, létající netopýry při tmavých letních a nyní již podzimních večerech. Určitě se můj život v této vsi zobrazí i na druhé části amerického projektu PMIC. Při nastěhování plných pytlů věcí se na mě má láska neustále nenápadně tváří, jakoby ze mě nemohla nechat oči odejít. Tolik mě miluje a já jeho. Ve večerních hodinách, na mé služební cestě, do Budapešti, jsem vysílený a vzpomínám na lásku, která tráví první večer i noc na chatě a píše mi: „je to tu paráda, …slibuji, že se ti tu bude líbit. Je tu teplo a útulně. Těším se pozítří!“ Když se mi v tyhle dni kdokoli zeptá, jak jsem prožil léto, vracím se v představách časově za sluncem, které pálilo, já byl sám, trávil jsem dni a noci hledáním, ale užíval jsem si života. Slunce odešlo a nyní jsme v jiné dimenzi.

První večer mě miláček čekal na zastávce vesnice, poslední dni jsou deštivé a první večer jsme poseděli v kuchyni, kamna krásně topila a já byl šťastný. Procházka po okolí, plném vesnických stavení, chovatelských luk a lesů (pasoucí se koníčci nás vítali),  jsme zakončili mým brzkým spánkem. První noc romanticky a magicky foukal vítr a pršelo. Obě první noci propršelo. Při společném druhém příjezdu usínáme za podzimního temna a první den, na chatě, já doma sám,  fotím romantické okno své kotelny, a pokoje, směrem do zahrady, kde osudový strom s ptačím bidlem, zabírám, i při pohledu na lidové okno, zvenčí. Zde se odehraje plno mé nové tvorby, tak jak v tyto dni uvádím na facebooku.

Po zabydlení již žiji vysněný život. Komponuji hudbu, připravuji pražské koncerty, od okna s výhledem do zahrady, mého domu, kde žiji s mou láskou. Tvořím v míru a ráji.

(foto: viz. demo)

Je 17. září, zažívám druhý den magické dovolené a plánuji s maminkou výlet na Českomoravskou vrchovinu. Miláček odjel za prací a já po úklidu spadlého ovoce, na naší zahradě, se zkamarádil s ježkem. Den se stmívá a po krátké procházce po vsi, mám plno pozitivního nadhledu a jsem šťastný, že právě před chvílí se stal zlom v mém životě. Na cestě, po které kráčím po dobu dvou let, zdolávám další schůdek a graficky zpracovaný link, který poputuje do USA za ikonou, se již chýlí k cíli a konečné verzi. Zbývá poslední políčko, „vogue“, pár vlídných změn webu, a projekt je u konce. Dnešní večer skáču po hlavě, jako šílený, dělám stojky, a trénuji choreografii písně „Incred“ pro talentovou soutěž II. Chlad, samota, klidná ves, a celý podzimní podvečer, romanticky podbarvují atmosféru mé dnešní dřiny.

První týden zářiové dovolené trávím na vsi a chladné podzimní dni střídá slunce a blíží se můj odjezd za maminkou. S láskou procházíme okolí vsi, a pravdivě mi na lesní vlhké cestě říká: „bydlíme zde již nějakou dobu a nemáme prozkoumané okolí.“ Trénuji na trubku ve svém pokojíku, slunce mi vchází do romantického okna, tak jak jsem o něm vždy snil, při prvním spatření objetu, než jsme se nastěhovali. Vždy jsem viděl stůl, u kterého tvořím a loket mám opřený na lidovém ubruse parapetu okna, do rájové zahrady. Strom s ptačím posedem se mi dívá přímo do pohádkového okna a pokoje. Dnes láska seká dříví, já jsem dotrénoval na trubku, od které se mi vůbec nechce, protože jsem si ujasnil, že americký projekt oživí má hra na piano a na trubku, kterou vlastně miluji. Má již svou přihrádku a políčko v novém pokojíku, (v životě již několikáté místo na této Zemi). Trubka, nebo- li osudová žena, co kráčí mým životem, bude na nahrávce též slyšet a je součástí mého života a umělecké historie a náročné kreativní cesty. První týden dovolené byl ve znamení tréninku a příprav na hudební soutěž II, kdy jsem trávil celé dni v chatě, v naší vsi, a bojoval s tóny, transpozicemi, nápady. V práci na kostýmech pokračuji během pobytu u maminky, kdy proběhly vzpomínky na dětství, na  mém srdci souzenou lesnatou vrchovinu, z které se mi opravdu nechce odjíždět. S maminkou opakujeme naše pravidelné rituály, od otcovské péče o meruňku, cesty na hřbitov do nedalekého Brodku, za tátou, společné bloudění mezi regály nákupního centra, při kterém vždy očima mlsáme a probereme plno zajímavostí. Též děti zpestřily mé dni, a já čekám na reakci Adámka, po prvním dni, ve školce. Ještě dodnes cítím vůni igelitových obalů čísel, notových sešitů, vždy ze zářiových nástupů do školy a hodin trubky. 22. září se mi zdá sen, a dává mi radu. V poslední dni jsem již unavený z příprav show do talentové soutěže a Bůh se mi zjevil ve snu. Vidím v něm zástupy pořadatelek, vrtulníky a časovou protiharmonickou hudbu, linoucí se z repráků, podkreslujících mega atmosféru příprav  a sál plný účastníků, dokonce dvou mužů ve zlatých kostýmech. Sleduji podrobně kvalitu a zajímavé tvary jejich kostýmů a vidím, že bych je měl soutěživě předehnat. V reálném životě chci od propagace kostýmů ustoupit, ale sen mi říká jinak. Ve snu slyším svůj falsetový vokál doprovázející mladé dívky, připravující se na svůj výstup a jako bych se balil na cestu domů, dohnat poslední záplaty, doplňky a vylepšeniny na výtvarném kostýmu. 

Má zářiová dovolená je ve znamení začínajícího podzimu. První dni samoty, v naší vsi, hledám repertoár a promýšlím transpozice možných skladeb. V našem dřevěném lesnickém pokoji trénuji choreografii pro Incredible show, nahrávám se na kameru, pro revizi pohybů a gest a „stavím se na hlavu“. Z naší chaty jsem vytvořil zkušebnu choreografie.  Druhý týden pokračují skepticke rituály počasí a práce na zahradě, jak u maminky, na Moravě, tak s miláčkem, na naší vsi, se mísí se slunečnými nebo pochmurnými podzimními dny. V Prostějově dokončuji kostýmy a rekvizity (královský kabaretní klobouk a frak), v Praze, ihned koncem září, fotím s fotografem Robertem promo fotky, na břehu Vltavy, se záběrem na Vyšehrad a železniční most Výtoně, v pozadí. Kostýmy a rekvizity začínám dokončovat, včetně nácviku choreografie a vokálu (celý repertoár pro talentovou soutěž, včetně Incredible show), v naší vsi, za slunečných nebo pochmurných podzimních dnů. Poslední zářiové dni vylepšuji kabaretní hůl Mad=Ilu, královskou korunu,  kabaretní klobouk stříbrný královský, s korunou. Pokračuji na písni „Už máš v očích sníh“, kdy se rodí její intro a verze.

Konec září symbolizuje i konec mé dovolené, kdy s mojí drahou polovičkou pracujeme na zahradě naší chaty a podzim nás noří do svých spár. Chodíme na šípky, sekáme dřevo a shromažďujeme topivo pro zimní období. S maminkou jsme na telefonu a hlídám její zdraví na dálku. Vzpomínám na zářiové zahradní práce, v Prostějově. Slunce bledne a já u svého okna, na vsi, poslouchám projekt PMIC, skladby WIFL a LAF, cítím krásnou klasiku a poslání, jež je v projektu ukryto a které jsme s p. Rotterem opravdu zajímavě nahráli. Podzimní slunce a stromy, dívající se do mého pracovního pokoje, na vsi, mi říkají, že tahle klasická verze bude velmi přínosná a je z ní slyšet mé původní poslání. V tyto dni pokračuji na aranžích skladby, společné, s mým miláčkem a připravuji projekt INCRED show pro talentovou soutěž a taktéž i kostýmy a rekvizity.  

Poslední dni příprav první poloviny října jsem v silnějším stresu a nátlaku, bojuji s časem, protože se blíží „můj“ den. Ve své dílně, na vsi, a též při pobytech u mámy a na služebních cestách, připravuji kulisu „trůn“, dále „jmenovku“ pro frak kostýmu „Elektrický kněz“, doplňuji a vylepšuji grafiku a design klobouku a hole. S miláčkem jsme koupili živé husy a ty mě náladově podporují v období těchto stresových dnů.  Poslední dni, před nejdůležitější akcí, navštěvuji maminku, zahradu připravujeme na zimu, slunce pomalu slábne a přestože jsou teplé dni, ve vzduchu cítíme pravý a hluboký podzim. Naše obvyklé rituály, výletu na hřbitov za tatínkem, vždy ukončeny nákupy, kde řešíme plno problémů a povídáme se i snad o všem možném a všech novinkách, jsou ponořeny do podzimní nálady babího léta. Den před nejdůležitějším dnem se vracím do vsi, vítám husy a svou lásku, jež na mě čekají v mírumilovné vesničce a propocen a vystresován stěhuji rekvizity a kostýmy. Poslední tmavý večer, již za tmy, se vracím na naši opuštěnou chatku spát. 

Je můj nejnáročnější den a miláček mi píše stejně, jako v den natáčení projektu PMIC, 2019, Rudná u Prahy: „Dnes je tvůj den miláčku- držím ti pěsti!“ Vítám svůj přerovský tým a společně stěhujeme těžkou kulisu do místa produkce, pražskou hromadnou dopravou. Po doražení na místo, produkce TV neustále sleduje každou mou přípravu projektu, (např. postupy, kdy montuji rekvizit y a kostýmy), následuje řada rozhovorů a odpoledne píši své lásce, že jsem postoupil do dalšího kola. Miláček mi píše onu osudovou zprávu: „Zasloužíš si to, za ty měsíce dřiny!“ Ve večerních hodinách odjíždím, celý šťastný, z místa produkce na byt, příjemný taxikář mi pomáhá s kulisou, dávám si výherní sprchu na svém bytě a večer již odjíždím na ves. V mém pokoji, na uměleckém pracovním stole,  mě čeká v onen večer bonboniéra a oblíbená tyčinka čokolády, s nápisem: „Mému šampionovi!“   Usínám šťastný, jako výherce a hrdina, a další den se konečně věnuji po dlouhé době své lásce. Po reklamním vážení a fotografování hus, ležíme na trávě zahrady, slunce na nás pálí, stejně tak husy si jej užívají a chovají se jako při pobytu na pláži v dovolenou, a sledujeme jejich chování a každý krok. Mě čekají další zajímavé přípravy a zkušenosti, ale po pár dnech odpočinku. 

První čtvrtina listopadu, po krátkém odpočinku a odmlce, se střídají pochmurné a magické tmavé večery na našem hradě, se slunečnými posledními záblesky podzimu, a vykonáváme velké pracovní rituály, s mou láskou. Se milými zvířátky zažíváme historii a já se vracím v jeden večer na Lýskovou, kde opět dokončuji opravy rekvizit a kulis, modeluji nové doplňky a ať jsem kdekoli, připravuji repertoár pro talentovou soutěž II, druhé kolo, a prosincový koncert. V předstihu realizuji své nápady a inspirace.

Je polovina listopadu a bolest v mém srdci vzrůstá. Hledám své cesty a jednoho rána se opakuje rituál, co každý rok od dětství. Nevinně mě překvapila nevinná barva muže, co pokryl stromy a střechy, tak jako můj dnešní výhled z okna, pokoje chaty, naší vísky, dokládá. Opět nevinný a hrající, ač by druhý neslyšel. Nevinné a malebné okénko, mého nevinného pokoje, obkresluje jeho nevinnost.

Říjen byl ve znamení příprav zátiší bytu, na Lýskové, pro natáčení mého uměleckého zázemí produkcí (kout pro výrobu rekvizit, ukázky kostýmů, trénink na trubku, na příměstské louce). Natáčení bylo produkcí zrušeno a odehrálo se v listopadu. Produkce snad nikdy nezapomene na malé prostory bytu. Povídal jsem o svém hudebním idolu, ukazoval své historické plakáty, pro mé produkce, grafiky, plánované pro mou budoucí výstavu a nakonec jsem v šíleném kněžském kostýmu zahrál na trubku, na oné louce. (V říjnu proběhlo první kolo, v prostorech luxusního pražského hotelu. Tým mých techniků bojuje s převozy kulisy a rekvizit hromadnou dopravou a celý den kolem mně šílí kamery a moderátorka, s rozhovory.) 

Pozdní listopad je ve znamení černání listí, příroda se ukládá ke spánku a pozdní podzim mě doprovází v přípravách na koncert  7.12., v Divadle D21a druhé kolo soutěže. S lektorkou A. Jurčíkovou připravujeme hitovku a ostatní písně, do nového repertoáru, dokončuji kostýmy, trénuji choreografii, fotím promo foto s V. Wiesmeierem, pro výtvarný link, projektu do Ameriky,  …a nervozita stoupá. Natáčecí tým TV soutěže točí záběry se mnou i v mém zaměstnání, ve starším voze vlaku, co přijel z Humenného.

Je 24. prosince 2019 a vzpomínám na události posledních týdnů. Čas se připozdil, konce listopadu 

byly více chladné. Husy se brouzdaly ve sněhu a ukončili jsme s mojí láskou spolupráci s několika lidmi, díky jejich povaze a neférovému postoji. V onen večer, kdy se konala významná akce, čili 7.12., svítilo magicky slunce a já cítil jaro ve vzduchu. Často se mi vracel pocit z dětství, kdy jsem hledal zimní náladu a paradoxní slunce vše kazilo. Krátký posed, v nedaleké hospůdce zakončil chvály, a já věděl, že mi začínají prázdniny. Po plno nocí přemýšlení jsem ukončil spolupráci s talentovými soutěžemi a během neplánované neschopenky, díky které jsem vyklouznul z kritickým projektů jsem nakoupil poslední dárky, i mé vlídné lékařce. Maminka mě často sháněla a já díky posledním písemkách ve škole nemohl přijet. Nový služební výkon „Poprad“ zakončil mé služby před Vánocemi a já plný strachu nakonec zvládl novinku- nakládky autovlaku, a zdravý a veselý se vrátil do naší chatky. Pár zimních procházek, bez sněhu, pokračovalo v můj odjezd za maminkou. Tentokráte bez mého rituálu- projížďky Hanou, ale opět večerním příjezdem do Prostějova, procházkou přes ulici osudu, kterou jsme vždy s maminkou chodívali od ségry domů. Magický večer, krátký nenápadný okamžik, co se děl v každé Vánoce a při mých osudových pobytech, kdy před odjezdem ze země snů dostávám inspirační pozdrav, či zprávu, bylo video sestry, že Adámek, spolu s tatínkem, složili hračku, kterou jsem mu dal pod stromeček, a prý s ní šel i spát. Maminka mě doprovodila na vlak a můj email, vánoční pozdrav subjektu, co mi pomáhá s projektem a kontaktem do USA, zatím není opětován. Po návratu na chatu usínám sám, jako muž na opuštěném ostrově, a další magický den, spolu s láskou a jeho vlídným bratrem, pokračoval procházkou po ulicích Berlína, ve kterých jsem kdysi již trávil čas a naše krátké večerní posezení a společné vyznání lásky, v jednom podniku, kousek od

Kurfürstendamm, zakončil můj noční posed za volantem, kdy jsem se proháněl nočními státy, pouze sám, zakrytý v mlze. 23.12. rozbalujeme s miláčkem dárky, koukáme na pohádky, vaříme, a onen předčasný významný den se proměnil v mou služební cestu. 24.12.komunikuji s pravidelnými rituály rodinných srdcí a míst, telefonicky, z vozu depa, v Budapešti. Slunce tmavne a má nastat čas, kdy teplota v žílách stoupá a lidé se milují a u rozzářeného stromku doprovází onen čas pravidelnými křesťanskými rituály.  

4.KONCERT A VÝSTAVA GRAFIK- „I WILL ALWAYS LOVE YOU!“, DIVADLO D21, 2019, PRAHA:

První polovina října souvisí s přípravou do talentové soutěže II:

Poslední dni příprav první poloviny října jsem v silnějším stresu a nátlaku, bojuji s časem, protože se blíží „můj“ den. Ve své dílně, na vsi, a též při pobytech u mámy a na služebních cestách, připravuji kulisu „trůn“, dále „jmenovku“ pro frak kostýmu „Elektrický kněz“, doplňuji a vylepšuji grafiku a design klobouku a hole. S miláčkem jsme koupili živé husy a ty mě náladově podporují v období těchto stresových dnů.  Poslední dni, před nejdůležitější akcí, navštěvuji maminku, zahradu připravujeme na zimu, slunce pomalu slábne a přestože jsou teplé dni, ve vzduchu cítíme pravý a hluboký podzim. Naše obvyklé rituály, výletu na hřbitov za tatínkem, vždy ukončeny nákupy, kde řešíme plno problémů a povídáme se i snad o všem možném a všech novinkách, jsou ponořeny do podzimní nálady babího léta. Den před nejdůležitějším dnem se vracím do vsi, vítám husy a svou lásku, jež na mě čekají v mírumilovné vesničce a propocen a vystresován stěhuji rekvizity a kostýmy. Poslední tmavý večer, již za tmy, se vracím na naši opuštěnou chatku spát. 

Je můj nejnáročnější den a miláček mi píše stejně, jako v den natáčení projektu PMIC, 2019, Rudná u Prahy: „Dnes je tvůj den miláčku- držím ti pěsti!“ Vítám svůj přerovský tým a společně stěhujeme těžkou kulisu do místa produkce, pražskou hromadnou dopravou. Po doražení na místo, produkce TV neustále sleduje každou mou přípravu projektu, (např. postupy, kdy montuji rekvizit y a kostýmy), následuje řada rozhovorů a odpoledne píši své lásce, že jsem postoupil do dalšího kola. Miláček mi píše onu osudovou zprávu: „Zasloužíš si to, za ty měsíce dřiny!“ Ve večerních hodinách odjíždím, celý šťastný, z místa produkce na byt, příjemný taxikář mi pomáhá s kulisou, dávám si výherní sprchu na svém bytě a večer již odjíždím na ves. V mém pokoji, na uměleckém pracovním stole,  mě čeká v onen večer bonboniéra a oblíbená tyčinka čokolády, s nápisem: „Mému šampionovi!“   Usínám šťastný, jako výherce a hrdina, a další den se konečně věnuji po dlouhé době své lásce. Po reklamním vážení a fotografování hus, ležíme na trávě zahrady, slunce na nás pálí, stejně tak husy si jej užívají a chovají se jako při pobytu na pláži v dovolenou, a sledujeme jejich chování a každý krok. Mě čekají další zajímavé přípravy a zkušenosti, ale po pár dnech odpočinku. 

Říjen je ve znamení mých modliteb a proseb, k Bohu, mého krásného a úspěšného bytí, (vřelého vztahu s maminkou, malebných dnů na vesničce, které s miláčkem trávíme, uznání spolužáků školy, po návratu na onu školu, a podpora fanoušků a fanynek). Má doprovodná klavíristka mi dává lásku a silnou podporu, co se týče slov, uznání, přispěním její hudby a kooperace na projektu.

S konci října svítí horké slunce a já s láskou si užívám na naší chatě, ležíme na rozlehlé trávě naší zahrady a sledujeme pasoucí se dobytek. Tyto dni střídají pochmurné chladné podzimní večery. Pracujeme na zahradě a bojujeme s větrem, který nám klátí obydlí pro zvěř. V tyto dni trénuji ve sklepě našeho obydlí, kde znám kdejakého pavouka, hraji na trubku a zpívám, připravuji plakát a youtube upoutávku pro produkci. Časové předěly hudby v kombinaci s výrazem fotografií a grafik časově doprovází mou podzimní náladu.

První čtvrtina listopadu, po krátkém odpočinku a odmlce, se střídají pochmurné a magické tmavé večery na našem hradě, se slunečnými posledními záblesky podzimu, a vykonáváme velké pracovní rituály, s mou láskou. Se milými zvířátky zažíváme historii a já se vracím v jeden večer na Lýskovou, kde opět dokončuji opravy rekvizit a kulis, modeluji nové doplňky a ať jsem kdekoli, připravuji repertoár pro talentovou soutěž II, druhé kolo, a prosincový koncert. V předstihu realizuji své nápady a inspirace.

Je polovina listopadu a bolest v mém srdci vzrůstá. Hledám své cesty a jednoho rána se opakuje rituál, co každý rok od dětství. Nevinně mě překvapila nevinná barva muže, co pokryl stromy a střechy, tak jako můj dnešní výhled z okna, pokoje chaty, naší vísky, dokládá. Opět nevinný a hrající, ač by druhý neslyšel. Nevinné a malebné okénko, mého nevinného pokoje, obkresluje jeho nevinnost.

V den odjezdu na představení,7.12., září slunce a poslední podzimní, deštivé dni, střídané sněhem, se rozsvítily do slunce. Chystání show šlo tak lehce a podle plánu! Těsně před spuštěním produkce mi Z. Adamová zašeptala na kraji pódia do éteru, že mám být v klidu, že to tam je! Má láska mi na cestě domů, po koncertě, …mé cesty do šťastných prázdnin, šeptá, že mám u ní velkou pusu a v další dni miluje píseň „Wedding day“. O nějaký den později stěhuji kostýmy a rekvizity, i s kulisami, zpět do svého bytu, na Lýskovou a časový vzhled jejich zátiší připomíná muzeum výtvarných děl.

Je 24. prosince 2019 a vzpomínám na události posledních týdnů. Čas se připozdil, konce listopadu 

byly více chladné. Husy se brouzdaly ve sněhu a ukončili jsme s mojí láskou spolupráci s několika lidmi, díky jejich povaze a neférovému postoji. V onen večer, kdy se konala významná akce, čili 7.12., svítilo magicky slunce a já cítil jaro ve vzduchu. Často se mi vracel pocit z dětství, kdy jsem hledal zimní náladu a paradoxní slunce vše kazilo. Krátký posed, v nedaleké hospůdce zakončil chvály, a já věděl, že mi začínají prázdniny. Po plno nocí přemýšlení jsem ukončil spolupráci s talentovými soutěžemi a během neplánované neschopenky, díky které jsem vyklouznul z kritickým projektů jsem nakoupil poslední dárky, i mé vlídné lékařce. Maminka mě často sháněla a já díky posledním písemkách ve škole nemohl přijet. Nový služební výkon „Poprad“ zakončil mé služby před Vánocemi a já plný strachu nakonec zvládl novinku- nakládky autovlaku, a zdravý a veselý se vrátil do naší chatky. Pár zimních procházek, bez sněhu, pokračovalo v můj odjezd za maminkou. Tentokráte bez mého rituálu- projížďky Hanou, ale opět večerním příjezdem do Prostějova, procházkou přes ulici osudu, kterou jsme vždy s maminkou chodívali od ségry domů. Magický večer, krátký nenápadný okamžik, co se děl v každé Vánoce a při mých osudových pobytech, kdy před odjezdem ze země snů dostávám inspirační pozdrav, či zprávu, bylo video sestry, že Adámek, spolu s tatínkem, složili hračku, kterou jsem mu dal pod stromeček, a prý s ní šel i spát. Maminka mě doprovodila na vlak a můj email, vánoční pozdrav subjektu, co mi pomáhá s projektem a kontaktem do USA, zatím není opětován. Po návratu na chatu usínám sám, jako muž na opuštěném ostrově, a další magický den, spolu s láskou a jeho vlídným bratrem, pokračoval procházkou po ulicích Berlína, ve kterých jsem kdysi již trávil čas a naše krátké večerní posezení a společné vyznání lásky, v jednom podniku, kousek od

Kurfürstendamm, zakončil můj noční posed za volantem, kdy jsem se proháněl nočními státy, pouze sám, zakrytý v mlze. 23.12. rozbalujeme s miláčkem dárky, koukáme na pohádky, vaříme, a onen předčasný významný den se proměnil v mou služební cestu. 24.12.komunikuji s pravidelnými rituály rodinných srdcí a míst, telefonicky, z vozu depa, v Budapešti. Slunce tmavne a má nastat čas, kdy teplota v žílách stoupá a lidé se milují a u rozzářeného stromku doprovází onen čas pravidelnými křesťanskými rituály.  

5.MÁ NOVÁ LÁSKA A SPOLEČNÉ PROJEKTY, 7, 8- 2019, PRAHA:

SINGLY A KLIP:

Moje partnerská láska objevuje krásu mé duše a projevu, tak ja já v ní. Inspiruje mě k nové tvorbě projektů- (PMIC- jedna část byla technická a synth, druhá část života PMIC bude má volná duše, zalita láskou a otevření srdce- zvuky ptáků, racků, volavek, inspirace z výletů , s miláčkem, zvuky kostela, varhan a přírodních nástrojů, a můj andělský falset. Touha být knězem a láska ke svatým bytostem ve mně vytváří nové nápady a inspirace.)

Obrazy klipu má již vytvořené má láska a vznikaly při romantické procházce, za příchodu bouře, na Divoké Šárce, v červenci.

 Již v červenci mi představuje svá díla (texty, kresby), začátkem srpna zkouším zhudebnit úryvky skladeb č. 1, 2, v Budapešti. Naše pěvecká podpora nahodila první verzi písně 1, s jazzovou magií a druhá verze, pop- klasická, pro natáčení klipu, vzniká na mém kompu, v Budapešti.  Dark projekt, podobný tomu, z kdysi, kde se bude mísit klasika s popem, a zpěv o lásce a smrti, se formuje v našich básnických myslích.

V jeden říjnový večer mám pár motivů pro píseň a láska se sluchátky na uších vybírá jeden z nich. Zaujali jej dva. Od dnešního dne víme, kterou cestou se mohu dál při tvorbě písně ubírat. Blíží se chvíle, kdy přestaneme pouze počítat a plánovat realizaci, ale kdy konečně zrealizujeme mini studio na zahradě našeho domu, mezi stromy, přímo v divoké přírodě. Časová krása vesnické zahrady a možnost trávit v těchto místech chvíle mého života mě obhospodařuje energií a inspirací. Husy se již v tyto dni prohání pod okny naší chatky a oknem mého tvůrčího pokoje. 

MŮJ KONCERT A VÝSTAVA, PLÁNOVANÉ NA LISTOPAD, 2019, V PRAZE, S NÁZVEM: „NEZHYBA: QUEEN/ I WILL ALWAYS LOVE YOU!“.

V červenci promýšlíme možnosti mé výstavy uměleckých grafik a koncertu. Ve chvílích odpočinků mezi našimi výlety a procházkami, po magických místech Prahy, držím tužku a papír, a zaznamenávám jednotlivé nápady, (inspiraci k setlistu, projekci, kostýmům, atd.). V mnoha sférách se postupně mé nápady prolínají s přípravami na talentové soutěže, (kostýmy- velmi honosné a kontroverzní, např. „Kněz“, Praha, 2019/ choreografie, repertoár). Víra v sebe, jako kněze, a poznávání náboženských zákoutí mé duše, mě inspirují po dobu celého srpnového měsíce.  Zlatá koruna, zdobený kříž, či monstrance v rukou, rudý náboženský háv s pozlacením, od hlavy, po zem, po shození hávu je interpret oděn ve zdobeném BDSM cat suit kostýmu, se stříbrnými grafikami stylu „Adonnis“, vycházejícími od dna hrudi směrem k prsům. Ve výtvarném cat suit kostýmu tančí vogue dance, a proplétá se v pásech, které spojují boky hrudi a celé délky rukou od ramen. Vzniká výtvarně zajímavá choreografie. Původním záměrem byla kombinace stříbrných výtvarně zdobených kozaček s kostýmem cat suit, plynovou maskou a stříbrnou královskou výtvarnou rozvětvenou korunou, na hlavě, (v ruce stříbrná zdobená hůl), sedící a tančící na zdobeném trůnu.

22.srpna domlouvám svůj prosincový koncert, v divadle, v Praze. Úmorná vedra se vrátila a mám svůj den, plný tvorby, inspirací a naplnění. Po pár dnech se musím oprostit od lidí, co mě stahují k zemi a brání otevírání nových možností. „To je mé období pozdního života, …čas vyspělého muže, po čtyřicítce, …čas slávy!“ Po pár dnech služebně projíždím východní divokou slovenskou krajinou a cítím se na pokraji svého života- start nového člověka, duchovně vyzrálého, co vystoupil na poslední schod a oproštěného od životních negativ, (lidí, psychických bloků, atd.). Východní krajina mi připomíná počátky mé tvorby, po roce 2005, kdy východní slunce vnímám jako čisté, bledé, bílé slunce, spolu s krajinou, jako opak slunce západního. Cítím se šťastný a stávám se hvězdou. Vlak míjí kopce a kličkuje mezi zelenými lesy a já vnímám bledé východní slunce a svůj duchovní postup s harmonií v srdci. Můj umělecký život nevnímám jako cestu nešťastných chyb, ale vidím vyzrálého umělce, který se na chybách naučil a stává se hvězdou materiální a duchovní sféry svého života. V poslední dni vnímám miliony obrazců a inspirací a vidím sebe- konečnou hvězdu, co se již rodí…, vnímám, jak bude vypadat, hýbat se, vnímat okolí, vyzařovat energii, atd..

Poslední srpnové dni se mi mění život. Cítím, že se duchovně posunuji do sfér, kde jsem svobodný, šťastný, splňuji úkoly svého bytí a poslání, srovnal jsem se s těžkými životními překážkami a dlouhou a trnitou cestou jsem došel k řešení plna otázek, i za cenu, že jsem musel skončit spolupráci, či kontakt, s určitými lidmi. Osvobození od zátěží mi přineslo nové možnosti. Negativní zkušenosti mě daly možnost pochopit a posunout se vpřed. 26. srpna procházím se svou láskou nočními magickými ulicemi Žižkova a čekám na slibované bouřky a romantické záblesky nebes. Vítr vane, tiché žižkovské ulice, v tuto noc,  a opakování procházek, které jsme podnikali v první dni našeho seznámení, nám přináší zajímavou energii. Pochopil jsem: „Jsem silný a vše zvládnu v životě sám. Stojím na silných kramflících, mám vytýčené dvě životní cesty, (jak crazy specifickou tvorbu, tak komerci pro lidi), a vím, jak na věc a jako výborný muzikant budu přilákávat ten nejlepší tým. Kdokoli mě zradí, kdokoli mě opustí, mě neporazí k zemi, jelikož já zůstanu- to nejdůležitější jádro individuality. Veškerá špína a negativita prohraje, pokud zůstanu já, sám sebou, a s podporou Boha. Nic mě neohrozí!“

Počátkem srpna chystám ve svém bytě, na Lýskové ulici, zázemí pro natáčení- aranž- výtvarného prostředí a kostýmů na mém bytě. 

Je 6. září a poslední dni má moje láska lehce stresové stavy. Nával povinností na nás je velký. Já připravuji byt pro návštěvu tv týmu, pro natáčení rozhovorů, pro talentovou soutěž- vylepšuji kostým „Fucker“, rekvizity, chystám zajímavé zázemí svého bytu, co se týče uměleckého nádechu, a pro představení propagačních a výtvarných materiálů. V tento den balím své lásce poslední zbytky elektroniky bytu, na Žižkově, kde jsem trávil plno zajímavých dní sám i my spolem pohromadě,

(katolické inspirace, víra a blízkost Bohu v tvorbě PMIC). Moje láska mi dnešního rána pustila skladbu „LTT“, se slovy: „na začátku jsem ti ji pouštěl a dnes, při společném odchodu, též.“ Krátce, před stěhováním, mi píše sms, že mě miluje a proces nakládání, do auta, bude formou rychlovky, bez gest mazlení a líbání. Na chatě začnem spolu nový život. Tam poznám i další část svého života- inspiraci, přírodu- stromy, létající netopýry při tmavých letních a nyní již podzimních večerech. Určitě se můj život v této vsi zobrazí i na druhé části amerického projektu PMIC. Při nastěhování plných pytlů věcí se na mě má láska neustále nenápadně tváří, jakoby ze mě nemohla nechat oči odejít. Tolik mě miluje a já jeho. Ve večerních hodinách, na mé služební cestě, do Budapešti, jsem vysílený a vzpomínám na lásku, která tráví první večer i noc na chatě a píše mi: „je to tu paráda, …slibuji, že se ti tu bude líbit. Je tu teplo a útulně. Těším se pozítří!“ Když se mi v tyhle dni kdokoli zeptá, jak jsem prožil léto, vracím se v představách časově za sluncem, které pálilo, já byl sám, trávil jsem dni a noci hledáním, ale užíval jsem si života. Slunce odešlo a nyní jsme v jiné dimenzi.

První večer mě miláček čekal na zastávce vesnice, poslední dni jsou deštivé a první večer jsme poseděli v kuchyni, kamna krásně topila a já byl šťastný. Procházka po okolí, plném vesnických stavení, chovatelských luk a lesů (pasoucí se koníčci nás vítali),  jsme zakončili mým brzkým spánkem. První noc romanticky a magicky foukal vítr a pršelo. Obě první noci propršelo. Při společném druhém příjezdu usínáme za podzimního temna a první den, na chatě, já doma sám,  fotím romantické okno své kotelny, a pokoje, směrem do zahrady, kde osudový strom s ptačím bidlem, zabírám, i při pohledu na lidové okno, zvenčí. Zde se odehraje plno mé nové tvorby, tak jak v tyto dni uvádím na facebooku.

Po zabydlení již žiji vysněný život. Komponuji hudbu, připravuji pražské koncerty, od okna s výhledem do zahrady, mého domu, kde žiji s mou láskou. Tvořím v míru a ráji.

(foto: viz. demo)

Je 17. září, zažívám druhý den magické dovolené a plánuji s maminkou výlet na Českomoravskou vrchovinu. Miláček odjel za prací a já po úklidu spadlého ovoce, na naší zahradě, se zkamarádil s ježkem. Den se stmívá a po krátké procházce po vsi, mám plno pozitivního nadhledu a jsem šťastný, že právě před chvílí se stal zlom v mém životě. Na cestě, po které kráčím po dobu dvou let, zdolávám další schůdek a graficky zpracovaný link, který poputuje do USA za ikonou, se již chýlí k cíli a konečné verzi. Zbývá poslední políčko, „vogue“, pár vlídných změn webu, a projekt je u konce. Dnešní večer skáču po hlavě, jako šílený, dělám stojky, a trénuji choreografii písně „Incred“ pro talentovou soutěž II. Chlad, samota, klidná ves, a celý podzimní podvečer, romanticky podbarvují atmosféru mé dnešní dřiny.

Má zářiová dovolená je ve znamení začínajícího podzimu. První dni samoty, v naší vsi, hledám repertoár a promýšlím transpozice možných skladeb. V našem dřevěném lesnickém pokoji trénuji choreografii pro Incredible show, nahrávám se na kameru, pro revizi pohybů a gest a „stavím se na hlavu“. Z naší chaty jsem vytvořil zkušebnu choreografie.  Druhý týden pokračují skepticke rituály počasí a práce na zahradě, jak u maminky, na Moravě, tak s miláčkem, na naší vsi, se mísí se slunečnými nebo pochmurnými podzimními dny. V Prostějově dokončuji kostýmy a rekvizity (královský kabaretní klobouk a frak), v Praze, ihned koncem září, fotím s fotografem Robertem promo fotky, na břehu Vltavy, se záběrem na Vyšehrad a železniční most Výtoně, v pozadí. Kostýmy a rekvizity začínám dokončovat, včetně nácviku choreografie a vokálu (celý repertoár pro talentovou soutěž, včetně Incredible show), v naší vsi, za slunečných nebo pochmurných podzimních dnů. Poslední zářiové dni vylepšuji kabaretní hůl Mad=Ilu, královskou korunu,  kabaretní klobouk stříbrný královský, s korunou. Pokračuji na písni „Už máš v očích sníh“, kdy se rodí její intro a verze.

Konec září symbolizuje i konec mé dovolené, kdy s mojí drahou polovičkou pracujeme na zahradě naší chaty a podzim nás noří do svých spár. Chodíme na šípky, sekáme dřevo a shromažďujeme topivo pro zimní období. S maminkou jsme na telefonu a hlídám její zdraví na dálku. Vzpomínám na zářiové zahradní práce, v Prostějově. Slunce bledne a já u svého okna, na vsi, poslouchám projekt PMIC, skladby WIFL a LAF, cítím krásnou klasiku a poslání, jež je v projektu ukryto a které jsme s p. Rotterem opravdu zajímavě nahráli. Podzimní slunce a stromy, dívající se do mého pracovního pokoje, na vsi, mi říkají, že tahle klasická verze bude velmi přínosná a je z ní slyšet mé původní poslání. V tyto dni pokračuji na aranžích skladby, společné, s mým miláčkem a připravuji projekt INCRED show pro talentovou soutěž a taktéž i kostýmy a rekvizity.  

Je polovina listopadu a bolest v mém srdci vzrůstá. Hledám své cesty a jednoho rána se opakuje rituál, co každý rok od dětství. Nevinně mě překvapila nevinná barva muže, co pokryl stromy a střechy, tak jako můj dnešní výhled z okna, pokoje chaty, naší vísky, dokládá. Opět nevinný a hrající, ač by druhý neslyšel. Nevinné a malebné okénko, mého nevinného pokoje, obkresluje jeho nevinnost.

Je 24. prosince 2019 a vzpomínám na události posledních týdnů. Čas se připozdil, konce listopadu 

byly více chladné. Husy se brouzdaly ve sněhu a ukončili jsme s mojí láskou spolupráci s několika lidmi, díky jejich povaze a neférovému postoji. V onen večer, kdy se konala významná akce, čili 7.12., svítilo magicky slunce a já cítil jaro ve vzduchu. Často se mi vracel pocit z dětství, kdy jsem hledal zimní náladu a paradoxní slunce vše kazilo. Krátký posed, v nedaleké hospůdce zakončil chvály, a já věděl, že mi začínají prázdniny. Po plno nocí přemýšlení jsem ukončil spolupráci s talentovými soutěžemi a během neplánované neschopenky, díky které jsem vyklouznul z kritickým projektů jsem nakoupil poslední dárky, i mé vlídné lékařce. Maminka mě často sháněla a já díky posledním písemkách ve škole nemohl přijet. Nový služební výkon „Poprad“ zakončil mé služby před Vánocemi a já plný strachu nakonec zvládl novinku- nakládky autovlaku, a zdravý a veselý se vrátil do naší chatky. Pár zimních procházek, bez sněhu, pokračovalo v můj odjezd za maminkou. Tentokráte bez mého rituálu- projížďky Hanou, ale opět večerním příjezdem do Prostějova, procházkou přes ulici osudu, kterou jsme vždy s maminkou chodívali od ségry domů. Magický večer, krátký nenápadný okamžik, co se děl v každé Vánoce a při mých osudových pobytech, kdy před odjezdem ze země snů dostávám inspirační pozdrav, či zprávu, bylo video sestry, že Adámek, spolu s tatínkem, složili hračku, kterou jsem mu dal pod stromeček, a prý s ní šel i spát. Maminka mě doprovodila na vlak a můj email, vánoční pozdrav subjektu, co mi pomáhá s projektem a kontaktem do USA, zatím není opětován. Po návratu na chatu usínám sám, jako muž na opuštěném ostrově, a další magický den, spolu s láskou a jeho vlídným bratrem, pokračoval procházkou po ulicích Berlína, ve kterých jsem kdysi již trávil čas a naše krátké večerní posezení a společné vyznání lásky, v jednom podniku, kousek od

Kurfürstendamm, zakončil můj noční posed za volantem, kdy jsem se proháněl nočními státy, pouze sám, zakrytý v mlze. 23.12. rozbalujeme s miláčkem dárky, koukáme na pohádky, vaříme, a onen předčasný významný den se proměnil v mou služební cestu. 24.12.komunikuji s pravidelnými rituály rodinných srdcí a míst, telefonicky, z vozu depa, v Budapešti. Slunce tmavne a má nastat čas, kdy teplota v žílách stoupá a lidé se milují a u rozzářeného stromku doprovází onen čas pravidelnými křesťanskými rituály.  

Exporty mých inspirací Praha/ Slovensko, 8- 2019:

(Trůn a kostým= použitelné i pro talentovou soutěž II, 10- 2019, Praha)

Název: Nezhyba (příjmení je již pro nás známé a co nám připraví časově dnes- uvidíme umělce, kterého známe již po řadu let a kráčíme s jeho životem i tvorbou). I will always love you! (Že by radikálně změnil způsob vyjádření, které je pro známý hit povinností/ název, s časovým vykřičníkem , je časovou skutečností?)

Promo- foto: Vyzrálá hnědo- černá kombinace barev se stříbrným módním doplňkem postavy, jako symbolu barvy hvězdy, na trůnu, či vrcholu pyramidy? Stále neměnná postava držící v poutech a na vodítkách tanečnice, tentokráte v hvězdném provedení, co se týče lesku materiálu, šperků, apod.. Hvězda nemění časově po letech své vyjádření, ale naopak zůstala a přitvrdila.

Poster: promo- foto doplněné o velmi zdobené nápisy, světlejší kávové barvy, než je plakát. Barva je vyzrálá pro věk interpreta, styl písma připomíná sváteční dojem stužky dárku.

Kostým: Černé sako s úzkými zdobeními rukávů, pod ním BDSM lesklý upnutý úbor, na hlavě černý klobouk, či královská koruna, (ne, jak ji známe z pohádky, ale výtvarně vyrobená do formy ostrých stříbrných kovových tyčinek). Černý pas kalhot, zdobený zipy a kanýrky, postupně přechází v lesklé kožené kozačky, se zlatým vázáním. Dva černé nehty pro zvýraznění gest a symbolů výpovědi, zdobené kovové násadky na ukazováčky- ve tvaru zdobeného stříbrného kříže. V ruce zdobenou vládcovskou hůl, ať již kříž, satanský bodec, či retro mikrofon (zdobená koule holi) na opačném konci. 

Rekvizity a kulisy: Postavené na pódiu časově dle průběhu skladeb, podle děje- zdobený zlatý barokní trůn- stříbrné pyramidové schodiště- hnědá kožená sedačka s figurínami (dvě k sobě nakloněné ležící figuríny neznámého pohlaví, svázané zdobenými BDSM obojky a vodítky). 

Setlist: Časový start tou nejméně nadupanou písní, a notoricky, formou interpreta, známou, jako prvotní symbolické zklamání/ přemění se v šok- druhou píseň „Incredible“, v undergroundu a kontratenoru, třpytivou extravagantní show, ihned na začátku, (interpret nás časově dusí již na samém počátku show). Uprostřed produkce změna do nábožensky- extravagantní směsice projektu PMIC, ve zdobeném náboženském hávu, kdy interpret mění své extravagantní taneční kousky v nábožensky těžká gesta a pohyby.

Zlatá koruna, zdobený kříž, či monstrance v rukou, rudý náboženský háv s pozlacením, od hlavy, po zem, po shození hávu je interpret oděn ve zdobeném BDSM cat suit kostýmu, se stříbrnými grafikami stylu „Adonnis“, vycházejícími od dna hrudi směrem k prsům. Ve výtvarném cat suit kostýmu tančí vogue dance, a proplétá se v pásech, které spojují boky hrudi a celé délky rukou od ramen. Vzniká výtvarně zajímavá choreografie. Původním záměrem byla kombinace stříbrných výtvarně zdobených kozaček s kostýmem cat suit, plynovou maskou a stříbrnou královskou výtvarnou rozvětvenou korunou, na hlavě, (v ruce stříbrná zdobená hůl), sedící a tančící na zdobeném trůnu.

Fucker kostým, nový: Fucker kostým vylepšený o stříbrnou rozvětvenou výtvarnou korunu, na hlavě, prsní bodce zaobleny a spojeny v jeden celek s kovovým krytem hrudi, doplněným o kružnicové látkové kožené zdobené a technicky zvýrazněné kruhy, (příčky, přímky, atd.).

Verze show:

Skladba:                kostým:                                               choreografie:
Incredible, PMIC jakýkoli (kněz, vylepšený Fucker,  tanec na trůnu
                                                                                              plynová maska, cat suit,  vodítka x tanečnice
                                hnědé sako a oblek)  
Baroko- pop         kněz versus pop kostým                 tanec na trůnu

II ČASY:

POSLÁNÍ:

VOKÁL:

-typický adonnisovský- spodní, samet, zastřený, jemně hrubý témbr, (I met Madonna),

HUDBA:

NÁSTROJ:

-drbnutí- 1x, či vícekrát, podbarvení plochy,

-drbnutí s glissandem

-glissando po legátu, v ploše- časové glissando, schované v ploše,

-nasazované tóny v ploše-nepřehlednost plochy,

PLOCHY:

-barva-Wah, či Muk- nerovnost,

-nerovná plocha -schované glissando

BAS:

-protibas-pod harmonií nástrojů, či ploch

BICÍ:

X

OSTATNÍ:

-individualita v úseku- důležitost časového bodu, či existence v určitém úseku, i minimální,

1.NOVÁ TRENDOVÁ IMAGE- KOSTÝM- (TAH NA MANAŽERY):

Sportovní v kombinaci s frakem- klidně moderní jeansový úzký frak/ knoflíky na vrcholu ramen.

2. IMAGE: KONCERT- NEZHYBA, D21, 2019, PRAHA: Barevné kombinace, až výtvarné a bizarní, např.: černé triko s kresbou ženy- extravagantní obličej- kombinace zlaté, se zelenou/ maskáčová trendová, dlouhá mikina/ šedé jeans/ bílé, naleštěné trendové boty.

2.ADONNISOVSKÉ ZNAKY:

ZÁTIŠÍ:

1.GRAFIKA A JEJÍ UMÍSTĚNÍ: v zátiší, (stejný princip u umístění drobnějších zvuků ve skladbě, kde zaujímají určité své zátiší a nutnost v tom určitém místě zaznít),

např.: barva- často silný kontrast, např. u grafik, kde barva nového prvku vůbec nesouhlasí s celým kontextem. Prvek zaujímá své zátiší,

grafika- OSTRUHA- doplněk kostýmu „Kněz“, na které jsou dvě milimetrová oranžová srdíčka- nezávisle na sobě umístěná, markantně malá, barevně velmi kontrastní, (nehodící se k celému kontextu barvy), zaujímají své časové zátiší, kulisa- TRŮN- UMÍSTĚNÍ DETAILŮ- jednorožci na držácích- časově jemný doplněk,

TRŮN- BARVENÍ JEDNOROŽCŮ- pouhý detail- velmi minimalistický, např. 5mmm kroužek,

DISCO PANELY A JEJICH UMÍSTĚNÍ- zaujímají časové zátiší na místě pódia, kde mají jemné nenápadné, ale přesné přísné umístění a tvoří tak zátiší v projektu,

2.KOSTÝMY X OSOBNOST: vládnoucí třída, vládce hudebního žánru, zdobené kabaretní klobouky, popřípadě náhrady za koruny, zlaté a stříbrné zdobení oděvů, (plášťů, obleků, atd.), jsou součástí osobnosti  star, elegantní, jemné, provokativní, herecké, vznešené bytosti a jejího projevu,

3.GESTO: PŘÍSNÝ MILISEKUNDOVÝ POHLED- VÍCE PROJEKTŮ/ NAPŘ. „INCREDIBLE“ SHOW, 2019, PRAHA:

Rychle, před startem „I hope“ se lascivní taneční otočkou s panovačným výstřelem hole vzhůru proti lidem- pouze vzhůru kolmo k podkladu, s krátkým milisekundovým časovým přísným pohledem vpřed, možná tupým,  vrátím na trůn.

4.PRODUKCE: typická bizarní show/ diváci čekají po spuštění produkce na typická gesta, kontroverzní projev Adonnise/ show= šok- hvězda šokující a manifestující= vzbuzující názor.

3.CHOREOGRAFIE A VÝRAZ:

– INICIÁLY, KONCERT NEZHYBA, 7.12.2019, D21, PRAHA: složité, ale přitom jednoduché a zábavné „pro lidi“, jakoby klidné našlapování tempu, přitom předvádění se v choreografii: verze- s kombinací časových gest očí a obličeje,

verze- s kombinací časových gest očí a obličeje + extravagantní adonnisovské pohyby a chování těla,

(lehce subtilní, exhibicionistické),

 verze- choreografie, mírně komediální, jako z kreslených pohádek, přitom vážná, přísná  (přísný street, či hip hop).

4. VÍRA:

PMIC- poslech projektu, na podzim, 2019, (verze Romance, Zdiby, 2019)- SKLADBY, VE KTERÝCH JE SLYŠET MÁ DUŠE I SRDCE:

Konec září symbolizuje i konec mé dovolené, kdy s mojí drahou polovičkou pracujeme na zahradě naší chaty a podzim nás noří do svých spár. Chodíme na šípky, sekáme dřevo a shromažďujeme topivo pro zimní období. S maminkou jsme na telefonu a hlídám její zdraví na dálku. Vzpomínám na zářiové zahradní práce, v Prostějově. Slunce bledne a já u svého okna, na vsi, poslouchám projekt PMIC, skladby WIFL a LAF, cítím krásnou klasiku a poslání, jež je v projektu ukryto a které jsme s p. Rotterem opravdu zajímavě nahráli. Podzimní slunce a stromy, dívající se do mého pracovního pokoje, na vsi, mi říkají, že tahle klasická verze bude velmi přínosná a je z ní slyšet mé původní poslání. V tyto dni pokračuji na aranžích skladby, společné, s mým miláčkem a připravuji projekt INCRED show pro talentovou soutěž a taktéž i kostýmy a rekvizity.  

KOSTÝM- KNĚZ, PRAHA, 2019/ TALENTOVÁ SOUTĚŽ II, PRAHA, 2019:

V červenci 2019 mám velmi živé sny a v jednu noc vidím sebe, jak  scházím ze schodiště věže kláštera a za mnou kráčí, sloužit mši, zlatý církevní hodnostář. V reálných dnech mám touhu žít jako kněz, v osobním i uměleckém životě (na pódiu). Vidím krásný zdobený, nadčasový kostým kněze, s extravagantními prvky, kreslím jej a promýšlím verzi výtvarného kostýmu, pro show.  

VIZE DRUHÉ POLOVINY PROJEKTU, PMIC, PRAHA, 2019:

V chladný srpnový měsíc cítím touhu přiblížit se svatým bytostem a být jednou z nich. V těchto nocích mívám magické sny, ať již milé, či zlé. Mám touhu navštívit kostel, pár kroků od domu miláčka, odkud jsem často slyšíval, v horké letní večery, zpívat sbory, a chci vystoupat do jiných sfér, oprostit se od reálných všedností. V ono léto často utíkám do svatých sfér a vidím sebe, jako umělce ležícího na podlaze kostela, sledujícího stropní vitráž vedoucí do nebe, bdícího a nalézajícího se na vrcholu svého bytí, v čisté harmonii, (vidím sebe, jako muže přemýšlejícího o další skladbě projektu, u varhan, žižkovského kostela). 

Je 6. září a poslední dni má moje láska lehce stresové stavy. Nával povinností na nás je velký. Já připravuji byt pro návštěvu tv týmu, pro natáčení rozhovorů, pro talentovou soutěž- vylepšuji kostým „Fucker“, rekvizity, chystám zajímavé zázemí svého bytu, co se týče uměleckého nádechu, a pro představení propagačních a výtvarných materiálů. V tento den balím své lásce poslední zbytky elektroniky bytu, na Žižkově, kde jsem trávil plno zajímavých dní sám i my spolem pohromadě,

(katolické inspirace, víra a blízkost Bohu v tvorbě PMIC). Moje láska mi dnešního rána pustila skladbu „LTT“, se slovy: „na začátku jsem ti ji pouštěl a dnes, při společném odchodu, též.“ Krátce, před stěhováním, mi píše sms, že mě miluje a proces nakládání, do auta, bude formou rychlovky, bez gest mazlení a líbání. Na chatě začnem spolu nový život. Tam poznám i další část svého života- inspiraci, přírodu- stromy, létající netopýry při tmavých letních a nyní již podzimních večerech. Určitě se můj život v této vsi zobrazí i na druhé části amerického projektu PMIC. Při nastěhování plných pytlů věcí se na mě má láska neustále nenápadně tváří, jakoby ze mě nemohla nechat oči odejít. Tolik mě miluje a já jeho. Ve večerních hodinách, na mé služební cestě, do Budapešti, jsem vysílený a vzpomínám na lásku, která tráví první večer i noc na chatě a píše mi: „je to tu paráda, …slibuji, že se ti tu bude líbit. Je tu teplo a útulně. Těším se pozítří!“ Když se mi v tyhle dni kdokoli zeptá, jak jsem prožil léto, vracím se v představách časově za sluncem, které pálilo, já byl sám, trávil jsem dni a noci hledáním, ale užíval jsem si života. Slunce odešlo a nyní jsme v jiné dimenzi.

5. BARVA:

TALENTOVÁ SOUTĚŽ, 2019, PRAHA/ BRATISLAVA: kostým baroko- pop, kombinace kontrastních barev rokokové vesty se stříbrným popovým ohozem, kreslí kontrast a vztah barev navzájem. 

6.ZÁTIŠÍ:

TV NATÁČENÍ , TS II- MEDAILON, PRAHA, 2019:

Adonnis, v obklopení svých výtvarných děl, rekvizit, hudební techniky, sedí u svého pracovního stolu a maluje grafiky na jednorožce, ozdobnou část kulisy- trůnu.

7.HUDBA:

1.VOKÁL:

PROJ. PMIC/ ČSMT, 5- 2019, L.A.P.- BARVA VOKÁLU:

Prostřední část měsíce května trávím ve stresu a nevím si rady s přípravami na talentovou soutěžrýma mě bičuje, vracím se z cest do chladné Prahy a 10. května se konečně ukázalo slunce, vyzvednul jsem si na Butovicích kostým pro show a odpoledne se chystám do šicích potřeb, nakoupit doplňky pro výrobu kostýmů a rekvizit. Autobus mě zavezl pár kopců od mého domu a spatřuji nový ráj- cestou řepkových polí jsem dojel do ráje, kde jsem kdysi trávil chvíli času a dnes již nevím z jakého důvodu, ale obchodní dům Šestka a romantické okolí polí, kde mohu sledovat přistávající letadla, jež mi odjakživa přináší pozitivní a milou energii, mi dává nový prostor a inspiraci, kde v Praze odpočinout. Další den brzy ráno mi maminka volá, a pláče, že neví, jak dále nakládat se svým zdravotním stavem. Nakonec odjíždím utěšovat maminku do rodného kraje a společné rituály, opět řepkovými poli, pod tmavými mraky, jedeme navštívit tatínka, do Brodku.  Obdivuji zátiší hrobu, s barvou lásky- červená, kdy svícen a květinky zdobí a kreslí do červena jeho koutek. Tentokrát je vše jinak. I setkání s dětmi bylo nakrátko a noc po návratu do minulosti, kdy jsem se setkal se spolužáky gymnázia a napojil se na dobu, kde skončil můj klidný život a začal život depresivního kluka, vzpomínám. Smutný odjezd, zpět do Prahy, a starost o maminku, prohlubuje mou nervozitu a přípravy na show. 14.května trénuji vokál L.A.P. a hrdličky na nedalekém stromě, ve slunci, se mazlí, takže vím, že zpívám určitě správně a srdcem. Při tréninku vokálu- vokál, přesně napůl, mezi spodním falsetem a kontratenorem, více free, do tanečního stylu, s chutnými přídechy a feelingy, mi ukazuje další možnou variantu cesty zpěvu.

8.PROPOJENÉ ASPEKTY:

A.L.A.P., PMIC, 2019, PRAHA/ TALENTOVÁ SOUTĚŽ, PRAHA, 2019:

KRÁLOVSKÁ KORUNA/ ILUMINÁT A HUDBA?

Závažná barva a harmonie basu, spojená s paradoxně tanečním a odvázaným rytmem, jako je u děl Nezhyby známé, se pojí s projevem Adonnise- extravagantní nadčasové figury, kdy jeho gesta očí a těla, mají v ten určitý moment časový ráz a je opodstatněné, proč zrovna v onom okamžiku jsou. Spolu s hudbou tvoří specifickou dimenzi, …nadčasovou, až provokativní. Jeho minimální tanec a 90% část projevu- chůze v tempu, či procítěná náboženská gesta, jsou zvláštní v bodech, kdy je hudba závažná, ale taneční, a jeho projev naopak vážný. Dějová majestátní hudba i harmonie a její pocitová závažnost, podporuje pocit vystoupení vládce a královská zdobená koruna na hlavě interpreta je toho důkazem, že se jedná o roli křesťanského vládce, která  je i závažnou harmonií hudby podpořena. CELEK:

V polovině května nazpívávám vokál a doplňuji aranžmá trumpetovou harmonií. Roman zvýraznil intro aranže středověkým nahaleným kladivem a již vidím choreografii, kdy napínavé zvuky rán připravují show na mou šokující změnu- rázný postoj zády k publiku a otočení se do moderny, skladbou ikony. 

Již týden vidím grafiku projektu PMIC, kdy tmavé černobílé foto mé tváře je překryto dětskými tahy červených rtů, nerovných kopečků horního rtu a zavřeným okem se řasami, mírně a nábožensky nakloněným vzhůru, v extázi a tmavě modré barvě, jak používá ikona a podobný jí jsem tím i já. 

Časová protiharmonie původních ploch se skrývá pod novou aranží, kouzelně schovaná, ale zachovaná.

Při poslechu intra, s novou aranží, vidím sebe v moderním kostýmu,(kabaretní vysoký klobouk, napůl černý a napůl bílý, totéž s košilí, sakem, špičatými černými botami a černou holí), taneční chůzí se zastavím u stylově černého zábradlí, podívám se zakloněným  a lehce děvkařským pohledem na dav, a grafika červených rtů, černého poznávacího znamínka, na tváři, jezdí po mém obličeji a zdůrazňuje mé rysy. 

Vokál, lehce s tlakem, ve falsetu, jakoby chtěl sám hystericky přeskočit do vyšší polohy, ale milý a sametový, typická barva adonnisovská, je značkou interpreta. Den před odjezdem do rodného města mi zní v hlavě časové harmonie hlavního vokálu podkresleného zkreslenými pomocnými, kdy první refrén s pocitem dálného času a hypnotických ploch, znějících z dálky, tvoří celkový dojem.

Po návratu do Rudné a nechtěného odjezdu z Moravy dokončujem skladby „What it feels like“, „Like a flower“, Incredible“, Like a prayer“. 

Show, kde tématika baroka se zlomem do lidské zábavy, kabaretu, kdy svými gesty očí, pohyby těla, výrazy tváře, provokativně komunikuji s publikem, je již v branži z dob dávných odzkoušená a funkční. B.KONCERT D21, PRAHA, 2019:

V den odjezdu na představení září slunce a poslední podzimní, deštivé dni, střídané sněhem, se rozsvítily do slunce. Chystání show šlo tak lehce a podle plánu! Těsně před spuštěním produkce mi Z. Adamová zašeptala na kraji pódia do éteru, že mám být v klidu, že to tam je! Má láska mi na cestě domů, po koncertě, …mé cesty do šťastných prázdnin, šeptá, že mám u ní velkou pusu a v další dni miluje píseň „Wedding day“. O nějaký den později stěhuji kostýmy a rekvizity, i s kulisami, zpět do svého bytu, na Lýskovou a časový vzhled jejich zátiší připomíná muzeum výtvarných děl.

ČASY:

VÝSTAVA:

X

KONCERT:

ADONNISOVKÝ POP- typicky zpívaný- sentiment v očích a zvuk balad, jak zpívávala Sandra.

KRESLENÁ MADONNA A ADONNIS S PÍSNÍ PRO NI- Adonnis hrající na trumpetu a zpívající Barbie baladu, časově kontrastně jemně svým pohlavím, s písní „I met Madonna“, za doprovodu projekce- portrétu kreslené sladké Madonny. 

PÍSEŇ PROJEKTU !SCREAM- před dramatickou a kontroverzní částí nastává oddech a Adonnis se běžel převléknout. Protiharmonie roztomilé taneční balady vytváří v pocitech diváků časové očekávání- mírumilovnost před kontroverzní částí. 

BUBEN- výtvarný úvod PMIC části- kontroverzní části, kdy interpret ihned po startu show nešetří diváky a otevírá kontrast- drama. Podklad- protiharmnická plocha, strašidelná svou barvou, stejným stylem použita v minulostních kontrastních podobných posláních, mixovaná hip hopovým zvukem, akcentem kytar (barvou se nehodících do aranže). Choreografie- PMIC kostým „Kněz“, bubnuje na buben ráznou znělku. Buben interpretovi přidržuje v časové taneční póze  sluha- ve zdobené masce. Pocit církevního tajemného obřadu převládá.

PMIC PROJEKT- výtvarná verze časové Barbie balady „What it feels like for a girl“, korespondující s osobností Adonnise, a časově mixovaná darem pro Madonnu- trubka, grafická modrá projekce grafik Adonnise, kontratenor a výtvarný náboženský kostým.

PIANO A SENTIMENT- kontroverzní verzi ukončila Nezhybova zpověď o tom, že jeho grafiky jsou nevinné a propagovány časově tichem- Nezhyba zahrál protiharmonickou „Přichází zima“ na piano a poté pukázal na projekci, ať grafiky v tichu dále zpívají. Protiharmonie a sentiment mě budí z alfa dimenze, další den z onoho ranního spánku.

ADONNISOVSKÉ TANEČNÍ HITY A IMAGE-typická Nezhybova image, zvuk hitů typu „taneční Madonna“.

KONTRASTY:

BUBEN-viz. BUBEN.

!SCREAM-viz. !SCREAM

ZKOUŠKY:

GENERÁLKA:

POSLEDNÍ MINUTY- napětí, mísení protiharmonie a časového shonu.

TANEČNÍ SKUPINA:

INICIÁLY-časové choreografie- posuvy těla a symboly psychologického vývoje osobnosti v čase.

9.SPECIÁLNÍ: WEB: LINK- PMIC, WORDPRESS, 2019, PRAHA: Soubor fotek na stránce projektu- výtvarné a barevně kontrastní image, vzájemných období- Nezhyba a kostýmy, kulisy, rekvizity, jako celky/ stejně též link na této stránce- střih z live koncertu skladby WIFL v kontratenoru- kompletní zpěv, choreografie, ve složitých výtvarných kostýmech, se sólem na trubku- video prolnuto adonnisovskými grafikami, (též speciální videoklip).

10.TÝM:

WIFL SHOW/ INCREDIBLE SHOW, 2019, PRAHA: model, s italskou starobylou maskou, podává zdobené rekvizity zpěvákovy, jeho vlastní výroby. Choreografie a celé show  interpreta je velmi náročné, co se týče techniky a výtvarně zdobený model je technickou oporou.

11. DOPROVODNÉ JEVY:

NEVINNÉ OBRÁZKY- grafiky jsou vždy promítány za ticha, či dalekých jemných tónů- vyjadřuje jejich nevinnost a citlivost- je jejich značkou,

10. CELÝ PROJEKT: TALENTOVÁ SOUTĚŽ, 2019, PRAHA:

FAITH, 2019, PRAHA, vyráběn pro talentovou soutěž, 2019.

Jsou chladné květnové dni, trávím v uzavřeném domácím prostředí a přemýšlím nad propagací a průběhem show. Protiharmonie coveru „L.A.P.“ mě odvádí do jiných dimenzí a tvořím kostým, s nápadem  bezdobovostí- další část pokračování a historie virtuální postavy mnoha tváří, zvuků a image- Adonnis. Tentokráte kostým inspirovaný náboženstvím, vládnoucí třídou, tématem iluminátů, propojený s kovovými, gotickými a ostrými hranami a zdobenými tvary.Časovost originality kostýmu, prvního a který zde nikdy nebyl, nespadajícího do žádné éry a historie, …pouze mou značkou a propojen s tematikou středověku, ostrých náboženských tematik, (inkvizice), vládnoucích tříd- z tvarů lze časově poznat inspiraci kovem, gotikou, ostrými mřížemi hradu a mohou být jemně  nasáté erotismem. Časovou raritou je pokračování projevu Adonnise ve verzi, za kterou byl kritizován, neustoupení z původní dráhy a přes změny image, zvuku a povahy postavy, crazy pojetí a poslání zůstává stejné, po léta. 

V páteční den jsem po krátkém tréninku na louce, v okolí mého domu, zjistil, že mé srdce otevřu, když sdělím pravdu a projevím opravdovou lásku k divě. Bůh mě v tento den vyslyšel a napověděl. Adonnis, sladký křehký muž, v rudém barokním kostýmu, se stříbrným kabaretním kloboukem, s předvěstí moderny, drží zdobenou hůl, na níž je upevněna zlatá maska, (abstraktní obraz divy), milující aranžér specifické podoby její písně, zazpívá Händela, zobrazí se do postavy divy, formou krátké show, po shození barokního kabátu, celý ve stříbrném a zlatém, zazpívá falsetem popový hit divy a na závěr se protiharmonickou, jemnou, velmi křehkou dohrou, vrátil do jemnosti a zranitelnosti. Protiharmonický klavír a jeho tóny, které jsou v daný okamžik tam, kde mají zaznít, podporují Adonnise, držícího masku, (obraz divy), když jej zrovna mazlí. Ukazuje čistou lásku k divě. V popovém zobrazení ukázal pouze symbolicky pózu taneční verze weigh, kterou je diva ikonická a nečekaně z ní opět odešel. Odpolední magické odpoledne procházím se svými lidmi přirodou Divoké Šárky a sblížení se slovy, která cítím již déle- miluješ divu, ale zapomínáš na maminku, vyústilo v radostné nákupy a můj spásný večer, kdy mi okovy spadly z hrudi a 1. června ráno nacházím ve své mysli celé řešení projektu.  Strašidelná maska, kterou modeluji počátkem června, symbolizující víru, extravaganci a znaky ikony (zlato, hluboká víra), podkresluje náladu. 

EXPORT PROJEKTU, 6- 2019, PRAHA:

VERZE1: KONTRATENOROVÝ KLAUN:

Adonnis v červeno zlatém barokním kostýmu, v kombinaci s kabaretním stříbrným kloboukem, jako nový styl, na projekt L.A.F., zahraje trumpetové solo, komediálně frázované, připomínající dětské kreslené pohádky, poté zpívá nad svými aranžemi píseň divy  v kontratenoru. Vokál s koloraturami střídá závěrečný přechod na jazz, kdy na rozdíl od intra s klasickou trubku uzavře píseň sólem na trubku, s dusítkem.

VERZE2: MILUJÍCÍ ADONNIS:

Propojení žánrů v jedné osobě, kdy Adonnis s image (viz. odstavec výše), uchopí hůl s monstrancí a maskou divy, výtvarně zpracovanou jako kabaretní mikrofon (vlastní tvorba umělce, kde zdobená maska se zlatým závojem, či zlatou plynovou minimaskou, zobrazuje mini podobu ikony), a choreograficky naznačuje sblížení. Přejde trumpetovým sólem do intra hitu divy, kde diváci díky zadním vokálům poznají, o kterou píseň se již jedná. Adonnis se vtělí do těla divy, a symbolicky se ve chvíli prolomí do weigh slavné pózy divy, a jednoduchým ztvárněním zábavné choreografie pobaví diváky, (časovou příjemnou  jednoduchostí, na které postavila kariéru ona diva), a srdcovým návratem hudební protiharmnie se vrací z jejího  těla, ve kterém si užil slávu, zpět do baroka, kde choreograficky jako křehký a jemný bolestný muž hladí masku a přilehá si k ní svým čelem, jako ke spánku, čímž znázorňuje lásku.

Intro může být podpořené senzací, kdy drsný a vážný basový kostelní zvon symbolizuje příchod extravagantní ikony a Adonnis královsky drží monstranci s maskou nad svou hlavou, (propojení vlastní víry a extravagance vytváří typický styl).Poté následuje barokní kontratenor a následný průlom do extravagantní choreografie, jak praktikuje ikona.

Nápad interpreta a jeho kreativita je přínosem pro produkci a pro Petra maturitní zkouška ze zpěvu, choreografie, herectví a výtvarné tvorby/ dárek pro divu- přenos její tvorby na specifickou uměleckou úroveň.

Závěrečná melodie ikonického hitu časově protiharmonická a položena do jemnosti hudby ploch a subtility interpreta, vyjadřuje specifikum a stesk plynoucí ze závěru a sentimentu.

3.YOUTUBE UPOUTÁVKA PRO KONCERT „NEZHYBA“, 7.12.2019, PRAHA:

S konci října svítí horké slunce a já s láskou si užívám na naší chatě, ležíme na rozlehlé trávě naší zahrady a sledujeme pasoucí se dobytek. Tyto dni střídají pochmurné chladné podzimní večery. Pracujeme na zahradě a bojujeme s větrem, který nám klátí obydlí pro zvěř. V tyto dni trénuji ve sklepě našeho obydlí, kde znám kdejakého pavouka, hraji na trubku a zpívám, připravuji plakát a youtube upoutávku pro produkci. Časové předěly hudby v kombinaci s výrazem fotografií a grafik časově doprovází mou podzimní náladu.

GRAFIKA A JEMNÉ AKORDICKÉ POSTUPY:

Láskyplné grafiky podkresleny klasickou sentimentální undergroundovou hudbou, ponořenou v klasice.

ŽE BY ITALSKÉ BENÁTKY A POCHMURNÝ PODZIM?:

Ztracený muž, v Benátkách? Časová atmosféra podpořena sentimentální protiharmonií.

PŘECHODY: JEMNOST- EXTRAVAGANTNÍ KOŽENÉ SHOW- HISTORY:

Jemnost grafik mění technické prvky a šipky industriálního rázu, značící podobu v kostýmu, jež přijde po následujícím předělu.

GRAFICKÉ OBRÁZKY ZNAČÍ ZMĚNU, V KOMBINACI S PROTIHARMONIÍ PYŠNÉ HUDBY:

Jemnost grafik mění technické prvky a šipky industriálního rázu, značící podobu v kostýmu, jež přijde po následujícím předělu, podpořeno podkresem protiharmonie.

DÉLE ZÁŘÍCÍ FOTKY A JÁ V ČASE NA SVÉM VRCHOLU:

Rozsvícení hudby do světla a mé výtvarné ztvárnění postavy, co symbolizuje vítězství v čase, pod mraky velkoměsta, nad sebou samém.

PROTIHARMONIE A HISTORIE:

Rozvícená hudební linka značí pokračování budoucí reálné show, kde interpret provádí posluchače svými historickými hity.

ČASY VELKÝCH PROJEKTŮ:

PMIC, 2019, PRAHA:

HUDBA:

ŽENSKÝ, SLADCE KVÍLÍCÍ VOKÁL:

WHAT IT FEELS LIKE, PROJ. PMIC, 5- 19, RUDNÁ U PRAHY: Krása vokálu, kdy jakoby „kvílí“, ale sladce zní, je přínosná barva a značka. Jemný vokálek muže, připomínající křehkou a krásnou ženu, ukazuje na falset interpreta, 

HYPNOTICKÁ BARVA VOKÁLU S HARMONIÍ CELKU:

LIKE A PRAYER, 5- 19, PROJ. PMIC, RUDNÁ U PRAHY: lead vokál doplněný o harmonii zkreslených pomocných vokálů, jakoby znějící z dálky, při přechodu z plné aranže na prázdnější, spolu s harmonií časových ploch hypnotických barev a harmonie znějících z dálky,

VZDÁLENÁ TRUBKA:

WHAT IT FEELS LIKE, 5- 19, PROJ. PMIC, RUDNÁ U PRAHY: její odpovědi, v pianu, (z dálky), s harmonií aranže,

PŘIDANÝ BAS:

WHAT IT FEELS LIKE, 5- 19, PROJ. PMIC, RUDNÁ U PRAHY: Pod hustou aranži se přidává dlouhý tón, nevinný časový bas,

SYNTH, AVANTGARDA:

WHAT IT FEELS LIKE, PROJ. PMIC, 5- 19, RUDNÁ U PRAHY: Synth podbarvující konečné části písně, jeho umělost a specifický zvuk, dohromady s harmonií a vokálem, představuje silnou nadčasovou avantgardu,

KONTRASTY ČÁSTÍ:

WHAT IT FEELS LIKE, 5- 19, PROJ. PMIC,  RUDNÁ U PRAHY:kontrasty časových změn- drums/ nástrojových obsazení/ efektů vokálů a doplnění vokálů o oktavér, starty tvrdého zatěžkaného podkladu/ start prázdné aranže s robotickým vokálem, šokující změnou při přechodu z vokálu klasického, atd,

INCRED, 5- 19, PROJ. PMIC, RUDNÁ U PRAHY: kontrast „gangster“ zatěžkaného nafoukaného a pyšného podkladu s melodií operního jemného vokálu podle ikony, ale mužského falsetu, spolu s časovými  harmoniemi a smyčci, v naprostém klidu a flegma pohodě, tvoří čas.

N Á Z O R Y ,  R E C E N Z E :

A.Z., VÝTVARNÍK, 7- 2019, PRAHA, VÝTVARNÁ TVORBA- UMĚLECKÉ GRAFIKA:

Abstrakce, orientální prvky, kimono, japonské prvky, vesmír (kosmická tělesa, hvězdy, planety), příroda, barvy, exotika, surrealismus.

R.S., HUDEBNÍ PRODUCENT, 7- 2019, PRAHA- HUDEBNÍ TVORBA:

Dvě cesty umělce- klaun pro lidi- komik s „tuc tuc zábavnou hudbou“/ inteligentní složité umění pro fajnšmekry. 

NABÍDKA PROJEKTŮ, 2019- 20, PRAHA:

VERZE: MALÉ PRODUKCE:

1.„SACRIFICE“ (KOLEKCE POPOVÉ ROMANTIKY):

O produkci:Kolekce úspěšného romantického repertoáru  sametově tenorového popového zpěváka. Link: https://youtu.be/PXXYdnJg-54

ART  PRODUKCE:

1.“CABARET“ (SHOW):

O produkci: Petr Nezhyba, známý díky své popové image, a pěvecko- tanečnímu projevu, z let 2008- 2010, nabízí svou kabaretní popovou  show.

2.“BAROQUE VERSUS POP“ (SHOW):

O produkci: Adonnis, popová hudební figura, šokuje svým show, ve které se promění z barokního kontratenoru do popové verze Madonny, (svého popovéhu hitu „Iniciály“, z roku 2014).

Zpěv- choreografie- kostýmy.

3.“QUEEN (PRIEST)“ (SHOW):

O produkci:Výtvarné show umělce.

Zpěv- choreografie- kostýmy.

CELOVEČERNÍ ART PRODUKCE:

1.“JÁ A MÉ GRAFIKY“ (CELOVEČERNÍ KONCERT S DOPROVODEM VÝTVARNÉ PROJEKCE, Z DÍLNY UMĚLCE):

O produkci: Petr Nezhyba zpívá za vizuálního doprovodu svého nadčasového projektu- uměleckých grafik. Hudba podpořena výtvarnem zamrazí diváka u srdce, díky své duchovní náloži.

Link: https://youtu.be/j3slddvqxZQ

2. „CLOWN VERSUS PETR NEZHYBA“ (CELOVEČERNÍ HUDEBNÍ MULTIŽÍNROVÁ PRODUKCE):

O produkci:Petr Nezhyba je umělec, co diváky baví jako klaun svou popovou show, ale umí se i jako chameleon proměnit z klauna do jiné své podoby- velmi nadčasového a specifického hudebního ztvárnění intelektuální hudby.

VERZE „SENSATION“:

1.“FUCKER“ (SHOW)

O produkci:Sci- fi projekt.

Hudebně výtvarné show.

Link: https://youtu.be/FQNRRidYBEQ

2.“QUEEN (PRIEST)“ (SHOW):

O produkci:Výtvarné show umělce.

Zpěv- choreografie- kostýmy.

N E J N O V Ě J Š Í  P R O J E K T Y :

= ČASOVKY- ADONNIS:

NENÍ JIŽ ROZDĚLENO V ODSTAVCÍCH VELKÉ PROJ., ČASY= KOMPLETNĚ JSOU ZPRACOVÁNY ZDE:

(NOVÉ I STARÉ INSPIRACE/ TÉŽ MINI PROJEKTY, NÁPADY, NÁVRHY/ REALIZACE= POPISY, ČASY, ATD.) A TEXT A OSTATNÍ:

B FOTO:

D21, 9- 2019, Praha, Mni., Budapešť- pro promo foto a zvědavost přátel, těšících se na můj prosincový koncert, promýšlím krátce, před svou zářiovou dovolenou dvě verze témat- romantické fotografie, Petra, v civilu, popsané psacím písmem a logem, v hnědé barvě, celá atmosféra v hnědobílo-černo-šedé. Pozadí může být nazelenalé, (příroda, stromy), ale rozmazané. Podzim s proměnlivým nebem, kdy je chvíli horké slunce a chvíli pochmurno, podporuje mou snahu a harmonii prvních dnů v novém domě, tvořit a pracovat na sobě samém.Druhou verzí bude technické pozadí, (mosty, továrny, industriální segment) a já, v přehnaně extravagantním kabaretním perleťovém kostýmu.

C GRAFIKA:

D21 plakát, 8- 2019, Praha: již koncem srpna, v horké letní dni, vidím sebe samého, jako hvězdu, (typické adonnisovské znaky- stříbrná, černá, …čili hvězdné barvy), sedícího na trůnu v perleťovém kabaretním kostýmu. Nové téma, nezvyklé, jak bejvávalo- (láska, klasika, čili zde: „I will always love you!“, podle písně setlistu, či „Nezhyba“, známá firma, …jinak než historie, např. Adonnis, Petr N.), časově vypovídající název o pokročilém věku interpreta, či firmy, s vládnoucí tematikou.

D21 promo foto, 9- 2019, Praha, Mni., Budapešť- pro promo foto a zvědavost přátel, těšících se na můj prosincový koncert, promýšlím krátce, před svou zářiovou dovolenou dvě verze témat- romantické fotografie, Petra, v civilu, popsané psacím písmem a logem, v hnědé barvě, celá atmosféra v hnědo-bílo-černo-šedé. Pozadí může být nazelenalé, (příroda, stromy), ale rozmazané. Podzim s proměnlivým nebem, kdy je chvíli horké slunce a chvíli pochmurno, podporuje mou snahu a harmonii prvních dnů v novém domě, tvořit a pracovat na sobě samém.Druhou verzí bude technické pozadí, (mosty, továrny, industriální segment) a já, v přehnaně extravagantním kabaretním perleťovém kostýmu.

POSLEDNÍ KORUNA, 9- 2019, Mni.- pochmurný podzim načal mou dovolenou, a já sám, ve vesnici samoty a klidu, tvořím poslední dílo, (logo),jímž se budu prezentovat do konce svého života, a jež mě bude doprovázet a bude mi duchovní oporou na mé umělecké cestě, navždy. 

  • HUDBA:
  • VIDEO:
  • KOMPLETNÍ/ MULTIMEDIÁLNÍ:

1.ČSMT, 5- 2019: viz. odst. ČSMT, či TALENTOVÁ SOUTĚŽ I, vybízí k pár řádkům textu, o tvorbě, jelikož jsem na projektu strávil plno dní, a též stresových okamžiků, z důvodu času a návalu nároků. Chladný duben/ květen a můj pobyt, u maminky, se proměnil v můj výlet, do Olomouce, na casting. Jakoby jej Bůh vnutil, přímo mně, k rodnému městu. Vše se přelinulo v nemoc, deštivé dni, v Praze, kdy pracuji na časové a magické harmonii „LAP“, mám plno nápadů pro tvorbu kostýmů a vše pokračuje v můj odjezd na produkci, do Bratislavy. Horké dni, smutek, prázdnota, má nespokojenost mě, samého, se sebou, způsobily svobodné letní týdny strávené u vody, se zmrzlinou a kofolou. Vše zlomila má nová láska a rychlý běh našeho žití, mé tvorby, v prostředí Žižkova a stěhování pod společnou střechu, mimo hlavní město, do ráje, klidu a pohody, pro mou tvorbu. Meruňka, nebo- li mé dítě a též strom, který jsem zasadil s tátou před 20 lety, odrodila, a léto přešlo ke konci. Dnes žiji s láskou mimo Prahu, vzpomínám na horké letní slunce, které vystřídal časově podzim, události hopem odešly, tak jak bývá časově každým rokem a dnes již připravuji nový svůj život a překvapení pro mé fanoušky, co se týče reality a umění. 

Deštivé dni provází mou zlatou náladu, plnou inspirace a spokojenosti, když tvořím harmonii LAP, coveru, pro TV produkci. Protiharmonické tóny jsou mi oporou, láskou, inspirací a cestou vpřed. 

2.D21, KONCERT A ZPÍVÁNÍ U GRAFIK: NEZHYBA- 7.12.2019/ I WILL ALWAYS LOVE YOU!!!, (HISTORY, PMIC- KONTRATENOR/ VÝSTAVA GRAFIK):

Léto je v plném proudu, a zatímco já trávím volné dni a má láska je v zaměstnání, mám pohnutky a touhu tvořit, prezentovat své nové nápady a neusínat na vavřínech. Sny, o nocích, inspirace, z pobytu na Žižkově, trvají a mění se s našim stěhováním, na ves, kde mi vstupuje do cesty „Talentová soutěž II“. V letní noci jsem měl sen, ve kterém jsem viděl krásného kněze, s rekvizitou- stříbrný kříž, a postupně mě při dalším popisu a zaznamenávání nápadů přicházely nové inspirace a myšlenky, např. nápady na plakát, viz. výše, foto, viz. výše, další kostýmy (Fucker- nový/ Incredible- show), v září již připravuji extravagantní verze kostýmů a modeluji rekvizity pro vystoupení v TS II, prezentaci formou medailonků, (kostým Fucker- vylepšený, Fet.- koruna, ČSMT hůl- MAD- ILU- vylepšená, kabaretní černý klobouk Fucker, se žlutou grafikou, a zapisuji si nápady pro další kostýmy a rekvizity: hnědý Adonnis, Perleťový, Barevně perleťový, a projekty, které se mi formují v hlavě již od léta- Plynová zlatá maska a stříbrné kozačky v kombinaci s vogue dance, atd..

3.INCREDIBLE SHOW- PROJ. PMIC/ TALENTOVÁ SOUTĚŽ II, PRAHA, BŘECLAV, 2019:

(TALENTOVÁ SOUTĚŽ II- 1. KOLO, PRAHA, 2019/ KONCERT D21, PRAHA, 2019)

ÚČEL: KONTROVERZE/ REALIZACE NÁPADU PRO POKRAČOVÁNÍ VE VÝSTUPU V TALENTOVÝCH SOUTĚŽÍCH/ PREZENTACE- KOMPLETNÍ MŮJ RYS A POVAHA:

BIZARNÍ SHOW- KDYŽ JSEM V TRANZU A SVŮJ, JSEM HVĚZDA A JDOU MI VŠECHNY DISCIPLÍNY . PRODÁVÁM POSLÁNÍ ANDĚLŮ MULTIMEDIÁLNĚ, JAKO CELEK.

Hudba: zpěv- kontratenor/ aranžmá- PMIC- Incredible

Kostým:                                

Černou konturou nakreslená ornamentová, typická adonnisovská, grafika, pod pravým okem, na tváři.

Černé sako s úzkými zdobeními rukávů, pod ním BDSM lesklý upnutý úbor, na hlavě černý klobouk, či královská koruna, (ne, jak ji známe z pohádky, ale výtvarně vyrobená do formy ostrých stříbrných kovových tyčinek). Černý pas kalhot, zdobený zipy a kanýrky, postupně přechází v lesklé kožené kozačky, se zlatým vázáním. Dva černé nehty pro zvýraznění gest a symbolů výpovědi, zdobené kovové násadky na ukazováčky- ve tvaru zdobeného stříbrného kříže. V ruce zdobenou vládcovskou hůl, ať již kříž, satanský bodec, či retro mikrofon (zdobená koule holi) na opačném konci. 

Předěl do: zlatá koruna, zdobený kříž, či monstrance v rukou, rudý náboženský háv s pozlacením, od hlavy, po zem, po shození hávu je interpret oděn ve zdobeném BDSM cat suit kostýmu, se stříbrnými grafikami stylu „Adonnis“, vycházejícími od dna hrudi směrem k prsům. Ve výtvarném cat suit kostýmu tančí vogue dance, a proplétá se v pásech, které spojují boky hrudi a celé délky rukou od ramen. Vzniká výtvarně zajímavá choreografie. Původním záměrem byla kombinace stříbrných výtvarně zdobených kozaček s kostýmem cat suit, plynovou maskou a stříbrnou královskou výtvarnou rozvětvenou korunou, na hlavě, (v ruce stříbrná zdobená hůl), sedící a tančící na zdobeném trůnu.

(Fucker nový- tvrďácký s fetish bodci, vlasy (tvar jako dredy- vlnovitéa pevné, černé) uhlazeny vzad a silný makeup a nebesky kosmické doplňky kontury a třpytku v obličeji- nutnost pro výraz gest).

Rekvizity:

Kříž versus panovnická kabaretní hůl a mirkofon/ trubka/ trůn.

Verze show:

Skladba:                                            kostým:                                                            choreografie:

Incredible, PMIC                             jakýkoli (kněz, vylepšený Fucker,              tanec na trůnu 

                                                            hnědý oblek, cat suit                                     

PRŮBĚH SHOW „MUŽ HRAJÍCÍ DĚVKU- CRAZY KOMEDIE“:

Nutný výrazný make up i kontury obličeje.

Crazy komedie, kde muž hraje kabaretní taktizující děvku. Zde interpret užívá svého daru a chtíče být extravagantní a kontroverzní šašek a děvka, formou komedie.

Děj: Petr Nezhyba, chladný, se zakrytým srdcem excesy a zbytečnými životními zátěžemi, políbí onu část života, pokorně uzná, ale odhodí- stane se nahým andělem se životními zkušenostmi…, zkušeným a čistým.

Technické: časově trůn a na něm sedící panovnice, …na zemi, před trůnem dvě rekvizity- na levé straně trubka a na pravé monstrance- ďábelský trojůhelník. Panovnice si je obě střídavě kombinuje a prezentuje při svém projevu. Možnost výměny monstrance (výtvarně složitě zpracované a proto těžce ovladatelné), která se odprezentuje v intru, za jednoduchou kabaretní hůl)- po technickém odsunutí monstrance z obličeje směrem doprava, ji převezme sluha, stojící po pravé straně, a panovnice hbitě uchopí a vysmekne kabaretní hůl ležící na trůnu za jejími zády. 

INTRO: 

Realizace: Interpret sedí nehybně na trůnu, pravou nohu má přehozenou přes boční opěradlo, (parodie známé choreografie)- zde klasicky, ale ležérně- vyrovnaný posed. 

Pravou rukou drží před sebou monstranci s maskou a obličej má přikrytý. Levou ruku má pohodlně položenou na opěradle. Od 8mé sekundy odsune tanečním ladným pohybem levou rukou  levé koleno a vybočí se vodorovně horní částí těla, směrem vlevo, do strnulé polohy. Kolem 22. minuty se hbitě postaví před trůn, jedním barokním krokem, a s pokrčenou pánví odsunuje oběma rukama vodorovně masku z obličeje, směrem vpravo. Časový akord podporuje kamenný hypnotický výraz modrých očí, zahleděných lehce vzhůru, tupým pohledem. 

Na první zpěv poklekne pravým kolenem, levou ruku vláčně, s ukazováčkem vzhůru, drží ruku směrem vzhůru, (pro individuální autorství mít ruku kolmo k tělu, směrem vlevo, ale poloha ukazováčku a vše ostatní zůstává- dlaň vzhůru, jako vzývání), a pravá ruka se opírá o hůl. Náboženským pohledem, do dáli,  zpívá jemný kontratenor.

Na text „and all is beautiful“, rázně zbystří, pohledne na lidi a levou rukou ukazuje směrem k lidem ladné barokní gesto, s cestou očí a mírným božským úsměvem ve rtech i očích. 

S první dobou instrumentální dohry přiblíží masku k obličeji, pravou rukou, blíže k tělu, ji pohladí a poté se s ní pomazlí, (jakoby na ni ulehá), se zasněným pohledem do pravé diagonály a zavírá oči.

(Pokud by byla trubka ihned od začátku, tak stojím diagonálně od trůnu, šikmo, i tělem, směrem vlevo/ nebude). 

CH1:

Realizace: Rázně změní náladu do chtivosti, masku oběma rukama vztyčí před sebe vzhůru, staví se na nohy a levou má mírně zakročenou vzad. Otočí se rázně zády k lidem, hůl již drží děvkařsky kabaretně opřenou o zem, vpravo od sebe, levou ruku v bok, a děvkařským postojem stojí nehybně asi 2 sekundy a poté s rozmachem otočkou těla, zpět,k lidem, a mírným pokrčením těla, ukazuje spodním koncem hole, směrem do diváků. Při zastavení pomalé otočky si přibližuje konec své hole se stříbrným držadlem tvaru koule, ke svým ústům a kočičíma očima, rty i nosem, vyzařuje hravý a mírně provokativní pohled na diváky, (typický adonnisovský lascivní- jemné erotické rtíky, se spodním jemným tahem, znaku pedantní povahy, chlapecký špičatý nosík, modré kočičí oči, jako nebe, v kombinaci s ostrým a černým přísným obočím, výraz tváře provokativní, mírně dětský, dává jako celek provokativní výraz. Na operní část „and all of your care dropped“, přisune nohy k sobě, kouli, jako mikrofon drží u úst svou levou rukou a pravou vláčně a barokně otevírá gesto směrem od sebe, a tímto gestem podporuje krásnou operní otevřenou polohu hlasu. Oči a hlava přechází z pravé diagonály do levé, se zvědavým andělským a mírně bolestným výrazem. Blíží se rázný předěl a Adonnis zakončuje předvěstí svůj verš tak,že chopí pomalu na poslední dvě sekundy této části hůl k sobě a opět se vrací do upřeného kočičího a tentokráte provokativnějšího výrazu, než předtím.

V1 INSTR:

(Předěl: Je pouze shozením svrchní části oděvu. )

(Rázně zakročí pravou nohou vzad, s lascivním dominantním pohledem ženské dominy, s hlavou lehce vzhůru,  směrem na diváky očima dolů, a již si shazuje pravou rukou sako z ramene, a ihned přepíná oční výraz do verze upnutých dominantních precizních rtů se znaky puntičkáře a oční lascivity, přitom levou rukou drží volně hůl, fungující i jako mikrofon s tyčí.  Jak si odhazuje pravé rameno, levým ramenem, s mírným náklonem vpřed a lascivním pohledem v očích, se naklání chtivě směrem k lidem, zahraje hru, že se vrátí do pevné pozice- rozkročené kabaretní nohy, hůl pevně držená před sebou, opřena o zem, a on oběma rukama o ní a velmi přísným pohledem s hlavou dolů a očima k lidem: „ne, nedostaneš nic!“, poté opět nabídne zákusek a baví dále: houpavě si tančí ploužák, hlavně pánví a shazuje si levý rukáv, maska funguje jako partner, na kterou se chtivě dívá, drží ji oběma rukama proti tváři a otáčkou houpavého ploužáku, který si do 80kové hudby časově lascivně užívá, se hbitě, jako dáma,  zastaví s osmičkovým ladným protočením hole a opřením vpravo od sebe a pevným rozkročením nohou, levou rukou v bok, zády k lidem.  Rázný stop time se ihned mění v otáčkový posed na židli, nohu přes nohu a držením hole oběma rukama, volně, vpravo od sebe. Pohled v očích je mírně provokativní, upřené kočičí rysy a ponížená hlava lehce dolů, je další nehybnou pózou, s gestem: „co teď?!!“)

(Úvod instr. mez., při shazování obleku, může být prováděn tvrdě, přísně a rázně. Před svléknutím tvrdě odhozena hůl tanečníkovi, či asistentovi, a při onom svlékání velmi houpavé, flegmatické, zpomalené pohyby, se zahloubáním do hudby, s pokývnutím, či lascivním úsměvem na něj, když mu svršek podávám, tak, že namalované kontury očí, září vychytrale, jako děvka. (Naopak „I hope“ je velmi lascivní, klidné, s náladou ke flirtu a pomalému, až zpomalenému pohybu). Na „re-membering“, jako bych tanečníkovi tvrdě  sebral hůl, která je zároveň katolickým křížem, jako u kabaretové striptýzové  tyče, se obou stran kříže chytnu a svinu jedním směrem s vytočením těla ve směru hodinových ručiček, a s frajerským nahozením z jedné ruky do druhé, si přehodím kříž, jako mikrofon, do ruky druhé, a se šikmým (tělem nahnutým dozadu a na jednu stranu) záklonem, lehce stepuji krok-sum, provokativně, směrem  k divákům dopředu, a frajersky držím hůl, jako mikrák, na který zpívám, jen jednou rukou.)

Realizace: MOŽNOST 1: Na start instr. mez. mohu pokrčením těla a rychlým snížením na jedno koleno položit diagonálně hůl vpravo od sebe a sebrat trubku z podlahy, ležící vlevo od trůnu, a ihned hrát jazzové sólo. Připravím diváky v posledním taktu předešlé verze, že ze sladkého výrazu v obličeji, přejdu ve sníženou polohu hlavy, vážnou tváří pohled na diváky- dolů, na trubku, a zpět provokativně a vážně na diváky, s trubkou již v ruce. Časově hladký průběh uchopení trubky a okatě akcentované sólo, které ale paradoxně hladím zcela jemně, jako celý průběh působí časově. Trubka má nafoukanou a pyšnou tendenci hry, (též komediální, akcentovanou, infantilní,  a jazzovou). Blbnout, směrem jazzově, s tělem dolů, možná rázné infantilní tvrďácké přídupy- kroky dopředu. Svléknutí bych provedl na začátku „I hope.“ Rychle, před startem „I hope“ se lascivní taneční otočkou s panovačným výstřelem hole vzhůru proti lidem- pouze vzhůru kolmo k podkladu, s krátkým milisekundovým časovým přísným pohledem vpřed, možná tupým,  vrátím na trůn, (tentokrát, ne, jako na začátku, klasicky a vyrovnaně, ale naopak frajersky, ležérně, rozházeně- sexy look),  a uchopím hůl a oběma rukama, nohu přes nohu, jako číča (klidně chlapsky, ležérně, frajersky- rozházeně), před sebou držím hůl, lehce na boku, oběma rukama, zcela jemně, ihned po jedné sekundě změním-  držím hůl pevně oběma rukama (nenechám vydechnout- neustále měním polohy a projev osobnosti) , opírám se o ní, mám ji mezi rozkročenými nohami, otevřenými na diváky. Pohled v očích je kontrastně silný- přísný, se zvýšenou polohu hlavy, jako domina, možno povstat a pár kroků před trůn, vpřed, opřít se oběma rukama o hůl a svinout se lascivně krouživým pohybem pánve, směrem dolů a zpět, s lascivním vyvažováním ramen, tisknutím brady k nim, a lascivním pohledem na lidi v obličeji, lehce upřeným.

Trubka má verzi sóla, že začne časově nevnucující, ale hypnotické natahované šestnáctiny, po třech, kopií podkladu, ani dlouhé, ani krátké, časově neřeší délku, jako hip hopová flegmatická dáma, a postupuje směrem na legátový přestup k vrchnímu fis, kdy zahraje nenuceně, časově flegmaticky, ale melodicky, melancholicky, královsky. Verze je též počátek dlouhým d2 a kombinovat sešup na a1, vždy trilek d-e nebo a-h, a podpůrný tón, v legatu, na spodní g, (d2- a2- podpůrný v osminách bude g1).

MEZ „I HOPE“:

Realizace: Na zpěv „I hope“ , lascivně a plazivě, výrazně chtivě, s upřeným pohledem: „budu si s vámi hrát“, slézám z trůnu, jak kráčím lascivně dopředu, před trůn, upřeným lascivním pohledem pomalu svlékám suit, s hravýma upřenýma očima na diváky, pak s ním vhodím o zem, ponižuji se z královny na štětku a otočím se hbitě zády k lidem, s přitisknutím mikráku k sobě, s umíněným gestem v očích: „to je můj mikrofon“, pravou rukou držím mikrák a zpívám a levou kreslím duhou od spodu, směrem vzhůru, po svém levém boku a hlavou se provokativně „neúplně“ otáčím za sebe, směrem na lidi, s gestem: „jdu si s vámi hrát“, a dlouhou ráznou otočkou, se změnou levé ruky v prsty „zbraň“, se ve směru hodinových ručiček otáčím vpřed, na lidi, lascivně a drsně rozkračuji nohy od sebe a z vrchu snižuji zbraň směrem dolů, na lidi. Komická hudba, stylu dětských hip hopových figurek, podpořená vokálem „re- membering“, který je hravě nafrázován, vyzývá ke krok- sum- krok, přímo k porotě, s použítím hole, jako zdobeného mega mikrofonu, a výrazem těla: „teď vás všechny odvážu ze židle“, hlava mírně snížená, pro upřený hravý lascivní pohled vpřed, lascivně přitulen k tyči mikrofonu, jež má volně u sebe- zde je typické adonnisovské taneční gesto- v pohybu je provokativní a lehce vulgární subtilita, spojena s vysokou tanečností, rytmem a neklidem v těle.

Stop time: měl bych odhodit černé kalhoty cat suitu a mít pouze stříbrné boxerky, a s roztaženého postoje s textem „re-membering“ , (V2), přecházím krok- sum- kroky, s oběma rukama, co drží mikrák u pusy, tanečně, před porotu, směrem k lidem, vpřed. Oči říkají „hraji si a je mi vše jedno!“ Opět navyšuji napětí a nenechám diváky vydechnout více, jak před chvílí. Text a zpěv „re- membering“- rozdělení slova na dvě části a hravé podržení slabiky „re“, působí hravě a lascivně. (Hudba této části zní lehce komicky, protože kontrasty všech částí skladby jsou velmi vhodné pro crazy operu- kontrastní nálady).

Poslední takty jsou rozjetou volnou dravou taneční kreací, stylu: „ruka v pěst, různě do stran“, klidně i s povzbuzením a burcováním davu a výskoky. 

Další přechod a break vybízí pro návrat otočkou do stavu start a opět taneční lascivní otočkou k posazení se na trůnu: (MEZ) noha přehozená přes levé opěradlo (tentokrát, ne, jako na začátku, klasicky a vyrovnaně, ale naopak frajersky, ležérně, rozházeně- sexy look), ikona sedící na trůnu, masku držící před očima, s pravou rukou volně na opěradle…atd., a každé gesto s maskou, přesně, jako v intru, je doprovázeno vždy ladným barokním gestem jakékoliv volné ruky- působí časově pokročivě, proti momentům ve verzi intro. Náhle se ale mění časově směr a skladba se ubírá jiným směrem: velká změna času- stejné gesto, jako jsem v intru odkryl tvář- časovým technickým posuvem masky podélně a rovnoběžně s podlahou směrem vpravo, opakuji stejné gesto, ale již jako druhé a daleko dříve, než v intru. (Značím zde pokročilý stav času a dění se ubírá rychleji. V intru bylo možno sestoupit z trůnu, diváka natahovat, tanečním zvýrazněným krokem směrem k lidem, pokrčit nohy do pózy „vogue“ a odkrývat obličej až v poloze mimo trůn. Zde, v mezihře, již může k odkrytí tváře dojít v poloze sezení na trůnu. Tím rychle časově otevírám svou jinou skrytou životní dimenzi, jiného člověka, než jsem byl, kdy jako tento nový člověk symbolicky maskou otevírám svou komnatu, jako nový člověk, ještě z doby posedu, vstanu z trůnu, s jedním tanečním zvýrazněným krokem udělám krok vpřed, před trůn, a náhle nastává vrcholná část- sejmutí koruny, kdy jsem již v novém světě, který jsem odkryl divákům- ještě sedící na trůnu, udělal vládcovský krok vpřed ). V momentě odkrytí tváře se časově podívám na dav vpřed, hlavou pokorně sníženou a mrknutím směrem do země, jako bych říkal: „a teď vám něco řeknu“, dám očima info divákům ke zbystření. 

(ROZUZLENÍ: Rázně se otočím čelem k trůnu a zády k lidem, a časově nudnou, přitom právě dokonalou, částí, kde každý ze čtyř posledních taktů mezihry spěje k vrcholu, časovými akordy,  udělám náboženský obřadní pokorný krok směrem k trůnu s mírným pokloněním hlavy (4x) , v pokleku na jednom koleně odevzdám monstranci a korunu trůnu, tak, že ji před trůn na zem položím a políbím onen trůn. (Korunu mohu položit na trůn).

Povstanu, otočím se k divákům, a s pomalou chůzí směrem v před, jako všední nahý člověk, osvobozen od zátěží  (Petr Nezhyba, osvobozen  od chladných projektů, zastrojen tucty rekvizitami a kostýmy, udělá zlom ve své kariéře), otevřu srdce a všední chůzí zpívám, s barokními rozevlátými gesty jedné ruky a s druhou rukou, již místo držícího mikrofonu, svěšenou volně dolů, zpívám modulovaný andělský refrén:

MODULOVANÝ CH A.)

Realizace: Verze: pár taktů před koncem mezihry, kdy jsem skončil s posedem na trůnu, udělám změnu- rázné postavení z trůnu.

Vládcovský odhodlaný krok vpřed, pevné nohy od sebe, čelem k porotě (divákům), pokleknu na pravé koleno, pomalu pokládám vlevo od sebe hůl, která musí ležet do diagonály, pomalu sdělávám korunu z hlavy, jak ji sdělávám, poklekávám i druhým kolenem, vzpřímen, jako u obřadu, tvářím se nábožensky, zaujatě, jako dítě svým prvním pohledem na svět, s mírností a milostí v očích, směrem vzhůru, sdělávám ji a pokládám na zem před sebe, neustále ji nespouštím z očí, na vrchol a poslední časové protiharmonické doby mezihry políbím zem přímo před ní, směrem blíže ke mně, (korunovační klenoty jsem odevzdal- čili hůl leží diagonálně, vlevo od koruny), poté vstávám hbitě s pohledem na porotu (sebejistým a oddaným: „vzdávám vám hold, jste Bohové a teď vám zazpívám!“), nohy po povstanutí rázně pevně od sebe, a zpívám s barokními volnými velkými majestátními gesty, bez chůze), zbytek modulovaných refrénů.          END: Na závěrečnou časovou dohru, (dvě doby před ní, s předstihem, …časově, s ponížením hlavy dolů a upřeným pohledem na porotu),  již časově dávno pomalu kráčím pozpátku, neustále se dívajíc na porotu, ladnými kroky vzad, v sekundě 3:25 se pozastavím a ladnýma  rukama zabírám přední prostor a mačkám jej k mému srdci nebo od mé hrudi s náznakem bušení dlaní, držím srdce a předávám lidem, pozastaven s hlavou upřímně dolů a opět rázným odevzdaným pohledem upřímně na porotu zpět, a v sekundě 3:34 se opět rozcházím vzad, s hlavou pomalu klesající a na poslední akcentovaný fade out se rázně otočím zády a stojím jak pevnost s rukama podél těla, nebo naopak hlavu v zastavení nechám spadnout mírně dolů- jako poklona.

(MODULOVANÝ CH B:

Zastavím (rázně, s rozkrokem) a pokračuji majestátně ve zpěvu- bez umělých gest, …nahý.

S posledním slovem odhodím zátěž na srdci, gestem: chytnu se za srdce a hlavou se mírně pokloním lidem. Otočím se zády k davu a pomalou chůzí kráčím k trůnu.) (END:

Verze 1: zastavím se, otočím rázně na lidi, upřeně a pokorně podívám na dav, chytnu za srdce jednou rukou a svěsím pomalu hlavu dolů- do ztracena. Světla zhasnou.

(Poklek, políbení země ke straně k davu, lehnutí na trůn a usnutí, chůze za trůn, zezadu stání za opěradlem zády k lidem a následné obejmutí  trůnu celým tělem, zezadu- nebudem realizovat).)

INDIVIDUÁLNÍ ADONNISOVSKÁ ČASOVÁ GESTA:

1.vládce, oblečen do časově vlajícího hávu, vyzdvihuje velkou sílou monstranci ke slunci a k ohni, směrem před sebe vzhůru, se zakročením a podporou váhy levé nohy směrem vzad, a subtilně uvolněnou levou rukou směrem dolů, vzad, s výrazem tváře, směrem k monstranci vzhůru- nábožensky pevnou a bolestnou,

2.vogue póza s pokrčenými nohami, a koleny vybočenými na každý bok, monstrance držena levou rukou, jemným úchytem v její horní části nad maskou a pravou rukou pevně v její spodní části, aby maska kryla obličej a lokty symetricky do stran v poloze čtverce a pózy vogue. Dále pokračuje technické odkrytí tváře, po chvíli zvědavosti, kdy obě ruce rovnoběžně směrem vpravo posouvají vodorovným pohybem masku mimo obličej, kde ji zastaví.

JEDNODUŠŠÍ VERZE IMAGE:

Make up- zvýrazněné kontury- pro výrazné gesto

Kostým- Adonnis- hnědý- trendové sako, košile, džíny, boty, se zdobením/ pod sakem Fucker kostým- částečný/ královská koruna- vysoká a zdobená

Vystoupení v tomto duchu bude i pro kamery a novináře kdekoli v terénu. 

Střih pro porotu:

Ordinary world V1, CH1

Incred (od motivického nástroje v intru), I, INSTR. MEZ.- PLUS TRUBKA, B1, V2, CH modulované

Je jaká je

Un- break my heart (Jesus to a child)

INCREDIBLE SHOW,  VERZE 12- 2019, TRUBKA,  CHOREOGRAFIE, KOSTÝMY, REKVIZITY: P. NEZHYBA, PRAHA, BŘECLAV, CURYCH, 2019/ PRVKY: ZLIDŠTĚNÁ SHOW VERZE, BARVA VOKÁLU, EXPRESE, NÁDECH HITU, ATD- 10- 2019, VARŠAVA:

(ZKRÁCENÁ VERZE/ BIZARNÍ SHOW)

FORMA =PÍSNĚ: bez intra, pyšně začne po 4 úhozech paliček bubeníka, či tlescích, CH1 „just…“/ MEZ- trumpet solo/ BRIDGE „I hope…“/ V2 „remembering…“/ INSTR. MEZ/ CH2 modulovaný/ END- první jeho čtyři doby a poslední beat fade outu

TRUBKA:

V mezihře časové solo, časově přehnaně jednoduché s kombinací složitosti a pýchy,

(čtyři opakující se osminy na časově jednoduché harmonii tónu h1, s předčasným legátovým výjezdem k e2/ možno od piana postupným zesilováním v rytmu a beatu hudby střídat dlouhé osminy h-a-h-a…, pod legatem).

KOSTÝM= VŠECHNY OSTATNÍ VERZE, (doplněn- pletivo- černé tlusté na loktech po shození fraku/ cop- korále vedoucí po zem, z klobouku- zadní část/ kornouty znázorňující ňadra- ale kratší a výtvarné- ideál tlusté)/ maska- půlmaska- z mé strany člověka- pravá strana holá (zde oko- tmavomodré stíny, obtáhlé grafikami černé kontury, …velmi graficky složité, plus namalované čárky od oka- řasy- důležité pro efekt mrknutí, tím pádem i modré rty, znamínko černé/ stříbrné a zdobené násadky na prstech.

Důležité- použít výtvarnou extravagantní image (bizarní)- tzn.:

VÝTVARNÁ EXTRAVAGANTNÍ IMAGE= ZNAČKA:

Klobouk plus kříž= kabaret- kněz/ plus korálový cop k zemi

Půlmaska- výtvarná/ polovina obličeje grafika- modrofialová obtažená konturovými adonnisovskými vzory- vybarvený- kombinace modrá a fialová- obtažení ideálně ve tvaru hvězdných rohů

Pod frakem se jmenovkou též stříbrná halenka s bílými zdobenými nádstavci- jehlance

Z kalhot vedou rovnoběžně řetězy- z pasu k pasu- bok

Možno použít kozačky s 10cm podpatkem, (úzkým), černé/ či ne

Prsty- ostruhy a obalení graficky zdobenými a nastříhanými kovovými násadami

REKVIZITY= VŠECHNY OSTATNÍ VERZE

KULISA= TRŮN

CHOREOGRAFIE, TYP VOKÁLU A JEHO BARVA, ZVÝRAZNĚNÉ PRVKY (EXPRESE), ZLIDŠTĚNÁ VERZE/ SHOW, NÁDECH HITU):

FORMA =PÍSNĚ: bez intra, pyšně začne po 4 úhozech paliček bubeníka, či tlescích, CH1 „just…“: již sedím na trůnu vulglárně s pravou nohou přehozenou přes opěradlo/ frajerský ležérní posed celým tělem- sesunutý níže, (rozvalený), na „when“ madonnovské přehození těla, pevné opření levé ruky do levého stehna a rozkročení s módním posedem, s maskou před očima, „and all“ povstanu rázně a podle hlavní verze se sníženým krokem vpřed a na posuvnou hudbu mířící pocitově k další části časově koresponduji choreografií, tzn. odsouvám vodorovně technicky masku směrem vpravo a tím časově odkrývám svůj obličej, (uzavřeno otočkou a opisováním kruhu masky a celého  těla technicky monotónně a rychle ve směru hodinových ručiček, kolmo k podkladu, kdy mohu navazující otočkou (piruetou) v témže směru zakončenou na kolenou povstanout, již s trubkou v ruce a hrát solo, časově pyšně a frajersky akcentovaně, komediálně, jak v kreslených pohádkách- show verze- expresivní dojem a napínání diváka (gesta s maskou velmi majestátní a provokativní- možno panovačná a tanečně zženštilá),

MEZ- trumpet solo= hlavní verze

BRIDGE „I hope…“= hlavní verze, (možno zkombinovat se shozením fraku, pokud budu mít zajímavé futuristické řemenné černé rukávy, z tlustého pletiva, (shození až po výstřelu)

V2 „remembering…“= hlavní verze, ale frak táhnu za sebou po zemi, krok- sum- krok, komediálně, jako v kreslených pohádkách (mohu zkombinovat s hip hopovým streetem, či sekáním ruky dávat na jevo street beat)- velmi lidsky, odvázaně a expresivně- kontratenor tím namixuje náladu interpreta z jiné planety, s pocitem  exotičnosti a přitom položen na povrchní podklad

INSTR. MEZ= hlavní verze (pokud bude vyjmut, tak bude zopakován modulovaný závěrečný refrén, čili nebyl by 1x, ale 2x)

CH2 modulovaný= hlavní verze- barokní vládcovská gesta a pevná póza=“jsem superstar“ (možno střídat s milým kočičím úsměvem, lehce lascivním a ironickým, kdy  říkám- pojďte, tady mě máte- povýšeně shora se tvářím na dav, velmi mile), (gesto bez chůze, kdy mám předkloněnou figuru, nehybně stojím a drtím operu, je velmi dekadentní)

END- první jeho čtyři doby (na první rázně hodím hlavou, aby dlouhé korále, (cop klobouku), sahající až po zem, přelétly přes mé pravé rameno vpřed- v póze zůstat/  a poslední beat fade outu- hůl držím v levé ruce, přitisknu k ní mou tvář z boku a políbím ji- silný kruh rtů (pravá část tváře má namalované tmavomodré stíny s černými grafikami a levá část, která není vidět má, pirátskou část masky (mohu přidat po mrknutí i olíznutí)- čili- přitisknutí tváří- polibek- mrknutí  (již v tichu po fade outu- děvkařsky, zboku a shora- povýšeně) – možno olíznutí (olíznutí v případě úspěchu,

(odvázanost v ch1, instr. mez., v1, ch modul.) jeví dojem hitovosti)

KOMBINACE ZPĚVU PLNÉHO HLASU A FALSETU: 

Nepoužijeme: FORMA =PÍSNĚ: bez intra, pyšně začne po 4 úhozech paliček bubeníka, či tlescích, CH1

„just…“ FALSET/ MEZ- trumpet solo/ BRIDGE „I hope…“ PLNÝ- FALSET/ V2 „remembering…“ PLNÝ- FALSET/ INSTR. MEZ/ CH2 modulovaný FALSET/ END- první jeho čtyři doby a poslední beat fade outu, (pokud by byl plný vokál, tak použít ostře zabarvený a pokud kontratenor, tak majestátní opera- dekadence- upřednostňujeme raději vyšší art, než průměr)

(použijeme: verze 2: vše falset- dekadence)

VERZE AP- DODRŽET MADONNINU MELODII (ASPOŇ MINIMÁLNĚ) + PLNÝ HLAS/ FALSET 50%:

CH1 PLNÝ (ALL IS… FALSET)/ V1 PLNÝ (AND ALLL… FALSET)/ MEZ I HOPE PLNÝ (I FEEL IT… FALSET)

!NEBO CELÝ V ORIGINÁLNÍ MELODII PODLE MADONNY, PLNÝM HLASEM) / V1= V1/ MODULOVANÉ REFRENY= FALSET

—–POSLEDNÍ VERZE DO II. KOLA TS II, PRAHA, 2019- PRŮBĚH/ ČASY:

STŘIH 2MIN V1-TRUBKA SOLO- BRIDGE- V1- MEZIHRA- CH1X- MODULOVANÝ,

V1: interpret sedí s maskou před obličejem na trůnu a zpívá zášť (dlouho neodkrývá obličej v zášti- napínání)- („remembering…)- spodní ostrá poloha se „stopped“ do zeslabení jemného- zde odkrývá masku- technicky jak u předchozích verzí- časově v této části, kdy při dojezdu sloky ukazuje zášť obličeje- výraz v očích a obličeji- velmi chladně, s kamenným výrazem a časově hypnoticky.

Před sólem zavčas, po zpěvu, udělat rázný panovačný krok před trůn, snížit se pro trubku, atd..

Možno připojit hypnotické povýšené gesto před uchopením trubky a opakovat před nasazením nátrubku.

TRUBKA SOLO- bolestné a dramatické, (podle významu textu skladby),

BRIDGE: „I hope“- se již odvázal a s diváky si děvkařsky hraje- slézání z trůnu- vykroucené= předchozí verze a již provokativně v kontratenoru, až do konce,

V1: = předchozí verze,

M= předchozí verze,

CH modulovaný 1x= předchozí verze- ukončit jej v opeře „-utiful“ do krásného jemného zeslabení,

POSLEDNÍ BEAT: lascivní políbení, či olíznutí tyče/ mrknutí- časový předěl, kdy text v modulaci posledního refrénu začal byt velmi free a osvobozující, tak jak význam ukazuje a tím pádem kontrastně zakončím ikonickým gestem královny popu jako tečku a třešeň na dortu.

Bez kudrlinek se realizovat nedá- každá část projektu je jako celek do sebe zapadající- musí být bizarní, protože bez bizarnosti nejde realizovat.

Čas- používat mezi jednotlivými předěly výraz obličeje- vpřed, tupý, je mi vše jedno, přitom jsem pod vlivem něčeho, ale strnulý, a kurevsky chladný- hrát hru!

Nechť je bizarní vypískání porotou, před předchozím natáčení a sejmutím očekávání a tvrdých příprav, protože: „on se toho nebojí!“

4. AGAINST ADONN!S, PRAHA, (INSPIRACE 2012- 19), VÝROBA:  BUDAPEŠŤ, 2019:

JEDNÁ SE POUZE O SINGLE A KLIP, OPĚT CRAZY KOMEDIÁLNÍ- ADONNIS, TVŮRCE SVÝCH PROJEKTŮ,

STYLU FETISH, BDSM, APOD., JE DEGRADOVÁN A DELETOVÁN ČERNOŠSKÝM RAPPEREM= ZÁMĚRNÁ PARADOXNÍ REKLAMA. STŘÍDAJÍ SE PROSTŘIHY NA RAPPERA, IDEÁLNĚ NA KONCERTNÍ IZOLOVANÉ STAGE, A ADONNISE, NA LIVE AKCI.

POSTAVY: 

Adonnis a rapper.

KOSTÝMY:

RAPPER: Silný, nabušený rapper, oblečený do stylu hip hop, ideálně s šiltovkou, bundou, kalhoty, boty, barvy bílo černé, sem tam s vzorkem červeného pruhu, tlustým řetízkem se znakem své iniciály, ideálně stříbrným.

ADONNIS: podle prostřihů.

HUDBA:

Typický černý hip hop. Sloky s basovým dlouhým, velmi závažným tónem, vždy po blocích sekvencovaným, (i žestě), refrény obsahují melodii velmi dějovou a závažnou. Refreny pro uvolnění taneční nálady obsahují 80kový synth, ať již Muka, rozsekanou plochu, atmosferický kroutivý zvuk, atd.. Kombinace závažné melodie s komickým dějem a tématem tvoří velmi zvláštní časový kontrast.

 PROSTŘIHY:

Libovolné, velmi expresivní. 

Prubířské jsou prostřihy na Adonnise a přesné kontrastní a precizní vymezení různých druhů image.

Seznam:

Tmavé koncertní pódium, za zády sloupy s řadami reflektorů- stojany s kulatými reflektory uspořádanými 6×4 vedle sebe do obdélníkových tvarů/ prostřihy na tmavé pózy ve studiu:

1.Fucker- Adonnis ve Fucker kostýmu, stojící pevně, jako monopol, s rozkročenými nohami, trubkou v ruce, přitisknutou nátrubkem ke rtům- může být střih, jak si nasazuje trubku ke rtům a rozkročí nohy od sebe- jako rytíř- studio,

2.Fetish bitch- mohou zde být použity černo bílé tekoucí hip hopové grafické nápisy, se specifickou grafikou na obraz, např. „Boy bitch“, „oh shit“, „fetish bitch“, „Euro bitch“, atd., kdy Adonnis v látkově šedočerném cat suit kostýmu, plném látkových řemínků po celém těle, se stříbrnými klipy, na hlavě koňský postroj, kolem krku obojek, s vodítkem připnutým k džínám, černé kanady se stříbrnými ostruhami, se kroutí vykrouceným stylem po zemi, či roboticky tančí- studio,

3.nejčastější střih- opakovaný, minimálně 8x: Adonnis má na hlavě stříbrný kabaretní klobouk, a na těle pouze stříbrné boxerky, možná s předním zdobeným zipem, drží bílou elektrickou kytaru, má stříbrné kozačky, či jakékoli extravagantní kanady, či cool boty s tkaničkami, hraje na kytaru a u rtů má mikrofon zasazen na stojanu, kytaru má zavěšenou na popruhu kolem krku. Stojí pevně a rozkročmo, stojící figura může být prostřídána módní chůzí po molu, směrem k publiku, v jeho očích s odhodlaným gestem a našpulenými rty, hlavně spodním rtem, lehce umíněně- pódium,

4.Adonnis má na hlavě černou, či růžovou, či zlatou plynovou masku, oblek podle bodu 2, stříbrné kozačky na jehlách (!!!) a tančí robotickou choreografii, 

5.Adonnis, s rukami v bok, dlouhými kudrnatými vlasy, trendových džínách, bílým trikem, s portrétem ženy (s děvkařským pohledem), stojí před novináři, uculí se jako děvka, a zaří mu modré oči v záři reflektorů, 

6.Punková děvka- s nápisem „girl?“, „Barbie boy“, „Madonnaboy“, na obrazovku, tentokráte výtvarně zdobeným bílo hnědým psacím jemným písmem, zakončeným posledním slovem, s tlustým hip hopovým tekoucím písmem, rudé barvy, s vykřičníkem. Adonnis, s uhlazenou černou vyžehlenou parukou, mikádo, (záclony), bledým obličejem, černými konturami očí, vytaženými směrem dovrchu po vnějších krajích, rudými rty a zvýrazněným znamínkem krásy, černou upnutou koženou latexovou emo bundou, vytaženým jedním rukávem, a na této ruce loket v síťovině. Na obou rukách rukavice s ustřiženými konečky, (prostřih černé x rudé), trendové černé džíny, 30 křížů kolem krku (krucifixy/ růžence), rudé kanady, opět ve strnulé póze a rozkročenými nohami pózuje před fotografy,

7. prostřihy na grafity, různě zabarvené a s různým písmem- efektově namnožení kluci, sk8, sprejeři kreslí po zdech: „Against Adonnis“, „Fuck Adonnis!?“ „European bitch“

Prostřihy na rappera:

1.ve své zabordelené americké kuchyni si na pánvi smaží volí oko. Růžového medvídka, s nápisem „Adonnis“ na bříšku, má posazeného na linu, a pánví na jeho hlavu připlácne volí oko a kečup s olejem stečou po jeho obličeji. Rapper při vaření  tančí, jak retard,

2.10 černých latexových plastových figur sedí ve velké místnosti na židlích v kruku (psychická terapie) a každá má na břichu ve směru hodinových ručiček jejich sezení, bílé velké písmeno jedno z těchto: A D O N N I S / I  A M  S H O C K E D ! ! !

3.extravagantní gay- herec= třetí postava, namalovaný silnými konturami, sedí na wc, v trenkách, s rozkročenými nohami a džínami u chodidel, drží si jednou rukou zrcadlo a druhou si maluje řasenkou řasy/ prostřih, jak medvídkovi „Adonnis“, maluje řasy/ prostřih na rappera/ prostřih, jak si maluje na své čelo ornamenty a grafiky černou konturou- zde již v podkladu hudby zní dlouhý časový tón a na obrazu kamery se objevuje technická obrazovka „REC“/ prostřih, kdy se zvedne a nasadí si džíny, na jejichž zadku je růžový nápis „vogue“/ prostřih, jak sedí s perlovou mikádo parukou u kompu, před růžovou zdí pokoje, a stříhá tento svůj klip, oděn v rúžových dámských večerních šatech, nohu přes nohu a kouří cigaretu, kterou následně položí na zdobený skleněný popelník/ prostřih bez tech. obrazovky „REC“- splachuje wc, na módním časopise, u mísy, má položené černé dildo a v pozadí je v záběru rudá otevřená rtěnka, ležící na záchodové desce, a mačká inzerát rtěnkou zakroužkovaný v časopise s nadpisem „Fetish, footjob“/ prostřih, na rappera/ prostřih na gaye, jak se otočí sedící u svého stolu na obrazovku domácího kina, kde Adonnis pózuje před fotografy, oblečen do verze bodu 5/ prostřih, jak má blikající retro kazeťák na posteli ve svém luxusním pokoji, vykrouceně tančí na posteli, jen v pruhovaných ponožkách (růžová- žlutá- modrá), a bílých slipech s růžovými medvídky, a rádio bliká dubstepový nápis „ADONN!S“. V tomto momentě hraje dubstep/ prostřih, jak kluk klečí na posteli, dává pusu na zrcadlo, na kterém bude záhy otisknuta rudá rtěnka a vedle jeho ruky, na dece postele, leží fotka Adonnise, s podpisem, (foto- promo „IMM“, I.B.- portrét, kde si Adonnis, oblečen v modré lesklé bundě, přidržuje klobouk a zahleděně se tváří do neznáma),

4.rappeři kroužící na kolečkových bruslích temné městské ulice, strhávají plakáty- upoutávky na koncert Adonnise, 

5. rapeři hulí, nalepeni na sobě, předkloněni ke kompu a ve svém hudebním zabordeleném studiu dělají fuckoidní grimasy proti obrazovce notebooku, kde zpívá Adonnis- záběry z klipu „Šoubyzbys“/ prostřih v protisměru- (my jsme obrazovka)/ prostřih zpět- zezadu, k nim,

6.rappeři sedí, namačkaní na sebe, ve svém studiu, u notebooku a nahrávají vokály- je vidět grafická zvuková křivka/ prostřihy, jak proti mikrofonu řvou/ větší intenzita- grafická křivka skáče/ větší/ větší/ stop time- z profilu záběr na rapperovu hlavu jak drží megafon, na stříbrném stupínku- vyvýšený a nejvýš, co kdy byl, a bez hudby zkreslený řev: „Blow, my doll!“

Prostřih na Adonnise s el. kytarou, podle bodu 3, jak proti lidem omdlévá na pódiu/ a padá dozadu na záda (nyní graduje hudba dubstepu)/ gay, ve svém barevném pokojíku šokující civí na obrazovku/ plastová figura- zde tech. počítačové křivky, vše do tmavé barvy, jakoby designéři tvořili ve studiu), vchází do obrysů tech. dveří a opět přisedá k 9 figurám do kruhového sezení, s nápisy v protisměru hodinových ručiček, kde se maže minulý nápis a naopak ve směru se píše nový: „I am coming, you bitches!“ Adonnis ve vysvícené bílé místnosti, s vlajícími záclonami, s červeným růžencem v ruce,  nyní již s královskou korunou na hlavě hladí mramorový stůl, na němž hlavou kouzelně, nasávajíc energii, leží/ prostřih na bod3, kdy Adonnis spadlý na záda ožívá a vstává z mrtvých, opět stojí, tentokráte kromě stříbrných boxerek i se stříbrnou korunou, u mikráku, a lidé šílí a fandí, a rappeři v šoku nahnuti k obrazovce studia dostávají infarkt (graficky znázorněno EKG barevnými křivkami na jejich hrudích).

END:

Záběr na tři rappery, s bílými mega motýlky kolem krku, jak zazpívají klasicky bell canto sborově s přehnaně patetickými gesty. „We love you!“ Slabika „you“ bude dlouhá na čtyři taktové pomalé doby a rappeři se tváří mile, mají oholenou tvář a udělají všichni stejný pohyb hlavy- mile náklon z levé strany na druhou a zastaví s dlouhým posledním tónem,

Adonnis dokončil podle bodu 3 píseň, je ticho- hudba již nehraje,ani podklad skladby, drží kytaru, podívá se směrem dolů, k zemi, na nápovědnou obrazovku, která přenáší studio rapperů, směrem vlevo, dolů, zasměje se, naivně se prochází a přešlapuje u mikrofonu, stojící na zářivém pódiu, a zachechtá se- trochu do falsetu- rozpoložen, …křupe si dlaně o sebe.

5.WHAT IT FEELS LIKE- SHOW, 2019, PRAHA, MNI.

(TALENTOVÁ SOUTĚŽ II- 2. KOLO, PRAHA, 2019/ KONCERT D21, PRAHA, 2019)

What it feels like- Rott show, 2019, Praha (nedějové, pouze bizarní kontrast= časovka a jednotlivé časy***)- piano pulzuje, trubka jazzuje do optimistické nálady, kontratenor se nese na volném zatěžkaném tempu pyšně a klidně, dohromady s operou vyčnívá extravagantní kostým „Kněz“, kdy gesto- sprosté ikony, (zboku pohled na diváky, lehce shora, oko silně obtažené konturou a grafikami), tvoří dohromady souhru, …kabaretní ohoz „Incredible show“, pomalé našlapování tanečními kroky  a jemná klasika se zvrtne do dubstepu, (v klasice vulgárně olíznu tyč svým jazykem, povýšeně kouknu na fanoušky a vulgarita chování se zpomaleně nese a vyvíjí na klasickém podkladu)

Úplný výpis, 11- 2019, Mni.:

Hudba- verze PMIC Rott (použitelné pro PMIC Rudná)

Intro (trubka- diagonála, mužský pevný postoj, verze PMIC Rott):

-verze Superstar II: sedím na vládcovském trůnu, časově nehnutě čekám s maskou před obličejem

na verzi/ verze koncert D21: sedím bez držení masky nehnutý na trůnu, lidé nevědí, co se bude dít- klidová fáze V1:

-verze Superstar II plus koncert D21: ihned na první dobu hbitě vstanu, s nadhozením a frajersky uchopím taneční hůl a jdu dva kroky kupředu, zpívám verzi 1 a na pomlku po prvním verši frajersky, lehce vykrouceně (extravagantně a časově), s holí zatančím (čtyři doby- různě ji prohazuji přede mě, dopředu, s mou otočkou, a ukončím vždy přísným nehybným gestem v obličeji a nehybným tělem s pohledem na diváky- povýšeně s pedantskými napnutými rty)= časová kabaretní choreografie Adonnis, (střídá se vždy- verš- tanec- verš- tanec)*/ na text „strong inside“ postupuje děj kupředu a s holí v ruce, uvolněnou dolů a sem tam poukázáním, vpřed, na diváky, jdu dopředu- bočním našlapováním vpřed, čtyři kroky (zde mé slavné gesto- povýšený, boční pohled, z vrchu, na diváky, časově zpomalená chůze, extravagantní lascivní pohled- pomalý běh těla, časově s vokálem v opeře), ihned zastavím, směrem rovně, k divákům, stojím, zpívám „when you open up…“, plus celý refrén (citlivě a kontrastně: opera, či úzkostlivé mrazení),

-zde stop time: zastavím se, vypadnu z role do všední atmosféry, podívám přísně na lidi, a s odplyvnutím, či povýšeným odfrnknutím se rázně otočím a jdu si sednout na trůn= adonnisovská časovka- „hele, bude se něco dít, to tu dnes nebude jen tak!“,

-dva  takty dubstepu- bez hudby- extravagantní porno hudba (adonnisovská hudba- porno podklad/ hudba k pornu- nabušená a extravagntní)**

V2:  zpět, frajerský a vulglární posed na trůnu- spadený níže a s nohou přes opěradlo/ „hurts is not“  kleknu na zem před trůn, s náboženským výrazem (modlitebným), 

Ch2: = sejmutí koruny- polibek země, (viz. verze „Incredible“)/ bez závěrečného zpěvu, pouze end dojezd jazzové verze a choreografie podle verze „Incredible“- postupování vzad, s vyjmutím srdce z hrudi, atd., zklopení havy

*Adonnisovská kabaretní choreografie- zpívám verzi 1 písně a na pomlku po prvním verši frajersky, lehce vykrouceně (extravagantně a časově), s holí zatančím (čtyři doby- různě ji prohazuji přede mě, dopředu, s mou otočkou, a ukončím vždy přísným nehybným gestem v obličeji a nehybným tělem

s pohledem na diváky- povýšeně s pedantskými napnutými rty)= časová kabaretní choreografie Adonnis, (střídá se vždy- verš- tanec- verš- tanec)

**dva  takty dubstepu- bez hudby- extravagantní porno hudba (adonnisovská hudba- porno podklad/ hudba k pornu- nabušená a extravagntní)**

***adonnisovské scény- nedějové show s bizarním kontrastem vnitřních částí

I MET MADONNA, SHOW, 2019, MNI./ ČASOVKY:

Stage: = Incredible show- trůn a vedle něj monstrance, nebo hůl/ na trůnu klobouk „Kněz“ Kostým: Kněz

Intro- stojím diagonálně, v kostýmu, bez klobouku- hraji sólo na trubku

V1- CH-B- M- CH- B: u mikrofonu na stojanu, vpředu

E- ideál verze intro, s trubkou, IMM14/ pro ts II je verze IMM2013- kytarový dojezd

*na ten E IMM14: rázně odejdu před trůn, čelem k divákům otočen, rázně, snižením sejmu trubku na zem- tvářím zároveň provokativně a zároveň vystrašeně, (co se bude dít), uchopím a nasadím klobouk, extravagantně snížím kolena, v nasazeném klobouku udělám pózu „vogue“- adonnisovská časovka plus časovka symbolu ikony,… otřelou pózu a v očích: „hraji si s vámi“, povýšeně, s jízlivým úsměvem, jako děvka, (povýšený jeden koutek rtů), posadím se jako královna na trůn, (pánským způsobem), chytnu kabaretní hůl a rozkročím tanečně a rázně nohy, jsem opřený o hůl, v rozkroku, přičemž hůl se opírá o zem, (mohu se zatvářit povýšeně jako vládnoucí děvka)

verze: B1= časové dění- s pomalým a naivním protiharmonickým podkladem postupuji kontroverzním činem vpřed= adonnisovská časovka, (odejdu od mikrofonu, trubku držím v ruce), jdu před trůn, zastavím se před ním, nevinně jej sleduji (časovka)/ (možná zaujatě, s pokorou vzdávám hold),dále:

na mezihru („I want my dreams“) hbitě se otočím k divákům, pokleknu a trubku pokládám na zem, klečím a zpívám mezihru s textem („I wanna have you…“), koresponduje časově s prosbou textu a mou modlitbou a poklekem před ikonou,  a na poslední refrén povstanu a odehraje se verze * již v refrénu, abych na * již seděl na trůnu a hrál povýšenost. Časově na feelingy falsetu v části end pokorně odložím hůl, sedím rovně a přemýšlím, že vlastně ikonu miluji srdcem- odhodím zlo a povýšenost.

Závěrečný chorus možno jazzové sólo na truku= kopie vokálu, VERZE LÁSKYPLNÁ:

Časovka- láska k ikoně- milá srdcová a něžná- něžným klukem.

Na trůnu je posazen obraz Madonny, který jsem maloval/ B1- jdu k trůnu, pokloním se ponížením jednoho kolene před ním, pokračuji k trůnu, vezmu si obraz z trůnu, pokračuji s ním před diváky, přikloním k němu mazlivě hlavu a poté jej jdu vrátit na trůn a v end, verze IMM13, si na trůn lehnu hlavou- mazlení,

(též trubka intro a závěrečný chorus).

VERZE LÁSKYPLNÁ II:

Časovka- láska k ikoně- milá srdcová a něžná- něžným klukem.

= verze láskyplná, ale:

I: trubka, po odehrání opírám o přední stojan/ klobouk na trůnu

V1: jdu k trůnu a vezmu si obraz, jdu směrem vpřed s obrazem před diváky, pokleknu a klečím, dívám se na něj, ukazuji jej divákům, levou rukou jej držím a pravou mám mikrofon a zpívám. Na „sexy smiling red lips“ dám obrazu na rty pusu. Vstanu a časovka- nevinnost a pobláznění do ikony- zpívám CH1, jdu naaranžovat obraz vedle trůnu, aby byl pěkně vidět, s krokem zpět jej sleduji, jak mu to u trůnu sluší- časovka- pobláznění, poté pokračuji zpěv směrem dopředu/ CH závěrečný= trubka/ na „I have wish“- držím trubku v ruce a zpívám směrem k divákům, ve stoje, na B2 jdu k trůnu a následuje * a mé posazení na trůn- nechám dojemně odeznít end IMM13.

KONCERT A VÝSTAVA: NEZHYBA: I WILL ALWAYS LOVE YOU!

(MULTIMEDIÁLNÍ KONCERT)

***ZPÍVÁNÍ U GRAFIK***

VÝSTAVA UMĚLECKÝCH GRAFIK

Praha, 2019/ tvorba: Praha, Varšava, Budapešť, Slovensko, 2018- 2019

SETLIST A VERZE SKLADEB:

Intro- Romance- PMIC- History

Intro

Romance: Sacrifice, Incredible, Iniciály, Neznámá,

časově klasika a nevinnost písní mého srdce v části Romance: What it feels like for a girl- (vrz. Romance- Zdiby), Like a flower- (vrz. Romance, Zdiby),

..

Break: Me in Musart, Pozdní podzim

PMIC: What it feels like for a girl- (vrz. Underground), Like a flower- (vrz. Underground), Scherza infida- Like a prayer- PMIC

History: Co život dává, Wedding day, Stop to be shy-Radio edit

Verze:

Bells from Rome, 

ROMANCE: Sacrifice, Lascia ch´io pianga, 

RUMBLE: Šoubyznys, Iluminát, Iniciály- erotic,

PMIC- ZPÍVÁNÍ U GRAFIK: What it feels like, Like a flower, Incredible…PMIC

DARK: Adonnis, Neznámá,

HISTORY: Your birthday, Co život dává, Stop to be shy!

Tech. scénář- divadelní technik: 

Playlist:

Zpěvák- mikrofon plus stojan- (plus ozvučení trubky)

1.Intro- tma/ modrá světla

2.Sacrifice- cover- více světel- všední atmosféra- převážně bílá/ i v hledišti

3.Kontratenor- 2 skladby- přítmí, bodové bílé světlo na zpěváka

4.Incredible- zpěvák a taneční křoví- divoká atmosféra- bílá světla

5.Zpěvák a doprovod piana (klavíristka)- dvě bodová světla na každého/ všední atmosféra- ideál více světla v celém sále

6.Project Madonna in contratenor- underground- 3 skladby- temná a divoká atmosféra- kombinace bílých, či červených a modrých světel/ na projekci umělecké grafiky (zpívání u grafik- interpret sedí na stoličce a zpívá ke svým grafikám, co běží na projekci) 7.Hity- 2 skladby- zpěvák plus křoví- divoká atmosféra

ČASY:

Sacrifice:

Pojetí: na úvod interpret zklame, že nedá pecku? Šok!

Incredible:

Pojetí: většinou dochází ke zlomu a stop time show po pár písních koncertu, kdy interpret diváky chlácholí , ale přece jen udělá stop a po chvíli začátku show spustí kontroverzní nářez s názorem. Zde již na počátku produkce, (jinak, než jsou diváci zvyklí!)

Chvíli, po startu show, vlastně skoro ihned, jakoby diváky interpret nenechal vydechnout a nešetřil je hned od začátku, nastupuje extravagantní choreografie s taneční skupinou a řešení uměleckého problému.

Pozdní podzim:

Harmonie a nálada: podzimní nálada, harmonie bledých tónu pokročilé slábnoucí lásky.

Stop to be shy!- Radio edit:

Pojetí:  většinou dochází ke zlomu a stop time show po pár písních koncertu, kdy interpret diváky chlácholí , ale přece jen udělá stop a po chvíli začátku show spustí kontroverzní nářez s názorem.

Choreografie: adonnisovská choreografie- kabaret

Gesto: vládnoucí, a přitom příjemný úsměv

Iniciály:

Kontrast: po bouřlivém kabaretu přichází kontrastní zvonkohra do protihamonie/ nálada mixnutá s vyrovnaným příchodem interpreta: na porno hudbu (pyšnost a vážnost) přijdu na pódiu za atmosféry blikání reflektorů, velmi vyzývavě a naopak časově všedně, zpomaleným časem a obyčejně (s kontrastem s protiharmonickým podkladem).

Pocit: předěly složité stavby písně v závěrečné části/ časově hrubé aranže v kombinaci s časovou choreografií- posuny těla a tím i času/ časový dojezd hudby

Choreografie: panovačná a přitom křehká. 

Chvíli, po klidovém stavu show, začne skladba s taneční skupinou, časovou choreografií, (postupy figur v čase), psychologicky závažná o zklamané lásce.

Me in Musart:

Kontrast: po bouřlivém návalu přichází kontrastní scénická hudba, silně závažné harmonie pojednávající o stavu hrdiny

Wedding day:

Choreografie- adonnisovská jednoduchá a společensky příjemná

Scherza infida:

Gesto- bolestné oči a hravý Adonnis

Znak: řetízek s logem „A“ na krku

Předěl do popu- čas disco světel/ hip hopová choreografie Adonnise s jeho typickými tvary,

pyšný protibas/ gesta: lascivní olíznutí rekvizity/  italská modla, kdy zbožné oči, v kombinaci s římským nosem a rudými rty, hrají děvku/  podezřelé gesto: „to myslíte vážně?“, kdy modré oči obtažené konturou svítí velmi vychytrale/ mrkací pana a trochu nervák při přehazování BDSM rekvizity/ je změna do show a Adonnis v očích ukazuje: „těšte se!“, s kočičím upřeným pohledem, když pokládá trumpetu/ děvka, co je domina a drží nad vámi bič

Hra- lascivní olíznutí rekvizity, s výrazem v obličeji: „jste mi u…“

Neznámá:

Kontrast, choreografie, nálada, technické efekty, pojetí: stop time show- v pozdní části, jako jsou diváci zvyklí, vzniká zátiší a časová pauza, meditativní atmosférické harmonie začínají a věští: „bacha!“ Ano- zde Adonnis zpomalil, i ve svých gestech, pohybech, a začíná provokovat a svlékat svůj oděv. Pomalým časovým chodem mrazí diváky jak hudba, tak choreografie.Adonnis, ve svém  intru písně, rád hladí své tělo, smívá nečistoty, jakoby stál ve sprše, ale pouze očišťuje své duchovní tělo. Barevná světla se změnila na tmu a měsíční bodové světlo. Choreografie, s gestem v očích, proti divákům: „koukejte se!“, ukazuje jeho pomalé pohyby, kdy odhazuje bič a vzdává se ze svých excesů. Pomalé pohyby choreografie, komunikace s rekvizitami, pokračuje po závěr, ve kterém nábožensky s protiharmonickými akordy, jako jehla ve velkém seně a malý muž, ačkoliv byl velkou hvězdou, odchází do ústraní

Dancing queen:

Choreografie: adonnisovská, zábavná a jednoduchá, (typu Madonny)

Santa Lucia:

Nálada: přišel zlom do přítmí a mix s oranžovými světly symbolizujícími západní země a moře. Chvíli před koncem show opět Adonnis časově zastavil, kontrast hudby se zjemnil, a uchopil svou loutnu vlastní výroby, kterou tak miluje a s kterou dnes v nočních hodinách odcestuje do své lože. Diváci blikají fotoaparáty a telefony, a časově pokročilé nálady akce se blíží ke konci.

Hlas: sametový, lehce zastřený hlas, je typicky adonnisovský

PMIC část:

Kostým: časově náboženský, až usedlý, s pomalými usedlými gesty, (Faith- rudý kněz)

What it feels like:

Gesto: oči modré jako nebe- bolestné, s pohledy do nebe

Baroko- LAP:

(šok- přelom z klasiky do popu):

Hudba: end časových ploch, v protiharmonii,  z hladkým časovým frázovaným kontratenorem

Gesto: nebeský a křehký pohled k masce, s kterou se pomazlí a usíná

Co život dává

Mluvené slovo pro diváky:

Časový přelom show, kde zazpívám o projektu, o kterém tahle show a mé současné hudební životní dění a stav života je- úspěch a výhra. PMIC projekt mi dal plno zkušeností a poznání, jak se oprostit od zla a nebýt ve spárech satanů, být středem svého já, s optimistickým nadhledem a vyhrát. To je „CO život dává“, časově kontrastní zlom show do veselé a vítězné harmonie.“Co život dává“, byl můj aktuální song v roce 2017. V pozdějších měsících jsem zpíval o svém vítězství…, ale nekonalo se. Aktuální výsledek a poznání přišlo právě v tyto měsíce a píseň se teprve naplnila dnes.

Po této skladbě následuje časové dokončení a dojezd show, jako rozloučení- mé old hity: Stop to be shy! a Wedding day.

GRAFIKA:

Plakát: viz výše, odst. mini projekty/ dodatky plakátu (koruna, bílé barvy, a pod ní nápis po celé její délce   „Q U E E N“), 

Promo foto: viz výše, odst. mini projekty

EXPORT- AKTUALIZACE, 10- 2019, SLOVENSKO:

PLAYLIST:

POP: Sacrifice, (Stopy), (Zrcadlo), I met Madonna, Your birthday,

PMIC: Incredible (show), What it feels like for a girl- vrz. Rott/ show (viz. Wifl Rott show), Like a flower

JÁ- PIANO: Přichází zima

PIANO: Ja, keď sa Janoško, Eště som sa neoženil

NOVINKA: Už máš v očích sníh

DANCE: Očista, Iniciály, Stop to be shy!- Radio, Wedding day

(pořadí v řešení: Stop to be shy!- Radio, Iniciály, Očista, Wedding day)

VERZE:

POP: Sacrifice, (Stopy), (Zrcadlo), I met Madonna, Your birthday,

PMIC- KONTRATENOR: Incredible (show), What it feels like for a girl- vrz. Rott/ show (viz. Wifl Rott show), Like a flower

JÁ- PIANO: Přichází zima

PIANO: Ja, keď sa Janoško, Eště som sa neoženil

NOVINKA: Už máš v očích sníh

DANCE: Stop to be shy!- Radio, Iniciály, Očista, Wedding day

EXPORT DĚNÍ:

POP: Sacrifice, Zrcadlo, I met Madonna, Candle in the wind, (Your birthday)

!scream- můj převlek do kontratenoru, (Kněz)

Malý buben

PMIC- KONTRATENOR: What it feels like for a girl- (version: show)/ projekce: modré grafiky

JÁ- PIANO: Přichází zima- Zpívání u grafik/ projekce: The best of kompilace

Odejmutí klobouku

PIANO: Ja, keď sa Janoško, Eště som sa neoženil

NOVINKA: Časoprostor

A.Jurčíková- vstup- můj převlek do dance

DANCE: Iniciály

Co život dává- projekce: Co život dává

(Stop to be shy!- Radio)

Wedding day

ADONNISOVSKÝ ČAS BĚHU SHOW (7.12., I MINULÝCH):

Pozn.: malý buben je prováděn již v kněžském převleku- značí pochod, divadlo, stylizaci, a nástup názorové části show. Přihořívá. Zakončen vířením- napínání diváků- poté ihned spustím kontratenor- WIFL show. 

(Show je časově napjaté- viz. adonnisovská verze všech show- náběh- popové romantiky a balady- otevření názoru- vrchol a uvolnění ve vrcholné verzi/  závěrečná část již dojezd starých hitů.

Videoprojekce- modré grafiky jsou na WIFL show- jednobarevný celek= jsou stejnobarevné a časově pro kameru- souhrn všech aspektů- trubka- kontratenor- grafiky- kostým „Kněz“- pro link pro Madonnu/ Zpívání u grafik je již zevšedněno a mnohobarevná podoba grafik dává najevo uvolnění ve vrcholném postupování vzhůru- u písně „Přichází zima“, v pianu, pro vychutnání atmosféry grafik- jejich citlivost a jemnost. 

Přichází zima- po napjaté části- kontratenor- WIFL, velmi silné názorové části, zasedám za piano, v temném provedení a zhasnutí světel, kdy na projekci při mé jemné časové hře a harmonii probíhá prezentace nevinných grafik s pocitem bledosti, dalekosti a jemnosti. V kostýmu sedím u piana- á la E. John- symbol. Po zakončení skladby a božské jemnosti „Zpívání u grafik“, sejmu klobouk, povstanu, a nastupuje všední atmosféra- časově kontrastní a probuzená- slovácké veselé písně, s doprovodem A. Jurčíkové.

Převleky- první, do „Kněz“, po romantické popové části, kdy !scream taneční skupina uvádí své číslo- (časový dubstepový short mezi článek)/ druhý- po vrcholu show písně- „Časoprostor“- nový single, kdy A. Jurčíková hraje vstup na piano a já jdu pro zářivý převlek do závěrečné taneční části.

Barvy videí projekce- pokročilá a odvázána část skladby „Co život dává“, je doplněna oranžovým klipem „Co život dává“- časově barevně kontrastním k minulým částem (oranžová= veselo, pokrok). 

WHAT IT FEELS LIKE- LINK- AMERIKA- KOMPLEX ČASŮ: live pro video shot:

1.náboženský rituál- asistent v popředí pódia, v černém oblečení a zdobené masce, na obličeji, klečí a v taneční póze drží buben, na který interpret bubnuje úvod: „začíná se něco dít“/ napětí- víření,

2.trubka interpreta, jako časový kontrast čísla uvádí část show- jazzově laděná, adonnisovsky,

(šestnáctinové komediální frázované krátké noty= adonnisovská časovka),

3.časový zdobený kostým „Kněz“, s doplňkem zdobené monstrance,

4.asistent klečí vpravo, od trůnu, a jako dvě žezla drží v každé ruce- monstranci a zdobenou kabaretní hůl/ Adonnis je hbitě, panovačně a extravagantně během show rychle mění- odebírá, či vrací- podle choreografie- adonnisovská časovka- v rychlém tempu zvládá kombinaci rekvizit, (uchopení, atd.), s extravagantním a pyšným projevem,

5.barevné modré grafiky na projekci- ustálená barva k show- jejich jemnost je zátiším a posazením do srdcového čísla interpreta= adonnisovská časovka,

Pro talentovou soutěž, II, Praha- složitost show a přivedení asistentů show před kamery produkce v backstage- je časově pyšný tah složité přípravy projektu Adonnise v kombinaci s extravagantním chováním  Adonnise, (rozhovor a jeho sebejisté extravagantní chování, i když líčí svůj negativní zájem= paradox/ např. ukázka výplně zdobených zubů na kameru- extravagantně, odvázaně a časově paradoxně- negativní vlastní zájem v kombinaci s jistotou provedení).

SCÉNA:

PŘEDNÍ ČÁST PÓDIA: střed- stojan na mikrofon/ trubka.

ZADNÍ ČÁST PÓDIA: střed- trůn/ levá strana, zády k divákům- dance floor olemovaný světly a dj pult, více ke středu/ pravá strana- piano.

Sacrifice KOSTÝM: oblek, stojan na mikrofon  SVĚTLO: bílé, více KULISY: x NÁSTROJ: trubka  EFEKT: x UČINKUJÍCÍ: x

(Stopy) KOSTÝM: oblek, stojan na mikrofon  SVĚTLO: temno KULISY: x NÁSTROJ: x  EFEKT: x UČINKUJÍCÍ: x

(Zrcadlo) KOSTÝM: oblek, stojan na mikrofon- v ruce SVĚTLO: temno KULISY: x NÁSTROJ: x  EFEKT: x UČINKUJÍCÍ: x

PMIC: Incredible (show) KOSTÝM: Kněz, chor. Incredible  SVĚTLO: blikající bílé KULISY: Trůn NÁSTROJ: trubka EFEKT: x UČINKUJÍCÍ: taneční skupina (při absenci skupiny pouze front)

What it feels like for a girl KOSTÝM: Kněz, posed na trůnu a mikrofon na stojanu SVĚTLO: bodovka v temnu KULISY: Trůn NÁSTROJ: trubka EFEKT: x UČINKUJÍCÍ: x

Like a flower KOSTÝM: Kněz, posed na trůnu a mikrofon na stojanu  SVĚTLO: bodovka v temnu

KULISY: x NÁSTROJ: x EFEKT: zpívání u grafik  UČINKUJÍCÍ: x PROJEKCE: modré grafiky= PROJEKCE

JÁ- PIANO: Přichází zima KOSTÝM: bez klobouku SVĚTLO: temné KULISY: x NÁSTROJ: x EFEKT: x UČINKUJÍCÍ: x

NOVINKA: Už máš v očích sníh KOSTÝM: bez klobouku SVĚTLO: bílé KULISY: x NÁSTROJ: x EFEKT: x UČINKUJÍCÍ: A.J.

PIANO: Ja, keď sa Janoško KOSTÝM: x SVĚTLO: všední  KULISY: x NÁSTROJ: x EFEKT: x UČINKUJÍCÍ: x

 Eště som sa neoženil KOSTÝM: x SVĚTLO: všední  KULISY: x NÁSTROJ: x EFEKT: x UČINKUJÍCÍ: x

HOST- A.J.- 1 SKLADBA/ oblékám se do stříbrné haleny 

DANCE: Očista KOSTÝM: stříbrná halena SVĚTLO: disco KULISY: dj pult a floor  NÁSTROJ: x EFEKT: pódium UČINKUJÍCÍ: dj/ PROJEKCE- OFICIÁLNÍ KLIP/ CHOREOGRAFIE volná- tanec

Stop to be shy!- Radio KOSTÝM: stříbrná halena SVĚTLO: disco KULISY: dj pult a floor  NÁSTROJ: x

EFEKT: pódium UČINKUJÍCÍ: dj/ CHOREOGRAFIE volná- tanec

Wedding day KOSTÝM: stříbrná halena SVĚTLO: disco KULISY: dj pult a floor  NÁSTROJ: x EFEKT:

pódium UČINKUJÍCÍ: dj/ CHOREOGRAFIE volná- klidná- postoj

ČASY:

Intro časově všední- nečekané verze interpreta/ více písní= napínání diváka,

I met Madonna- osudová srdcová popová balada, umístěna, jako zátiší playlistu, (pro každou produkci s jinou barvou, od minulosti, po současnost),

Incredible- show- interpret nešetří diváky a spuštěno ihned do největší extravagantní verze, po začátku produkce,

PMIC projekt- rozvinutí akce do zápletky a intelektuální hudby, song 1 2 3,

Like a flower- zpívání u grafik- stále temná atmosféra, co se týče světel, …show v intelektuální zápletce se zátiším pod milými grafikami,

What it feels like- Rott show, 2019, Praha (nedějové, pouze bizarní kontrast= časovka a jednotlivé časy)- piano pulzuje, trubka jazzuje do optimistické nálady, kontratenor se nese na volném zatěžkaném tempu pyšně a klidně, dohromady s operou vyčnívá extravagantní kostým „Kněz“, kdy gesto- sprosté ikony, (zboku pohled na diváky, lehce shora, oko silně obtažené konturou a grafikami), tvoří dohromady souhru, …kabaretní ohoz „Incredible show“, pomalé našlapování tanečními kroky  a jemná klasika se zvrtne do dubstepu, (v klasice vulgárně olíznu tyč svým jazykem, povýšeně kouknu na fanoušky a vulgarita chování se zpomaleně nese a vyvíjí na klasickém podkladu)

Úplný výpis, 11- 2019, Mni.:

Hudba- verze PMIC Rott (použitelné pro PMIC Rudná)

Intro:

-verze Superstar II: sedím na vládcovském trůnu, časově nehnutě čekám s maskou před obličejem

na verzi/ verze koncert D21: sedím bez držení masky nehnutý na trůnu, lidé nevědí, co se bude dít- klidová fáze V1:

-verze Superstar II plus koncert D21: ihned na první dobu hbitě vstanu, s nadhozením a frajersky uchopím taneční hůl a jdu dva kroky kupředu, zpívám verzi 1 a na pomlku po prvním verši frajersky, lehce vykrouceně (extravagantně a časově), s holí zatančím (čtyři doby- různě ji prohazuji přede mě, dopředu, s mou otočkou, a ukončím vždy přísným nehybným gestem v obličeji a nehybným tělem s pohledem na diváky- povýšeně s pedantskými napnutými rty)= časová kabaretní choreografie Adonnis, (střídá se vždy- verš- tanec- verš- tanec)*/ na text „strong inside“ postupuje děj kupředu a s holí v ruce, uvolněnou dolů a sem tam poukázáním, vpřed, na diváky, jdu dopředu- bočním našlapováním vpřed, čtyři kroky (zde mé slavné gesto- povýšený, boční pohled, z vrchu, na diváky, časově zpomalená chůze, extravagantní lascivní pohled- pomalý běh těla, časově s vokálem v opeře), ihned zastavím, směrem rovně, k divákům, stojím, zpívám „when you open up…“, plus celý refrén (citlivě a kontrastně: opera, či úzkostlivé mrazení),

-zde stop time: zastavím se, vypadnu z role do všední atmosféry, podívám přísně na lidi, a s odplyvnutím, či povýšeným odfrnknutím se rázně otočím a jdu si sednout na trůn= adonnisovská časovka- „hele, bude se něco dít, to tu dnes nebude jen tak!“,

-dva  takty dubstepu- bez hudby- extravagantní porno hudba (adonnisovská hudba- porno podklad/ hudba k pornu- nabušená a extravagntní)**

V2:  zpět, frajerský a vulglární posed na trůnu- spadený níže a s nohou přes opěradlo/ „hurts is not“  kleknu na zem před trůn, s náboženským výrazem (modlitebným), 

Ch2: = sejmutí koruny- polibek země, (viz. verze „Incredible“)/ bez závěrečného zpěvu, pouze end dojezd jazzové verze a choreografie podle verze „Incredible“- postupování vzad, s vyjmutím srdce z hrudi, atd., zklopení havy

*Adonnisovská kabaretní choreografie- zpívám verzi 1 písně a na pomlku po prvním verši frajersky, lehce vykrouceně (extravagantně a časově), s holí zatančím (čtyři doby- různě ji prohazuji přede mě, dopředu, s mou otočkou, a ukončím vždy přísným nehybným gestem v obličeji a nehybným tělem s pohledem na diváky- povýšeně s pedantskými napnutými rty)= časová kabaretní choreografie Adonnis, (střídá se vždy- verš- tanec- verš- tanec)

**dva  takty dubstepu- bez hudby- extravagantní porno hudba (adonnisovská hudba- porno podklad/ hudba k pornu- nabušená a extravagntní)**

Přichází zima- úplné zastavení do temnoty, uprostřed show, Nezhyba zcela zastavuje běh nálady, při hře používá koruny, intelektuální zarážky, 

Už máš v očích sníh- novinka a osudová píseň z osudového partnerství načíná všední atmosféru,  lidovky- zevšednění nálady a pauza pro interpretův převlek pro dance část, závěrečnou,

Dance part- typická madonnovitá struktura show, kdy před koncem show se spustí part stříbrných obleků, světel, kulis a světýlka lemující podlahu parketu jsou ready pro tři interpretovy hity.

(Kontrast- hnědooranžový výtvarný klipy písně „Co život dává“/ historická sexistická „Stop to be shy!“ a dekadence ve „Wedding day“.)

PROJEKCE, KOSTÝMY, REKVIZITY, GRAFIKA:

PROJEKCE:

SET PMIC-kolekce grafik „Für Sandra Cretu I, II“, 2007- 8,

SET HISTORY-teaser „Co život dává“, 2017- 18,

SKLADBA:

INICIÁLY: grafika: „Nad kostelem“, z kolekce grafik „Sex s Adonnisem“, 2008,

ADONNIS: kolekce grafik: „Moje enigma“, 2008,

NEZNÁMÁ: kolekce grafik: „Iluminát“, 2015,

KOSTÝMY:

KRÁL:

QUEEN, design: P. Nezhyba, 2019, Praha

ČERVENÝ KNĚZ:

KNĚZ, (FAITH), design: P. Nezhyba, 2019, Praha VOGUE BITCH:

VOGUE BITCH, design: P. Nezhyba, 2019, Praha DVOJITÝ:

INCREDIBLE, design: P. Nezhyba, 2019, Praha HNĚDÝ ADONNIS:

NEW ADONNIS, design: P. Nezhyba, 2019, Praha PERLEŤOVÝ

ADONNIS STAR, design: P. Nezhyba, 2019, Praha

BAREVNÁ PERLEŤ

 STAR- COLOUR, design: P. Nezhyba, 2019, Praha

REKVIZITY:

TRŮN:

TRŮN, design: P. Nezhyba, 2019, Praha KŘÍŽ:

KŘÍŽ, design: P. Nezhyba, 2019, Praha

P O P I S Y  V E Ř E J N Ý C H  P R O D U K C Í :

I WILL ALWAYS LOVE YOU, 12- 2019, D21, PRAHA/ KONCERT A VÝSTAVA GRAFIK:

PROJEKCE, KOSTÝMY, REKVIZITY, GRAFIKA:

PROJEKCE:

SET PMIC-kolekce grafik „Für Sandra Cretu I, II“, 2007- 8,

SET HISTORY-teaser „Co život dává“, 2017- 18,

SKLADBA:

INICIÁLY: grafika: „Nad kostelem“, z kolekce grafik „Sex s Adonnisem“, 2008,

ADONNIS: kolekce grafik: „Moje enigma“, 2008,

NEZNÁMÁ: kolekce grafik: „Iluminát“, 2015,

KOSTÝMY:

KRÁL:

QUEEN, design: P. Nezhyba, 2019, Praha

ČERVENÝ KNĚZ:

KNĚZ, (FAITH), design: P. Nezhyba, 2019, Praha VOGUE BITCH:

VOGUE BITCH, design: P. Nezhyba, 2019, Praha DVOJITÝ:

INCREDIBLE, design: P. Nezhyba, 2019, Praha HNĚDÝ ADONNIS:

NEW ADONNIS, design: P. Nezhyba, 2019, Praha

PERLEŤOVÝ

ADONNIS STAR, design: P. Nezhyba, 2019, Praha

BAREVNÁ PERLEŤ

 STAR- COLOUR, design: P. Nezhyba, 2019, Praha

REKVIZITY:

TRŮN:

TRŮN, design: P. Nezhyba, 2019, Praha KŘÍŽ:

KŘÍŽ, design: P. Nezhyba, 2019, Praha

TALENTOVÁ SOUTĚŽ II, PRAHA, (VŠECHNY KOLA), 2019:

REPERTOÁR: INCREDIBLE, (PMIC)

KOSTÝM: ELEKTRICKÝ KNĚZ, (design: P. Nezhyba, 2019, Břeclav, Praha, Mni., Humenné),

REKVIZITY: HŮL „MAD-ILU“, (design:P. Nezhyba, 2019, Praha, Mni., Břeclav),

KULISY: TRŮN, (design: P. Nezhyba, 2018, Praha/ 2019, Praha, Humenné),

NÁSTROJE: TRUBKA

M É D I A :

ČESKOSLOVENSKO MÁ TALENT/ ADONNIS- LIKE A PRAYER (BAROKO PLUS KONTRATENOR)

-natáčení v Bratislavě, 2019

Média: 11- 2019: Supercz, Youtube, Prima Cool- neotřelé vystoupení- kvílení Madonny, jako andílek, kterému přistřihli křidýlka.

Plán umělce- v soutěži Superstar (natáčení 10- 2019, Praha), provokace:

kostým BDSM doplňky v kombinaci s katolickým křížem na kabaretním klobouku, kontratenorový vokál a extravagantní choreografie, lehce zženštilá, s grafikami na očích a lascivním olíznutím kabaretní hole.

J A K   R O Z B Í T   Č R/ DVD, ČASOVKY :

DVD: ROSTU SMĚREM VZHŮRU

SONG 1: ČSMT- LIKE A PRAYER- NEVINNÝ ANDÍLEK

SONG 2: INCREDIBLE- BIZARNÍ SHOW DĚVKY

SONG 3: WHAT IT FEELS LIKE- OZZY VERSUS OPERA

NEŘEŠIT LIDI, ANI RODINU/ ŽIL TÉŽ NĚKDO, JAKO BYL MARILYN MANSON:

MOTO: SHOW, CO SHOW, BÝT LEPŠÍ/ PROŽÍT- SVĚTOVĚ A SRDCEM, JIŽ OPRAVDOVĚ- GESTEM, HUDBOU, TĚLEM

NEJLEPŠÍ CESTA K NEJVYŠŠÍ SLÁVĚ A ÚSPĚCHU, S NEJVYŠŠÍM ODPOREM A NEJVÍCE BOLESTNÁ PRO MĚ I OSTATNÍ

ČASOVKA ROZHOVORŮ A PROPOJENÍ S CELÝM SYSTÉMEM OSOBNOSTI: Když budu hovořit na kameru, mrkat, střídat módní postoje s rukou v bok, a mluvit velmi plynule, inteligentně, a chovat se jako „prdlý „showman“, ale osobnost= „vše je mi u prdele“,

SONG2:

INCREDIBLE SHOW,  VERZE 12- 2019, TRUBKA,  CHOREOGRAFIE, KOSTÝMY, REKVIZITY: P. NEZHYBA,

PRAHA, BŘECLAV, CURYCH, 2019/ PRVKY: ZLIDŠTĚNÁ SHOW VERZE, BARVA VOKÁLU, EXPRESE, NÁDECH HITU, ATD- 10- 2019, VARŠAVA/ DODĚLÁVKY CHOREOGRAFIE A STŘIHU: P. NEZHYBA, 2019, CURYCH:

(ZKRÁCENÁ VERZE/ BIZARNÍ SHOW)

FORMA =PÍSNĚ: bez intra, pyšně začne po 4 úhozech paliček bubeníka, či tlescích, CH1 „just…“/ MEZ- trumpet solo/ BRIDGE „I hope…“/ V2 „remembering…“/ INSTR. MEZ/ CH2 modulovaný/ END- první jeho čtyři doby a poslední beat fade outu

TRUBKA:

V mezihře časové solo, časově přehnaně jednoduché s kombinací složitosti a pýchy,

(čtyři opakující se osminy na časově jednoduché harmonii tónu h1, s předčasným legátovým výjezdem k e2/ možno od piana postupným zesilováním v rytmu a beatu hudby střídat dlouhé osminy h-a-h-a…, pod legatem).

KOSTÝM= VŠECHNY OSTATNÍ VERZE, (doplněn- pletivo- černé tlusté na loktech po shození fraku/ cop- korále vedoucí po zem, z klobouku- zadní část/ kornouty znázorňující ňadra- ale kratší a výtvarné- ideál tlusté)/ maska- půlmaska- z mé strany člověka- pravá strana holá (zde oko- tmavomodré stíny, obtáhlé grafikami černé kontury, …velmi graficky složité, plus namalované čárky od oka- řasy- důležité pro efekt mrknutí, tím pádem i modré rty, znamínko černé/ stříbrné a zdobené násadky na prstech.

Důležité- použít výtvarnou extravagantní image (bizarní)- tzn.:

VÝTVARNÁ EXTRAVAGANTNÍ IMAGE= ZNAČKA:

Časová napodobenina Madonny- ikonická mezera mezi zuby- graficky malovaná- bílý podklad a na něm černé květy a stonky rostlin

Klobouk plus kříž= kabaret- kněz/ plus korálový cop k zemi

Půlmaska- výtvarná/ polovina obličeje grafika- modrofialová obtažená konturovými adonnisovskými vzory- vybarvený- kombinace modrá a fialová- obtažení ideálně ve tvaru hvězdných rohů

Pod frakem se jmenovkou též stříbrná halenka s bílými zdobenými nádstavci- jehlance

Z kalhot vedou rovnoběžně řetězy- z pasu k pasu- bok

Možno použít kozačky s 10cm podpatkem, (úzkým), černé/ či ne

Prsty- ostruhy a obalení graficky zdobenými a nastříhanými kovovými násadami

REKVIZITY= VŠECHNY OSTATNÍ VERZE

KULISA= TRŮN

CHOREOGRAFIE, TYP VOKÁLU A JEHO BARVA, ZVÝRAZNĚNÉ PRVKY (EXPRESE), ZLIDŠTĚNÁ VERZE/ SHOW, NÁDECH HITU):

FORMA =PÍSNĚ: bez intra, pyšně začne po 4 úhozech paliček bubeníka, či tlescích, CH1- PLNÝ VOKÁL/ OSTRÝ, S CHRAPLEM, ČI DUNIVÝ, SPODNÍ, VELMI HLUBOKÝ A ŠIROKÝ „just…“: již sedím na trůnu vulglárně s pravou nohou přehozenou přes opěradlo/ frajerský ležérní posed celým tělem- sesunutý níže, (rozvalený), na „when“ madonnovské přehození těla, pevné opření levé ruky do levého stehna a rozkročení s módním posedem, s maskou před očima, „and all“ povstanu rázně a podle hlavní verze se sníženým krokem vpřed a na posuvnou hudbu mířící pocitově k další části časově koresponduji choreografií, tzn. odsouvám vodorovně technicky masku směrem vpravo a tím časově odkrývám svůj obličej, (uzavřeno otočkou a opisováním kruhu masky a celého  těla technicky monotónně a rychle ve směru hodinových ručiček, kolmo k podkladu, kdy mohu navazující otočkou (piruetou) v témže směru zakončenou na kolenou povstanout, již s trubkou v ruce a hrát solo, časově pyšně a frajersky akcentovaně, komediálně, jak v kreslených pohádkách- show verze- expresivní dojem a napínání diváka (gesta s maskou velmi majestátní a provokativní- možno panovačná a tanečně zženštilá),

MEZ- trumpet solo= hlavní verze

BRIDGE- PLNÝ VOKÁL/ OSTRÝ, S CHRAPLEM, ČI DUNIVÝ, SPODNÍ, VELMI HLUBOKÝ A ŠIROKÝ „I hope…“= (nerealizováno) hlavní verze, (možno zkombinovat se shozením fraku, pokud budu mít zajímavé futuristické řemenné černé rukávy, z tlustého pletiva, (shození až po výstřelu)

realizováno (časovka): první sekunda s posedem, jako dáma, noha přes nohu, a pevně ruce opřené o hůl, přede mnou, kdy sedím na trůnu a po sekundě chlapsky roztáhnu nohy a hůl držím pevně před sebou. Gesto se též vystřídá, (první pozice s nohou přes nohu je povýšená domina s pedantsky uplými rty a druhé gesto začne trhnutím hole, opřené o zem, více k sobě, a v obličeji výraz: „ne- e, to je má hůl!“, s povýšenou hlavou a pohledem shora, lekce šikmým a pedantským). Ihned po 2s rozverně a vtíravě sesedám, sjížděním po trůnu do pozice stojmo, před trůnem, a tanečně ojedu hůl, (bokem zakroužím směrem dolů), a v obličeji mám časové gesto- 1.podobné ikoně (mrkání a nevinný upřený výraz v očích), 2.kurva s pootevřenými překvapenými rty, později vyvýšením hlavy a povislými pedantskými koutky rtů. S vývrtkou se mazlím se svými rameny= sex/ se závěrečnými akcenty vztekle a odhodlaně a odstředivou sílou těla odhodím frak jeho otočkou vpravo, se záklonem těla a frak upadá vlevo, přede mně, hůl mám drženou stehny a poté ji frajersky a drsně zpět uchopím, již s tanečními kroky, kupředu,

V2- nerealizováno PLNÝ VOKÁL/ OSTRÝ, ŘEZANÝ, S CHRAPLEM, A OD „AND ALL OF“ OPERA „remembering…“= hlavní verze, ale frak táhnu za sebou po zemi, krok- sum- krok, komediálně, jako v kreslených pohádkách (mohu zkombinovat s hip hopovým streetem, či sekáním ruky dávat najevo street beat)- velmi lidsky, odvázaně a expresivně- kontratenor tím namixuje náladu interpreta z jiné planety, s pocitem  exotičnosti a přitom položen na povrchní podklad

realizováno: PLNÝ VOKÁL/ OSTRÝ, ŘEZANÝ, S CHRAPLEM, A OD „AND ALL OF“ OPERA

„remembering…“= hlavní verze, ale frak táhnu za sebou po zemi, krok- sum- krok, komediálně, jako v kreslených pohádkách (mohu zkombinovat s hip hopovým streetem, či sekáním ruky dávat najevo street beat)- velmi lidsky, odvázaně a expresivně- kontratenor tím namixuje náladu interpreta z jiné planety, s pocitem  exotičnosti a přitom položen na povrchní podklad- ale žádné city zde nejsou- tato část písně je show. Zde ale spíše frak zůstal na zemi (nebudu jej za sebou táhnout), a jdu tanečně a verzí, až hravou (Like a virgin- Ztracená nevinnost), vpřed…, na prvních dvou dobách třetího taktu se zaseknu a opět odstředivě rozjedu s gestem levé volné ruky, co nedrží hůl- jakoby odraz od pomyslné stěny, ale ruka musí být do „L“, streetově,

INSTR. MEZ= nerealizováno: hlavní verze (pokud bude vyjmut, tak bude zopakován modulovaný závěrečný refrén, čili nebyl by 1x, ale 2x)

Realizováno (časovka): S první dobou vyzdvihám hůl nad sebe, nábožensky, s náboženským gestem k nebi, kdy na mě padá kritika a já s vírou v očích a povislými koutky snaživých rtů, levou nohou zakopnutou vzad, držím hůl, jejím koncem, kříže, vzhůru. V dalších dobách ji snižuji k sobě, jak mám její prostřední část u sebe, tak ji rukama nenápadně sepnu a pomodlím se- dlaněmi k sobě, a očima zavřenýma, se snížením hlavy, a poté pokračuji skandálem- začátek čtvrtého taktu od konce značí extravaganci a časové spojení náboženství s erotikou, kdy předvádím slavnou pózu ikony, že v levé ruce držím kříž, pravou rukou eroticky sjíždím po svém pravém stehnu, kdy jsem již v podřepu, s chodidly u sebe a koleny od sebe, hlavu mám poníženou směrem vpravo, k hrající ruce, dolů, oči jsou zavřené s pocitem orgasmu, kdy v obličeji mohu mít svraštělé obočí, rty, oči, až do bolestného výrazu. Předposlední takt je souhra gest- časová změna do náboženského gesta, kdy odvrátím pozornost od pravostranného dění, otočím se ke kříži, (části hole), jež držím v levé ruce, se zavřenýma očima, lascivně, nábožensky a sexuálně, jej políbím, (přehnaným kroužkem rtů), a s pohledem povýšeným směrem k divákům, i lascivně olíznu- mohu se k němu přitisknout tváří- se zavřenýma očima, hlavou vpřed, s bolestným, náboženským výrazem očí a tváře, možná pocitem orgasmu, 

CH2 modulovaný- nerealizováno= hlavní verze- barokní vládcovská gesta a pevná póza=“jsem superstar“ (možno střídat s milým kočičím úsměvem, lehce lascivním a ironickým, kdy  říkám- pojďte, tady mě máte- povýšeně shora se tvářím na dav, velmi mile), (gesto bez chůze, kdy mám předkloněnou figuru, nehybně stojím a drtím operu, je velmi dekadentní)

CH2 modulovaný- realizováno: FALSET: Nyní již bolestná pokorná gesta, možná vládcovská choreografie, možná držení kříže, vzhůru, a podívání se pokorně do výšin k němu, vzhůru. Hudba skončí ve slově „beautiful“ po druhé dlouhé notě tohoto slova, kdy třetí notu, nejvyšší, s trilkem a koloraturou, vokálem podržím bez hudby, do piana, (již v tichu, s bolestným, ale reálnějším výrazem, tupým pohledem rovně, vpřed). Po chvíli může doznít akord z originálního podkladu harmonie houslí, Incred- pmic- Rudná- sekunda 3:18, bez bicích, do fade outu. Poté mírumilovně a láskyplně skloním hlavu.

END- nerealizováno: první jeho čtyři doby (na první rázně hodím hlavou, aby dlouhé korále, (cop klobouku), sahající až po zem, přelétly přes mé pravé rameno vpřed- v póze zůstat/  a poslední beat fade outu- hůl držím v levé ruce, přitisknu k ní mou tvář z boku a políbím ji- silný kruh rtů (pravá část tváře má namalované tmavomodré stíny s černými grafikami a levá část, která není vidět má, pirátskou část masky (mohu přidat po mrknutí i olíznutí)- čili- přitisknutí tváří- polibek- mrknutí  (již v tichu po fade outu- děvkařsky, zboku a shora- povýšeně) – možno olíznutí (olíznutí v případě úspěchu,

(odvázanost v ch1, instr. mez., v1, ch modul.) jeví dojem hitovosti)

KOMBINACE ZPĚVU PLNÉHO HLASU A FALSETU: 

Nepoužijeme: FORMA =PÍSNĚ: bez intra, pyšně začne po 4 úhozech paliček bubeníka, či tlescích, CH1

„just…“ FALSET/ MEZ- trumpet solo/ BRIDGE „I hope…“ PLNÝ- FALSET/ V2 „remembering…“ PLNÝ- FALSET/ INSTR. MEZ/ CH2 modulovaný FALSET/ END- první jeho čtyři doby a poslední beat fade outu, (pokud by byl plný vokál, tak použít ostře zabarvený a pokud kontratenor, tak majestátní opera- dekadence- upřednostňujeme raději vyšší art, než průměr)

(použijeme: verze 2: vše falset- dekadence)

VERZE AP- DODRŽET MADONNINU MELODII (ASPOŇ MINIMÁLNĚ) + PLNÝ HLAS/ FALSET 50%:

CH1 PLNÝ (ALL IS… FALSET)/ V1 PLNÝ (AND ALLL… FALSET)/ MEZ I HOPE PLNÝ (I FEEL IT… FALSET)

!NEBO CELÝ V ORIGINÁLNÍ MELODII PODLE MADONNY, PLNÝM HLASEM) / V1= V1/ MODULOVANÉ REFRENY= FALSET

DALŠÍ SHOW, (PRO BUDOUCÍ UŽITÍ, ČI DALŠÍ DÍL):

SONG3:

DVOJROLE- MUŽ A ŽENA

VERZE BAROKO A LIKE A PRAYER BYLA ZDEŇKOVINA/ NYNÍ ROSTU SMĚREM VZHŮRU

(KAŽDÉ DALŠÍ SHOW A JEHO DÍL MUSÍ BÝT O TO LEPŠÍ)

MOTO: NADČASOVÝ INTERPRET, ŽÁDNÉ TRAVESTI, ALE DEKADENCE/ MUŽ I MADONNA/ VĚTŠÍ

NÁŘEZ, NEŽ INCREDIBLE

WHAT IT FEELS LIKE FOR A GIRL- ROTT SHOW: KOSTÝMY, REKVIZITY, KULISY- VIZ. INCREDIBLE BIZARNÍ SHOW/ CHOREOGRAFIE: P. NEZHYBA,  2019, MNI./ DODĚLÁVKY CHOREOGRAFIE A STŘIHU: P. NEZHYBA, 2019, CURYCH:

Pozor-show  začnu jako rocker/  v druhé polovině změním na kontratenor- třeba posluchače připravit na operu a nezačínat s kontra)

Úplný výpis, 11- 2019, Mni.:

Hudba- verze PMIC Rott (použitelné pro PMIC Rudná)

PODKLAD ROTT:

Intro:

-verze Superstar II: sedím na vládcovském trůnu, časově nehnutě čekám s maskou před obličejem

na verzi/ verze koncert D21: sedím bez držení masky nehnutý na trůnu, lidé nevědí, co se bude dít- klidová fáze V1:

-nerealizováno: verze Superstar II plus koncert D21: ihned na první dobu hbitě vstanu, s nadhozením a frajersky uchopím taneční hůl a jdu dva kroky kupředu, zpívám verzi 1 a na pomlku po prvním verši frajersky, lehce vykrouceně (extravagantně a časově), s holí zatančím (čtyři doby- různě ji prohazuji přede mě, dopředu, s mou otočkou, a ukončím vždy přísným nehybným gestem v obličeji a nehybným tělem s pohledem na diváky- povýšeně s pedantskými napnutými rty)= časová kabaretní choreografie Adonnis, (střídá se vždy- verš- tanec- verš- tanec)*/ na text „strong inside“ postupuje děj kupředu a s holí v ruce, uvolněnou dolů a sem tam poukázáním, vpřed, na diváky, jdu dopředu- bočním našlapováním vpřed, čtyři kroky (zde mé slavné gesto- povýšený, boční pohled, z vrchu, na diváky, časově zpomalená chůze, extravagantní lascivní pohled- pomalý běh těla, časově s vokálem v opeře), ihned zastavím, směrem rovně, k divákům, stojím, zpívám „when you open up…“, plus celý refrén (citlivě a kontrastně: opera, či úzkostlivé mrazení),

realizováno (časovka):  V1: PLNÝ HLAS, SPODNÍ, VELMI DUNIVÝ, SE ŠEPTEM A TAJEMNEM, A ROCKERSKY FLEGMATICKÝ- REÁLNÝ:- DŮLEŽITÁ MASKA NA OBLIČEJI- MARILYN MANSON/ OZZY držím mikrák na stojanu, jako Ozzy,(všedně, reálně zpívám, s gestem velmi flegmatickým= kontrast)

hlavně v refrénu pořádně a tvrdě zesílit hlas, klidně hrubě, sem tam si poklepávat nohou, do tempa, a podívat se hlavou směrem dolů- rockersky

(tím, že další část následuje v opeře, s osobností náhlosti, a citu= časový přeskok a šok= dvě postavy)

-zde stop time (časovka): zastavím se, vypadnu z role do všední atmosféry, podívám přísně na lidi, a s odplyvnutím, či povýšeným odfrnknutím se rázně otočím a jdu si sednout na trůn= adonnisovská časovka- „hele, bude se něco dít, to tu dnes nebude jen tak!“,

-dva  takty dubstepu (časovka)- bez hudby- extravagantní porno hudba (adonnisovská hudba- porno podklad/ hudba k pornu- nabušená a extravagntní)**

(pokud by byl kontratenor, tak po sóle trubky ihned s verzí 1 usednu na trůn, nehybně sedím, s náboženským pohledem vzhůru, s trubkou v ruce),

PODKLAD RUDNÁ, OD SEKUNDY 2:03

V2:  nerealizováno- zpět, frajerský a vulglární posed na trůnu – spadený níže a s nohou přes opěradlo/

„hurts is not“  kleknu na zem před trůn, s náboženským výrazem (modlitebným), 

Ch2: = nerealizováno- sejmutí koruny- polibek země, (viz. verze „Incredible“)/ bez závěrečného zpěvu, pouze end dojezd jazzové verze a choreografie podle verze „Incredible“- postupování vzad, s vyjmutím srdce z hrudi, atd., zklopení havy

V2 realizováno (časovka) PLNÝ HLAS- HRUBÝ/NASRANĚ: jak začne V2, jdu časově všedně a hbitě k posedu na trůn- vládcovsky a osobnostně. Střídavě, první pravostranně a poté symetricky naopak, prolamuji, krouživě a pevně, s kroutivými pohyby ruce a dlaně prostor, směrem dolů, od posedu na trůnu, („hair that- gently“ plus pravá, poté časová mezera, kdy pouze sedím, či přecházím do druhé pozice, „hands that- repenting“ levá strana), 

na bridge „hurts it´s“  časovka KONTRATENOR- (časově adonnisovský- kulatá barva/ časově kontrastní v běhu děje/ časově s náhlostí, kdy se posunuje děj), časově změním náladu a s bolestí v očích a vážností „vogue“, povstanu, a dvěma vládcovskými egyptskými kroky, časově nevinnými, s pravou rukou, egyptsky, vpravo, kterou nehybně držím, zastavím, do pózy „vogue“- rozkročené nohy- snížená pozice,  a egyptsky ruce, symetricky do stran, s tupým a vážným „vogue“ pohledem směrem rovno,

„when you“ časovka PLNÝ A HRUBÝ HLAS- TAJEMNO- jsem opět drsný rocker, a zmalovaný Manson, kdy ve vichřici držím kříž a rozkročené nohy do egyptské pózy stále zůstávají, kříž držím pevně a s šíleným výrazem v očích, jako metalista v metalu, kdy bráním monstranci před vichřicí, posunuji kříž vlevo, spolu s pohledem a tělem, a poté vpravo, přičemž nohy zůstávají ve své pozici- klidně mohu v třetí pozici rozkročenými nohami dát najevo sexuální touhu, zadívat se na diváky, jako zrůda s otevřenými ústy, a sexuálně a kontrastně nábožensky kříž v části hole přitisknout k sobě a pomazlit se- náznak hlavy- snížení a milost v očích, (olíznutí, či erotický kruh pánví-  Incredible?),

časová část CH- KONTRATENOR- VELMI ODUŠEVNĚLÝ, kdy kontrastem ukončuji skladbu, kontrastuje tím, že odlehčím gesto, pohled, tělo a hlas, jemně a pevně držím kříž vzhůru, levou rukou, nakláním se tělem vpravo, a převážením váhy vpravo a poté vlevo, vždy velmi pomalu, protože opačnou rukou, (pravou), držím a probírám korálovitý cop klobouku- velmi jemně, klasicky, duševně, natahuji jej a nechávám vlát ve větru-procítěné. Na poslední verš „in this world“ sesunuji hlavu níže, mám upřený výraz- náboženské oči, pedantské rty, chtivé, jemně otevřené, …lascivní a náboženský pohled= časovka, kříž posunuji levou rukou dolů- jen klesá, nebo si jej přivlastňuji s nevinným časovým pohledem, tupě, vpřed, k sobě, jsem stále, jako v nebi- zpomalená gesta, oduševnělost= časový kontrast k předešlé části, a časová odpověď Madonně, kdy zpívám poslední verš, „what it…“, značí upozornění na projekt, ve specificky časovém stylu= vložení  Madonny do své podoby. Část jemná, v posledním refrénu, je znázornění a přechod z muže do ženy- Madonny= časová dvojrole, s ukončením verše „what it feels“, jako odpovědí. 

Závěr- podklad s holými bicími s ponořeným a utopeným jazzovým podkladem a nadčasovou choreografií- komická extravagance- je extravagantní časovka.

Zpomalený pohyb těla s NY undergroundovým podkladem, stylu Mickey, kdy vlaji tělem a kontratenorově hlasem, je nadčasový= časovka.  

*Adonnisovská kabaretní choreografie- zpívám verzi 1 písně a na pomlku po prvním verši frajersky, lehce vykrouceně (extravagantně a časově), s holí zatančím (čtyři doby- různě ji prohazuji přede mě, dopředu, s mou otočkou, a ukončím vždy přísným nehybným gestem v obličeji a nehybným tělem s pohledem na diváky- povýšeně s pedantskými napnutými rty)= časová kabaretní choreografie Adonnis, (střídá se vždy- verš- tanec- verš- tanec)

**dva  takty dubstepu- bez hudby- extravagantní porno hudba (adonnisovská hudba- porno podklad/ hudba k pornu- nabušená a extravagntní)**

ZJEDNODUŠENÁ VERZE, 11- 2019, BUDAPEŠŤ, PLUS ČASOVKY!:

Kostým: Kněz.

Monstrance stojí u trůnu- nebude použita- pouze ozdoba.

(Verze pro kameru může být s maskou na obličeji, plus odsun z obličeje- ale nechám i pro kameru verzi jednoduchou).

Intro: Stojím diagonálně, lehce vlevo, před trůnem a hraji sólo na trubku.

Verze1: Hbitěji, ale jemně, se s trubkou v ruce posadit a sedět velmi rovně- vládce. Zpívám kontratenorem sloku 1 a trubku držím v pravé ruce, mírně opřenou loktem o opěradlo. Z levé strany může být mikrofon na stojanu pro sedící verzi, nebo jej držím levou rukou- velmi technicky, s pravoúhlým loktem, nehybně. Dozpívám ch1. Pohled směrem do nebe, ženský, náboženský, a rty lehce pohrdavé a ublížené, až chladné, s povislými koutky- ublížený dobový časový výraz s pocitem zloby- ublížený vládce bičován kritikou, což se časově díky zpěvu kontratenoru děje v reálné verzi- jakoby mi byl dobou osudově zakázán projevit tento dar, (panovnice s kontroverzními názory)/ kontroverze: před skladbou se diváků ptám, zda znají slovo kontratenor. Povídám o současné chvíli, v minulém životě, kdy přivlastňovatel mého daru zařval z publika: „kontratenor nezpívej“, a já jsem jej nechal svými sluhy odvézt, s chladným a povýšeným výrazem a mluvou: „odveďte ho!“. „Dnes kontratenor proběhne, čili WIFLFAG v kontratenoru!“ (Časová odvaha/ politicko-náboženské očekávání).

Dubstepový stop time: zvednu se, lehce skloním s odložením trubky, vpravo, od trůnu a sejmutím jednoduché hole do pravé ruky, (ze země). 

V2: zpívám ve stoje (bez kudrlinek a zbytečností), s choreografií:

Hurts plus celý ch2: V levé ruce mikrofon, vládcovská majestátní póza, rozevírání barokní ruky, s holí/ kabaretně a extravagantně ji rázně dát před sebe, opřený o zem, poté, směrem vlevo, ukazuji holí, otáčka proti směru hodin, opět opření, přede mnou a s ní rozevírací taneční barokní póza, (užívám si chvíle), refrén utichá zeslabením do ztracena a já s ním se otočkou vracím ke klidovému posedu na trůn do vládcovské sedící pózy- konec. (Po slovu „gently“, i ukončení refrénu- velmi expresivní časové gesto- v očích směrem lehce vzhůru, náboženský a prázdný pohled do nebe, ublíženost a vztek- povislé koutky a pedantsky povýšený výraz královny).

MEDIÁLNÍ TAHY:

ROZHOVOR:

S extravagantní m sebevědomím, se vnucuji na kameru, na kterou ukazuji svou grafickou mezeru mezi zuby, časovou pózou- šikmý náklon těla, lehce dovrchu, oběma rukama rovnoběžně vyzdvihnutí horního rtu.

VERZE:

S PIANEM- A. JURČÍKOVÁ (KOREPETITOR)

UŽ MÁŠ V OČÍCH SNÍH, (I PŘETEXTOVANÁ VERZE): KOSTÝM „KNĚZ“/ POSED- TECHNICKÝ ODKRYV

MASKOU- POSTOJ KROKŮ KUPŘEDU- SOLO TRUBKA- POSTOJ PŘED LIDMI

I MET MADONNA 2017- KOSTÝM „KNĚZ“/ = VERZE UMVOS (TRUBKA AŽ V END) STOPY- KOSTÝM „KNĚZ“/ = VERZE UMVOS (TRUBKA AŽ V END, ČI V INTRU)

OSLAVA PÍSNĚ „I MET MADONNA“:

Na scéně talentové soutěže II, 2. kolo, Praha, 2019, na mnou vymodelovaném zdobeném trůnu sedí žena, (modelka), s obličejem přikrytým krásnou zdobenou výtvarnou monstrancí. Já zpívám svůj hit „I met Madonna“, v popředí, a na závěr písně tanečně odejmu masku z jejího obličeje, (uchopím monstranci do své ruky), odevzdám ji modelovi, co stojí jako ostraha se zdobenou maskou na obličeji, vedle trůnu, a diagonálně, zády k divákům, kleknu na zem a políbím zem, jako klanění se královně, (na závěr skladby)/ časovka- kontroverzní dění do protiharmonie hudby (jemnost postavy a pohybu těla interpreta a zároveň jeho paradoxní nevinnost),

IKONICKÉ ČASY SKLADBY „I MET MADONNA“, PROSTĚJOV 2010:

HALEKAVÉ ZVOLÁNÍ- BRIDGE- krásný znělý tenor, opěvující ikonu,

FALSETOVÁ MEZIHRA A EXHIBICE ZVUKU PODKLADU- změna do jemného mužského sexy falsetu, ve kterém vyjadřuji jemnost ženy, kterou opěvuji, a taneční pohyb těla s jemně extravagantním podkladem- tanečním a protiharmonickým, (s tanečním pohybem těla, nejlépe naivním, 80kového stylu, ve zdobeném saku , tvoří časový komplex)/ verze: kontroverzní časové dění, kdy postava interpreta vyvíjí scénu a děj, v pomalém ladnoucím se 80kovém protiharmonickém tempu= časový komplex,

PROTIHARMONICKÝ END- protiharmonie, ve které napodobuji mluvu Madonny, extravagantním podáním, s fade outem podkladu, tvoří časový komplex, (fade out s protiharmonií barvy kytary je též časový komplex).

D A L Š Í  P Í S N Ě ,  H I S T O R I E ,  Č A S Y :

ČASOPROSTOR, HUDBA I TEXT: A. JURČÍKOVÁ, 2019, PRAHA: 

PRVNÍ PROVEDENÍ: 

HISTORIE: původní osudová skladba a seznámení, přes miláčkovy snahy, již dříve před listopadem, nedopadly slibně a skladba pokračuje, jako verze show pro koncert v divadle D21, 12- 2019, v Praze a Talentovou soutěž II, 2019, Praha, kolo 2,

ČAS: v jeden podzimní večer mi  Alena, skladatelka a textařka, předává text. Prý v době tvorby docházelo k esoterickým znamením na jejím bytě. Přirovnání, že se nevzdám svého andělského hlasu, (kritika kontratenoru v médiích), je časové a srdcové.

H I S T O R I C K É  Č A S Y :  STARÉ PROJEKTY

1.CELEK:

1.I MET MADONNA, PRAHA, PROSTĚJOV, 2013:  bridge s feelingem časově kontrastuje:

  1. hudba- protiharmonická hudba bridge značící harmonické a dějové pochody,
  2. live, či sestřih z live/ klip- v této protiharmonické části bridge, interpret lehce tančí- krásný chlap s naivitou osmdesátek kontrastuje s protiharmonickým naivním podkladem,
  3. klip, IMM, 2015, PRAHA- k protiharmonickému podkladu- časové kontroverzní dění= děj/

plánovaný klip- krása interpreta- modré oči, jako nebe, prosté ztvárnění a krásno pohybu jeho těla v kombinaci s protiharmonií bridge.

S E C R E T S :

DĚNÍ 11- 2019/ ČASY:

TALENTOVÁ SOUTĚŽ I, PRAHA/ BRATISLAVA, 2019:

Po kritice na „Super.cz“, se strhla lavina, ale po krátkém čase zjišťuji, že jsem diváky zaujal.  Pozdní podzim a černající listí mě čím dál více přibližuje k Bohu. Vidím sebe, v realitě, jaká je mi souzena. 

TALETOVÁ SOUTĚŽ II, PRAHA, 2019:

KOLO1: viz. odst. TSII

NATÁČENÍ 1: viz. odst. TSII

NATÁČENÍ 2: Po dramatické pracovní službě mě vítá produkce, již brzy ráno, po příjezdu vlaku, a točí se mnou expresivní spoty zajímavostí a specifik mé profese. Cítím časový a vlídný okamžik, kdy se do TV a médií dostávám já, s mou láskou- železnicí. Sedím před kamerou, časové rozhovory na téma „královna popu“ mě neminou a kamera zabírá pohybující se městské části Prahy okna vagonu. Jsem šťastný, že jsem mediálně spojen s královnou popu.

OSUDOVÁ SETKÁNÍ: S Alenou vzniká již od začátků známosti funky melodie, jejíž text je změněn, protože má láska si nepřeje sdělit své autorství. Alena, v jednu osudovou noc přetextovala song  a brzy  zkoušíme zakomponovat krásnou časovou jazzovou trubku, kdy pěkně v piánku vyhrává části harmonie, dlouhými tóny (zesílení/ zeslabení) a je časovou částí barvy zvuku. „Časoprostor“ je ono jméno nového singlu a časový text, kdy zpívám o tom, že andělský hlas je mi velmi blízký a nenechám si jej vzít, pojednává o předchozí kritice kontratenoru. Tyto večery nás již provází tmavý podzim a mé pozdní návraty ze zkoušek, za mou láskou, jsou již večery tmavými a chladnými. Husy, (domácí zvířectvo- osudově s námi spjaté, včetně jejich zvířecích rituálů),  nás opustily, poslali jsme jejich duše, již před týdny, do nebes, a nyní nás obklopuje klid a pohoda.

PŘÍPRAVY JEDNOTLIVÝCH PROJEKTŮ:

X

ČASOVÉ, OSUDOVÉ OKAMŽIKY:

SMS1: Během prvního kola talentové soutěže II, v Praze, zažívám náročnosti a trému. Má láska mi posílá pochvalnou sladkou sms a po večerním příjezdu mě čeká na mém pracovním stole, mého pokojíku, naší chaty, sladká odměna s popisem v srdíčku: „Mému šampionovi“. Tyto dni nás obklopoval  ještě slunečný podzim a hejna hus krákorala na naší zahradě.

SMS2: Koncem listopadu vrcholí přípravy na mé produkce, osudová setkání se Zdenou, ke které mě přivedla má láska, pokračuje náročností příprav. 25. listopadu brzy vstávám, abych odjel na Lýskovou připravit materiály pro focení promo fotek V. Wiesmaierem. Tolikrát denně jsem snad taxíkem ještě necestoval. První cesta vedla na jednání s velmi zajímavou ženou, co mi často povídá o životě v Americe a podpořila mé srdce a odhodlání, jít si za svým snem. Večer, po náročném focení promo  fotek, v mém crazy kostýmu (Kněz), v Rockopeře, kdy V. Wiesmeier prohlašoval několikrát u focení, že kostým je úžasný a fotky budou bomba, opět převážím taxíkem kostým, rekvizitu a kulisu na Lýskovou, zpět. Mé večerní pocity, při pohledu na magickou večerní Prahu,  z okna taxíku, bičuje můj smutek, po mé lásce, protože jíž pár minut vím, že budu muset vycestovat do Varšavy na služební cestu.  Láska mi poslala zprávu, že jsem Zdenu zaujal a mám šanci být další českou hvězdou. Osudová a nečekaná cesta do Varšavy byla pomoc od Boha a milované železnice, jelikož byla nenáročná a opět jsem si navýšil rezervy ve své pokladně.

FOCENÍ:

Viz. výše

BŮH MI SDLĚUJE:

26.11.2019, na mé služební cestě dostávám info od Boha a zároveň se mi v mysli propojuje skutečnost, že okamžik se již několikrát v mém životě děl a byl, a  je skutečností: ona dáma, s kterou si rozumíme a povídá mi o životě, v Americe, je spojencem mezi mnou a královnou popu. Já jsem nástroj a instrument duchovních snah královny a ona dáma, co mi pomáhá žít a být šťastný, a porozumět kritice, je mou podporou, …můj miláček mě k ní osudově dovedl a moje máma vše podvědomě vždy, o mně a královně popu,  tušila. Produkce televizí cítí z mých snah zázračnou cestu, jak pro mě, tak pro celý tým- cestu dobrodružství, jež z lásky činím, pro onu královnu popu.

INCREDIBLE A MŮJ ŽIVOT:

Často rád vzpomínám na dni, kdy mi bylo 22 let, pubertální kluk, co trpí depresemi, nevyrovnanou neuro cirkulární astenií, občas zamilován, občas v euforii a občas na dně, někdy  otrokem svých kamarádů. Tyto chvíle se mísily s velmi hlubokým odříkáním a věrností k hudbě. Často jsem sedával na balkoně, natřený opalovacím krémem, slunil se a ve sluchátkách měl skladbu „Incredible“ od Madonny. Snil jsem o své slávě a miloval harmonii a beat tohoto songu. Říkal jsem si: „Budu někdy vůbec žít v Praze?“ Dnes, po všech těch peripetiích, stěhování do Prahy, letech samoty v ulicích velkoměsta, vlastnictví několika hudebních skupin, studiu konzervatoře, pádech a vzestupech, připravuji „Incredible“, do Ameriky a české talentové TV soutěže. Propojuji současné dění a čas s děním, z kdysi. Vzpomínám. 

MOTO:

Dnes již chápu- vyzrálý Petr, co přijal kritiky a sám sebe- Madonna vždy mezi řádky říkala- je důležité činit, tvořit, aby se o mně vědělo, a neřešit kritiku a pomluvy za kvalitu. Potom umělec žije!

JAK SE STÁT HVĚZDOU?:

1.NEUSTOUPIT Z KONTROVERZE A PROVOKACE SPOLEČNOSTI:

(čím expresivnější projev, tím vyšší meta postupu, i za cenu negativní reklamy= časovka adonnisovská- Adonnis je performer/ a.č.: kontrast nevinné osobnosti s osobností performera). —

NÁZORY JINÝCH SUBJEKTŮ NA TVORBU:

  1. GRAFICKÁ:

VEŘEJNOST, 2014, ČR/ KOSTÝMY, (FUCKER, 2014, PRAHA): ČESKEJ LADY GAG, TOVÁRNA NA ALOBAL

A.ZVOLÁNEK, 2019, PRAHA/ UMĚLECKÉ GRAFIKY, THE BEST, 2019, PRAHA: MOTIVY CIZÍCH KRAJŮ, (DÁLNÝ VÝCHOD, ASIE), EXPRESIONISMUS

  • HUDEBNÍ:

J. KONÁŠ, 2014, PRAHA, HN/ VIDEOKLIP „ŠOUBYZNYS“, 2014: DADAISMUS

MEDAILONKY:

ODBORNÝ VÝKLAD K VÝSTAVĚ GRAFIK, D21, PRAHA, 2019:

Zde máte možnost shlédnout grafiky Petra Nezhyby, …výtah z materiálů, z let 2001- 2019. Jedná se o individuální výtvarnou tvorbu umělce (počítačovou grafiku), inspirovanou svými pocity a fantaziemi. Grafiky začal tvořit po roce 2000, když vytvářel první tvary a náměty pro svůj hudební web. Každé album zaujímá jiné téma. Nejčastěji se jedná o zobrazování prostředí, postav a kultur cizích krajů, především východních zemí, dále postavy ve velmi specifickém provedení. Některé grafiky jsou velmi jemné, citlivé a nevinné, jiné naopak velmi expresivní, místy až lehce kontroverzní. Vyznačují se silnými kontrasty barev a tvarů, a silnou abstrakcí. Určitou značkou děl je časté zobrazování slunce, jako času, či ukazatele přírodního období, dále postav, až někdy extrémním technickým způsobem, kombinací různých světů, např. technika s přírodou, atd.. Mnoho grafik zobrazuje figury žen, v jejich extravagantním pojetí. 

SPECIÁLNÍ VERZE VÝSTAVY:

Panely s grafikami jsou navěšené na ozdobných korálovitých lanech na stropě, v zadní části pódia, do oblouku, po celé straně, zužujícím se ke krajům. Uprostřed pódia stojí tematická kulisa a rekvizita, použita pro show- trůn s monstrancí. Diváci mají možnost se před spuštěním show procházet po jevišti a shlédnout jak panely s grafikami, tak samotnou výtvarnou stage. Těsně před spuštěním show proběhne technickým personálem úprava pódia pro koncert a zpívání Nezhyby se odehraje celé, jako zpívání u svých grafik. 



5 . D Í L :

H I S T O R I E  V E L K Ý C H  P R O  E K T Ů :

1 . P M I C :

Rozmezí prosince, mezi Vánocemi a Silvestrem, jsou ve znamení pokojného večera na naší chatě. Mé zdravotní problémy se zády a bolestivou nohou se mísí s inspiracemi pro poslední song, pro ikonu. Subjekt, co mi má zprostředkovat kontakt, mi s přáním k Vánocům pochválil mou grafickou tvorbu. Minimalistická „Vogue“ z onoho večera nebude zrealizována (časová protiharmonická verze s minimalistickým projevem časů), protože potřebuji akustickou píseň a po řadě měsíců a čekání v mém srdci se pomalu a dlouho probouzí zrození „Live to tell“. 30.12.2019, den před Silvestrem, a v den, kdy naše první společné Vánoce se mění v můj nejoblíbenější den v roce, kdy vzpomínám na dětství Silvestrů s rodiči, jak jsme chodívali s prskavkami po večerní ulici a večer, zpět doma, na Kotěrové ulici, opět vytahuji rituály a dárky z Vánoc, dnes v jiném a pokročilém čase, pouštím desky dávných let a krmím se cukrovím a Colou u televize. Zítra, v den Silvestra, mám příjezd na zimní vesnickou chatu, za rituály, opět v jiném čase a pokročilém, za mou láskou, a dnes, den před tímto dnem,  poprvé otevírám píseň a modlím se k Bohu, ať je pro ikonu hitem největším.

SILVESTR:

30.12.2019 trávím službu v zasněžené krajině, v Curychu. Přítmí časově věští konce roku. Po návratu zasněženými státy, na Silvestra, jsem docestoval historickými ulicemi Prahy do naší vsi. Cestou nakoupil symbolické občerstvení pro nás oba, …mě a mou lásku. Maminka mi telefonovala již na odstavné nádraží a povídala o nešťastném překvapení a navěkém odchodu přátel. Volá mi ještě večer na naši chatku a povídá o tom, jak šla procházkou k paní Franklové, a vzpomínala, jak jsem vždy v dětství zapalovali prskavky na cestě k Franklům a na totéž já vzpomínám měsíc, co měsíc, a rok, co rok. Jakoby mi četla myšlenky, co chci říct. Časové přítmí podvečera Silvestra jsme prováděli pravidelné rituály zapálením prskavky. Syn Láďa připravil obloženkové mísy a s lidmi nevinnými jsme trávili večer. Při návratu na Kotěrovou, kde jsme bydleli, jsem sledoval časová a slavná světýlka vánoční výzdoby balkonu přátel rodičů a opožděně, v čase pokročilém, opakoval chvíle a rituály strávené u dárků. Pojídání cukroví, v tichu a klidu rodinném, byl náš Silvestr a navždy je mým ideálem.  Dnes, časově po letech, mi mamka volá na mou chatku do Čech, a vzpomíná, že Láďa zapálil svíčku, a vzpomínali s paní Franklovou, kde kdo tenkrát seděl, na kterém křesle trávil společný večer s námi… Již mezi námi nejsou.

VOGUE A LIVE TO TELL, (VOGUE 12- 2019 MNI./ LIVE TO TELL 1- 2020, Slovensko, ČR):

V tyto magické dni mám již rozdělané aranže pro obě písně. Časově minimalistická „Vogue“, s časově krátkým otevřením protiharmonie, pokračuje v jemnost a milost aranže „Live to tell“. Začátkem ledna, krátce před mými 39. narozeninami, přijíždím ze svého království, (Lýskova ul.- muzeum rekvizit, kulis, uměleckých materiálů, kostýmů, atd.), zátiší a historie tvorby, do naší vsi, kde při doprovodu miláčkem na naši a chatu zažívám přednarozeninovovou skluzavku po hovínkách našich hus, a večer trávím nad učením se textu k „Live to tell“. Propojují se mi okamžiky z pubertálních období, kdy jsem jako mladý a nešťastný teenager, v době neexistence internetu, plakal pro text skladby, …s mámou pekl nedělní buchtu a vymodeloval nápis „LTT“, který poté visel několik měsíců na mé poličce v pokojíku. Den před mými narozeninami, 3. ledna,  jsme usnuli, jako koťata, a probouzím se 4. ledna 2020. Objevuji sms od maminky, že jsem již 39. rokem na světě, s dotazem, v kolik hodin mi může volat s gratulací. Moje láska mi po pravidelné stezce, procházce, kolem naší vsi, vytváří foto s husami, našimi domácími mazlíčky a jdu opět zasednout k notebooku, a mám plno inspirace tvořit časově klasické podoby skladeb „Vogue“ a „Live to tell“.

Každý rok cítím na své narozeniny propojení s Bohem. Je to zvláštní síla. Vždy cítím milost, ochranu, a slova Boha, co říká: „Miláčku, jsi tu na světě o jeden rok déle. Vždy, jako před Silvestrem, tak na Štědrý den, narozeniny, večer před šťastným dnem, cítím velké natěšení na onen den a noc je magická. Pokaždé mě překvapí magická, nevinná, noční sms od někoho. Tento rok, 2020, den před mými narozeninami, odcházíme brzy spát. (Tak jako na Silvestra, ale v tento den nás časově probudily noční petardy a ohňostroje a já vždy v tyto chvilky od dětství cítím zvláštní samotu, stesk, a zároveň spojení s Bohem).

V narozeninový den,  2019, jsem cítil bílé světlo, sám jsem si užíval sladkostí v cukrárně a užíval narozeninových večerů, cítil jsem velkou touhu kreslit sebe, modela,  sedícího na sporťáku, zavodním fáru, co má nálepku s číslem mých narozenin, …(inspirace klipem, ve kterém ikona, jako problematický teenager, klátí město svými satanistickými kousky „What it feels like for a girl“), a do svých narozenin 2020 obraz nemám ještě zhotoven. Cítím ale v tyto narozeninové dni, 2020, propojení s minulým rokem a touhu kreslit ony tahy štětcem. 

Večer narozenin 2020, cítím jejich odchod, doplňuji změnu aranžmá pro LAP, PMIC, 2020, Mni., a časové plochy uzavírají můj magický a osamocený večer.

PROPOJENÍ A POHLED ZPĚT, PO ROCE, …JÁ V CÍLI, A POSLEDNÍ MAGICKÝ, KRÁTKÝ A NEVINNÝ, O TO ČASOVĚ SILNĚJŠÍ, ZÁCHVĚV- 6. ledna, mě čeká cesta do Zdib, za panem Rotterem, dokončit projekt, jehož příběh jde se mnou již roky. Na bílém poli, v čirém denním světle, poblíž vsi, se mi propojují okamžiky z minulých cest, z návratů do těchto míst, a zveřejňuji na facebooku své citáty, kdy popisuji svou dnešní práci ve studiu: „Rok 2020 je pro mě zlomem. Prožil jsem různorodé zkušenosti a do všeho jdu rázně, se srdcem, láskou, nadhledem a poučen a promýšlením. Neopomíjím i důležité obchodní zásady. Začínám tréninkem a odříkáním a vzhůru vpřed, již od 1. ledna. V ten den máme ve studiu přítmí. Barevnost aranžmá a nástrojů skladby LAF, nové nasazení milých nástrojů, co vznikly a narodily se den předem, v Mnichovicích, a sladký hlas a trubka ponořená do zátiší skladby WIFL, nám dává mír k práci a pohodu. Pan Rotter je dnes velmi milý. Temným polem utíkám po dokončení práce opět na autobus, zpět domů, , k zastávce, a opět se nad mou hlavou prohání letadla a reflektory aut. Zítra mě čeká Morava. Po roce, cítím na těchto místech, ve Zdibech propojení se začátky projektu, sentiment, ale velkou sílu- v roce 2020 stojím jako muž, rázně, srdcově, svědomitě a s promýšlením všech aspektů. Silný a odvážný. Zažil jsem pády a časově to nejbohatší je umět jít tvrdě a optimisticky vpřed. V tomto  roce, 2020, dne 7. a 8. ledna, kolem mých narozenin, přijíždím za maminkou do Prostějova. Uvítali jsme se, obědvám v naší prostorné jídelně a po chvíli spatřuji kousek větvičky vánočního stromečku. „Dyť já bych si tě ani nevšimnul!“ Maminka říká, že jej nechala pro mě, ještě pro poslední záchvěv Vánoc. Objevil jsem i dárek, na mě časově nenápadně čekající, od tety výtvarnice, z Olomouce, která se mnou prochází životem, (jako vždy precizně popsané datumy a termíny Vánoc na dárečku), s názvem „Záhada“. Výtvarné dílko, co si s sebou vezmu do Prahy. S maminkou jsme prošli centrum lidového města a nakoupila mi dary, (elegantní bundu a čepici), cestou večerní navštěvujeme děti a já vždy po příjezdu, co následoval po minulém osudovém a nádherném pobytu, vítám pokračování (dary, místa, atd.). Večerní cestou, jako na Silvestry a ostatní magické chvíle, kráčíme s maminkou, zpět domů, zapnout topení, co bude zpříjemňovat magický večer,  a odpočívat. Mamka říká, že si rozsvítíme stromeček, tak jak říkávala vždy v dětství a znamenalo to, relax u mírumilovného stromečku, co ve tmě svítil nám a přes záclonu do ulice. Jako každý rok, ležím u něj, jeho větve mě hlídají, hladím jej, tisknu mu větvičku, a prohlížím báňky, co jdou s námi od dětství. Rolády s promazáním, jako v dětství, jsem se mohl jen ujíst. Maminka mi v jednu večerní chvilku říká, že stromeček kráčí se mnou, mým životem,  již od dvou let. Nikdy jej neopustím. 8.1., před odjezdem do Prahy, cítím smutek a typický pocit, co se mi vracel od dětství. Krátkodobý nevinný návrat, zcela nečekaný, ve chvíli, kdy mě pozdravila magická energie něčeho krásného a hlubokého. Tentokrát vždy nečekaný krátký návrat a poslední zábřesk Vánoc, časově vždy speciálně krátký a nevinný, ale opravdový.

ČAS A VZPOMÍNKA/ PROPOJENÍ LET:

VOGUE A LIVE TO TELL, (VOGUE 12- 2019 MNI./ LIVE TO TELL 1- 2020, SR, ČR)/ SILVESTRY A NAROZENINY:

V tyto magické dni mám již rozdělané aranže pro obě písně. Časově minimalistická „Vogue“, s časově krátkým otevřením protiharmonie, pokračuje v jemnost a milost aranže „Live to tell“. Začátkem ledna, krátce před mými 39. narozeninami, přijíždím ze svého království, (Lýskova ul.- muzeum rekvizit, kulis, uměleckých materiálů, kostýmů, atd.), zátiší a historie tvorby, do naší vsi, kde při doprovodu miláčkem na naši a chatu zažívám přednarozeninovovou skluzavku po hovínkách našich hus, a večer trávím nad učením se textu k „Live to tell“. Propojují se mi okamžiky z pubertálních období, kdy jsem jako mladý a nešťastný teenager, v době neexistence internetu, plakal pro text skladby, …s mámou pekl nedělní buchtu a vymodeloval nápis „LTT“, který poté visel několik měsíců na mé poličce v pokojíku. Den před mými narozeninami, 3. ledna,  jsme usnuli, jako koťata, a probouzím se 4. ledna 2020. Objevuji sms od maminky, že jsem již 39. rokem na světě, s dotazem, v kolik hodin mi může volat s gratulací. Moje láska mi po pravidelné stezce, procházce, kolem naší vsi, vytváří foto s husami, našimi domácími mazlíčky a jdu opět zasednout k notebooku, a mám plno inspirace tvořit časově klasické podoby skladeb „Vogue“ a „Live to tell“.

Každý rok cítím na své narozeniny propojení s Bohem. Je to zvláštní síla. Vždy cítím milost, ochranu, a slova Boha, co říká: „Miláčku, jsi tu na světě o jeden rok déle. Vždy, jako před Silvestrem, tak na Štědrý den, narozeniny, večer před šťastným dnem, cítím velké natěšení na onen den a noc je magická. Pokaždé mě překvapí magická, nevinná, noční sms od někoho. Tento rok, 2020, den před mými narozeninami, odcházíme brzy spát. (Tak jako na Silvestra, ale v tento den nás časově probudily noční petardy a ohňostroje a já vždy v tyto chvilky od dětství cítím zvláštní samotu, stesk, a zároveň spojení s Bohem).

V narozeninový den,  2019, jsem cítil bílé světlo, sám jsem si užíval sladkostí v cukrárně a užíval narozeninových večerů, cítil jsem velkou touhu kreslit sebe, modela,  sedícího na sporťáku, zavodním fáru, co má nálepku s číslem mých narozenin, …(inspirace klipem, ve kterém ikona, jako problematický teenager, klátí město svými satanistickými kousky „What it feels like for a girl“), a do svých narozenin 2020 obraz nemám ještě zhotoven. Cítím ale v tyto narozeninové dni, 2020, propojení s minulým rokem a touhu kreslit ony tahy štětcem. 

ZÁVĚR PROJEKTU LTT A PMIC:

POSLEDNÍ TAKTY ZPÍVAJÍCÍCH KYTAR REFRÉNŮ A ČAS (DENÍK)- 12. Leden 2020 zakončily můj blok pobytu v Mnichovicích, vycházky městy s mou láskou a závěr prací na této písni, celém projektu PMIC, kdy při kompletaci a poslední přípravy pro studio slyším zvuky: doplnění časové změny a melodie basu k hrubé aranži, v kombinací s protiharmonií houslí a dohrou vrchních kytar, (včetně dohrou vrchních kytar závěrů refrénů).

ŽE BY „NOTHING REALLY MATTERS“?, MNI., 1- 20:

Nedávný sen mi sdělil zajímavé poslání. Viděl jsem ženu sedící na stoličce a hrající na lyru, naprosto přirozeným zvukem, a mnou zpívající lead, této písně. Již dlouho sním, podle rady své lásky, stvořit píseň se zvuky přírody, (zpěv ptáků, atd). Má představa o písni „Vogue“, či „Live to tell“, z léta, kdy v okolí našeho domu, kde se v horké letní dni scházíme, vysampluji melodii varhan, místního církevního centra, se nezrealizovala, jelikož jsme přesídlili do onoho nového domova, na vesnici. Dnes, 19.1.2020, po svém lednovém snu, se odhodlávám pustit se v dalších týdnech do projektu „NRM“, kde zahraje lyra intro, andělsky odzpívám refrén a v aranžmá nebude chybět zvuk přírody. (Ve svém snu vidím sebe, sedícího s lyrou v přírodě mezi zpívajícími ptáky a já zpívám andělským vokálem skladbu NRM).

V odpoledních hodinách, dne 20.ledna 2020, krátce po slavě mých narozenin, kdy holky řádily na naší chatě, se s láskou milujeme, jako bychom byli v počátcích našeho vztahu. Při mém odjezdu do studia, do Zdib, mi říká, ať spěchám domů. Polní cestou do studia si posíláme sms, kdy píši, že je krásný den, ptáci zpívají a datlové ťukají do stromů. Se setměním máme s panem Rotterem projekt hotov. Skladby LTT, LAF, WIFL dovršily svého šťastného osudového cíle, jako mláďata ptáků, co se narodila a vyzrála, (mohou odletět do přírody a bojovat sama za sebe, tak jako mé skladby, do celé sféry branže), a já utíkám opět tmavou polní cestou, s létajícími letadly nad hlavou, v silném mrazu, na autobus. Večer si s moji láskou užíváme krásné chvíle a já vím, že se mohu odpíchnout na další schůdek své kariéry. Noc, po večerním uzavření projektu, mi má láska šeptá, že mě miluje, jako na začátku.

Začátky jara a silné partnerské napětí se mísí s hudebními a marketingovými úspěchy. Silně věřící ikona je mou uměleckou matkou a já mám vytvořit výtvarný pozdrav, ve kterém vyjádřím svůj vztah k hvězdě, výtvarným i náboženským symbolem. Na cestách po naší vsi sním, tečou mi slzy, a vím, že má láska k hvězdě dokáže velké věci.

Přicházející únorové jarní slunce se mísí s vichřicemi a slabými orkány. Depresivní stavy z neuznání společností a rodinou, byly započaty příjemným a úspěšným týdnem, který opět zastavil satan. Má cesta k ikoně byla opepřena radou a podporou.  Začínám tvořit grafickou trnovou korunu v kříži sestaveného z dobových fotografií  ikony a s mou láskou jsme se rozhodli pro výtvor další písně, podle mého nedávného snu, se zvuky přírody a letními nápady roku 2019, zvuků kostelních varhan. Uprostřed kříže je zasazena trnová koruna, jako odkaz ke spuštění osudové skladby „LTT“, co kráčí se mnou po celý život. Musí stát uprostřed kříže, jako symbol mého života.

Během měsíce února, se svou láskou, na naší vsi, promýšlím, zda spustit kroky k výrobě poslední skladby- NRM. Hovoříme o zvuku varhan, tekoucí vodě nedalekého potoka, řinčení hus a ptactva. Tak, jako minulý rok, v létě, vidím sebe v kostele naší vsi, sedícího u varhan, s paprsky slunce proudícími otevřeným oknem gotické architektury, přímo na mou partituru. Ležím na rozkvetlé louce, zbaven stresu pohanského života a užívám si ráje.

Je 24. února, a já cestuji ze své služební cesty, z Popradu, městskou hromadnou dopravou, na firmu, odevzdat služební tašku na dispečink. Žena sedící naproti, na červené sedačce autobusu, musela mít mráz v zádech při jejím pohledu do mých očí, …říkám si. Moje drahá polovička mi zaslala včera v noci na můj email náměty na grafické ztvárnění komunikace s ikonou, a já, poprvé v životě, dnes, cítím, že jsem jí tak blízko. Modlím se k Bohu a cítím svaté postavy, že stojí nade mnou a chrání mě. Všechna má přání se plní a já mám slzy v očích. Jarním sluncem směřuji do nedalekého antikvariátu, pro pohlednice svatých bytostí, které chci nosit stále u sebe, jako před pár lety, při studiu konzervatoře, během jednoho těžkého období. Madonna s dítětem procházející se lidovou zahradou, s lidovým džbánem v ruce, kreslena pastelem, mě uchvátila. Popová ikona bude jednou tou, co se za mě postaví? Již pár měsíců cítím ono osudové pokračování cesty budoucností.

Je pár dní po začátku března. Poslední dva týdny jsem často sedával u piana v Mnichovicích. Má láska  mi pravidelně nosila na stůl mého pokojíku čokoládky. Často jsem si prohlížel postavu mé lásky, zezadu, křehkost tělíčka, v černém „ušmouraném“ svetříku, a mou zlost na ni. Proč? Miluji. Někdy se mé lásce nelíbilo, jak jí říkám „čertíček“.

Již delší dobu se bavíme o možnosti provedení písně NRM. V Mnichovicích, Humenném, a dalších městech, vznikají mé nové nápady.

Na přelomu února a března pracuji spolu, se svou lásku, na grafice kříže, možného zbožného pozdravu ikony. První nápad pocházel z úst mé lásky a během několika dní mé únorové dovolené, tvořím grafiku v Prostějově. Poté ji doplňujeme, měníme, a posíláme si plno mailů, co se týče nápadů. Mám potřebu uvést do pozdravu slova, že jsem citlivým andělem na české hudební scéně, s nepochopenou specifickou tvorbou. Ikona je mou uměleckou matkou.

V jeden slunný den sedím u svých kláves PSR 215, na Lýskové ulici, a došla mi jedna cenná věc. Vy, klávesy, jdete se mnou životem od dětství. V mých 15 letech jste byly darem od mého táty a maminky. Vy jste se mnou hrály na akci VSA, v Praze, mém prvním koncertu, po nastěhování do Prahy. Bohužel, ne tolik opěvovaném. Dnes tu sedím, trénuji na Vašich klávesách akordy a intro pro hudbu NRM, již několikátou skladbu v pořadí, pro ikonu- vysoce profesionální projekt.  Uvědomuji si v tuto časovou chvíli ono časové propojení a lásku.

Blíží se polovina března, já přijíždím po dalekých cestách na naši chatu a láska leží na své posteli, pláče, vydává ze svých úst tóny, jako trpící duše a je zcela v jiné dimenzi. „Petře, prosím tě, nalej husám vodu, …dnes jsem za nimi vůbec nešel!“ Husy opravdu kvílely, jakoby říkali, kde jsme a co se s námi děje. Vše vybočilo z normálu, …jinam, než zde každý obyčejný slunný den bývá. Jak tak nálévám uječeným husám vodu, tak mi dochází, že odtud nemohu navždy odcestovat. Miluji to zde. Tato osudová fráze mi vytryskla z mysli, jako vodopád. Má láska leží na posteli a já cítím, že se umírnila. Nenátlakuje, abych odejel navždy. Leží na posteli, a na svrchní části mého spacáku, kde mívám hlavu, má položený svůj telefon, mazlí se s ním svým uplakaným pohledem, trpí, pláče, sýpe a poslouchá youtube, …mé skladby „Wedding day“, co tu zněla v dobách vrcholného ráje a „I met Madonna“. Poté, jakoby mi něco zásahlo srdce, slyším tóny nástrojů oné písně ikony, …skladba LTT, verze s ukřižováním, live, Praha. Ano, osudové tóny v tomto domě nikdy nehrály, tolik onu verzi miluji a ptám se sám sebe, proč zde zní zrovna dnes? Balím si své kufry a cítím se zrovna v tento moment jak zle, tak i dobře. Vnímám výslovnost angličtiny zpěvu, na které jsem vlastně pracoval nedávno. Vše se ale v daný večer obrátilo v dobré.

Dnes je 12.3.2020, koronavir sužuje svět a já se chystám jít nahrát pomocí své profesionální techniky, svou hru na varhany, do kostela sv. Jakuba St., pár metrů od mého bytu, na Stodůlkách. Technika mě nezklamala. Déšť sice komplikuje přenos nahrávacích komponentů do tamního kostela, ale tajemná nálada dvorku fary a temné místnosti kostela mě nabíjejí sílou. Kněz mé nechává v kostele samotného a já mám možnost se skamarádit s varhanami. Modlitbou a prosbou o úspěšnou realizaci díla, uvádím tvorbu díla a dále si již užívám krásného nástroje. Stiskem rudého vypínače spouštím motory píšťal a fascinují mě, jako vždy, barvy rejstříků a zvuk sub basů. Je zde pusto a i kněz, při našem prvotním pozdravu, řekl, že pandemie komplikuje scházení se členů církve a je zde pusto.  Onen večer, po složení svých nahrávacích talismanů, na mém bytě, odjíždím do vsi a dalším dnem začíná období světa duchů. Pandemie zasáhla lid.

Příští den svítí nad naší vískou slunce. Nechce se mi trénovat poslední části projektu v našem tmavém sklepě, protože mě krásný den neustále žene ven. Vyhrávám na trubku na prosluněné louce, rozléhající se nad naší vsí a kostelem, do kterých pomalu, ale jistě, zapadá slunce. Sem tam potkám pocestného a sem tam si příjemně popovídám. Jeden procházející muž, s ženou, říkali, že byli překvapeni pohledem na muže hrajícího na trubku, na louce, a že jsem jim neskutečně zpříjemnil výlet. Já jsem jim poděkoval, popovídal o projektu pro ikonu a po chvíli, s radostí a veselostí, scházel zpět do naší vsi.

Koronavir zastavil pohyb lidstva a každý žijeme izolován od svých kamarádů a přátel. Osud nás zavanul tam, kam jsme chtěli. Takto jsme to s mou láskou opravdu vždy chtěli. Žít spolem na naší chatě, izolováni, starat se o zahrádku a zvířátka. Událo se tak. Žiji život, jaký jsem si vždy přál- s mou láskou se probouzíme každý den s polibky na naší extrémně úzké postýlce, slunce nás vyhání na zahradu, připravovat záhonky pro pěstování živobytí, naši domácí hlídači- husičky, se procházejí kolem nás a navzájem sledujeme každý odlišné světy našich rituálů. Odpolední práci zakončujeme pravidelným odpočinkem a procházkou na nedalekou lavičku, do nedalekého lesa, ze které pozorujeme tekoucí potok, stříšky vsi a obtelefonováváme naše známé. Do pozdních večerních hodin vždy pracujeme každý u svého pracovního stolu, tvořím první aranže pro skladbu NRM, ve které kombinuji řev hus, vesnické zvuky domácího dobytka mísené s údery zvonů kostela a varhan, zprvu venkovním poslechem a poté nahaleným poslechem, jako bychom poslouchali sedící přímo v zadní lavici lodě. Konečně mám možnost nafrázovat text skladby UMVS a přemýšlím nad všemi možnými vylepšeninami.  Dnes mě telefonicky zdravila maminka. Nevím kdy se k ní díky izolaci měst dostanu, ale kousek od jejího bydliště, na Moravě, ji hlídá sestra. Maminka pláče a říká, ať hlavně mi mladí přežijeme pandemii, přitom slyším ve sluchátku i plačící ségru, kterou můj telefonát dojmul, jak ji znám již z minulosti. Určitě je dojmul pozdrav milujícího synovce, který na mě ve sluchátku volá. Určitě všem v hlavě proběhlo „Co naše děti v dnešním světě zlého čeká?“

Dni utíkají jeden za druhým a my zažíváme časy vlídné, ale i hádavé. Sem tam jsem nucený odejít na svou procházku kolem vsi, za slunného podvečera, s rouškou na ústech. Večery trávím nad příjemnými úkoly do školy, ať již povinná videa architektonických žánrů, s velice vlídnou tematikou, či překlady do angličtiny, referáty, aj.. Živé varhany jsem naformoval do aranže, blíží se polovina března a časové přechody písně NRM se již rodí a mísí do sebe.

Koronavir nás zavřel na naší chatě. Pravidelný denní rituál- práce na zahrádce, sledování života hus pod bledým jarním sluncem, procházka k lávce nedaleké louky, večerní tvorba na PC, nastartoval jaro. Koncem března nás opět pozdravily sněžné dni a tvrdá karanténa. Neshody se sousedy a nemoc hnědé husičky, kterou jsem vždy vnímal jako velmi hodnou, srdcovou, se zvláštním pohledem v očích, odnášíme v jedno slunné odpoledne odevzdat přírodě. Poslední dni se s láskou navzájem nechápeme a nedokážeme přijmout naše odlišené životy. Pár mých posledních dní, trávených u počítače, zapříčinilo dokončení skladby PMIC- NRM, nastartování zcela nové verze UMVS, podle nových cenných a posledních znalostí, které jsem mohl svou dřinou načerpat. Odevzdali jsme tvora naší lásky přírodě, …překvapilo mě, jak se neustále vracela ke mně a měla zájem o sblížení. Aleš nás s velkým citovým zájmem fotil a já si neuvědomoval, …dnes cítím, že byl osud, zaznamenat nás oba. Rozloučili jsme se a studené bledé večerní slunce, pod pokrývkou roušky, s doprovodem mých bolavých noh a daleké cesty, přes vesnice, nám časově svítí a hraje do obličeje, čím dál více klesá, chladně zpívá do našich dalekých kroků na pouti, zpět, a večerní putování jsme změnili v můj večerní guláš. Aleš mě pochválil, že bych se v životě neztratil. Večer usínám smutný, neboť končí nás pobyt v Mnichovicích a půjdeme žít od sebe. 31.března, ráno, vyrábím ve svém počítači složku- návod na přežití mě samého. Sedím v mé osudné komůrce, slunce nasvěcuje kupy sněhu a svítí mi svou budoucností na pracovní stůl. Probudil nás sníh a ranní jarní slunce a já lásce sděluji, že s ním žít do Pardubic půjdu.

První týden, v dubnu, pobývám u maminky. Naše rituály, trávení společných dnů, za příjemného sluníčka, jako vždy, tolik miluji. Druhý den je jiný, …tentokrát nás navštívila sestra, s Albertkem, bez bráchy Ady, což je rozdíl, oproti minulým návštěvám. Hraji nám oslavné písně na piano a přidal jsem na závěr časovou vážnou mezihru projektu PMIC- NRM. Ještě několik hodin po hře slyším ony osudové akordy a hloubku skladby. I sestra se mě osudově ptala, o jakou skladbu se jednalo- dojala ji instrumentální předehra.

Slunce silně svítí, jaro nás hypnotizuje, my navštívili v jeden den našeho tatínka, na hřbitově. Sleduji místa, co sleduji při každém pobytu- užívám si stromů a přírody, okolí staré silnice, stromů a objektů místního hřbitova. S maminkou se loučíme a těšíme na příští návštěvu. Maminka říká tatínkovi: „Myslím, že spíte šťastně a jste spokojeni. Buďte rádi, že nejste na světě mezi námi. Nevíme, co bude.“ Můj život se otáčí, dosahuji hranic psychických bloků, propojených s minulostí, spatřuji kouty míst rodného domu a kouty psychiky své minulosti a zobrazuji ji do dnešní podoby. Mám chutě, během jednoho slunného rána, vyjít na balkon našeho domu, na Strojnické, poslechnout zvuky skladby „Incredible“, a zavzpomínat, co vše se událo a jakými příběhy jsem prošel během let, včetně chvil s písní Incredible, od dob, kdy jsem zde sedával se stejnou skladbou, slunil se a snil, před léty.

15. dubna odjíždím z Mnichovic na cestu svou. V onen večer nasedám ve svém kraji do autobusu, co mě zde kdysi vozíval na místa útěchy a rituálů. Žluté slunce klesá dolů a já procházím místa, kde jsme s Alešem trávili minulý rok naše začátky společných cest a slunce bylo světlé a žhavé. Dnes tu procházím cesty, po roce. Jsem sám a mám často chuť zhřešit a zapálit si. 16. dubna, po příjezdu od pana Rottera, kdy jsme v přítmí seděli nad masteringem skladby NRM, poslední skladby projektu, odpočívám sám u otevřeného okna na Lýskové a dívám se do noční oblohy. Představuji si nový projekt, když zrovna  poslouchám práci, kterou jsme vytvořili. Našel jsem své štěstí, víru, poslání- SHOW NRM PMIC.

V polovině dubna opečováváme houf zvířátek, která jsme si pořídili do našeho domu. Odjíždím putovat do svých krajů a chvíle minulosti vracím zpět do svých jarních dnů. Při pobytu u maminky kreslím barevný kříž, svou grafickou verzi, která je poskládaná z grafik Madonn, různobarevných a léčivých, a složil jsem text, jako svůj pozdrav a proslov:

Já, křehký anděl, se s povzdechem dívám na dnešní chaotický svět.

Bůh mi sdělil noty a ty Vám zde věnuji. Tóny uzdravující duši a tělo.

Oprostěte svou mysl od všeho, odhoďte zátěže, pokuste se vzlétnout na křídlech melodií a poslouchejte zpěv přírody. Zpívejte posvátné melodie mé hudební stvořitelky a bohyně Madonny, která se Vám zde zjeví ve svých barevných léčivých podobách.

Verze 2:

MANDALY- MADONNA

Já, křehký anděl, se s povzdechem dívám na dnešní chaotický svět.

Bůh mi sdělil noty a ty Vám zde věnuji. Tóny uzdravující duši a tělo.

Oprostěte svou mysl od všeho, odhoďte zátěže, pokuste se vzlétnout na křídlech melodií a poslouchejte zpěv přírody. Zpívejte posvátné melodie mé hudební stvořitelky a bohyně Madonny, která se Vám zde zjeví ve svých barevných léčivých podobách, …hudbou, zpěvem, andělskou duhou,  a čirým božským světlem, které skrze ně proniká.

V den odjezdu do Čech se mi opět nechce od své mámy a sestra s dětmi vyplňují nervní minuty odjezdu. Dlouho po odjezdu cítím synovce Adama a jeho propojení se mnou. Máváme na sebe, dokud se jejich auto neztratí. Aleš mi ráno poslal zprávu: „Dobré ráno!“ S polibkem a fotkou narozeného mláďátka husičky. Po mém večerním příjezdu do Mnichovic spatřuji na svém stole velikonočního čokoládového zajíčka a ten večer se rozcházíme navždy. Můj pláč a noční taxík do Prahy s raním probuzením do stresu a bolesti přikryla sestra svou zprávou a fotkami dětí hrajících si na zahradě: „Adámek včera říkal, že Peťa bude moc smutný.“

Jaro utíká, střídám své pobyty v Mnichovicích, …často propadám splínu díky ne ideálnímu prostředí a životním standardům mé polovičky, často utíkám do Prahy, místům klidu, relaxačních pohledů z okna mého bytu, na Lýskové, kde si ptáci libují prvních jarních květů a po večerních návratech s Pavlínkou, mou dlouholetou dušičkou, přes západní části malebné a magické Prahy, plné parků, tajemných vil, a sídlištních cest, se vracíme směrem domů, na Slánskou, místům, kde se minulý rok odehrávaly mé cesty plné tajemných nákupů a procházek. Po několika setkáních dochází k definitivnímu rozvětvení mé cesty i cesty mé lásky.

Pro mě slovo „láska“ znamená celou řadu podob.

Samozřejmě, kromě krásy, čistoty, jasu, záře, stavů duší, jako jsou souznění, zamilovanost, co rozvibrují naši tělesnou hmotu, rozpínající se od hrudi, kde spí naše srdce, do celého těla, znamená též PŘÍBĚH, ŠKOLU ŽIVOTA, DUCHOVNÍ ZRÁNÍ A POSUN.

PŘÍBĚH- od dob svých mladých let, …na které dnes, jako 39tiletý chlap vzpomínám, jsem zažil řadu příběhů. Všechny se rozvíjely od hmoty, zvané láska. Mnohé byly čisté, plné nadšení, vibrací, ale též i mnohé smutné. Ať již jsou veselé, či smutné, …jsou naší cestou, patří do našeho života a podílí se na našem zrání a vývoji, zejména duchovním.

ŠKOLA ŽIVOTA- vítězství je oslavná a velmi příjemná část našeho života. Pád a smutek je též vítězství, protože díky němu pochopíme, poznáme a posune nás vpřed. My se učíme.

1.5.2020 pro mě znamená pochopení a vysvobození. Bytůstka, která seděla na prvním rande, naproti mně, byla kdysi tak vlídná a nevinná. Během naší dlouhé cesty, která trvala rok, jsem pochopil, že k sobě nepatříme. Pochopil jsem, že nemohu být pomocníkem a záchranářem někomu za takovou hodnotu, že protějšek stoupá vzhůru, a já duchovně klesám dolů. Naše cesty se rozešly, protože má je duchovní a cesta bytosti, která kráčela se mnou, byla pouze materiální a sobecká.

Tento měsíc je pro mě pochopením, a tento pád je pro mě vítězstvím, neboť jsem se opět mnoho naučil, duchovně posunul směrem vpřed, poučil ze svých chyb.

Je 1. Máj, roku 2020, a já tento den, který se proměnil z tmavého nádechu do slunné krásy, trávím sám. Včera jsme se rozešli s mou láskou a dnešní ráno jsem se probudil do samoty a nejistoty. Během několika hodin se vše krásně posunulo do úrovně mého životního ideálu a spokojenosti. Teprve         na přelomu dubna a května začínám chápat smysl života. Zásadní změna, která vstoupila všem lidem do cesty, zastavila čas, chod každého, a podle fyzikálních zákonů stavu klidu musí lidská mysl až dnes pochopit řadu věcí, …pochopit, co děláme zle, kudy máme jít, proč jsme šli špatnou cestou. Sám jsem se dovtípil k tomu, že člověk je v životě vlastně neustále sám a nepotřebuje pomoc druhého, protože pokud nám někdo pomáhá a není to férový rodič, matka, či férový partner, přítel, kamarád, málokdo věnuje člověku podporu jen tak…, bez vedlejších úmyslů. Vše zvládnu sám a jsem natolik silný a schopný se učit, že zvládnu. Zvládnu si kolem sebe najít skvělý tým. Miluji svou rodinu, přátele a kamarády. V životě jsem chyboval, mockrát se vydával nesprávnou cestou, a dnes již chápu, že jít zlou cestou není hřích. Vydat se zlým směrem je vlastně vítězství, protože nás konečně donutí pochopit a pokud chybujeme svou činností, či komunikací ve vztahu, daná záležitost se nám bude neustále opakovat. Musíme, tím pádem, změnit sami sebe.

V posledních dnech cítím, že všechny události, které se kolem nás dějí, nejsou nahodilé. Ať již systém vesmíru, Bůh, příroda, nebo cokoli jiného řídí tento svět, …má smysl, …není náhodou, a existuje určitý logický chod a návaznost všech bodů na sebe. Při každém restartu se vrací lidé a situace z minulosti do našeho prostředí, v tomto životním cyklu.

1.5. jsem přijel ke své mámě, za slunce a spokojenosti, plný síly a odhodlání. Další den cestujeme svými pravidelnými rituály, po nákupech, a v jednu chvíli čekám na svou mámu v našem autě a sním. Těžké mraky, táhnoucí se nad námi, na své cestě, někam, do dáli, mi říkají, že se vrací můj starý život. Samota, samotářská tvorba, procházky podél řeky Hloučela a setkávání s lidmi, z minulosti. Má vše takto být a je mi tato cesta, cesta návratu do minulosti, souzena?

UŽ MÁŠ V OČÍCH SNÍH- SINGLE, MNI, 1- 20:

Můj start na tvorbě pokračuje vzpomínkou na poslední záchvěvy nezrealizovaných tónin, které jsem vymýšlel v létě a své lásce předváděl návrhy. Dne 19.1.2020 vzniká nový start a můj pokus, … dnes již poslední, o vytvoření motivu. Včerejší noc jsme změnili v zábavní tah Prahou a výměnou názorů. Dnešní den trávíme přípravami na pozdní oslavu mých 39tin. Začínám tvořit ve svém pokoji první melodie. V Mnichovicích a na služebních cestách vznikají protiharmonické kontrasty a harmonie.

Krátce, před příchodem jara 2020, pokouším verzi 3, a vzniká protiharmonická linka se zátišími barevných nástrojů, zasazených v postmoderně.

Únorový měsíc přináší novou inspiraci a barvu intra a výroba aranžmá se chýlí ke svému cíli.

Koronavir, během jarního březnového dění a prvního otevírání květů rostlin, zastavil pohyb lidstva a každý žijeme izolován od svých kamarádů a přátel. Osud nás zavanul tam, kam jsme chtěli. Takto jsme to s mou láskou opravdu vždy chtěli. Žít spolem na naší chatě, izolováni, starat se o zahrádku a zvířátka. Událo se tak. Žiji život, jaký jsem si vždy přál- s mou láskou se probouzíme každý den s polibky na naší extrémně úzké postýlce, slunce nás vyhání na zahradu, připravovat záhonky pro pěstování živobytí, naši domácí hlídači- husičky, se procházejí kolem nás a navzájem sledujeme každý odlišné světy našich rituálů. Odpolední práci zakončujeme pravidelným odpočinkem a procházkou na nedalekou lavičku, do nedalekého lesa, ze které pozorujeme tekoucí potok, stříšky vsi a obtelefonováváme naše známé. Do pozdních večerních hodin vždy pracujeme každý u svého pracovního stolu, tvořím první aranže pro skladbu NRM, ve které kombinuji řev hus, vesnické zvuky domácího dobytka mísené s údery zvonů kostela a varhan, zprvu venkovním poslechem a poté nahaleným poslechem, jako bychom poslouchali sedící přímo v zadní lavici lodě. Konečně mám možnost nafrázovat text skladby UMVS a přemýšlím nad všemi možnými vylepšeninami. Dnes mě telefonicky zdravila maminka. Nevím kdy se k ní díky izolaci měst dostanu, ale kousek od jejího bydliště, na Moravě, ji hlídá sestra. Maminka pláče a říká, ať hlavně mi mladí přežijeme pandemii, přitom slyším ve sluchátku i plačící ségru, kterou můj telefonát dojmul, jak ji znám již z minulosti. Určitě je dojmul pozdrav milujícího synovce, který na mě ve sluchátku volá. Určitě všem v hlavě proběhlo „Co naše děti v dnešním světě zlého čeká?“

Koronavir nás zavřel na naší chatě. Pravidelný denní rituál- práce na zahrádce, sledování života hus pod bledým jarním sluncem, procházka k lávce nedaleké louky, večerní tvorba na PC, nastartoval jaro. Koncem března nás opět pozdravily sněžné dni a tvrdá karanténa. Neshody se sousedy a nemoc hnědé husičky, kterou jsem vždy vnímal jako velmi hodnou, srdcovou, se zvláštním pohledem v očích, odnášíme v jedno slunné odpoledne odevzdat přírodě. Poslední dni se s láskou navzájem nechápeme a nedokážeme přijmout naše odlišené životy. Pár mých posledních dní, trávených u počítače, zapříčinilo dokončení skladby PMIC- NRM, nastartování zcela nové verze UMVS, podle nových cenných a posledních znalostí, které jsem mohl svou dřinou načerpat. Odevzdali jsme tvora naší lásky přírodě, …překvapilo mě, jak se neustále vracela ke mně a měla zájem o sblížení. Rozloučili jsme se a studené bledé večerní slunce, pod pokrývkou roušky, s doprovodem mých bolavých noh a daleké cesty, přes vesnice, nám časově svítí a hraje do obličeje, čím dál více klesá, chladně zpívá do našich dalekých kroků na pouti, zpět, a večerní putování jsme změnili v můj večerní guláš. Aleš mě pochválil, že bych se v životě neztratil. Večer usínám smutný, neboť končí nás pobyt v Mnichovicích a půjdeme žít od sebe. 31.března, ráno, vyrábím ve svém počítači složku- návod na přežití mě samého. Sedím v mé osudné komůrce, slunce nasvěcuje kupy sněhu a svítí mi svou budoucností na pracovní stůl. Probudil nás sníh a ranní jarní slunce a já lásce sděluji, že s ním žít do Pardubic půjdu.

Kolem 10. dubna sluníčko prosvěcuje naši společnou cestu, …štěstí i vichřici, a z aranžmá, na kterém pracuji do nocí, se linou dekadentní protiharmonie a specifické časové složky.

Je druhá polovina dubna a v den odjezdu do Čech se mi opět nechce od své mámy a sestra s dětmi vyplňují nervní minuty odjezdu. Dlouho po odjezdu cítím synovce Adama a jeho propojení se mnou. Máváme na sebe, dokud se jejich auto neztratí. Aleš mi ráno poslal zprávu: „Dobré ráno!“ S polibkem a fotkou narozeného mláďátka husičky. Po mém večerním příjezdu do Mnichovic spatřuji na svém stole velikonočního čokoládového zajíčka a ten večer se rozcházíme navždy. Můj pláč a noční taxík do Prahy s raním probuzením do stresu a bolesti přikryla sestra svou zprávou a fotkami dětí hrajících si na zahradě: „Adámek včera říkal, že Peťa bude moc smutný.“

Jaro utíká, střídám své pobyty v Mnichovicích, …často propadám splínu díky ne ideálnímu prostředí a životním standardům mé polovičky, často utíkám do Prahy, místům klidu, relaxačních pohledů z okna mého bytu, na Lýskové, kde si ptáci libují prvních jarních květů a po večerních návratech s Pavlínkou, mou dlouholetou dušičkou, přes západní části malebné a magické Prahy, plné parků, tajemných vil, a sídlištních cest, se vracíme směrem domů, na Slánskou, místům, kde se minulý rok odehrávaly mé cesty plné tajemných nákupů a procházek. Po několika setkáních dochází k definitivnímu rozvětvení mé cesty i cesty mé lásky.

Pro mě slovo „láska“ znamená celou řadu podob.

Samozřejmě, kromě krásy, čistoty, jasu, záře, stavů duší, jako jsou souznění, zamilovanost, co rozvibrují naši tělesnou hmotu, rozpínající se od hrudi, kde spí naše srdce, do celého těla, znamená též PŘÍBĚH, ŠKOLU ŽIVOTA, DUCHOVNÍ ZRÁNÍ A POSUN.

PŘÍBĚH- od dob svých mladých let, …na které dnes, jako 39tiletý chlap vzpomínám, jsem zažil řadu příběhů. Všechny se rozvíjely od hmoty, zvané láska. Mnohé byly čisté, plné nadšení, vibrací, ale též i mnohé smutné. Ať již jsou veselé, či smutné, …jsou naší cestou, patří do našeho života a podílí se na našem zrání a vývoji, zejména duchovním.

ŠKOLA ŽIVOTA- vítězství je oslavná a velmi příjemná část našeho života. Pád a smutek je též vítězství, protože díky němu pochopíme, poznáme a posune nás vpřed. My se učíme.

1.5.2020 pro mě znamená pochopení a vysvobození. Bytůstka, která seděla na prvním rande, naproti mně, byla kdysi tak vlídná a nevinná. Během naší dlouhé cesty, která trvala rok, jsem pochopil, že k sobě nepatříme. Pochopil jsem, že nemohu být pomocníkem a záchranářem někomu za takovou hodnotu, že protějšek stoupá vzhůru, a já duchovně klesám dolů. Naše cesty se rozešly, protože má je duchovní a cesta bytosti, která kráčela se mnou, byla pouze materiální a sobecká.

Tento měsíc je pro mě pochopením, a tento pád je pro mě vítězstvím, neboť jsem se opět mnoho naučil, duchovně posunul směrem vpřed, poučil ze svých chyb.

Je 1. Máj, roku 2020, a já tento den, který se proměnil z tmavého nádechu do slunné krásy, trávím sám. Včera jsme se rozešli s mou láskou a dnešní ráno jsem se probudil do samoty a nejistoty. Během několika hodin se vše krásně posunulo do úrovně mého životního ideálu a spokojenosti. Teprve         na přelomu dubna a května začínám chápat smysl života. Zásadní změna, která vstoupila všem lidem do cesty, zastavila čas, chod každého, a podle fyzikálních zákonů stavu klidu musí lidská mysl až dnes pochopit řadu věcí, …pochopit, co děláme zle, kudy máme jít, proč jsme šli špatnou cestou. Sám jsem se dovtípil k tomu, že člověk je v životě vlastně neustále sám a nepotřebuje pomoc druhého, protože pokud nám někdo pomáhá a není to férový rodič, matka, či férový partner, přítel, kamarád, málokdo věnuje člověku podporu jen tak…, bez vedlejších úmyslů. Vše zvládnu sám a jsem natolik silný a schopný se učit, že zvládnu. Zvládnu si kolem sebe najít skvělý tým. Miluji svou rodinu, přátele a kamarády. V životě jsem chyboval, mockrát se vydával nesprávnou cestou, a dnes již chápu, že jít zlou cestou není hřích. Vydat se zlým směrem je vlastně vítězství, protože nás konečně donutí pochopit a pokud chybujeme svou činností, či komunikací ve vztahu, daná záležitost se nám bude neustále opakovat. Musíme, tím pádem, změnit sami sebe.

V posledních dnech cítím, že všechny události, které se kolem nás dějí, nejsou nahodilé. Ať již systém vesmíru, Bůh, příroda, nebo cokoli jiného řídí tento svět, …má smysl, …není náhodou, a existuje určitý logický chod a návaznost všech bodů na sebe. Při každém restartu se vrací lidé a situace z minulosti do našeho prostředí, v tomto životním cyklu.

1.5. jsem přijel ke své mámě, za slunce a spokojenosti, plný síly a odhodlání. Další den cestujeme svými pravidelnými rituály, po nákupech, a v jednu chvíli čekám na svou mámu v našem autě a sním. Těžké mraky, táhnoucí se nad námi, na své cestě, někam, do dáli, mi říkají, že se vrací můj starý život. Samota, samotářská tvorba, procházky podél řeky Hloučela a setkávání s lidmi, z minulosti. Má vše takto být a je mi tato cesta, cesta návratu do minulosti, souzena?

Č A S Y  P R O J E K T Ů :

SHOW NRM PMIC= SHOW NRM, PROJEKT PMIC, 2020, PRAHA:

16. dubna 2020 jsem našel své poslání, víru a řešení života. Při poslechu hotového projektu NRM PMIC, 2020, PRAHA, vidím sebe v divadelním pojetí:

ADONNISOVSKÉ POSLÁNÍ- milý muž, s vokálem barvy kastrátu, s výraznými rysy obličeje, jemnými, …nevinnou postavou pohybující se v tvrdém dění scény, s vládnoucími a odhodlanými gesty, ráznými vládcovskými chůzemi, zpívá v barevném extravagantním kostýmu skladbu NRM, …přičemž harmonie podkladu je šílená a závážná, místy přicházejí okamžiky, např. mezihra s hip hopovým závažným basem, zatěžkaného pohybu, interpretova jemnost, který se po pódiu pohybuje jako pilná včelka, září svou subtilitou a jeho barevný grafický kostým doplňuje celkový dojem. Místy se na projekci objeví znak přírody, např. tekoucí potok ráje na zemi a interpret se zklidní, simuluje posed u břehu čirého potoka a symbolizuje radost z očisty naší planety.

(ČASY- HIP HOPOVÝ BAS, ZATĚŽKANÝ, V KOMBINACI S PROTIHARMONIÍ, AŽ ZÁVAŽNOU, SUBTILNÍ A VLÁDCOVSKÁ GESTA INTERPRETA, S JEHO EXTRAVAGANTNÍ POVAHOU I KOSTÝMEM, SEMTAM GESTEM, AŽ NEVKUSNÝM, NEBO- LI SYMBOLIKA NÁBOŽENSTVÍ V CHOREOGRAFII SLOŽENÁ Z PÓLU UMU A PÓLU SHOW= SHOW, JEHO NEVINNÁ POVAHA S PILNOSTÍ A HYPERAKTIVITOU POHYBŮ A POSUNŮ PO PÓDIU, VE ZNAMENÍ SUBTILITY A VLÁDCOVSTVÍ, NĚKDY NEVINNOSTI ZTRACENÉ V DRSNÉM PROSTORU/ PROPOJENÍ SYNTETIKY SE VSUVKAMI PŘÍRODY, KDY PROJEKCE V KOMBINACI S CHOREOGRAFIÍ INTERPRETA LÍČÍ KRÁSY PŘÍRODY).

A D O N N I S O V S K É  Č A S Y :

BARVA:

KŘÍŽ, PMIC, 2020, PROSTĚJOV- verze různobarevných obrazů Madonn, z kterých je složen kříž, barevně k sobě kontrastních, snad jako mandaly, které jsem kreslil, ale dosud jsem nevěděl, že kreslím léčivé obrazy svým zpěvem, hudbou, barvou a jejich čirým světlem.

IMAGE:

Podle inspirace koncertem D21, 2019, Praha, „Muž s velkým kloboukem“, chlupatou hrudí, čnějící z většího výstřihu.

ZÁTIŠÍ PÍSNĚ:

NRM, PMIC, 2019- 20, ČR- v části skladby, kde je poklid, prázdný úsek s nižším obsazením nástrojů, může např. nahalená trubka, v pianu, pocitově z dáli, zahrát pozměněnou melodii hlavního verše refrénu, jako odpověď, či legátové postupy, značící přechod.

VOKÁL:

NAKŘÁPNUTÝ FALSET:

WHAT IT FEELS LIKE FOR A GIRL, PMIC, 2020, ZDIBY- časově sladký vokál interpreta, (falsetový a časově nakřápnutý= umělecká značka),

STOP TO BE SHY!, KONCERT D21, 2019, PRAHA- zastřený hlas závěrečné části „HISTORY“, s Adonnisovskými znaky, (historická image, zastřený vokál, taneční zábavná linka). Část history je návratem do typičnosti a historické verze zpěváka.

ŠANSON A VOKÁL VYJADŘUJÍCÍ ČAS, STUDIUM MKP, 2019- 20, PRAHA:

NIŽŠÍ LAZENÍ, AŽ DO MLUVENÉHO SLOVA- např. v písni „Píseň starých milenců“, sloka 1, kde zpívám „co bylo zbytečných řečí“, s nižším lazením, až do mluveného slova, znázorňuji povzdech nad uplynulým časem s pohledem zpět, a v druhé, pokročilé sloce, graduji veršem „přišel ten, či ten, … noc bývá dlouhá, dlouhý den“,  opět silněji zvýrazňuji stesk a čas.

JEMNOST A KŘEHKOST S PRAVDIVÝMI ODPOVĚĎMI- závěrečná sloka skladby „Tam, na předměstí“, věští pokročilý stav příběhu a vzpomínku, a postupná citová zastavení vokálu, znázorňují povzdech, a s kombinací s tremolem a křehkostí vokálu, dává dohromady časový celek.

TEXT:

SNAD 50% MÝCH PROJEKTŮ- PROPOJENÍ SOUČASNOSTÍ S MINULOSTÍ SLOVNÍMI VYJÁDŘENÍMI:

Příklady: 1. stav věci, objektu, který stále trvá: „Dnes, po roce, zde procházím naše cesty a slunce je žluté. Vzpomínám na tato místa, kde jsme trávívali naše chvíle, před rokem, kdy slunce bylo ještě jasné a žhavé, …něco se tu dělo, …horké letní dni byly tak živé.“

2. kdysi a dnes, ale dnes jinak: viz. bod 1,

3. tenkrát se něco dělo, ale dnes- mrtvý čas: viz. bod 1,

4. dnes je vše jiné, či já: viz. bod 1,

5. zdůraznění smutku a stavu změny- „tak živé“: viz. bod 1.

HUDBA:

SUB BASY- SAMOTNÉ- jeví určitou vážnost, ať jsou již v pyšné taneční hudbě, či zatěžkaného hip hopu, či dub stepu, a též v případě, kdy jsou rovné, či nerovné (wah wah efekt),

SUB BASY V TANEČNÍM RYTMU, S PLOCHAMI- podporují vážnost celého komplexu, a pokud jsou propojeny s extravagancí, jeví další pocitový komplex,

ROVNÝ BAS POD AKORDOVÝMI PLOCHAMI- časové podbarvení harmonie a zdůraznění závažnosti,

NÁVAZNOST PLOCH- NÁVRAT HARMONIE:

-plno starších projektů a např. do-aranž LAP- PMIC, 2020, Mni., kde plochy se svou tematikou končí svou hru a logicky by  měl pocitově nastoupit opačný výraz, ale nastupuje harmonie stejná, možná odlišně zbarvených ploch= časový pocit mylného odklonu.

PROTIHARMONICKÁ HUDEBNÍ LINKA, UMVS- SINGLE, 1- 20, MNI:

Krátká linka, velice minimalistická, se složitou protiharmonií, (lead velmi sladký, moderní a nadčasový), plochy protiharmonické/ rychlý běh skladby. Celé, jako komplex, ukazuje pokročilý stav tvorby interpreta a časový pohled na jeho uměleckou cestu, v pokročilém věku.

NĚKOLIK BAREV NA SOBĚ, STARÉ PROJ. PLUS NRM, PMIC, MNI., 2020:

Stopa s protiharmonií plochy, do které v určité úseky zasahuje podbarvení specifickou barvou, vyšší, či nižší tóninou, ať již stejnou (kopie se změněnou barvou), či odlišnou protiharmonií.

POSTMODERNÍ NEROVNÁ LINIE (I VERZE S BASEM), STARÉ PROJ. PLUS NRM, PMIC, MNI., 2020:

Nadčasové nerovné a měnící se barvy synth ploch v protiharmonii, záměrně různobarevné, nestálé a měnící se, ideál pouze v části bridge nebo rozšířeném pokračování slok, či časové mezihře. Často v třetím bloku propojené s protiharmonií jiné stopy, tvořící dohromady velmi jazzovou a disonantní linii. Velmi se měnící trhavé části jsou znakem nadčasovosti a obvykle i kombinované s krátkými a neúplnými nasazeními (přinasazení/ přídrb), basu, jehož barva je velmi hypnotická svým frekvenčním složením barev a jeví silně závažnou atmosféru. Znakem je též příchod vysokofrekvenční protiharmonické plochy od poloviny bloku, která se mísí jen v určitých úryvcích s celým zbývajícím nástrojovým obsazením, jako důkaz pokročilého času.

PŘECHODY ČÁSTÍ, LIVE: show verze s breakem, (typický adonnisovský přechod, kontrastní navázání verze A na verzi B, (šok). Často zvukově znázorněn ráznými beaty, zvuky dubstepu, hip hopu.

MINIMALISTICKÝ KOMPLEX:

VOGUE, PMIC, 12- 2019, MNI., (PLÁNOVANÉ ALBUM)- PROTIHARMONICKÁ SKLADBA, (TYPICKÉ ADONNISOVSKÉ PROTIHARMONICKÉ MEZIHRY, TZN. PŘINASAZENÍ TÓNU, PLOCHY TŘEJÍCÍ NAVZÁJEM O SEBE), S KRÁTKÝM MINIMÁLNÍM PROJEVEM ČASU DVĚMI MEZIHRAMI, ZKOMBINOVANÉ S MINIMALISTICKOU ARANŽÍ, NADČASOVOU, TAK JAKO IMAGE A CELÁ BARVA A POVAHA SKLADEB ALBA.

BAREVNÁ HUDBA A ZÁTIŠÍ NÁSTROJŮ:

PMIC, ZDIBY, 2020:

LIKE A FLOWER- barevná hudba s časovými, protiharmonickými plochami, (se strašidelnou barvou a harmonií), návaznost nástrojů na sebe a každé zahrání nástroje v určitém místě, (i méně slyšitelné) má své určité místo a logiku- jemnost a barevnost nástrojů navazujících na sebe se dá přirovnat k jemnému a niternému vánočnímu cukroví, (jemně zdobenému).

WHAT IT FEELS LIKE FOR A GIRL- trubka, osudová přítelkyně umělce jej doprovází k jemnému, časově sladkému vokálu interpreta, (falsetovému a časově nakřápnutému= umělecká značka), a tvoří jemné pozadí a zátiší ve své skladbě.

PROPOJENÉ ASPEKTY:

CHVÍLE, VE KTERÉ JSEM TO OPRAVDU JÁ, SUPERSTAR- MEDAILON, PRAHA, 2019, (NEZREALIZOVÁNO):

(ČASY- IKONICKÝ PLAKÁT V BARVÁCH/ PROPOJENÍ IKONY A REALITY MÉHO ŽIVOTA- LŮŽKOVÝ VŮZ/ IKONICKÉ PRVKY V MÉM PROVEDENÍ)

Produkce Superstar se mnou natočila plno rozhovorů, scének, ve kterých specificky propaguji Madonninu skladbu „Incredible“, co se týče kostýmu a hudby. V minimalistickém provedení vkládám do projevu její ikonické prvky, např. zdobená zubní vložka, pózy, apod.. Všechny jsou ponořené do mého specifického ztvárnění. Můj milující anděl, železnice, …co mi po léta poskytoval úkryt, finanční zabezpečení, ochranu, …prostory a svět pro tvorbu, trénink, seberealizaci, je součástí video shotů. Produkce zamýšlela pověsit plakát s ikonou na okno vozu, přitom budu v posedu, u okna,  povídat o svém projektu. Barevný plakát- kombinace erotického téma ikony s rudým, až plastickým 3D sladkým pozadím, tvoří kontrast s realitou, ve které žiji a kterou znázorňujem.

GRAFIKA PMIC LINK- KŘÍŽ, 2020, MNI., PROSTĚJOV:

(NÁVRH- AZ, 2020, MNI.)

NÁBOŽENSKÝ KOMPLEX PRO IKONU

CESTA ŽIVOTEM= KŘÍŽ- časové zpodobnění,

BARVA- část zpodobnění cesty ikony pomocí symbolu kříže, kdy barva fotografie je časovým doplňkem ikonické fotky,

IMAGE A POJETÍ- INCREDIBLE, TALENTOVÁ SOUTĚŽ II, PRAHA, 2019:

-mé znázornění historických a ikonických gest a image, královny popu, vyjádřením formou make up, kostýmu, choreografie, (specifické pojetí ikony). Např. silné kontury řas, děvkařský pohled do objektivu, směrem shora dolů, lehce povýšený, …vyjádřené vysokým uměleckým a specifickým pojetím.

UŽ MÁŠ V OČÍCH SNÍH, 2019- 20, ČR, BUDAPEŠŤ:

VERZE 1 NEZREALIZOVANÁ:

PROTIHARMONICKÁ HUDEBNÍ LINKA, UMVS- SINGLE, 1- 20, MNI:

Krátká linka, velice minimalistická, se složitou protiharmonií, (lead velmi sladký, moderní a nadčasový), plochy protiharmonické/ rychlý běh skladby. Celé, jako komplex, ukazuje pokročilý stav tvorby interpreta a časový pohled na jeho uměleckou cestu, v pokročilém věku.

VERZE FINAL:

ECHO MEZIHRY- v tichu se mísí dozvuk zpívajících kytar a houslí,

FRÁZOVÁNÍ- první polovina první sloky začíná frázováním. Jakoby pokročilý stav příběhu, kdy interpret s jemností a otřeleji klade otázky své lásce a šeptá pouze úryvky originálu veršů sloky, záměrně frázemi opožděn,

MELODIE VOKÁLU- druhá polovina sloky je již pokročilý a zpívaný směr, kdy v třetím bloku vokál vychází ze spodních poloh, což s hudbou tvoří protiharmonii a úsek času písně,

FORMA S ÚVODNÍM ŠEPTEM-znak hitu, kdy interpret uvádí skladbu dojmem a šeptem,

DRUHÁ POLOVINA SLOK- ČASOVÝ POSUN BARVY- pomocí protiharmonických nahalených andělských ploch (pravda, víra), posazených v pianu, „daleko“,

VERZE 7, ČR, 2020:

DRUHÁ SLOKA V REJI- mluvený vokál, s upřímnými konci veršů, potopený do reje dravých nástrojů a měnící se protiharmonie a barvy,

UPŘÍMNOST SLOKY 1- spodní melodie prvních slov veršů a poslední slova bloků s otevřenou harmonií značí upřímnost a pohodu,

ZÁVĚREČNÉ REFRENY- protiharmonická dekadentní hudba, kombinuje trendové zvuky. Vždy v každém závěrečném refrénu se ozývají vyšší hypnotické plochy, s pozdějšími přídavky elektrických spodních tónů v harmoniích ploch. V každé této hypnotické a časové části díky dějové harmonii spodních tónů ploch interpret nezpívá, čili prázdné místo skladby jeví postupující čas. Až závěrečný blok hypnotických příspěvků je zpívaný- s utopeným vokálem do reje nástrojů časového vývoje, zvonným a opepřeným vocoderem, jako rozloučení a odchod,

WIFL, PMIC, ÚPRAVA PRO D21 KONCERT, 2019, PRAHA- show verze s breakem, (typický adonnisovský přechod, kontrastní navázání verze A na verzi B, (šok). Často zvukově znázorněn ráznými beaty, zvuky dubstepu, hip hopu.

PMIC, LIVE TO TELL, 2020, ČR, SLOVENSKO:

HRUBÁ HARMONIE- v refrénu, předposlední takt a časové zvýraznění hrubou aranží v kombinaci s protiharm.,

RYCHLÝ BĚH SE ZMĚNOU-jiné pojetí a přednes, v rychlém sledu, opakující mediálně známou věc, sloužící pouze jako časový rychlý běh se změnou,

Z VÝŠKY-rychlý běh se změnou, s protiharmonií, často vrchních tónů akordů, (pocitu „zvrchu dolů“),

SEKVENCE-časová, ať již s opakujícím se tónem (systém leitmotivu), stále stejné výšky, připomínajícím se v různých etapách skladby a vracející se/ kombinace s barvou a halem- protiharmonie/ mísení starého dozvuku s novým akordem,

OPAKUJÍCÍ SE TÓN- viz. sekvence,

VOKÁL S PODKLADEM, V ČASE-rychlý běh, se změnou do jiného aranžmá, s protiharmonií, až šílenou, v kombinaci s časově pyšným extravagantním vokálem, (šeptem= extáze),

TRUBKA MÍSTO SYNTH KYTARY/ FANFÁRA VERSUS MODERNA- v intru, šestnáctinová kytara- synth, časově nahrazena trubkou a hrou šestnáctin na jednom tóně- časová kombinace fanfáry a moderny.

HRUBÁ ARANŽE ČÁSTI END- hrubá aranže a sekvence- časový dojezd- časový stav závěru příběhu vyjádřen jak harmonií tak sekvencí,

PROTIHARMONIE A PŘÍBĚH TAKTŮ KONCE TŘETÍ SLOKY-doplnění časové změny a melodie basu k hrubé aranži, v kombinací s protiharmonií houslí a dohrou vrchních kytar,

POSLEDNÍ TAKTY ZPÍVAJÍCÍCH KYTAR REFRÉNŮ A ČAS (DENÍK)- 12. leden zakončily můj blok pobytu v Mnichovicích, vycházky městy s mou láskou a závěr prací na této písni, celém projektu PMIC, kdy při kompletaci a poslední přípravy pro studio slyším zvuky: doplnění časové změny a melodie basu k hrubé aranži, v kombinací s protiharmonií houslí a dohrou vrchních kytar, (včetně dohrou vrchních kytar závěrů refrénů).

TICHÁ MEZIHRA- časově hrubé aranžmá, uprostřed písně, jako zátiší skladby,

GRADACE TRUBKY A PROPOJENÍ BAREV- legáta trubky, postupně se zvyšující se výškou, s opakováním a rozdílnými nástupy, (u poslední gradace již na 1. dobu, jako důraz), barva trubky míchaná s legáty smyčců,

TICHÁ MÍSTA-piána, jako časově tichá místa s tremolem vokálu a zpožděnou frází,

FREE ATMOSFÉRA-známá vážnost balady, tentokráte v coveru prolnuta do vážného jazzu, zpívaná a instrumentovaná jazzovými nástroji, ve free kavárenské náladě,

ZÁVAŽNÁ MAGIE-závažná harmonie se závažnou náladou motivu trubky,

UPŘÍMNÁ SLOVA VERSUS ŠEPT- upřímný verš v hrubé aranži, zakončen jeho opakováním v časovém šeptu,

PROBUZENÍ TÓNU- verše, šeptavým mluveným slovem, proměněny v nenápadný tón,

ZPOŽDĚNÁ FRÁZE V TREMOLU- časově hrubá aranže závěrečného verše slok, v tremolu a zpožděnou frází,

MŮJ TALISMAN V PÍSNI PRO TALISMANA-můj talisman, s kterým sóluji a vytvářím zátiší písně a jeho posazení do peřiny aranžmá, jako dárek pro talismana.

KONTRAST PROTIHARMONICKÉ MEZIHRY- milosrdná a jemná harmonie, a v ní kontrastní velmi vážná, až šílená protiharmnická mezihra, s crazy gradacemi v blocích.

PRAVIDELNOST KONCERTŮ A ZÁVEREČNÁ ČÁST- HISTORY- tvoří vždy soubor dávných tanečních hitů, kde Adonnis uvádí specifickou harmonickou skladbu „Iniciály“, s časovými psychologickými posuvy choreografie, „Co život dává“, free vítězný hit, a dekadentní „Wedding day“, po své harmonické stránce. Sekci většinou zakončuje „Stop to be shy!“, nejdávnější skladba interpreta s jeho typicky zastřeným vokálem a jednoduchou taneční oddechovou náladou. Skladby, ač jsou žánrově podobné, mají v oné množině každá jinou barvu a tvář.

NRM, PMIC, 2020, MNI., SR, ŠVÝCARSKO:

INTRO- VARHANY V DÁLI- přiblížení se minulosti a lidovému životu na vesnici, kdy v intru velmi potichu zahrají varhany a je možno slyšet lidský zpěv…, zpěv davu při mši. Prostá verze lidového života, poslech varhan z dalekého kostela, (zvukově velmi tichého záznamu symbolizujícího dáli),

MÁ SUBTILNÍ POSTAVA A OSOBNOST, MEZI HUSAMI- hrubá aranž sloky, či refrénu, můj andělský vokál, jako jediný nástroj, já sebevědomý, …řev hus domácích, mezi kterými se šťasten, sebevědomě procházím,

TOČÍCÍ SE SVĚT- gradace a pouhý hlas bez instrumentů, kdy ležím na louce, čistý a takový, jaký jsem chtěl vždy být, a v takové chvíli, o které jsem vždy snil- hlavou v trávě, s pohledem do nebe a šťastný a zcela volný,

ŽALM A ČASOVÝ PODKLAD VARHAN- časově se přidá později, od poloviny sloky, v bridge, časově barvou pro synth přízvuk do oblasti přírody, andělský kontratenor zpívá žalm a varhany jej akordově doprovází, časově potichu, daleko, mísené do zvuků hlasitého venkova,

POSTMODERNÍ TRHANÉ PLOCHY, S PROTIBASEM, MÍSENÍ RŮZNOFREKVENČNÍCH PLOCH A OD POLOVINY BLOKU VYSOKÉ FREKVENCE SE ZNAKEM POKROČILÉHO ČASU: nadčasové nerovné a měnící se barvy synth ploch v protiharmonii, záměrně různobarevné, nestálé a měnící se, ideál pouze v části bridge nebo rozšířeném pokračování slok, či časové mezihře. Často v třetím bloku propojené s protiharmonií jiné stopy, tvořící dohromady velmi jazzovou a disonantní linii. Velmi se měnící trhavé části jsou znakem nadčasovosti a obvykle i kombinované s krátkými a neúplnými nasazeními (přinasazení/ přídrb), basu, jehož barva je velmi hypnotická svým frekvenčním složením barev a jeví silně závažnou atmosféru. Znakem je též příchod vysokofrekvenční protiharmonické plochy od poloviny bloku, která se mísí jen v určitých úryvcích se zbývajícím nástrojovým obsazením, jako důkaz pokročilého času,

KLIDNÝ TEKOUCÍ POTOK NA KONCI PÍSNĚ- po náročné moderní mezihře, s vrcholem písně, nastává náhlá změna- klid, nálada tekoucího potoka, jako kontrast a oproštění se od všeho v životě- cesta do ráje= poslední etapa života, tak jak interpret pravidelně ve svém životě cítí a slyší,

DÁLNÉ ZVONY- interpret často ve své tvorbě používá a zrovna zde, v písni, zakončuje fade out skladby několikanásobným pianem dokončení zvuku zvonů, s pocitem dálky,

SUB BAS VARHAN- interpret často ve svém díle používá sub bas, jako znázornění vážnosti. V této skladbě je časovým přechodem do jiné reality,

BACHOVSKÁ VÁŽNOST- varhany s harmonií vyvolávající respekt z nálady a atmosféry,

VÁŽNÝ START- krátce po intru slyšíme zvuky vesnice a po chvíli přechod do stavu skladby, kde začínají hrát varhany, daleko od nás, s časovou harmonií ukazující start řešení problému, či informace.

ZÁVĚR- odhození syntetiky a nastolení ráje- poslední cesta životem, tak jak interpret již od svého dětství v určité životní chvilky cítí. Tvrdé syntetické basy ustoupí, spustí se zvuk potoka, a po časově krátkém úseku, pro uvedení atmosféry, interpret dozpívá skladbu bez nástrojů, nahý a odevzdaný.

MEZIHRA A ZATĚŽKANÝ ZÁVAŽNÝ BAS- zatěžkaný chod basu se závažností, plynoucí z jeho drsné barvy a celé harmonie,

NEPATRNÉ NÁPĚVY TRUBKY- mají své zátiší a nenápadný projev ve skladbě- s velkou drobností a nahotou,

UMĚNÍ A EXTRAVAGANCE- symbol náboženství, díky choreografii s křížem, jako soulad umu a extravagance,

UMVS- HIT, 3, 4- 20, MNI., VERZE 7:

Velkolepá atmosféra hvězdy, s velmi extravagantním kostýmem, jako kontroverzní propaganda. Propojení s EDM nadupanou taneční linkou, prolínající se s hypnotickými průjezdy protiharmonických ploch a cirkusový show styl- hvězda tančící flirt dance na blikajícím vyvýšeném stupínku, (rampě).

P R O P O J E N Í  Č A S Ů :

INCREDIBLE DNES A KDYSI, 2020, PROSTĚJOV:

Slunce silně svítí, jaro nás hypnotizuje, my navštívili v jeden den našeho tatínka, na hřbitově. Sleduji místa, co sleduji při každém pobytu- užívám si stromů a přírody, okolí staré silnice, stromů a objektů místního hřbitova. S maminkou se loučíme a těšíme na příští návštěvu. Maminka říká tatínkovi: „Myslím, že spíte šťastně a jste spokojeni. Buďte rádi, že nejste na světě mezi námi. Nevíme, co bude.“ Můj život se otáčí, dosahuji hranic psychických bloků, propojených s minulostí, spatřuji kouty míst rodného domu a kouty psychiky své minulosti a zobrazuji ji do dnešní podoby. Mám chutě, během jednoho slunného rána, vyjít na balkon našeho domu, na Strojnické, poslechnout zvuky skladby „Incredible“, a zavzpomínat, co vše se událo a jakými příběhy jsem prošel během let, včetně chvil s písní Incredible, od dob, kdy jsem zde sedával se stejnou skladbou, slunil se a snil, před léty.

D Ě T S T V Í  (ČASOVÉ OKAMŽIKY):

SILVESTR:

30.12.2019 trávím službu v zasněžené krajině, v Curychu. Přítmí časově věští konce roku. Po návratu zasněženými státy, na Silvestra, jsem docestoval historickými ulicemi Prahy do naší vsi. Cestou nakoupil symbolické občerstvení pro nás oba, …mě a mou lásku. Maminka mi telefonovala již na odstavné nádraží a povídala o nešťastném překvapení a navěkém odchodu přátel. Volá mi ještě večer na naši chatku a povídá o tom, jak šla procházkou k paní Franklové, a vzpomínala, jak jsem vždy v dětství zapalovali prskavky na cestě k Franklům a na totéž já vzpomínám měsíc, co měsíc, a rok, co rok. Jakoby mi četla myšlenky, co chci říct. Časové přítmí podvečera Silvestra jsme prováděli pravidelné rituály zapálením prskavky. Syn Láďa připravil obloženkové mísy a s lidmi nevinnými jsme trávili večer. Při návratu na Kotěrovou, kde jsme bydleli, jsem sledoval časová a slavná světýlka vánoční výzdoby balkonu přátel rodičů a opožděně, v čase pokročilém, opakoval chvíle a rituály strávené u dárků. Pojídání cukroví, v tichu a klidu rodinném, byl náš Silvestr a navždy je mým ideálem.  Dnes, časově po letech, mi mamka volá na mou chatku do Čech, a vzpomíná, že Láďa zapálil svíčku, a vzpomínali s paní Franklovou, kde kdo tenkrát seděl, na kterém křesle trávil společný večer s námi… Již mezi námi nejsou.

VZPOMÍNKY:

CHVÍLE- POSLEDNÍ MAGICKÝ, KRÁTKÝ A NEVINNÝ, O TO ČASOVĚ SILNĚJŠÍ  ZÁCHVĚV- v roce 2020, dne 7. a 8. ledna, kolem mých narozenin, přijíždím za maminkou do Prostějova. Uvítali jsme se, obědvám v naší prostorné jídelně a po chvíli spatřuji kousek větvičky vánočního stromečku. „Dyť já bych si tě ani nevšimnul!“ Maminka říká, že jej nechala pro mě, ještě pro poslední záchvěv Vánoc. Objevil jsem i dárek, na mě časově nenápadně čekající, od tety výtvarnice, z Olomouce, která se mnou prochází životem, (jako vždy precizně popsané datumy a termíny Vánoc na dárečku), s názvem „Záhada“. Výtvarné dílko, co si s sebou vezmu do Prahy. S maminkou jsme prošli centrum lidového města a nakoupila mi dary, (elegantní bundu a čepici), cestou večerní navštěvujeme děti a já vždy po příjezdu, co následoval po minulém osudovém a nádherném pobytu, vítám pokračování (dary, místa, atd.). Večerní cestou, jako na Silvestry a ostatní magické chvíle, kráčíme s maminkou, zpět domů, zapnout topení, co bude zpříjemňovat magický večer,  a odpočívat. Mamka říká, že si rozsvítíme stromeček, tak jak říkávala vždy v dětství a znamenalo to, relax u mírumilovného stromečku, co ve tmě svítil nám a přes záclonu do ulice. Jako každý rok, ležím u něj, jeho větve mě hlídají, hladím jej, tisknu mu větvičku, a prohlížím báňky, co jdou s námi od dětství. Rolády s promazáním, jako v dětství, jsem se mohl jen ujíst. Maminka mi v jednu večerní chvilku říká, že stromeček kráčí se mnou, mým životem,  již od dvou let. Nikdy jej neopustím. 8.1., před odjezdem do Prahy, cítím smutek a typický pocit, co se mi vracel od dětství. Krátkodobý nevinný návrat, zcela nečekaný, ve chvíli, kdy mě pozdravila magická energie něčeho krásného a hlubokého. Tentokrát vždy nečekaný krátký návrat a poslední zábřesk Vánoc, časově vždy speciálně krátký a nevinný, ale opravdový.

P R O P O J E NÍ  S  M I N U L O S T Í :

POSLEDNÍ MAGICKÝ, KRÁTKÝ A NEVINNÝ, O TO ČASOVĚ SILNĚJŠÍ  ZÁCHVĚV- v roce 2020, dne 7. a 8. ledna, kolem mých narozenin, přijíždím za maminkou do Prostějova. Uvítali jsme se, obědvám v naší prostorné jídelně a po chvíli spatřuji kousek větvičky vánočního stromečku. „Dyť já bych si tě ani nevšimnul!“ Maminka říká, že jej nechala pro mě, ještě pro poslední záchvěv Vánoc. Objevil jsem i dárek, na mě časově nenápadně čekající, od tety výtvarnice, z Olomouce, která se mnou prochází životem, (jako vždy precizně popsané datumy a termíny Vánoc na dárečku), s názvem „Záhada“. Výtvarné dílko, co si s sebou vezmu do Prahy. S maminkou jsme prošli centrum lidového města a nakoupila mi dary, (elegantní bundu a čepici), cestou večerní navštěvujeme děti a já vždy po příjezdu, co následoval po minulém osudovém a nádherném pobytu, vítám pokračování (dary, místa, atd.). Večerní cestou, jako na Silvestry a ostatní magické chvíle, kráčíme s maminkou, zpět domů, zapnout topení, co bude zpříjemňovat magický večer,  a odpočívat. Mamka říká, že si rozsvítíme stromeček, tak jak říkávala vždy v dětství a znamenalo to, relax u mírumilovného stromečku, co ve tmě svítil nám a přes záclonu do ulice. Jako každý rok, ležím u něj, jeho větve mě hlídají, hladím jej, tisknu mu větvičku, a prohlížím báňky, co jdou s námi od dětství. Rolády s promazáním, jako v dětství, jsem se mohl jen ujíst. Maminka mi v jednu večerní chvilku říká, že stromeček kráčí se mnou, mým životem,  již od dvou let. Nikdy jej neopustím. 8.1., před odjezdem do Prahy, cítím smutek a typický pocit, co se mi vracel od dětství. Krátkodobý nevinný návrat, zcela nečekaný, ve chvíli, kdy mě pozdravila magická energie něčeho krásného a hlubokého. Tentokrát vždy nečekaný krátký návrat a poslední zábřesk Vánoc, časově vždy speciálně krátký a nevinný, ale opravdový.

NEZREALIZOVANÉ PROJEKTY:

ČSMT, 2019: X

TALENTOVÁ SOUTĚŽ, PRAHA II, 2019:

ZÁTIŠÍ BYTU- POKOJÍKU UMĚLECKÉHO SVĚTA:

-GRAFIKY A PLAKÁTY:

Petr Nezhyba při rozhovoru s produkcí představuje na svém bytě, Lýskové ul., svá umělecká zátiší (rekvizit, kulis, historických reklamních materiálů), dále svou kostymérnu. Prezentuje sbírky svých grafik, a na své posteli má připravené postery rozsáhlých rozměrů ze svých  historických produkcí.

FOTO: viz. art creation

-POVÍDÁNÍ O ADONNISOVSTVÍ:

„Mé produkce jsou specifické a nebojím se provokovat diváky, (tak jak byla v 80. letech proslavená Madonna, např. lascivním olíznutím bičíku). Chtěl bych, aby mí fanoušci znali průběh mých produkcí, a např. před extravagantní částí show se již těšili na to, že přijde onen okamžik.“

TRUMPETISTA NA LOUCE:

Na závěr prezentace svých uměleckých sbírek, předvádí na kameru rituál, co se zde na louce, vedle Lýskové ulice, již plno let odehrává: mladý kluk trénující na trubku, přímo na sídlišti. Dnes oblečen v kostýmu „Kněz“, (stříbrný klobouk se zdobeným křížem, atd.).

VAGÓN, JAKO POKOJÍK TVORBY:

Rozhovor při výkonu svého zaměstnání. Kamera zabírá pokoj ochránce Petra, (vlak zajíždějící do depa), po návratu z dlouhých cest. Petr nemá na voze pověšen plakát Madonny, tak jak se produkce vyptává, ale poskytuje rozhovor o průběhu svého zaměstnání. Kamera zabírá ubíhající krajinu a domky města pražského v okně vagonu.

C O K O L I ,  C O  M Ě   V  Ž I V O T Ě  D O J Í M A L O

A  D Ě T S T V Í :

PŘÍBĚHY: X

GRAFIKA  A BARVY: X

VŮNĚ:

VŮNĚ OBĚDU, CO PŘIVÁŽÍ VÝTAH/ OBDOBÍ ŠKOLKY- vůně tácků a obědů, připravovaných v kuchyni byla tolik typická,

AGROSTROJ- v předvánočním čase, v dětství, mě pravidelně rodiče doprovázely do školy, a později jsme se sestrou chodívali již bez rodičů. Zima, jakoby podpořila fyzikální jev šíření zvuku, zvýrazňovala v prostoru dlouhý hypnotický tón strojů Agrostroje, smíchaný s kovovou vůní a pravidelnými kovovými úhozy,

VÁNOČNÍ STROM- plný zátiší, až do mé dospělosti. Každý rok se opakující strojení větviček a podobnost zátiší z minulých let. Ozdoby byly vždy schované v modré krabici, s obrázky medvídků,

PRVNÍ JARNÍ ŽENA- v nejnižších ročnících základní školy jsem se rozplýval na procházkách, vedoucí se za ruku s kamarádkou,

LIDÉ:

IVETA BARTOŠOVÁ- kontrast princezniných kudrnatých bílých vlasů, a její modré pošťácké čepice, z jednoho filmu,

MARTINA NOVÁKOVÁ- krásná dívka, s krásnou tváří, a kontrast silné fyzičnosti, hráčky na bicí,

SEX:

MÓDNÍ ČASOPISY- barevné čtverečky krásných těl, utajené a utopené v záchodové míse,

ČASY:

STOHY SENA PŘED BOUŘÍ, KOBEŘICE- kontrast horka a strach z přicházejících bouří. Těsně před bouřemi sedával dědeček za dusného počasí na starodávné lidové lavici a s očima do minulosti povídal o tvrdých bouřích drsných krajů Vysočiny,

LAMPION- el. spínač byl doplňkem velmi umělecky na mě působícího tradičního předmětu, kterého jsem si užíval při průvodech zakončených ohňostroji,

PRVOMÁJOVÁ MÁVÁTKA- milosrdná bílá holubička a barevné balonky, s kterými jsme zakončili průvod ve strašidelných místnostech při dnu otevřených dveří Agrostroje,

PÁR DNÍ DO VÁNOC- viz. AGROSTROJ,

MIKULÁŠSKÝ DEN- přítmí dne a vnitřní neklid z vrcholu večerní návštěvy,

ŠTĚDRÝ DEN A ODPOLEDNÍ PROCHÁZKY- přítmí, či veselé slunce, spojené s našimi procházkami polem, s vránami nad hlavou, odpočinkem v obývacím pokoji, spolu s tátou, a poslechem desek K. Gotta,

ODPOLEDNE, NA ŠTĚDRÝ DEN, KOBEŘICE- slunečné odpoledne mě táhlo k večernímu dobrodružství, kdy jsem již za tmy sedával na houpačce naší lípy,

RÁNO, PO ŠTĚDRÉM DNI- noční neklid a nedočkavost na další chvíle s dárky,

MEZI VÁNOCEMI A SILVESTREM- prskavky, přítmí, láska rodičů, procházky za kamarády rodičů.         Při návratech ulicemi jsme sledovali světýlka balkonů našich přátel. Silvestrovské filmy, hudební desky, a můj neklid v dětské duši se spolu mísí a dodnes na mé pocity vzpomínám.

SILVESTROVSKÝ VEČER- můj oblíbený nápoj, klid domova, a vůně večera, ve mně zůstávají dodnes.

PRVNÍ MADONNA V TV, 1989- máma s tátou na mě volali, ať utíkám do obýváku. „Je tam Madonna!“ A přitom jsem byl dítě a nikdy předtím ji neviděl. Říkal jsem jí Magdona. Když jsem její oči spatřil poprvé, jako bych ji znal již život. Kontrast bílých vlasů, očí modrých jako nebe, a rudého šatu, tvořily nezapomenutelný kontrast.

PRVNÍ MADONNA NA FOTCE, 1990- časopis 7ka přinesl novou vlnu mého života. Kontrast bílých vlasů, očí modrých jako nebe, a rudého šatu, tvořily nezapomenutelný kontrast, pro mě.

MÍSTA:

ZÁTIŠÍ:

PAŘEZ, KOBĚŘICE- předměty schované v zátiší. Spojené s mou vírou, či fascinující zábavou.

BENŮV OSTROV, KOBEŘICE- místa schovaná v zátiší. Spojené s mou vírou, či fascinující zábavou. Tentokráte přímo vedle stodoly, kde při lednové zabíjačce obdivujeme pejska, sídlícího s námi, na tomto opuštěném ostrově. Krátce, po pár týdnech, zemřel.

ZÍDKA, KOBEŘICE- zídka dělící nás a sousedy, obrostlá květinami a mechem. Schránkou mnoha zajímavostí.

ZVUKY:

EL. VEDENÍ, KOBEŘICE- v letech 2001- 3, jsem již dospělým mužem, žijícím v depresích. V období zimy, jakoby fyzikálně vystoupil jev šíření vysokofrekvenčních zvuků, slyšívám smutné tóny. Skladba „Přichází zima“, z roku 2006, Prostějov, byla mou první autorskou a inspirovaná těmito zvuky.

HRAJÍCÍ TOPENÍ, 2017- tatínek, těžce nemocný, leží na posteli a již o nás neví. Leží v našem domě a žije spolu, s námi, a přitom tu není. Topení hrající písně symbolizuje pro mě jeho odchod, navždy.

TVARY:

PODIVUHODNÉ PŘEDMĚTY, (komín, na sousedově střeše, mi představuje sedícího panáčka, sledujícího celou naši ulici, která jde se mnou životem/ topení- zavěšené kýčovité kovové kvádry, na stěnách masny, na prostějovském náměstí, mi vždy při nákupech masa, za doprovodu maminky, nedají se nedívat a být udiven).

PŘEDMĚTY:

JEZÍRKO, KOBEŘICE- jezírko sošky trpaslíka je jeho zátiším a skleněným doplňkem sochy,

MODRÉ SVĚTÝLKO VÁNOČNÍHO STROMKU- modré světlo mě vždy imponovalo, ať již svítilo na vánočním stromečku, či symbolizovalo jako signální žárovka, funkci na panelu auta,

VYSTŘIHOVÁNKY- BETLÉM- roztomilé figurky v jehličí,

VYSTŘIHOVÁNKY- POČASÍ- imponuje mě bouře a efekt blesku,

WALKMAN- rudý kvádr, na který se chci pravidelně podívat a prosím maminku, ať otevře skříň a aspoň na chvíli mi jej půjčí do rukou,

ŽELEZNIČNÍ MODELY TT- kontrast barev lokomotivy E499, modrá x bílá, a mé prosby mířené k mamince, ať otevře skříň a aspoň na chvíli mi ji půjčí do rukou,

KAZETY BASF- logo, bílé kotouče, a zvuky šířící se z nich, mě dojímají,

FOTO VÝSTAVY LOKOMOTIV- černobílé vzpomínky,

MODRÁ KONTROLKA UKAZATELE NAŠÍ ŠKODOVKY- modré světlo mě vždy imponovalo, ať již svítilo na vánočním stromečku, či symbolizovalo jako signální žárovka, funkci na panelu auta,

NEJLEPŠÍ VZPOMÍNKY:

X

DRÁHA:

TVAR EL. LOKOMOTIVY 163- přední čelo,

OBRÁZKY LOKOMOTIV, KOBEŘICE- vystřihovánky, zvláště el. lokomotiv první a druhé generace, jejichž design mě imponuje,

PŘEDVĚST STOJÍCÍ U PAVILONU AGROSTROJE- osamělá ve zvuku Agrostroje,

AUTOBLOK- stojící jako hlídající panáčci, v zajetí přírody, a měnící barvy z oranžové na zelenou,

SBĚRAČ

OSAMĚLÁ PŘEDVĚST

RUSKÉ NÁVĚSTIDLO- tvar stínítek.

DOMÁCÍ ZÁTIŠÍ- NEJEDOUCÍHO VLAKU- trať, co skrývá nemálo překvapení.

OSAMĚLÝ AUTOBLOK

MOTOR POSUNOVÉ MAŠINY

MOTORY EL. LOKOMOTIV- frekvence, harmonie,  a barvy tónů při rozjezdu.

DĚNÍ:

KŘÍŽENÍ VLAKŮ NA PANELU

PYŠNÝ PŘEJEZD

DOMÁCÍ PANEL:

VERZE A:

SEMAFOR- starodávné žárovičky.

PRAHA- zátiší dalekého města.

MECHANICKÁ KOLEJ

JÍZDNÍ ŘÁD- tajuplné chvíle pravidelnosti.

MECHANICKÉ ODJEZDOVÉ NÁVĚSTIDLO- do detailů propracovaný muzejní kousek.

VERZE B:

X

VERZE C:

ZÁTIŠÍ KOSTELA

ZÁTIŠÍ JEZERA

MODRÉ OSTROVNÍ NÁSTUPIŠTĚ- socialistická architektura.

AUTOBLOK- panáčci, v osamělé přírodě.

ZNAČKA- POZOR PÍSKEJTE- v nenápadném zátiší, zasazena před vjezdem do tunelu.

PROJEKTY:

CVIČME V RYTME- ZNĚLKA

O ZATOULANÉ PRINCEZNĚ- tajuplné peklo, umístěné v zátiší lesů a hory.

PROPOJENÍ ASPEKTŮ:

PRVNÍ JARNÍ DNI V OBÝVÁKU- poznávám první jara a při hrátkách příručního zrcátka, sluneční prasátka na zdech obývacího pokoje.

POVÝŠENÍ SV. KŘÍŽE A JEHO BETLÉM- talisman Krista na kříži, a Betlém, ovoněn jehličím.

OLOMOUCKÉ KOSTELY A BETLÉMY- tajemná místa pravidelných rituálních návštěv, z Vánoc.

OBJEV DÁRKŮ- předměty, jako bych je poznal v minulém životě, …tolik fascinující, nalézám v tajných prostorech, a je jich nekonečně mnoho. Ten pocit, co mi říká: „kolik modelů ještě najdeš?“, byl pro mě údivem, až zničujícím.

VELIKONOČNÍ POHLED- milosrdné kuře, co splní všechna jarní poselství.

BETLÉMY, (OD PRVNÍHO PO NEJSTARŠÍ)- první, mini Betlém, se zátiším oblohy a dálnou kometou/ další, rozměrnější, a skládací Betlém, je souborem zátiší a tajnou cestou vedoucí z krajů přímo do onoho města, za silné a tajemné chumelenice.

POČASÍ A BLESKY- bouře a fyzikální chování blesků mě imponuje.

BUBUŠOU A ZÁTIŠÍ STRAŠIDEL- originální název projektu s originálními strašidly.

KOSMICKÝ PROSTOR- technika a pohyb života mimo naši planetu.

ČERTÍ SKÁLY- skály a tajemná místa, kde sídlí peklo.

VLAK Z OKNA NAŠEHO DOMU- našel jsem skulinku ve stromech, přes kterou mohu realizovat svůj sen- sledovat železnici přímo z okna našeho domu, vždy v určitý čas, podle pravidelného jízdního řádu.

ZTRACENÉ ČASY:

MALOTRAKTOR- můj druhý táta, kterého mi před náš panelák, přivezl, táta. Byl mým učitelem techniky a průvodcem zemědělských zážitků po mnoho let.

B  D O S P Ě L O S T :

PŘÍBĚHY: X

VŮNĚ: X

LIDÉ: X

SEX: X

ČASY: viz. BIO

ZVUKY: viz. BIO

TVARY: X

NEJLEPŠÍ VZPOMÍNKY: X

PROPOJENÍ ASPEKTŮ: viz. BIO

6 . D Í L :

A   K  H I S T O R I I :

B A R E V N Ý   Ž I V O T :

Zpěvák, herec, hudební skladatel, aranžér, trumpetista, zakladatel a frontman multimediálního projektu F—-r (2014), I met Madonna (2016), Dim X (2014- X), výtvarník, umělecký návrhář (kostýmů a rekvizit), textař, výtvarník, a absolvent konzervatoře, v Praze.
Vlastním jménem: PETR NEZHYBA/ umělecké jméno: ADONNIS/
přezdívky vytvořené veřejností: PRVNÍ MATRIX POPU- ČESKEJ LADY GAG-  DAVID BOWIE

Od svých šesti let se učil tančit v prostějovském Mánese. Když mu bylo 10 let, rodiče mu koupili trubku „Festivalku“ a 14 let se učil hře na trubku v Základní umělecké škole, v Prostějově. Působil v dechovém orchestru jako trumpetista a po třech letech jej kapelník obsadil i do svého dalšího souboru jako bubeníka. Kromě docházení na hodiny hry na trubku navštěvuje i hodiny zpěvu, hry na klavír, bicí nástroje a kytaru.
Po maturitě na Gymnáziu Jiřího Wolkera, v Prostějově, pokračoval ve studiu na dvouleté Vyšší odborné škole – Veřejně správní akademii, ve Vyškově, kterou v roce 2001 ukončil diplomem      z autorského práva a práv výkonných umělců. Se svou absolventskou prací se již v té době jezdil radit do své „vysněné Prahy“ do společnosti Intergram a studiem poznával právní stránku života umělce. Již v průběhu studia na střední a vyšší odborné škole vznikají první skladatelské pokusy, inspirované romantikou a vlastními milostnými prožitky, …často hluboce sentimentálními. Hudbu začíná vnímat jako celek (spojení zvuku, obrazu, výtvarna, času). V dílech se často objevují zmínky o sentimentálním čase a propojení s ročním obdobím (klavírní skladba „Přichází zima, hudební alba „Moderní svět“, „Já a ty“, „Star on the dancefloor“). V průběhu studia na vyšší odborné škole začal zpívat v prostějovských sborech „Schola cantorum“, „Chrámový sbor Petra a Pavla“, „Orlice“, kde zpíval tenor, a docházel do Olomouce na pravidelné hodiny zpěvu,               k profesorce Majtnerové. Se sborem se účastnil mnoha křesťanských koncertních vystoupení, vánočních sborů s doprovodem symfonického orchestru, koncertních cest, a hrál na trubku          v Kostele Povýšení sv. Kříže, v Prostějově. Věnuje se klasické hudbě a tenorovému zpěvu. Účastí v pěveckých sborech získal přehled o chrámové hudbě a sborovém zpěvu.
V období studia na Vyšší odborné škole se mu otevírá rozmanitý svět výtvarné tvorby a prohlubuje své znalosti na soukromých hodinách kresby u prostějovské výtvarnice. Z této doby pochází alba uměleckých grafik, inspirované romantikou, časem, přírodou a milostnými romány. Historicky první album se jmenovalo: „Barevné pocity v dálkách“, dále můžeme jmenovat alba „My life in Asia“, „Já a ty“, „Moje země“, „Für Sandra Cretu I, II“, „Moje Praha“, Fashion designes Adonnis“, atd..
V roce 2004 se zúčastnil soutěže „Česko hledá superstar“, spolupracuje s mnoha hudebníky a věnuje se popovému zpěvu.
V srpnu 2008 se odstěhoval do Prahy. Vytváří kolem sebe tým lidí, s kterými pracuje na svých hudebních projektech, volný čas věnuje pouze tréninkům hry na trubku, hodinám zpěvu a tance, hře na elektrickou kytaru, přípravě hudebních projektů a výstav, spolupracuje s hudebníky ve svém hudebním studiu. První pražská veřejná produkce se jmenovala „Večer s Adonnisem“. Měla formu kabaretu a Nezhyba prezentoval své první skladby, včetně ambientní novinky „Když se světla rozžhnou“, pěvecky, tanečně a v kostýmech. V Praze se dále věnuje modelingu pod záštitou ruské modelingové agentury. Od roku 2011 působil jako frontman a manažer skupiny Maestus modulator. Z hlediska hudby a image se jednalo o silně individuální a specifický projekt, kdy hudba je extrémně detailně propracovaná, silně rozmanitá a harmonická, a na jejím vrcholu se nese andělský kontratenor. Hudební album a pražské turné dostaly název „The confessions“ a detailně umělecky propracovanou grafickou reklamu, z dílny Nezhyby.
Roky 2009- 2011 jsou ve znamení expresivní skladatelské tvorby. Vznikají nové aranže pro první skladby, např. „Stop to be shy!“, „Tough girl“, později nové hity „I met Madonna“, v Dnb stylu, „Wedding day“, hudební alba „My– R&B for you—-“, kytarová ballada „For O…“.
V roce 2012 zahájil studium konzervatoře, v Praze. U přijímacích zkoušek zaujal Pavlu Forest specifickou electro operou, zpívanou v kontratenorovém zpěvu: „Irony“, pocházející z projektu „Maestus modulator“. Během studia na konzervatoři projevil hluboký zájem o obor harmonie.      V této době vzniklo plno jeho multižánrových skladeb a začal se věnovat i širší kreativní profesi: práce na svých prvních hudebních videoklipech. Od roku 2013 do roku 2016 proběhly v Praze tři jeho hudební show (každé zcela žánrově i tematicky odlišné). Na svých výtvarných show působí ne jen jako frontman, ale též spolutvůrce choreografie, kostýmů, rekvizit, videoprojekce, scénografie. Stává se producentem a manažerem svých produkcí.
Od roku 2013 působí jako trumpetista v projektu „Rockopera“, v Praze, a věnuje se studiu oboru „rocková opera“ na konzervatoři, pod vedením profesorky Pavly Forest.
V průběhu let 2013 a 2014 se začíná věnovat vlastní výtvarné tvorbě. Sestavil několik historických sbírek, pořádá výstavy svých děl (album svých kostýmů, album rekvizit, album grafik použitých pro svá veřejná vystoupení, propagaci hudební tvorby, videoprojekci, natáčení videoklipů) a vše soustředil pod název: „Barevné pocity v dálkách“. Tvoří nová alba uměleckých grafik, zejména s vysoce umělecky erotickou tematikou, např. „New life“, „Iluminát“. Otevírá své hudební studio, s názvem APS (A-music studio), pracuje na nových scénářích, spolupracuje        s kameramany a filmovými studii. Vznikají tak první videoklipy. V těchto letech vznikají první materiály pro projekt „Fucker“, (trailery, hudební cd…). V dubnu 2014 se odehrálo v pražském Fatal klubu kontroverzní výtvarné show „Fucker“. 
V roce 2015 dokončuje ve spolupráci s filmovým studiem „Fair film“ videoklip „I met Madonna“, úspěšně propaguje své nové specifické album „NZHBA“, speciální pro svou kombinaci tenorového vokálu s drsnými tanečními podklady (Dance), s extrémně specifickou harmonií, a    od července 2015 pracuje na nových výtvarných materiálech pro kontroverzní kolekci „Šoubyznys“ (obrazy- olej, pasparty), zbožné kolekci “Sandra Cretu“ (obrazy- olej) a dále novém projektu „Wedding day“.
V roce 2016 připravuje hudební multimediální temnou show „I met Madonna“ a v květnu ukončuje maturitou studium konzervatoře, v Praze.
Rok 2016 je též ve znamení studia malby, kresby a zvukařiny, kdy kompletuje své hudební studio, píše scénáře a připravuje kostýmy a rekvizity pro budoucí videoklipy, s barevným tématem a pojetím, („I met Madonna- Painter“- 2016, „Showbiz II“- 2016, „Otec a syn“- 2016, pokračuje v tvorbě hudebního alba „Kde je pravda“- 2016, srdcové obrazové kolekce „Madonnamia“- 2015- 2016. Na podzim téhož roku vyhrává první místo v pěvecké části charitativní akce „Talent bez hranic“ s coverem „Sacrifice“.
V roce 2017 vyprodukoval se skladatelem a producentem O. Žatkuliakem popový singl „Co život dává“, jehož text vyjadřuje jeho současný životní stav, poznání a duchovní náhled na svou osudovou životní cestu.
Od roku 2017 studuje kontratenorový zpěv, pro svůj projekt „Madonna in countertenor“, v Praze.
Na přelomu let 2017- 2018 vzniká žánrově barevné cd „The best of“, ve spolupráci                       s producentem O. Žatkuliakem. Od konce roku 2017 absolvuje školu zvukové produkce „Musartedo“, v Praze. Zde se zaměřuje převážně na hudbu elektronickou. Rok 2018 je               ve znamení kompletace svého hudebního studia do finální podoby.

Rok 2018 začíná ve znamení cesty k mediálnímu užití. Petr Nezhyba získává podporu rozsáhlého managementu. Vznikají obchodní loga a mnoho dalších propagačních materiálů. Veřejným se stává teaser: „Co život dává“ a stejnojmenný hudební videoklip, ve spolupráci          s filmařem M. Říhou. V ten samý rok vzniká návrat k inspiraci z konce let konzervatoře a natáčí novou podobu coveru „Sacrifice“, ve spolupráci s producentem J. Rotterem. Od února roku 2018 začíná tvořit své, v pořadí již čtvrté show (hudební, herecké a choreografické zpracování dvacetileté hudební dráhy), s názvem „Od nicoty ke hvězdám“. Zde působí jako skladatel, zpěvák, výtvarník, scénograf. Na show spolupracuje též s dalšími profesionálními umělci (pianisty, choreografy, tanečníky, atd.). Vznikají nové autorské skladby komponované přímo       pro show, se stále stejným a neměnným rukopisem  (oduševnělost a barevná harmonie),         “Od nicoty ke hvězdám”- 2018, “Me in Musart”- 2018, “Emtpiness”- 2018.

Singer, actor, composer, trumpet player, founder and front man of the multimedia projects called F****r (2014), I met Madonna (2016), Dim X (2014- X), artist, artistic designer (costumes and stage properties), writer, graduate from the Prague conservatoire.

Own account: PETR NEZHYBA / artistic name: ADONNIS/
a publicly Nickname: FIRST MATRIX OF POP- FIRST CZECH LADY GAG- FACTORIES TINFOIL- DAVID BOWIE

At the age of 10 his parents bought him a trumpet called Festivalka, and at the age of 14 he learned to play the trumpet at the basic school of arts in Prostějov. He was a trumpet player in a brass band and after three years the bandmaster cast him in his other company as a drummer. Except for visiting lessons of trumpet playing, he also attends lessons of singing, piano, percussion instruments and the guitar.
Jana Dvorská, his aunt and an Olomouc artist, gave him a beautiful vintage piano as a present. With this piano, he began his career in classical music. He started singing in Prostějov choirs: Schola cantorum, Chrámový sbor Petra a Pavla, Orlice. He was a tenor singer and he regularly attended singing lessons with professor Majtnerová in Olomouc. He follows the career in classical music and tenor singing. At the time of his studies at the higher professional school, he begins   to perform art and he takes private lessons with a woman artist from Prostějov.

In 2004, he took part in the Czech Superstar contest, he cooperates with many musicians and performs pop singing.
On 1st August 2008, he moved to Prague where he worked as an accountant for the Siemens company for a few years. He does modelling under aegis of a Russian modelling agency.

Since 2011, he has been a front man and manager of the Maestus modulator. Concerning the music and image, it is strongly individual and specific. Since 2012, he is furthermore interested   in music management, composing and performed art, he makes his music studio complete, prepares his solo albums. Here, he shows in a totally different way, paradoxically differently from the previous, maybe too “saint” projects, who he actually is on the stage and who he wants to be right now: actor, showman and provocateur who adores entertainment and the world of exotics. He models futuristic costumes, concert stage properties and creates graphics for video projection. In these days, he also works as a trumpet player in the Rockopera project in Prague and devotes his time to his conservatory studies in Prague. His major is rock opera with professor Pavla Forest.

In 2013/ 2014 plunged into art. He his opening  his music studio „APS/ A- music studio“, operates on new scenarios, cooperates with film studios and cameramen. He produces his first videos,    (f. a.: cooperation with Fair film, Prague/ video: „I met Madonna 2014“). Besides his studies       on conservatory school  (rock music), is beginning to study trumpet (his vital fatal instrument).

In these years Adonnis produces first materials for his mega multimedia project „Fucker“.

This year (2015), he finished his new music cd „NZHBA“(dance/ dubstep/ hip hop), he works     on new art collection „Šoubyznys“ (Picture and Mount), „Sandra Cretu“ (Picture and Mount), he produces his new project „Wedding day“.

In 2016, he is preparing the multimedia music show called “I met Madonna” and in May, he graduates from the Prague conservatoire.

Recently, he has been pursuing his painting and drawing studies, interested in becoming a soundman, finishing his music studio, screen writing and preparing costumes and stage properties for his future video clips (I met Madonna – Painter – 2016, Showbiz II – 2016, Otec a syn – 2016), proceeding in the process of creating his music album called “Kde je Pravda” – 2016, picture collection called “Madonnamia” – 2015-2016. In autumn in the same year, he wins the first place in the choral part of the charity event called “Talent bez hranic” with his “Sacrifice” cover.

In 2017 he produced the pop single „Co život dává“ with the composer and producer O. Žatkuliak.

Since 2017 he studies singing by a prominent vocalist, with whom he also cooperates on the leadership of his contratenor voice. (Because of cooperation on project „Madonna in countertenor“).

At the turn of 2017-2018 the cd „The best of“ was created, in collaboration with producer O. Žatkuliak. From the end of 2017 he graduated from the musical school „Musartedo“ in Prague. Here he focuses mainly on electronic music. The year 2018 also marks the completion of its music studio in its final form.

The year 2018 begins as a sign of the way to media use. Petr Nezhyba receives extensive management support. Business logos and many other promotional materials are emerging. Teaser “Co život dává” and a music video of the same name, in cooperation with filmmaker M. Říha, becomes public. There is also a new cover „Sacrifice“ in collaboration with producer J. Rotter and the duet „Perfect symphony“. Since February 2018 he has begun to form his fourth show (music, acting and choreographic work of a 20-year-old musical track), titled „Od nicoty     ke hvězdám „. Here as a composer, singer, artist, stage designer. He also collaborates with other professional artists (pianists, choreographers, dancers, etc.). New compositions are created      for the show (“Od nicoty ke hvězdám”- 2018, “Me in Musart”- 2018, “Emtpiness”- 2018).

MŮJ ŽIVOT A PŘÍBĚH:

Praha, (2020): „Jsem umělec s posláním. Kdysi mě kritizovali a špinili. Měl jsem plno podob a byl jsem nějaký a pak zase jiný. Ideální a neideální. Je dobře, že trnitá minulost existovala, protože tvoří příběh mého života.“

B  H I S T O R I E  VELKÝCH PROJEKTŮ:

PMIC, 2020, PRAHA, MNICHOVICE:

Po návratu z Moravy trávím své ideální jarní dni, na Lýskové. Tyto rituály se opakovaly vícekrát v tomto nádherném dubnovém a květnovém období. Ranní probuzení začínám pokaždé s tajným libidem, plovoucí myslí k oblakům, sledující jarní veselé ptactvo, procházkami po tajemných místech západní části Prahy a pravidelnými setkáními s blondýnkou, za kterou vždy cestuji klikatými uličkami Řep, a dlouhou procházkou z Petřin směrem na Slánskou, místa mých historických cest. Na vrcholu Řep vždy nacházíme klikaté cestičky k dětskému hřišti a posíláme veselé fotky přátelům na feis. 7. a 8. května trávím královský čas, kdy jsem sám sebou, osamocen, ponořen do svých inspirací, králem života a inspirativní muž, tak jako kdysi, před pár lety, jak jsem tu dávno psal. Dokončuji barevný kříž, pro titulní stranu projektu PMIC, vše se line k závěru a cíli.

Kolik jsme se natrápili a co vše jsme pro změnu mého já udělali, …s mou láskou v těchto dvou letech. 8.května 2020 přijíždím do naší vsi a láska mi dnes uvařila. Nejprve jsme se šli projít do hlubokého lesa, zopakovali jsme si staré časy a po výborném smaženém lilku, při kterém jsem se cítil jako v pravém vesnickém životě, jsme šli do společné sprchy. Tak jak máme rádi páru a saunu, udělali jsme si naši vesnickou. Poprvé, po roce, v tento večer jsme zjistili, kdo vlastně jsme. Nikdy jsme se nemilovali v přítmí, takto tajemném podvečeru, kdy rysy tváře vyniknou více, než za všedního milování. V chvíli, než mě dnes láska pustila do svého domu, odsouhlasil jsem Bohu, že mé jméno „Petr Nezhyba“, a umělecké jméno „Adonnis“ navždy zůstane a nevymizí. Při čekání u brány jsem cítil svou životní povinnost a teprve dnes mi došla důležitá změna- bez přísnosti, ráznosti, sebevědomí, a osobnosti v šoubyznyse, neobstojím. Stojím si i za svým jménem! Proto jsem slíbil Bohu těchto pár vět a pravda se ukázala i při tajemném milování za přítmí, v naší noční „sauně“. Láska mi řekla: „Miluji tě, nikdy mi nebylo spatřeno to, co dnes- jak jsi krásný, …můj Petr Nezhyba, můj Adonnis.“ V tu chvíli mi v sekundě magicky došlo, že můj slib Bohu se potvrdil. A také, jak šeptá: „Jsme si souzeni.“ Má láska dokonce změnila i své postoje v milování, …kvůli mně. Dnes jsem si uvědomil, že mě opravdu miluje. A proč? Sama mi řekla, že jsem jí zevšedněl, a poté, co jsem se vzdálil, si ujasnila, že patříme k sobě. Poslední květnové dni bylo více návratů nás dvou k sobě. Když jsem čekal na Divoké Šárce, kraji našich začátků, spatřil jsem lásku vycházející z tramvaje, za mnou, vratkým tělem mávající z dáli, s rukami plnými tašek, snahy, a odhodlání, jako pilná včelička, zamrazilo mě u srdce. Ta něžnost a vratkost, …nevinnost. V lese mi předává vyšívaný roztomilý ubrus, … s bramboříkem v květináči. Denně jej zalívám a oba dárky jsou tak milé a něžné. Poté jsem doprovodil lásku na metro, jelikož slunce červenalo více a více, a neustále měl tu vidinu, jak jsem v průběhu dne sledoval její roztřesené a vratké tělíčko, …tím více cítím, že miluji. 9. května jsem s raním sluncem nakrmil domácí zvěř, slunce mi svítí do okna pracovny a já trávím tichý jarní den na naší vsi, dýchám magický zdravý vzduch a přitom navrhuji další strany webové propagace- hnědý kříž, neboli jeho starou verzi, kdy stojí         na útesu ponořen do krásy naší Země.

Poslední třetina května na mě vyvalila strasti. Vše ale slunce opět rozsvítilo. Krásné procházky           po okolí Prahy mě inspirují, cestuji po tajuplných místech, přírodou, s bráškou Míšou objevujeme zátiší Prokopáku, a vzpomínám ještě dnes, jak jsem se po výborném pivu, omámen, vracel za slunce na svůj byt v podvečerních hodinách. V tyto dni dokončuji čtyři strany grafiky pro web PMIC, a posílám webmasterovi ke zveřejnění. Pokaždé, když přijedu do Mnichovic, zažíváme s mou láskou romantické podvečery. V jednu návštěvu na mě již houser neřve, ale cítím, že mě vítá a zvyká si        na můj pobyt. Láska, vleknoucí trakař, vypadá tak mile a k zulíbání. Na naší oblíbené lavičce vychutnáváme nanuky a po sesečení trávy v okolí vsi pokračujeme s prací na naší zahradě. Večerní procházka naší loukou, vychutnávání pizzy v chladné luční trávě, a dar od mé lásky v podobě vazby nádherných lučních květin, mi další den prování celý byt. V jednu nevinnou chvíli během procházky jsem pocítil hodnotu přírody. Řekl jsem lásce pár slov a bylo mi odpovězeno: „Konečně mě začínáš chápat.“ Ranní zákoutí Vršovic, při návratu domů, věže a architektury starých kostelů, mě silně inspirují. Po příjezdu domů posílám své lásce pozdravný mail: „Děkuji za krásné květiny, …luční, a čisté, jako naše zahrada. Včera to bylo romantické- cesty s károu, sekání trav a večerní pizza na louce. Již jsem si uvařil ze slezu první čaj. Děkuji, že jsi mi jej koupil a zajímáš se o mé zdraví- připomíná mi dětství- vyhmátnul jsi celou historii😊“

V polovině června zažíváme nejkrásnější den. Přivítala nás bouře a kolem naší vsi a celého kraje se prohání bouřkové mraky, moje láska veze trakař a říká mi na naší procházce za bylinkami: „Podívej   na ty kopce, …to je pohled pro malíře!“ Cítím se svobodný, šťastný a magnetická energie bouří je pro mě již od dětství energetickou požehnanou chvílí. Vzpomínám na dědu, když sedával na lavičce,       na našem dvoře, a povídal o dávných krutých bouřích. Jeho tesklivé oči, s pohledem do dáli, vidím dodnes. V předešlých týdnech, na svých pravidelných odjezdech za profesorem, kterého mi láska domluvila, zažívám chvilky letních rán, často deštivých, a kolem oblíbeného církevního svatostánku procházím náměstím, přímo k profesorovi. Jedno ráno jsem si odvezl luční květiny, které mě miláček  v romantický podvečer učil vázat. Dnes, v polovině června, vím, že co zažívám se svou láskou, jsem nezažil a nezažiji nikdy. Tolik prostých přírodních snah, kterým mě učí, …tolik lásky, a obětování. Je zlatá duše, …jeho mluva a spojení s přírodou, např., když píše: „Pavlínka, rozevlátá květina.“ Jeho duše je tak citlivá a ohrožená. Bohužel též v zajetí. Poslední noci se probouzím a cítím jeho horké ruce, …omylem bych je zalehnul, tak chladně a neúmyslně, …vratké tělíčko, které miluji.

Po příjezdu od svého profesora, v páteční dopoledne, 19. června, si voláme a pláče mi, že jednou skončí zavřený za mřížemi blázince. „Ty budeš hvězda, protože na to máš.“ Zemřelo mu housátko a vysvětluje mi, že je zde s nimi pod jednou střechou, proto tak trpí při jeho odchodu. Jmenovala se Floriska. Zde je vidět při jeho pojmenování, opět spjatost s čistotou a přírodou. Po chvíli vyslovil: „Květinka mi odešla.“ Jeho přirovnání ke květině je tak čisté a světem nezkažené. Tak citlivé. Ve chvíli mi vyslovil větu: „Jsem blázen, …jednou zemřu. Dyť jen vím, že se jmenuješ Petr a jsi moje láska.“

20. června omývá déšť vše kolem nás a nezná svého konce. Vyjíždíme s mou láskou na houby            do deštivého kraje. Procházíme plno lesů a na konci světa, kousek nad lesem, na mokré louce, plné mlhovin a oparu, si vyznáváme s mou láskou pravdu. Málem jsme zatměli v lesích. Později večer jsme se vrátili, promočení jako vodníci, do naší nevinné ochránkyně chaty a já brzy usínám, …vyčerpán. V posledních dnech jsme objevili plno záhadných znamení, …kdy nám příroda dávala své dary a tolik cenné. Po rozloučení s mou láskou, na večerní cestě hromadnou dopravou domů, otevírám v tiché magické chvíli finální verzi svého linku, prezentaci projektu PMIC a cítím velké propojení s Bohem. Uvědomil jsem si historický okamžik, …tajemství, co mi bylo otevřeno tak nevinně a nečekaně- má tvrdá práce se narodila a spatřila slunce světa a cítím se být velmi hrdý sám na sebe.  

Je 5. července a svět se opět po delším spánku otevřel. Horký slunný den a rituály strávené s maminkou uzavírá můj klik na tlačítko mailu, kdy odesílám export projektu na příslušné subjekty.    O historické minutě informuji nečekaně i svou sestru. Ten večer se již stmívá a vzduch čím dál více chladne. Objímám svoji dceru- strom naší zahrady, který mi pravidelně každý rok přináší podporu a lásku, …dnes, s modlitbou a pohledem do nebes, kousíčky volných míst její koruny. Tímto večerem je poslední fáze příběhu projektu uzavřena. Oknem obývacího pokoje mi po chvíli prochází odrazy zvuků ohňostroje se siluetou rychle stoupajícího úplňku, jako zřejmá znamení?

Pokročilý červenec je pestrý, co se změn počasí týče. S podporou projektu jsem si v jeden den otevřeně popovídal a opravdu jsem cítil náklonnost. V tyto dni mi začínají prázdniny, neboť dílo jsem předal a z důvodu nepříznivé světové situace plánujeme export až v předvánočním období, 2020. Střídám své pobyty na služebních cestách, s pobyty u maminky a chvil u své lásky, užívám si návratu k láskyplné železnici, která je mi srdcovou podporou, maminka mi pravidelně starostlivě, den, co den,  telefonuje, a při společných pobytech se o mě velmi pečlivě stará. S láskou si užíváme zahrady a procházek po okolí vesnice, objevujeme magická místa, kde rostou naše potřebné rostliny a naše klikatá cesta, stejně proměnlivá, jako počasí,  se ubírá bláznivým létem kupředu.

Tímto uzavírám příběh projektu a v současné dni si užívám volna, prázdnin a budu již pouze v očekávání reakcí a odpovědí, které nepřijdou jen tak brzy.

UMVS, 2020, PRAHA, MNICHOVICE:

Kolik jsme se natrápili a co vše jsme pro změnu mého já udělali, …s mou láskou v těchto dvou letech. 8.května 2020 přijíždím do naší vsi a láska mi dnes uvařila. Nejprve jsme se šli projít do hlubokého lesa, zopakovali jsme si staré časy a po výborném smaženém lilku, při kterém jsem se cítil jako v pravém vesnickém životě, jsme šli do společné sprchy. Tak jak máme rádi páru a saunu, udělali jsme si naši vesnickou. Poprvé, po roce, v tento večer jsme zjistili, kdo vlastně jsme. Nikdy jsme se nemilovali v přítmí, takto tajemném podvečeru, kdy rysy tváře vyniknou více, než za všedního milování. V chvíli, než mě dnes láska pustila do svého domu, odsouhlasil jsem Bohu, že mé jméno „Petr Nezhyba“, a umělecké jméno „Adonnis“ navždy zůstane a nevymizí. Při čekání u brány jsem cítil svou životní povinnost a teprve dnes mi došla důležitá změna- bez přísnosti, ráznosti, sebevědomí, a osobnosti v šoubyznyse, neobstojím. Stojím si i za svým jménem! Proto jsem slíbil Bohu těchto pár vět a pravda se ukázala i při tajemném milování za přítmí, v naší noční „sauně“. Láska mi řekla: „Miluji tě, nikdy mi nebylo spatřeno to, co dnes- jak jsi krásný, …můj Petr Nezhyba, můj Adonnis.“ V tu chvíli mi v sekundě magicky došlo, že můj slib Bohu se potvrdil. A také, jak šeptá: „Jsme si souzeni.“ Má láska dokonce změnila i své postoje v milování, …kvůli mně. Dnes jsem si uvědomil, že mě opravdu miluje. A proč? Sama mi řekla, že jsem jí zevšedněl, a poté, co jsem se vzdálil, si ujasnila, že patříme k sobě. Poslední květnové dni bylo více návratů nás dvou k sobě. Když jsem čekal na Divoké Šárce, kraji našich začátků, spatřil jsem lásku vycházející z tramvaje, za mnou, vratkým tělem mávající z dáli, s rukami plnými tašek, snahy, a odhodlání, jako pilná včelička, zamrazilo mě u srdce. Ta něžnost a vratkost, …nevinnost. V lese mi předává vyšívaný roztomilý ubrus, … s bramboříkem v květináči. Denně jej zalívám a oba dárky jsou tak milé a něžné. Poté jsem doprovodil lásku na metro, jelikož slunce červenalo více a více, a neustále měl tu vidinu, jak jsem v průběhu dne sledoval její roztřesené a vratké tělíčko, …tím více cítím, že miluji.

Následovaly první letní dny jízdy na horské dráze. Jednou svítilo slunce, jiný den naopak burácel hrom. 13. června, v sobotu, poznávám svou lásku takovou, o jaké jsem vždy snil. Jako vždy bereme káru a vyjíždíme na bylinky. Po mém pravidelném uvítání slepiček, hus, a barevných květin zahrady, spěcháme do pracovního běhu. Bouře mě naplnila magnetickou energií a vlhký, horký vzduch nás hladí po těle. Projíždíme malebnou louku a v jednu chvíli má láska pozastavila a říká: „Koukej, …tento pohled na kopce je k namalování na obraz.“ Obdivuji svou lásku- její zájem o život v přírodě, spjatost se zelení a zvířectvem. Sprcha horkého deště a naše polibky a následná cesta loukou, s pohledy        na daleké věžičky kostelíků a těžké mraky nad nimi, mi připomíná dětství a tesklivé oči dědečka, sedícího na dvoře a vzpomínajícího na své mládí a časy krutých bouří. Pro mě znamenal dědeček vždy čistého a tvrdého člověka, tělem spjatého s životem v přírodě. Dnes se cítím opět tak volný a svobodný, …dobitý energií bouří, zalitý láskou a svlažený horkým deštěm a svobodou. Má láska mi říká, že za stromy, v houští, spatřila květiny, které chce vysadit u sebe na zahrádce. Dostat se k nim byl menší boj a jak je pokládá na káru, tak mi říká: „Vidíš, …vše krásné, co chceš dosáhnout, bolí. Nic nedostaneš jen tak a pokud překonáš, zvítězíš!“ Jeho hlas, …zvuk ptáků a okolních luk, pravdivá a magická slova, tak důležitá a citlivá, ve mně vyvolaly pocit historického okamžiku. Plno myšlenek mi prošlo v tuhle chvíli myslí. Naše cesta se po chvíli stáčí do chladnějšího prostředí lesa, na malou chatovou osadu a po chvíli v náhodné a překvapivé objevení pohádkové chaloupky. Tekoucí potok, kolem něj, sloupy nasekaného dříví, a zájem mé lásky o houbaření, mě překvapilo a dojmulo. Za chvíli se stáčíme zpět, přes mokrou a svlaženou louku, směrem domů.

22. června je den našich pádů. Vedro se mísí s podvečerním chladnějším vzduchem, dokončuji magické a velmi sentimentální harmonie písní LAF ROTT a LTT ROTT pro poslední revizi projektu a láska mi volá smutné zprávy. Jakoby naše duše nesměly žít. 23. června ráno se stýkám s oněmi harmoniemi a sentiment mi vchází do těla. Myslím na svou lásku a božská nálada harmonie mě posunuje do jiných sfér a pravd.

H I S T O R I E  MÉHO UMĚLECKÉHO JMÉNA:

Kolik jsme se natrápili a co vše jsme pro změnu mého já udělali, …s mou láskou v těchto dvou letech. 8.května 2020 přijíždím do naší vsi a láska mi dnes uvařila. Nejprve jsme se šli projít do hlubokého lesa, zopakovali jsme si staré časy a po výborném smaženém lilku, při kterém jsem se cítil jako v pravém vesnickém životě, jsme šli do společné sprchy. Tak jak máme rádi páru a saunu, udělali jsme si naši vesnickou. Poprvé, po roce, v tento večer jsme zjistili, kdo vlastně jsme. Nikdy jsme se nemilovali v přítmí, takto tajemném podvečeru, kdy rysy tváře vyniknou více, než za všedního milování. V chvíli, než mě dnes láska pustila do svého domu, odsouhlasil jsem Bohu, že mé jméno „Petr Nezhyba“, a umělecké jméno „Adonnis“ navždy zůstane a nevymizí. Při čekání u brány jsem cítil svou životní povinnost a teprve dnes mi došla důležitá změna- bez přísnosti, ráznosti, sebevědomí, a osobnosti v šoubyznyse, neobstojím. Stojím si i za svým jménem! Proto jsem slíbil Bohu těchto pár vět a pravda se ukázala i při tajemném milování za přítmí, v naší noční „sauně“. Láska mi řekla: „Miluji tě, nikdy mi nebylo spatřeno to, co dnes- jak jsi krásný, …můj Petr Nezhyba, můj Adonnis.“ V tu chvíli mi v sekundě magicky došlo, že můj slib Bohu se potvrdil. A také, jak šeptá: „Jsme si souzeni.“ Má láska dokonce změnila i své postoje v milování, …kvůli mně. Dnes jsem si uvědomil, že mě opravdu miluje. A proč? Sama mi řekla, že jsem jí zevšedněl, a poté, co jsem se vzdálil, si ujasnila, že patříme k sobě. Poslední květnové dni bylo více návratů nás dvou k sobě. Když jsem čekal na Divoké Šárce, kraji našich začátků, spatřil jsem lásku vycházející z tramvaje, za mnou, vratkým tělem mávající z dáli, s rukami plnými tašek, snahy, a odhodlání, jako pilná včelička, zamrazilo mě u srdce. Ta něžnost a vratkost, …nevinnost. V lese mi předává vyšívaný roztomilý ubrus, … s bramboříkem v květináči. Denně jej zalívám a oba dárky jsou tak milé a něžné. Poté jsem doprovodil lásku na metro, jelikož slunce červenalo více a více, a neustále měl tu vidinu, jak jsem v průběhu dne sledoval její roztřesené a vratké tělíčko, …tím více cítím, že miluji.

C  Č A S Y :

1.BAREVNÁ TVORBA A JEJÍ ODLESKY:

Od svých šesti let se učil tančit v prostějovském Mánese. Když mu bylo 10 let, rodiče mu koupili trubku „Festivalku“ a 14 let se učil hře na trubku v Základní umělecké škole, v Prostějově. Působil v dechovém orchestru jako trumpetista a po třech letech jej kapelník obsadil i do svého dalšího souboru jako bubeníka. Kromě docházení na hodiny hry na trubku navštěvuje i hodiny zpěvu, hry na klavír, bicí nástroje a kytaru.
Po maturitě na Gymnáziu Jiřího Wolkera, v Prostějově, pokračoval ve studiu na dvouleté Vyšší odborné škole – Veřejně správní akademii, ve Vyškově, kterou v roce 2001 ukončil diplomem      z autorského práva a práv výkonných umělců. Se svou absolventskou prací se již v té době jezdil radit do své „vysněné Prahy“ do společnosti Intergram a studiem poznával právní stránku života umělce. Již v průběhu studia na střední a vyšší odborné škole vznikají první skladatelské pokusy, inspirované romantikou a vlastními milostnými prožitky, …často hluboce sentimentálními. Hudbu začíná vnímat jako celek (spojení zvuku, obrazu, výtvarna, času). V dílech se často objevují zmínky o sentimentálním čase a propojení s ročním obdobím (klavírní skladba „Přichází zima, hudební alba „Moderní svět“, „Já a ty“, „Star on the dancefloor“). V průběhu studia na vyšší odborné škole začal zpívat v prostějovských sborech „Schola cantorum“, „Chrámový sbor Petra a Pavla“, „Orlice“, kde zpíval tenor, a docházel do Olomouce na pravidelné hodiny zpěvu,               k profesorce Majtnerové. Se sborem se účastnil mnoha křesťanských koncertních vystoupení, vánočních sborů s doprovodem symfonického orchestru, koncertních cest, a hrál na trubku          v Kostele Povýšení sv. Kříže, v Prostějově. Věnuje se klasické hudbě a tenorovému zpěvu. Účastí v pěveckých sborech získal přehled o chrámové hudbě a sborovém zpěvu.
V období studia na Vyšší odborné škole se mu otevírá rozmanitý svět výtvarné tvorby a prohlubuje své znalosti na soukromých hodinách kresby u prostějovské výtvarnice. Z této doby pochází alba uměleckých grafik, inspirované romantikou, časem, přírodou a milostnými romány. Historicky první album se jmenovalo: „Barevné pocity v dálkách“, dále můžeme jmenovat alba „My life in Asia“, „Já a ty“, „Moje země“, „Für Sandra Cretu I, II“, „Moje Praha“, Fashion designes Adonnis“, atd.. Jednalo se o opravdové barevné kresby a extrémní kontrasty barev.
V roce 2004 se zúčastnil soutěže „Česko hledá superstar“, spolupracuje s mnoha hudebníky a věnuje se popovému zpěvu.
V srpnu 2008 se odstěhoval do Prahy. Vytváří kolem sebe tým lidí, s kterými pracuje na svých hudebních projektech, volný čas věnuje pouze tréninkům hry na trubku, hodinám zpěvu a tance, hře na elektrickou kytaru, přípravě hudebních projektů a výstav, spolupracuje s hudebníky         ve svém hudebním studiu. První pražská veřejná produkce se jmenovala „Večer s Adonnisem“. Měla formu kabaretu a Nezhyba prezentoval své první skladby, včetně ambientní protiharmonické novinky „Když se světla rozžhnou“, pěvecky, tanečně a v kostýmech. „Produkce byla nabitá kontrasty mé tvorby a pro mě tolik osvobozující.“ V Praze se dále věnuje modelingu pod záštitou ruské modelingové agentury. Od roku 2011 působil jako frontman a manažer skupiny Maestus modulator. Z hlediska hudby a image se jednalo o silně individuální a specifický projekt, kdy hudba je extrémně detailně propracovaná, silně rozmanitá a harmonická, a na jejím vrcholu se nese andělský kontratenor. Hudební album a pražské turné dostaly název „The confessions“ a detailně umělecky propracovanou grafickou reklamu, z dílny Nezhyby.
Roky 2009- 2011 jsou ve znamení expresivní skladatelské tvorby. Vznikají nové aranže pro první protiharmonické skladby zachycující sentimentální etapy života, např. „Stop to be shy!“, „Tough girl“, později nové hity „I met Madonna“, v Dnb stylu, „Wedding day“, hudební alba „My– R&B    for you—-“, kytarová ballada „For O…“.
V roce 2012 zahájil studium konzervatoře, v Praze. U přijímacích zkoušek zaujal Pavlu Forest specifickou electro operou, zpívanou v kontratenorovém zpěvu: „Irony“, pocházející z projektu „Maestus modulator“. Během studia na konzervatoři projevil hluboký zájem o obor harmonie.      V této době vzniklo plno jeho multižánrových skladeb a začal se věnovat i širší kreativní profesi: práce na svých prvních hudebních videoklipech. Od roku 2013 do roku 2016 proběhly v Praze tři jeho hudební show (každé zcela žánrově i tematicky odlišné). Na svých výtvarných show působí ne jen jako frontman, ale též spolutvůrce choreografie, kostýmů, rekvizit, videoprojekce, scénografie. Stává se producentem a manažerem svých produkcí.
Od roku 2013 působí jako trumpetista v projektu „Rockopera“, v Praze, a věnuje se studiu oboru „rocková opera“ na konzervatoři, pod vedením profesorky Pavly Forest.
V průběhu let 2013 a 2014 se začíná věnovat vlastní výtvarné tvorbě. Sestavil několik historických sbírek, pořádá výstavy svých děl (album svých kostýmů, album rekvizit, album grafik použitých pro svá veřejná vystoupení, propagaci hudební tvorby, videoprojekci, natáčení videoklipů) a vše soustředil pod název: „Barevné pocity v dálkách“. Tvoří nová alba uměleckých grafik, zejména s vysoce umělecky erotickou tematikou, např. „New life“, „Iluminát“. Otevírá své hudební studio, s názvem APS (A-music studio), pracuje na nových scénářích, spolupracuje        s kameramany a filmovými studii. Vznikají tak první videoklipy. V těchto letech vznikají první materiály pro stříbrný a divoký projekt „Fucker“, (trailery, hudební cd…). V dubnu 2014 se odehrálo v pražském Fatal klubu kontroverzní výtvarné show „Fucker“. Celý projekt byl tvořen    na bytě ulice Lýskova, v Praze a umělec byl zcela oproštěn od pozemského světa,                     …na opuštěné planetě, či ostrově této části sídliště.
V roce 2015 dokončuje ve spolupráci s filmovým studiem „Fair film“ videoklip „I met Madonna“, úspěšně propaguje své nové specifické album „NZHBA“, speciální pro svou kombinaci tenorového vokálu s drsnými tanečními podklady (Dance), s extrémně specifickou harmonií (temnou, barevnou, a disonantní), a od července 2015 pracuje na nových výtvarných materiálech pro kontroverzní, časově kontrastní, kolekci „Šoubyznys“ (obrazy- olej, pasparty), zbožné kolekci “Sandra Cretu“ (obrazy- olej) a dále novém projektu „Wedding day“.
V roce 2016 připravuje hudební multimediální temnou, filmovou, a barevnou show „I met Madonna“ a v květnu ukončuje maturitou studium konzervatoře, v Praze.
Rok 2016 je též ve znamení studia malby, kresby a zvukařiny, kdy kompletuje své hudební studio, píše scénáře a připravuje kostýmy a rekvizity pro budoucí videoklipy, s barevným duchovním tématem a pojetím, („I met Madonna- Painter“- 2016, „Showbiz II“- 2016, „Otec a syn“- 2016, pokračuje v tvorbě hudebního alba „Kde je pravda“- 2016, srdcové obrazové kolekce „Madonnamia“- 2015- 2016. Na podzim téhož roku vyhrává první místo v pěvecké části charitativní akce „Talent bez hranic“ s coverem „Sacrifice“.
V roce 2017 vyprodukoval se skladatelem a producentem O. Žatkuliakem popový singl „Co život dává“, jehož text vyjadřuje jeho současný životní stav, poznání a duchovní náhled na svou osudovou životní cestu.
Od roku 2017 studuje kontratenorový zpěv, pro svůj projekt „Madonna in countertenor“, v Praze.
Na přelomu let 2017- 2018 vzniká žánrově a zvukově barevné cd „The best of“, ve spolupráci      s producentem O. Žatkuliakem. Od konce roku 2017 absolvuje školu zvukové produkce „Musartedo“, v Praze. Zde se zaměřuje převážně na hudbu elektronickou. Rok 2018 je               ve znamení kompletace svého hudebního studia do finální podoby.

Rok 2018 začíná ve znamení cesty k mediálnímu užití. Petr Nezhyba získává podporu rozsáhlého managementu. Vznikají obchodní loga a mnoho dalších propagačních materiálů. Veřejným se stává teaser: „Co život dává“ a stejnojmenný hudební videoklip, o životní cestě hrdiny, Prahou, ve spolupráci s filmařem M. Říhou. V ten samý rok vzniká návrat k inspiraci         z konce let konzervatoře a natáčí novou podobu coveru „Sacrifice“, ve spolupráci s producentem J. Rotterem. Od února roku 2018 začíná tvořit své, v pořadí již čtvrté show (hudební, herecké a choreografické zpracování dvacetileté hudební dráhy), s názvem „Od nicoty ke hvězdám“. Zde působí jako skladatel, zpěvák, výtvarník, scénograf. Na show spolupracuje též s dalšími profesionálními umělci (pianisty, choreografy, tanečníky, atd.). Vznikají nové autorské skladby komponované přímo pro show, se stále stejným a neměnným rukopisem  (oduševnělost a barevná harmonie), “Od nicoty ke hvězdám”- 2018, “Me in Musart”- 2018, “Emtpiness”- 2018.

7 . D Í L :

A  D E N Í K :

13. července, pozdě večer, popíjím v mém pokojíku, v naší vsi, pivo v kelímku, které jsem si                za chladného podvečera přinesl z hospůdky a láska přišla po večerní procházce zcela rozjařená s výkřikem: „Jedem do Prahy!“ Jakoby chtěla oživit náš vztah a vylítnout na pouť. Na noční cestě,     po Praze, procházíme místa naší minulosti, např. osudový Albertov a cestu spodem, kolem Vyšehradu. Každý kout Prahy je část mé tvorby a vždy si vybavuji svůj současný život a etapu tvorby díla oné doby. Zrovna včera jsem psal své spisy o historii svých děl a jejich inspiracích, z dob, kdy jsem ještě bydlel v Prostějově, fotil večerní foto kolekci na magickém Vyšehradě. Láska mi zrovna dnes říká: „Vyšehrad- nejmagičtější místo.“ Má tak jemné a nezvykle křehké pohyby, až zvláštní, …se sílou v srdci obdivuje a svým tělem pohádkově reaguje na historické komplexy, sochy, domy, co nám jdou do cesty. Procházíme přes noční Karlův most a láska mi jmenuje postavy soch a popisuje grafiku s fotografií, kterou naopak ona používá pro propagaci svého díla. Vysvětluje mi, proč vybral               do záběru zrovna tyto sochy a část mostu, jako cestu. Já vzpomínám na své natáčení klipu „Co život dává“, ve kterém jsem tančil po mostě a vyjadřoval optimistickou rovinu své cesty. Na Kampě, kde střihy klipu začínaly, tentokrát v husté tmě labutě nespaly, ale miláček zde seděl a říkal: „Tady jsem chodíval, když mi za života v Praze bylo bídně. Toto místo mě vždy postavilo na nohy.“ Trať jsme zakončili na Vinohradech a dále cestou na ranní vlak, se smutnými větami aktuálních dění, kdy cítím smutek a velkou únavu. Po dobu cesty Prahou jsem si propojoval okamžiky mládí, kdy jsem snil          o životě v Praze, okamžiky průběhu projektů a jejich příběhy a dnešní aktuální noc.

29. července trávíme slunný den u jezera, v blízkosti Prahy, a já sleduji osvobozující atmosféru protějšího břehu a vzpomínáme, jak jsme si zde užívali minulý rok. „Zde jsem byl poprvé smutný“, prohlásila láska. Překvapilo mě, že si nevýznamnou chvíli tolik pamatuje. Podvečerním chladným přestupem na jiný vlak, pod svitem měsíce, v Říčanech, cítíme magii večerního kraje, tak jak to při pravidelných příjezdech ve večerních hodinách na těchto místech vždy prožívám. Další slunné odpoledne sedíme na schodech nedaleko nádraží a víme, že kraj musíme navždy opustit. Láska ještě ráno držela krabičku s vajíčky svých slepiček a se slzami v očích se loučila. Dnešní den zakončuje naše příběhy kraje a v odpoledních hodinách sleduji západ slunce na místech, který jsem sledovával minulý rok, na pláži nádrže Džbán. Tajně vzpomínám na minulý rok při pohledu na osamocené mrakodrapy okolního břehu. Dnes, po roce, je sleduji s vnitřním pocitem uspokojení a harmonie.

5. srpna se po společné procházce smutnými místy Úhřiněvsi rozcházíme, každý jinou cestou. Spatřuji rychlý vlak, směrem Benešov, ve které má láska nejspíše sedí. O den později se opět ve slunné odpoledne vidíme při poslední práci na naší zahrádce a já vyklízím svou místnost, ve které jsem trávil časy barevné. Láska bude převezena se svými husičkami zpět, do rodné vsi, a mně se dnes v noci zdál sen, ve kterém jsem lapal po dechu a plakal osaměním. Poslední chvilky, na srdci blízké chatě, jsem ani nezaregistroval a opětovným rituálem, cestou vlakem, směr Praha, sleduji žluté odlesky západu slunce na drážních návěstidlech a slyším typické dunění okolních zdí koridoru, které vždy podporovaly můj tajemný dojem z kraje zapadákova. Dnes je slyším naposledy.

PRAVIDELNÉ RITUÁLY, MORAVSKÉ:

11. srpna 2020 je den před odjezdem z velmi krátkého pobytu u maminky a uvědomuji si, jak nádherné a stereotypní pravidelné osudové rituály s mámou udržujeme. Děje se tak již po několik let. Den před odjezdem na Moravu usínám natěšen ve svém pražském bytě a následující ráno odcházím na slunnou zastávku Lýskova. Tramvaj projíždí mezi vysokými budovami Smíchova, kopce a kraje ticha a slunce se vždy přemění v městský ruch. Ve vlaku si užívám své tvůrčí práce na notebooku a jsem vždy zvědav, kdo nebývalý a zajímavý si ke mně na sedačku přisedne. Vrchovina se promění v úrodnou půdu a nížinu a těsně před Olomoucí se spěchám s balením elektroniky a chystáním se k výstupu. Starý rychlík, či osobák, mě vždy odveze do rodného města, kde cítím tmu letního večera, příjemný chlad a propojení s minulostí, kdy jsem se vracel z akcí a posezení u piva za nočních hodin tichými ulicemi města. Autobus mě vyklopí kousek od naší ulice a maminka mi vždy otevírá dveře domu, s milým uvítáním, oblečena do teplých a nevinných nočních košil. Večer si povídáme v naší jídelně, lehce mě otestuje a oskenuje, zda jsem přibral, či ubral pár kil, zda vypadám čilý, či znaven, probereme novinky a zavzpomínáme na naše pravidelné přátele. Dovečeřím přírodní lehkou barevnou polévku a poté jdu navštívit a uvítat svůj pokoj, zamávám z okna na mou dcerušku meruňku a ukládám se k spánku. Slunná rána mě vítají bílou kávou a vánočkou a chystáme se            na výjezd, na naše pravidelné cesty. Několikerým našlápnutím pedálu nažhavím favorita a pravidelné zákruty staré cesty obohacují naši inspiraci a doprovázíme cestu povídáním. Příroda, pole, obilí, řepa, dravci, …to jsou naše pravidelné symboly z cesty. Vždy probereme plno novinek a cestu zakončíme strojením rozzářené monumentální hrobky, na jejímž pravém zátiší má své políčko i tatínek, oddělen, se svou urnou, od spodního sklepení s rakvemi, ale velmi zátišným a malebným způsobem. Hrobka je postavena u zídky proti žáru slunečního světla- dívá se na východ a po celý den je ozářena sluncem, tak jak to měl vždy tatínek během dne rád. Miloval slunce. Je strojená a monumentální, tak jak tatínek miloval. Vždy cítím, že se na mě směje a my, s maminkou, cítíme souznění všech, i spolem vzájemně, jak slunnou hrobku strojíme. Přírodní cesta nás dovede zpět, do rodného města, procházíme pravidelné cestičky mezi regály Kauflandu a maminka mi vždy na poslední zastávce nákupu nakoupí i cukrovinky.

Dceruška meruňka- s tátou jsme ji kdysi zasadily v příjemném zakončení naší malé zahrady a po mém přestěhování do Prahy ji vždy beru jako osudový strom, co mě spojuje s rodným místem, sděluji mu své přání, touhy, smutky a vždy se u ní modlím, hladím její větve a líbám ji. Někdy mě i svými větvemi pohladí. Pravidelné zakončení léta je doprovázeno i mým příjezdem pro střih meruňky- je to velká akce, každý rok, kdy stříhám meruňku, místo po místě, po dobu několika hodin.

Roční období- léta jsou v mé duši často sentimentální, každý rok při pobytu v Praze hledám lásku a harmonii, cítím prázdnotu a při pravidelných pobytech, v Prostějově, uvítám meruňku na svém příjezdu a pravidelně se k ní modlím a obepínám svými prsty její živé větve, které vnímám jako živé a láskyplné.

Blízko k podzimu (srpen- září)- se mění světlo a čas, zážitky z léta jsou v nás ukryty, místa, kde se něco dělo a vřelo letními radovánky se mění v místa temnější, až podzimní, a já přijíždím zpět, do rodného města, jako muž nový, podzimní. U meruňky pravidelně vzpomínám na časy letní.

Osudový rok- rok 2015, léto- odpočívám po nelehkém pádu, při svém studiu na konzervatoři, v Praze, a osudově si užívám pravidelných radovánek s tatínkem, na koupališti, ve Vrahovicích. Jako bych cítil, že tento rok je náš společný a jeden z posledních. Závěr léta byl pro mě smutný a zakončil jsem jej vzpomínkou na letní výtvarnou tvorbu, posledním pozdravem obchodu s výtvarnými potřebami, letní a horkou projížďkou na kole a přivezením bečky pro pálení slivovice.

Osudový rok 2017- meruňka nám zplodila za mnoho let neskutečné množství ovoce- dávala nám vždy plno úrody a měli jsme se ní vždy dobře. Tento rok ji nestíháme opečovávat. Starám se o nemocné rodiče, léto je pekelné a smutné. Díky mým zdravotním potížím s krvácením z nosu jsem i já hospitalizovaný v nemocnici a spadlé ovoce musí obstarávat i má sestra. Horké léto kreslilo náš náročný příběh.

Má osudová prohlášení- meruňka nám plodila po mnoho let a měli jsem se s ní mnoho let krásně. Dávala nám tuny ovoce a lásky.

A.Z., 2019- 20, PRAHA/ MNI.:

PŘÍBĚH:

2019:

První večer- na kopci Podbaby, pár kroků od zříceniny, mi vyslovil: „Miluji tě!“ Díváme se na zářící Prahu, v našem novém životě.

Na cestách- kolik kroků, mazlení, objetí na našich cestách Prahou se odehrálo. Plno míst jsme prošli, poznali a pokřtili svými spojenými srdci.

Žižkovské horké večery- pravidelně pojídáme jablečnou zmrzlinu, pod barevně svítící věží, na dvoře našeho domu.

U maminky, v malebném městě- město hradeb a vlídnosti. Naše láska září a my křtíme kraje svými procházkami.

Stanování při úplňku- slyším řev volavek až do pozdní noci. Úplněk prosvěcuje stěnu střechy našeho stanu.

Plánování společného hospodářství- horké cesty, zpocená trička, plno plánů společné budoucnosti a ráje, mezi zvířaty.

2020:

Dárky na Šárce- tak hubený a vratký mi přišel dát květinu, kterou do dnešního dne zalévám. Je tak milá a něžná, jako on. Vždy uvadne a poté opět vzpřímí své veselé lístky, až komicky. Daroval mi něžný ubrus do mého bytu, s tak milými a nevinnými vzory.

Procházky lesem- plno slov a vět, plno poučení a poznatků, …neustále mi předával a obohacoval mou mysl.

Na houbách- napřed se zdráhal, ale později si oblíbil mé přání.

Loděnice- na kraji lesa, při společné procházce s naší kráskou, jsem jej musel hlídat, aby neupadnul a vrátil se s námi ve zdraví, zpět. Tak vratký a zklamaný životní tragédií, usnul na terase únavou. Tu noc plánujeme rozloučení s osadou, kde končí náš příběh.

Krutá noc- plány magického večera jsme nerealizovali. Noc negativního začátku se převinula v hrůzné pokračování, kdy mizím za světel noční Prahy do svého útočiště.

PLAČTIVÉ:

2019:

Hned jsme znali naši cestu, první noc.

Tak smutný- na našem výletě do města vlídnosti.

Plán společného hospodářství

Dar, po castingu Superstar- přijíždím oslavován a na osamoceném stolku místnosti naší chaty nacházím bonboniéru s nápisem: „Můj šampion“.

Náš život mezi husami- první večer, plný napětí a časové tísně, objevuji husičky a cítím, jako by jsme se znali z minulého života. Ten podvečer jsem cítil, že mě s láskou čeká pestrý příběh. Opravdu se odehrál.

Dary, na stole mého pokoje- pravidelně objevuji sladkosti a psaníčka na stole vysněného pokoje, který mi láska v naší chatě věnovala.

Můj pokoj s obrazy a jmenováním- obraz mé podobizny a nápis mého uměleckého jména visel          na skříni vysněného pokoje.

Pravidelně, v noci: „Miláčku!“_Kdykoli jsem se v noci vzbudil, zavolal „Miláčku?“ Hladil mě a já omylem zalehnul jeho křehké ručičky.

2020:

Tak křehký, na Šárce, s dárky

Obálky rad- psaníčka a duchovní poslání, s plno naaranžovanými grafikami, mini dárky a symboly, mi věnoval.

Smutná píseň a jeho slzy- v jednu odpolední hodinu jsem dorazil na naši chatu a on seděl v mém pokojíku a poslouchal tragickou píseň. Díval se z okna a plakal.

Láska pod deštěm- krásné procházky malebnou krajinou s doprovodnými komentáři o přírodě a životě zvířat, pokračovalo polibky v letním dešti a bouři.

Láska mezi světluškami

Na vyhlídce- v jeden pozdní večer procházíme nočním lesem mezi stohy slámy. Hvězdy nad námi svítí a v dáli světélkuje naše ves.

Tak křehký, kdy zalehávám jeho ruce

Křehká bytost milující svaté sochy- poslední týdny naší lásky procházíme noční Prahou. Má láska vykonává tak milostivé, pokorné a zvláštní pohyby. Tak křehké. Nasává energii svatých soch.             Na místě, kde jsem kdysi točil krásný projekt, mi dnes sděluje, že sem, na tato místa, za života v Praze, chodíval, když býval na samém dně.

Již odjel, konečně- v jeden večer, po procházce sídla královny.

Únava, na návštěvě

Poslední uvítání na osamoceném stole pokoje

12. září mi k večeru láska posílá foto z procházky na Hrádku. Jeho oči jsou tak povadlé a smutné. Když jsme se poznali, před rokem, všimnul jsem si jeho jemně povadlých víček po vnějších krajích.             Na dnešní fotce vidím bolest duše a povadlé víčko levého oka. Pod fotkou napsal popisek: „Pro tebe, ať o mně víš.“ S dodatkem smajlíka s pusinkou. O den později objevuji na jeho zdi facebooku tu samou fotku i s fotkou rákosí zálivu, kde jsme před rokem nocovali za zpěvu volavek, vití psů a zářícího úplňku, ve stanu. Dnes večer mně tam musel stále spatřovat a vidět naši osudovou noc. Tolik bych tam chtěl zrovna teď být.

ČÍM BYL PRO MĚ TAK ÚŽASNÝ:

2019:

Milující, v této chvíli.

2020:

Všímavý přírody a zvěře.

Tak hluboký.

JAK MI RADIL:

Posuneš se pouze, když změníš svou hlavu. Změníš hlas zpěvu, hlas těla, hlas rozumu.

MÁ VZPOMÍNKA, 8- 2020, PROSTĚJOV:

KRÁSY:

Náš vztah byl výjimečný tím, že jsme umělci, …tak hlubocí, ustaraní a rozpolcení.

První večer jsi mi řekl: „Miluji tě!“- jako by jsi to věděl hned a navždy.

Na procházkách jsme plánovali naše hospodářství, pokoj oddělený, s vlastní tvorbou.

Zmrzlinu jsme pravidelně pojídali pod svítící věží.

U maminky, v malebném městě, prošli jsme horké ulice, s opojením.

Stanovali jsme při úplňku, poslouchali volavky a úplněk prosvěcoval stěnu střechy stanu.

Přijel jsi na Šárku, s bramboříkem a nevinným ubrusem. 

Na houbách, v lese, s polibky za deště, procházky mezi světluškami a na Vyhlídce, mezi stohy sena.

VZPOMÍNÁM:

Hned, první noc, jsme věděli vše.

Na prvním výletě v Chrudimi, tak smutní.

Cesty kolem jezírek, s plány společného domu.

Po příjezdu ze soutěže objevuji na stole pozdrav se sladkostmi.

Náš život mezi husami se stal příběhem.

Pravidelně objevuji dary na stole vysněného pokoje, s obrázky na stěně vykreslujícími mou tvář a symbolickým pojmenováním, na stěně.

Pravidelné noci s probouzením a slovy: „Miláčku?“ …kdy zalehávám tvé jemné ruce.

Jsi tak křehký, jak spíš a já zalehávám tvé jemné ruce.

Tvé obálky, se symboly lásky a víry. Plné rad.

Po mém příjezdu slyším smutnou píseň a vidím tvé slzy.

Láska pod letním deštěm, jsme sledující malebnou krajinu a já cítím propojení s dětstvím, kdy bouřky lemovali oblohu nad naší chalupou.

Noční radovánky mezi světluškami.

Na Vyhlídce, nikdo nikde, jen my a stohy sena.

Křehká bytost milující svaté sochy, na naší noční procházce Prahou.

Po chvíli na místech, kde se rozloučila paní hudby, jsi odjel, jak rychlovlak.

V lese, kousek od domu naší plavovlasé ženy, jsi na krajíčku lesa nemohl dál, byl tak unavený a zchvácený. Plánujeme rozlučku se zámkem.

Rozlučka na zámku- objevuji pozdravy na svém stole, bohužel o noci tak kruté.

JSI ÚŽASNÝ:

První noc jsi milující, navždy.

Všímavý přírody a zvěře.

Srdce, tak hluboké a pravdivé.

RADIL JSI MI:

Posuneš se pouze, když změníš svou hlavu. Změníš hlas zpěvu, hlas těla, hlas rozumu.

… A.Z. POKRAČOVÁNÍ, PRAVIDELNÝ ČAS, VZPOMÍNKY NA MINULOST:

Je 15. srpna a já po soukromém dravém večeru, nocích veder a chladných rituálů,                 při otevřeném okně pokoje na Lýskové, vyjíždím se svými kamarádkami do Černošic,            na hody. Kraj mi připomíná onu ves, kde jsme žili s mou láskou, jelikož je na magickém drážním koridoru a zasazena do malebné krajiny. Zelený kačer mě veze do výšin, hudba hraje jako v dětství a já si užívám radovánky na kolotoči. Objal jsem jeho krk a kamarádka mě vyblejskla, v mé šťastné náladě. Chladnější vzduch horkého léta a postup času k podzimu mi návěstí posun ročního období, co jsem cítíval vždy v minulosti a zlom života. Něco starého skončilo a já, nyní bez lásky, jsem nucen pokračovat v životě dál. Několik zlomů života se opět propojilo v jeden celek. Na autíčku kolotoče se cítím jako dvacetiletý borec a spojen s dětstvím, jak přenáším energii svého těla do jeho pedálu. Po podvečerní procházce kolem místního jezu a posedu v nedaleké kutálce se vracíme zpět, do pražských končin.

16. srpna slunce probarvuje okolí mého bytu a já, krátce po poledni, vyjedu směr Zličín. Nyní si uvědomuji návaznost na včerejší den, kdy mi kačer jízdou radovánek vytvořil časový pohled do širého, pozdně letního kraje, a já si uvědomil samotu a nový čas. Dnes budu stát     na Zličíně sám, bez své lásky, bez tréninku na nátrubek, nedaleko nádraží, kde jsme spolem vyčkávali na bus směr Loděnice. Láska měla v tašce své typické dary, hodnoty přírody a esoterie, naposledy jsme se viděli v kraji u mé kamarádky, kde cestuji dnes, již jako muž jiný, pozdně letní. Naposledy v tomto kraji se procházel po kraji lesa tak unavený a vyčerpaný. Noční cesta domů byla plná slibů oslav, ale ty se již nekonaly. Dnes cestuji při slábnoucím slunci směr Loděnice, ale jinak. Sám, jako muž nový.

RADOVÁNKY, 8- 2020, PRAHA ZÁPAD:

Srpnové týdny jsou pro mě ve znamení střídání citových období. Radovánky s přáteli a poznávání zákoutí jihozápadních okolí Prahy, (slunné hody v Černošicích a radovánky         na kolotočích, letní horké večery na chatě v Chrustenicích a oslava narozenin Madonny       při sledování hudebního kanálu, společné focení pod stromy temného lesa na zahradě chaty v Černošicích, procházky po okolí Památníku K. Čapka, ve Staré Huti, a mé otevření odpovědí na otázky a propojení s vysněnou budoucností). V jeden magický den opět dovádíme na kolotočích v Černošicích, za slunného a nevinného odpoledne, a pro mě,          po chvíli, pravdivého blízkého podvečera. Na zeleném kačerovi jsem se vrátil do dětských let a uvědomil své pokračování a samotu. Z výšky sleduji magii kraje a dýchám jeho vzduch.             Za pár dní procházím horké Loděnice a mířím opět směrem k vesnici Chrustenice, jako tenkrát za vysokých vedrech, však tentokráte sám. Vzpomínám na minulé dni a poslední radovánky s láskou, jak jsme touto cestou procházeli a dusili negativa v našich srdcích. Zde, na těchto tichých a nedotčených místech byla má láska tolik unavená, prokřehlá a nevinná. Cestička mě vede směrem k chatě, navádí mě k lesní stezce a potkávám svou rodinu, tentokráte v neklidném rozpoložení, díky sledování poničené krajiny povodněmi. Po chvíli poznávám zákoutí svahu u nedalekého konce, se symbolem lesa, a prosluněná horká veranda se proměnila v siestu v bazénu, sledování okolních stromů lesa, přicházejících bouří, létajících vážek a lesních motýlů. Večer nečekaně objevujeme oslavu narozenin Madonny, naší hudební osudové matky, na hudebním kanále, a slavíme. Další večer mě déšť a těžké mlhy zahání zpět, do ulic pražských. Za pár dní poznávám ty nedávné ulice Černošic a stezky z dávných let. Tichá veranda chaty a zpěv strak podbarvuje naše tiché povídání a příběhy a po chvíli se fotíme pod stromy a v zátiších, které si stroze pamatuji z dob dávných, ale stejně magických. Děvče mě doprovodilo krátkou cestou lesa s láskyplnou podvečerní náladou na autobus a jak jsem seděl ve vlaku, přišla mi nadšená zpráva a poděkování za více než milý pobyt. Po pár dnech spolu cestujeme do Staré Hutě, pozdravit naše staré stezky. Tentokráte jsme měli možnost romantičtěji prohlédnout zahradu Památníku a já si otevřel svou budoucnost, jako tenkrát, při pohledu z verandy do nekonečných stromů nekonečné louky, kde umělci trávili svůj čas se svými inspiracemi. Spatřil jsem i dnes svou osudovou budoucnost.

Zítra, 26.srpna, mě čeká dcera meruňka, ve svých koutech moravských, a cestou za ní,            s pravidelným ročním rituálem, prodchnutým svobodou a láskou, zrealizuji zastávku v pardubické nemocnici. Navštívím onen pavilon, kde nevinní ptáci zpívají, osvobozují pacienty od zemských trablů a paprsky slunce prosvěcují větve stromů se symbolem budoucnosti, jak jsem kdysi ve scénáři nezrealizovaného klipu psal. Dnes se osud naplnil, …na straně duše mé lásky. Těším se na rituál políbení a pohlazení, věnování doteků, které má láska nedostala, a ošetřující rituály meruňky, která mě uvítá slunnou, či bouřkovou oblohou.

Na mé návštěvě koutů Pardubic jsem si uvědomil propojení s minulým rokem. Přesně v tuto dobu, čas dramat, energií odehrávajících se pod letním sluncem, posunutých do časů slábnoucího slunce, jsem v areálu radovánek a kolotočů na chrudimském náměstí podceňoval svět mé lásky a necítil cesty společné. Dnes, po roce, na těchto místech objevuji naši cestu jako nový život, ve kterém jsem šťastný a oproštěn od nežádoucích vlivů. Ano, tak daleko jsem nechal zavést náš osud, až do prostor pavilonu.

29. srpna 2020 jsem měl sms s kresbou zázračné květiny a mazlivých přirovnání od mé lásky již přečtenou a uloženou v mém srdci. V ono ráno mi přišla brzká ranní zpráva, z jejíž času poznávám, že má láska je již nedočkavá. Píše v ní, že rodná místa ukáže pouze mně, jedinému a prvnímu na tomto světě. Tajemné vlakové zastávky, tajemných míst, která jsem poznal během našich poutí minulý rok, projíždím dnes, po roce, a zvědavý se vracím do těchto míst. 

Kopce, v nichž jsou zapuštěny domy posvátných měst, jsou stejně malebné, jako tenkrát. Milé jméno pejska, tak vlídného a srdcového, co nás doprovází na novou pouť, mě velmi dojalo. „Tady začal všechen ten příběh“, mi řekla moje láska. Příběh, který jsem často slyšíval na místech zlých. Spatřuji ráj rybářů, zátiší říčních můstků, zajímavých tvarů vodních ploch a koutů pole a lesa. Cestou ke vsi se slunce rozsvítilo a má láska cítí potřebu komentovat tajemnou sílu třešňové áleje. I já zde cítím propojení s dětstvím na vesnici. Během dne postupně objevuji kouty města a okolí městské části, letiště a zahradního ráje, znovu, po roce. Objevuji znovu též duše zvířat a věcí, jež mě doprovázely v zemi minulé a smutné. Pro mou lásku je to vysokým příběhem, neboť čeká na nový život v novém světě s dušemi svých věcí a zvířat, ze světa minulého a tolik krutého. 

Noční déšť mi připomněl tajemné nekonečné noci s přicházejícími bouřemi. Další den procházíme místa starých cest a objevuji jejich nové podoby. Po příjezdu do mého kraje,      ve večerních hodinách, mi láska posílá zprávu, že pro mě zkušební můstek a osudný pobyt zvládne a překoná.

2. září směřuji opět místy, kde jsem se pohyboval naposledy se svou lásku, tentokráte šťastný, protože můj vztah opět žije a plánuje se budoucí návštěva těchto cest. Projíždím Rudnou a horké slunce mě opět doprovází na mé cestě, směrem k Teplé stráni. Lesní zkratka mě zdraví svými známými zákoutími cest. Večerní očista bazénu, sledování vršků stromů lesa nořícího se do mraků a tajemné tmy a společné chvilky u hudebních pořadů jsou opět pravidelným rituálem a další slunné ráno, s očistěnou duší, otevřenou přímo do nebe a lesa prozářeného sluncem, mi šeptá: Škoda, že dnes nemůžeš zůstat!“. Další den mě Pavlínka doprovází strání k zastávce a rozlučce, na cestě do Prahy. Jak nás autobus převáží přes zákoutí Rudné, kde jsem kdysi nahrával magický projekt a spatřoval jsem své inspirační štěstí, svěřuji se nyní    na těchto místech Pavle, ale ona je tentokráte vnitřně prázdná, nemocná a bolavá. Bílý Beránek je místo našeho rozcestí. Do pozdních večerních hodin jsem stále přemýšlel nad její záhadnou bolestí. 5. září se mám vracet do kraje, kde zastávky středočeských magických měst vítají můj příjezd, magická města zdraví vynořujícími se střechami domů z kopců. Jenomže má láska upadá do svých splínů a má možnost příjezdu se značně komplikuje.

5. září se vracím do kraje a příběhu, tentokráte delšího a reálného. Střechy měst vykukují z kopců a zdraví mě, jako pokaždé. Letiště, kolem kterého pravidelně procházíme na zahradu podél romantických polí s řepkou, mě tolik imponuje a inspiruje. Vlhké večery, chladné a vlhké noci a rána, symbolizují blížící se podzim a pondělní ráno jsme navštívili hrob ženy, co jsem poznal před rokem a v jejímž domě pobývám. Má láska aranžovala květiny, tak jemně a citově, vysvětlila mi hluboké propojení vzpomínkových fotografií hrobky stylem přednesu jejího srdce a konečně jsem spatřil pověstné místo, symbol města- stromy havranů. Jako minulý rok, navštěvujeme vzpomínková zákoutí Pardubic, rodný dům a citlivá zákoutí starých rodičů. Na všechny místa mě vzala láska jako prvního muže, jen mě. Ozdobné kanály města nás dovedly opět k večerní siestě na zahradě a poslední den se se mnou letiště loučí atrakcí skákajících parašutistů za loučícího smutného řevu motorů vrtulníku, kreslícího příběh odvážlivců.

11. září trávím již třetím dnem na chatě v Chrustenicích a cítím, jak podzim klepe na dveře lesa. Večer začíná být chladný a o nocích přemýšlíme nad nebezpečími tichého a temného kraje. Dobrodružství zakončuji s barevně smutným doprovodem pocitů, kdy vnímám místa a kouty milované chaty. Brzy bude prodána a již se sem nikdy nevrátím.

12. září mi k večeru láska posílá foto z procházky na Hrádku. Jeho oči jsou tak povadlé a smutné. Když jsme se poznali, před rokem, všimnul jsem si jeho jemně povadlých víček      po vnějších krajích. Na dnešní fotce vidím bolest duše a povadlé víčko levého oka. Pod fotkou napsal popisek: „Pro tebe, ať o mně víš.“ S dodatkem smajlíka s pusinkou. O den později objevuji na jeho zdi facebooku tu samou fotku i s fotkou rákosí zálivu, kde jsme před rokem nocovali za zpěvu volavek, vití psů a zářícího úplňku, ve stanu. Dnes večer mně tam musel stále spatřovat a vidět naši osudovou noc. Tolik bych tam chtěl zrovna teď být.

16. září vysvitlo naposledy letní slunce, stále žluté a horké. Jedno z posledních sluncí této barvy. Vypravil jsem se autobusem na Divokou Šárku, místa, kde jsem spatřoval všechny slunce ve svobodné atmosféře a cítil jsem se zde vždy jako létající pták, zbaven pozemských problémů. Pamatuji, že jsem se vždy procházel k vrcholku lesíku a pokaždé sledoval klesající žhavé slunce, jak se zde v létě realizovaly magické příběhy. Dnes, jako každý rok a často v mém životě, již od dětství, právě v onen podzim nebo v den poslední návštěvy a loučení, se se mnou tajemné území rozloučilo obzvláště magickým způsobem, …při záhadné návštěvě lesíka, s nejtajemnější chvílí, co kdy vůbec byla. Večer jsem sešel údolím zpět na svůj autobus a odjel do svého útočiště, o pár ulic dál, a již vyhaslé slunce mě doprovázelo i na mé cestě domů

20. září, po příjezdu z cest jiných světel, mě ve víru tmy Alešek vratkými pozdravy zdraví.    Po roce u mého domu, nadšený, že mě vidí. Ihned mi předal milosrdný dar a procházíme cestami světů minulých.

V polovině října, o jedné magické noci, společně trávené s mou maminkou, v Prostějově, kdy hlídáme, krátce po podzimní a sluneční tiché procházce, mého synovce, až do pozdních nočních hodin, uložili jsme jej ke spánku a já dotvářím zbytek grafik a zpracovávám prezentaci alba „Malé město malebného kraje“, v tichém pokoji bytu mé sestry. Maminka bdí u televize a snažíme se vydržet a neusnout. Osudová a cenná chvilka nás pojí k sobě a já s harmonií a nadšením v srdci tvořím. Podzim zahaluje oblohu šedou záclonou a my, s maminkou, prožíváme podzimní rituály klidu a harmonie. Sledujeme večerní televizní pořady a po práci na podzimní zahrádce si v tichém obýváku vždy, v podvečer, povídáme. Meruňka mě dnes vítala nakláněním svých větviček za silného větru a my dva, s mámou, jsme šťastní, že jsme spolu. Cítíme vnitřní uspokojení, štěstí a klid. Další dni trávím se svou láskou ve městě malebného kraje a opět obdivuji slavnou pohádkovou věžičkou, kde kdysi sídlil známý český kat. V jeden podvečer se vracíme na místa, jimiž jsme procházeli v začátcích naší lásky, před rokem, dnes za doby podzimní. Stará schodiště zahrad zákoutí města mě dojímají.

8. října, časně z rána, vycházím z naší chaty směrem k nádraží, tentokráte sám. Dnes si všímám pravdy, že žijeme ve městě havranů. Ze všech stran je slyšet z dáli jejich zvuk a procházím polní cestou směrem ke hřbitovu jako každý den a věžičky města na mě vykukují za brzkého chladného slunce. V Praze, těsně po výstupu z vlaku, potkávám dávného přítele a vidím, jak se jeho život noří   do hlubin těžkosti. Jednou větou mi sdělil: „Já myslím, že to tu vše kolem jde pomalu do zkázy.“ Slunné odpoledne s podzimním chladným sluncem svítícím do okna mého pražského pokoje mi navozuje počátky žití na ostrově Lýskova ul.. Přijel jsem jako muž změněný děním kolem sebe. V posledních měsících cítím, jak se svět celý mění a postupuje do své zkázy. Magický večerní rituál se opakuje a já si užívám slunné cesty směrem na nádraží a z Prahy opět do kopců malého města malebného kraje. Vlak mě žene středočeskými městy ven, z Prahy, a v magickém setmění na mě čeká lokálka, kterou jsem jezdíval před rokem do oněch míst, na nástupišti 1a, pardubického nádraží. Láska, dnes v depresivním rozpoložení, mě doprovází do domu své mámy, kde jsme přesně            před rokem zažívali naprosto stejné pocity, jako dnes večer. Chlad a tma padající na okolí zahrady zahaluje naši chatu do černot a brzy ráno, po probuzení, opět spatřuji měsíc, zářícího přímo nad mou hlavou, a okolí probouzející se s pohledem do světlého nebe. Maminka mě další den odpoledne telefonuje ve chvíli, kdy s mou láskou přemýšlíme o našem odpoledním výletě a cítím souznění s mámou i dětmi, dnes aspoň po telefonu, kdy se mi vybavuji vzpomínky na harmonické chvíle strávené v tomto kraji, nedávno. 10. října máme v plánu brzké vstávání a po rychlém vyplení části záhonku naší zahrady spěcháme na vlak. Zjišťujeme, že zemědělský trh v Lysé, kam jsme se chtěli dnes vrátit, opět po roce, je z důvodu nouzového stavu nařízeném vládou zrušen. Procházíme kolem letiště, jež kolem dokola lemuje pole, po němž pluhy ryjí dlouhé brázdy a vrány nad nimi v dáli poletují a vyzobávají svou potravu. Svit jinovatky a vtíravý chlad symbolizují pokročilý a sentimentální podzim. Pravidelné odpolední návraty na naši chatu, ať již ze starobylých ulic maloměsta, či výletů    po okolí, doprovází příjemné odpolední slunce a zeleň letiště, podél kterého vždy kráčíme domů, svítí, jako by nastalo jaro. Večerní hodiny nás zahalují do temného a chladného podzimu. Nouzový stav státu a vězení, ve kterém jsme umístěni, nás osudově stejným způsobem, jako na jaře tohoto roku, v Mnichovicích, svedlo na společnou a věrnou kolej. Chata je ponořena do tmy podzimu a chlad prochází černými místnostmi. My ve svém obětí usínáme zahřátí teplem. Husy již za tmy odešly spát a celý náš kraj dávno sní ve smutku.

13. října cestujeme pochmurnou krajinou po okolí Kolína shánět střechu nad hlavou pro další společný příběh? Déšť, chlad a nespokojenost je na dnešním programu osudu a smutné dnešního příběhu opět je, že odjíždím vlkem bez rozloučení, sám, za svou mámou, do milovaného rodného kraje. Opět další z romantických podzimních cest za mámou zapisuji do svého deníku. Nepíšeme si již s mou láskou. Plánuji léčivou cestu budoucnosti k odstranění mé životní obsese a vidím ji jako svůj životní a osudový zlom právě v době dnešního věku. Dušička, co se mnou kráčí životem, žena osudová, mi píše odpověď na mé rozhodnutí, že by se mnou žila i v tomto případě, …mám prý jiné individuální cenné přednosti. I tak se zahaluji do smutku a po celé dni přemýšlím. Déšť a začínající povodně bičuje zemi, nouzový stav díky epidemii se markantně zostřuje a svět cítí smutek. Děti pláčou zklamáním, chtějí si se mnou ještě chvíli hrát, ale maminka je zahání spát. V romantickém dešti utíkám s deštníkem k odjíždějícímu autu a slibujeme si zítřejší setkání a povídání veselých příběhů a příběhů o tajuplnostech přírody, jak to bylo i dnes. Můj pobyt u mámy doprovází zvláštní čas- lidé se nestýkají, zima se prolíná městy, neustále prší a epidemie uzavřela lidi do domovů. V jeden večer podnikám výlet do centra podvečerního města podívat se po literatuře pro diplomovou práci (životopisné knihy o Madonně), všímám si mých oblíbených míst náměstí a zastavuji se v hlavním městském kostele. Doprovází mě již od mého dětství, včetně obou svatých soch. Vždy se při modlitbě modlím u každé sochy zvlášť potřebnou modlitbou. Večerní má zastávka u přítele byla velmi příjemná, otevřená a milá. Plná zajímavých zpovědí o budoucnosti každého z nás. Další den podnikáme s maminkou pravidelný rituál- návštěvu tatínka na brodeckém hřbitově. Maminka přidává druhý kaštánek k jeho zátiší, aby měl oba, když jej teď nehřejí jarní květiny a podzim zahalil hrobku     do romanticky šedé barvy. Jeden kaštánek mu prý věnoval jeden z mých synovců a druhý dáváme    za jeho brášku, mého druhého synovce. Maminka mě vyfotila u mého oblíbeného kříže s podzimní a temnou oblohou v pozadí a vracíme se po starých místech Prostějova, kde kdysi žily ulice vesele, pracovali lidé, které znám z dětství. Dnes, v době odlišné, zahalené do temnoty a karantény, není vidět na ulici živáčka. Jednoho z dalších dnů, v podvečer, před odjezdem do Čech mi maminka pouští film- tatínkovu autobiografii, kterou si sám nastřádal během svého života. Ten večer poznávám, kým byl můj otec, že byl krásný inspirativní muž, velmi oblíbený, bavič, co měl charisma, …opravdu pohledný člověk. Energii získanou z televizní obrazovky ukrývám v sobě hodně dlouho. Na cestě       do Čech opět odkloním dráhu do měst magických kopců a po internetovém sdílení svých uměleckých aktivit týkající se absolventské práce a Madonny cítím velké souznění mých příznivců, na druhé straně peklo odehrávající se v hlavním městě díky potyčkám ohledně karantény, burcuje nedělní odpoledne. Po podvečerní návštěvě obchodního centra krajského města odjíždím magickým vlakem do našeho malebného městečka. Po týdnu mě vítají husičky, kočičky, má láska šťastná usíná v mém obětí a mně přišla v pozdní večerní hodině zpráva od tajemného subjektu. Další dni přemýšlím, kterou osudovou cestou se vydat a cítím velký životní zlom a harmonii. Poslední dni cítím, že má cesta se ubírá jiným směrem, tak jak žádá Bůh, lámající se zároveň se světovou karanténou. 19. října nás po dlouhé době pozdravilo slunce a s mou láskou procházíme podél kolejiště, kudy jezdí vlak do Slatiňan. Láska mě v zátiší mezi stromy šťastně políbila a já jsem naplněný a cítím souznění s ní, Bohem a mou uměleckou cestou. Podvečerní práce na zahrádce, spolu s maminkou, je romantická díky barevnému podzimu a tmavnoucímu nebi.  20. října, časně z rána, mě doprovází jako vždy, lesklými se kopci s chladnou námrazou země, křiku havranů, směrem k věžičkám města, na autobus do Prahy. Slunce nás konečně po delší době, čase podzimní temnoty, doprovází též. Ve večerních hodinách užívám podvečera ve svém velkoměstě a s přítelkyní procházím krajinou, kde jsme kdysi slavili letní radovánky. Dnes, za šera měsíce října, tohoto roku, zde svítí chladné a pusté slunce. Slábnoucí slunce mě doprovází na mé cestě autobusem domů, jako pokaždé z těchto magických míst. Další den opět cestuji ke své lásce do Chrudimi, ale nejprve jsem si užil procházky během barevného podzimního dění v přírodě, v okolí Počernic. Příroda střídala barvy a byla tak tichá a podzimně nevinná. Projížděl jsem místními vlaky z jednoho města do druhého, ležících v tomto neznámém kraji, abych se konečně v podvečer dostal na hlavní proudovou trasu ke své lásce. Cesta tmou na naši chatu byla vleklá a osamělá. Na chatě kolem mně řádí koťátka a cítím, že jsem zde sám. Láska leží tentokráte na posteli spodního patra a jako ve svých depresivních stavech, kdysi, má hlavičku opřenou o zeď a dříme. Cítím osamělost v temnotě pouze se zvířaty. Tento můj pobyt se vleče podivným klidem a zvláštní změnou. Nejsme uzamčeni a chlad se prodírá do našich komnat. Vše je jaksi jiné, nekontrolované a nezvyklé. 22. října slunce rozsvítilo svým optimistickým podzimním žárem zahradu a krátce po poledni odjíždím se vztekem do Prahy. Každá část cesty mi říká: „Sbohem!“. Mé čisté svědomí doprovází podzimní květy, co znám z dob slunce, dnes již suché. Havrani doprovází můj posed se svačinkou u hřbitova. Jako bych poslední den navštívil ohnisko krásy a domov své inspirace. Domov havranů. Letadlo mého oblíbeného letiště rozbouřilo motory. Hrají mi snad na rozloučenou jako tenkrát loučící se město skákajícími parašutisty a hrou motorů vrtulníku? Připomínalo mi smrt mého otce, kdy v den pohřbu hrály motory letadel během své parády za leteckého dne tak rušně, až působilo jako loučení s vykřičníkem. Pendolino mi nabízí celý volný vagon, optimistickou poklonu a cesta zpět je symbolem rychlé jízdy a spěchu do pokoje a klidu? Dnes projíždím krajem, kudy jsem procházel včera, když podzim barvil stromy okolí Počernic. Stále mám v hlavě grafiky svého alba, které vypovídají o životě v malebném městě malého kraje. Podzim a světová karanténa nás zcela pohltily již dávno                 před několika týdny. Nenechal jsem svou lásku, jako má rodina svého tátu v případě nutnosti, upadat níž a níž do hlubin mraků, samoty a chladu. Vrátil jsem se s čistým a milujícím srdcem. Tu noc, kdy jsem odešel, jsem nemohl dospat rána a přemýšlel jsem neustále, co se s mou láskou děje, …v čase nočním, chladném, deštivém a stále více vzdáleném. Ten noční pocit byl, jako tenkrát v případě táty, zničující a bolestný.

26. října, den po společné siestě s rodinným příbuzným mé lásky, kdy jsme zažili tradiční a upřímný vesnický den, odjíždím na krátký pobyt ke své mámě. Karanténa uzavírá lidstvo do svých domovů a vítám naše pravidelné rituály. Zdravím za jízdy z auta věže tří průmyslových komínů, co zde stojí       od mého dětství a svými ostrými hroty propíchávají šedou pohádkovou podzimní oblohu. Projížďka s podvečerní návštěvou obchodu, kde s maminkou vždy probereme velkou spoustu událostí během procházky mezi regály, na mě působí jako zklidňující lék. Další den v tmavé poledne, krátce po obědě, pohladím maminku po hebkých vlasech a dávám ji najevo svou lásku a něhu. Sledujeme přelom podzimu ve žlutou a zelenou barvu stromů z okna kuchyně. Krátce před návštěvou našimi synovci procházím svými oblíbenými uličkami města vyřídit důležité pochůzky a cítím zbožnou a inspirativní náladu a teplo v srdci. Podvečerní sportovní blbnutí se synovci opět uzavřelo naše divoké loučení, kdy skáču a doplňuji svou show grimasy v okně našeho domu na kluky sedící v autě couvajícího do deště a tmy. S maminkou po krátkém pozastavení na chodbičce prvního patra usínáme a ptáme se, co s námi bude. Lidstvo hyne a každý čeká na své setkání s ženou zákeřnou a zakulacenou. 28. října za bílého rána, čirého při pohledu z okna do naší ulice i v mysli, máme s maminkou historickou rozpravu a hovoříme  o záludnostech budoucího vývoje lidstva a planety. Jezdí nám oběma mráz po zádech. Maminka stojící u okna se zadumaným pohledem do ulice mi říká, že mi moc přeje verzi optimistickou, v kterou věřím po mnoho let, a že samozřejmě pochybuje, protože je pragmatikem, ale přála by si, kdybych jí jednou na hrob přišel říct, že jsem to dokázal.

P O K R A Č O V Á N Í  „JAK JSEM TVOŘIL NA DRÁZE“- DLOUHOSÁHLÉHO PŘÍBĚHU, PLNÉHO DOBRODRUŽSTVÍ A ZKUŠENOSTÍ, (2019- 2020):

1.Turnus: návrat do Polska, Poprad- Tatry, Košice, Humenné

2.Foto: nepořízeno

3.Období: 2019- 2020

4.Charakteristika období- stručně: V roce 2019, s novým grafikonem, se rozjel turnus            do Polska a na Slovensko. Zpočátku byl nezvyklý, oproti jiným a předchozím, hlavně turnus                 na Slovensko, kde jsme se setkávali s mnoha novými opatřeními, předpisy, povahou cestujících, technickými novinkami. Polsko zůstává při časovém návratu, po letech, zcela stejně malebné, magické a výkyvy teplot nás opět sužují. Na Slovensku obhospodařujeme autovlak, čili se seznamujeme s novými formuláři a organizačními pochody.

5.Mé pocity a dojmy:

Vítá mě stadion, 2019: Kola vagonu duní, koleje nejsou zas až tak zcela moderní, a celkovou atmosféru zvuků rakouského lehátka podbarvuje moje nadšení z místa, kde jsem kdysi slíbil Madonně, že již půjdu tvrdě za svou slávou, na koncertu „MDNA tour“, za horkého léta. Dnes, s uvolněnou a harmonickou energií, příjemného chladu pod klimatizací, vítám magické části drážních staveb PKP a pravidelně, po spánku, tvořím v Abletonu pokusy na PMIC projektu.

Stará sídliště, 2019: Zvuky pražců při pomalé jízdě podbarvuje vítání Varšavy mou osobu, stevarda, nehybně sledujícího zdiva starých mostů socialistické éry, řady paneláků a nedotčené technické stavby města.

Nekonečná krajina, 2019: Varšava mě pozdravila svými nedotčenými kouty, kde rostou naprosto podivné květiny, neexistuje potoka a kapky vody, krajina bez konce, pod žárem letního slunce, který se dá jen těžko snášet.

Horká Varšava a magický Ableton, 2019: Večerní harmonie v mé duši, po dlouhém spánku, na cestě zpět, do Prahy, mi říká, že jsem si opět při svém služebním pobytu uvědomil plno věcí a jsem srovnán sám se sebou. Přímo, za lokomotivou, takto po celý rok, opět tvořím a pokouším technické vymoženosti hudebního programu.

Varšava a projekt PMIC, 2019: Rachot polské lokomotivy mi zcela nesvědčí při psání dalších tónů projektu, zejména u změn harmonií „Incredible“, What it feels like“, a při tvorbě nových pokusů (Vogue, Best night).

Varšava a částečné ukončení tvorby soutěží ČSMT, 2019: Horké stání vozu v technické hale a můj stres mísící se s tvorbou choreografie pro soutěž do TV, mě bičuje a vyčerpává. Další dva měsíce jsem strávil pobyty na Džbánu Divoké Šárky, plačící po vztahu a lásce, zklamaný svou kariérou, ale užil jsem si procházek do lesíku, na vrcholku, kde si lidé často chodí z blízké nudapláže sexuálně ulevit a kofola s klobásou, žár slunce, sledování poklesu slunce ke spánku na večerní nudě a magické cesty místním autobusem domů, zaplňují snad každý den nového léta, 2019. Lásku jsem přece jen brzy poznal, a vy poznáte též plno příběhů z letních radovánek na Žižkově a později, nedaleké osudové vsi, u Prahy, kde můj klikatý život pokračoval.

Přímo, za lokomotivou, 2019: viz. výše.

Silvestr 2019: Maminka si uložila mou sms zprávu, ve které jsem psal: „Hodně zdraví! Zrovna stojím, přímo za lokomotivou, ve voze s 0 cestujícími, v Osvětimi, …strojvedoucí slavnostně houká a teprve díky Silvestru až dnes vím, že příjezd do Osvětimi byl vždy v 0:00, což jsem si nikdy předtím neuvědomil.“ Silvestrovská krajina se blýskala a barevné blesky a odlesky ohňostrojů lemovaly polské nebe.

Východní krajina a konec světa, 2019: Horké léto mě doprovázelo na novém turnusu             do východní části Slovenska. Nedotčená krajina, plná houští a neprobádaných lesů, slovenské drážní objekty a vozy, které mi připadaly vždy velmi magické, po stránce stáří a atmosféry stáří a doby, mě vlastně ani tolik k tvorbě neinspirovaly, …že bych prožíval citovou prázdnotu, zcela bez inspirace?

Mrazivý Poprad a můj osamělý vagon, 2019: Tak jako kdysi, ve stejném státě, v historickém a mrazivém Zvolenu, kde můj vlak parkoval přímo pod hradem a lednová sms domů byla        pro mou mámu potěšující a pohádková, i dnes, nezáleží na tom, zda je léto, či zima, ale je zde vždy větrno, zažívám podzim na pravidelném turnusu do Popradu. Vítr, déšť a nedaleký areál autovlaku, kde stojí opuštěn můj vůz, i se mnou, starý naftový vůz s vůní dřeva a paliva, jak znám z let minulých, mě inspirují ke zpracování fotek promo „Kněz, D21- Rockopera, Praha“, v nedalekém baru. Vůz pod siluetou Tater, tak romantický a nevinný, mi poskytuje spánek a celodenní odpočinek v mrazivé části Slovenska.   

Noční města nekonečnou krajinou, směrem k východu, 2019- 20: Již od začátků turnusu jsem cítil souznění s krajinou. Aniž bych ji měl možnost spatřit v té husté tmě a chladu, magické názvy slovenských měst, pražce rychlíku a striktní drážní poklid ve mně vyvolávají specifický pocit.

Rozloučení, 2020: 26. září jsem přijel z magických míst Slovenska a v naší firmě se opět zastavil život. Vlaky spí, nevidět člověka a většinou převládá smutek. Firemní poklid a smutek odpovídá na současné dění spojené s karanténou lidstva a vymírání mých osudových vozů.

6.Tvorba na dráze:

Polsko- Varšava a na cestách, 2019: viz. výše.

Horká Varšava a magický Ableton, 2019: viz. výše.

Varšava a projekt PMIC, 2019: viz. výše.

Varšava a částečné ukončení tvorby soutěží ČSMT, 2019: viz. výše.

M É  D O J M Y  A  P O C I T Y – POKRAČOVÁNÍ (2020):

Jak jsem tvořil na dráze, 2019- 2020: viz. odst. „Jak jsem tvořil na dráze“.

Osobní život, 2019- 2020: viz. odst. „Historie velkých projektů“ a odst. „Deník“.

B  H I S T O R I E  V E L K Ý C H  P R O J E K T Ů :

PMIC 2020, PRAHA:

13. července, pozdě večer, popíjím v mém pokojíku, v naší vsi, pivo v kelímku, které jsem si                za chladného podvečera přinesl z hospůdky a láska přišla po večerní procházce zcela rozjařená s výkřikem: „Jedem do Prahy!“ Jakoby chtěla oživit náš vztah a vylítnout na pouť. Na noční cestě,     po Praze, procházíme místa naší minulosti, např. osudový Albertov a cestu spodem, kolem Vyšehradu. Každý kout Prahy je část mé tvorby a vždy si vybavuji svůj současný život a etapu tvorby díla oné doby. Zrovna včera jsem psal své spisy o historii svých děl a jejich inspiracích, z dob, kdy jsem ještě bydlel v Prostějově, fotil večerní foto kolekci na magickém Vyšehradě. Láska mi zrovna dnes říká: „Vyšehrad- nejmagičtější místo.“ Má tak jemné a nezvykle křehké pohyby, až zvláštní, …se sílou v srdci obdivuje a svým tělem pohádkově reaguje na historické komplexy, sochy, domy, co nám jdou do cesty. Procházíme přes noční Karlův most a láska mi jmenuje postavy soch a popisuje grafiku s fotografií, kterou naopak ona používá pro propagaci svého díla. Vysvětluje mi, proč vybral               do záběru zrovna tyto sochy a část mostu, jako cestu. Já vzpomínám na své natáčení klipu „Co život dává“, ve kterém jsem tančil po mostě a vyjadřoval optimistickou rovinu své cesty. Na Kampě, kde střihy klipu začínaly, tentokrát v husté tmě labutě nespaly, ale miláček zde seděl a říkal: „Tady jsem chodíval, když mi za života v Praze bylo bídně. Toto místo mě vždy postavilo na nohy.“ Trať jsme zakončili na Vinohradech a dále cestou na ranní vlak, se smutnými větami aktuálních dění, kdy cítím smutek a velkou únavu. Po dobu cesty Prahou jsem si propojoval okamžiky mládí, kdy jsem snil          o životě v Praze, okamžiky průběhu projektů a jejich příběhy a dnešní aktuální noc.

19. července se vracím sám, s vozem 7071003, z Budapešti. Mám možnost sledovat večerní letní zákoutí maďarské krajiny, ale popadla mě múza psát o obdobích mé tvorby. Psal jsem až                    do půlnočních hodin:

Začátek:

ČASOVÁ OBDOBÍ MÉHO ŽIVOTA:

HUDEBNÍ SVĚT OBÝVACÍHO POKOJE (OBDOBÍ STUDIA NA GYMNÁZIU)- 1997- 99, PROSTĚJOV:

Má samotářská povaha unikala, ať již za dnů podzimních, či letních veder, do světa pokoje, kde jsem zpíval ty nejoblíbenější hity a unikal od problémů reality. Léta studia na střední škole byla plná mých utajených rituálů a poznávání.

PŘEDMATURITNÍ OBDOBÍ- 1999, PROSTĚJOV:

Pád do temnoty a prvních květnových dní, kdy postrádám lásku, zapříčinil mou první životní úzkost a snění. Maluji obrázek s dvojicí, držící se za ruce a procházející nereálným parkem nad městem, kde jsem se narodil. Spousta textů, básní, např. „Jedle“, uměleckých nápadů, zaplňuje plno prázdných bílých listů. V uších mi zní jedna a ta samá píseň a mé cesty             po nejasné budoucnosti a doba přijímacích zkoušek ve mně vyvolává silnou otázku: „Kudy jít?“ Nástup do prázdnin a měsíců letní svobody ještě zvýšilo mé pocity samoty.

STĚHOVÁNÍ DO NOVÉHO SVĚTA- 1999, PROSTĚJOV:

Noční snění, s toužebnými pocity, poslechy rozhovorů v rádiích, uzavření se do sebe, provází mou další tvorbu, zejm. malování a zpodobnění ikony, vodovými barvami, či temperou.

NOVÝ SVĚT- 1999- 2002, PROSTĚJOV:

Letní vedra a tuny inspirací, bušící mé srdce, toužící a snící, je dalším pokračováním příběhu muže, který poznává kouty nového domu i zahrady. Zde se zahlcuji tvůrčími nápady- modeláží tvarů, texty, hudbou, …poznávám hudební projekty, v mém životě osudové. Letní večery v zahradě snů, cesty s mým koněm do nedalekých končin, deprese, úzkost a smutek, pokračují se mnou na mé cestě.

PRVNÍ TVORBA- 2002- 2006, PROSTĚJOV:

= NOVÝ SVĚT/ JÁ A TY

JÁ A TY- 2006, PROSTĚJOV:

Snil jsem, tvořil jsem, poznával svět depresivních harmonií, zimních prázdnot, propojení podzimů s letními radovánky, či láskami, propojení cest v jiných dobách, zvuky elektrických tónů, a zákoutí rodného města, s jeho nástrahami a stereotypem. Roky plynuly a já snil často u piana. Kreslil jsem si cíle, procházel etudy snů, rád jsem cítil vůni starých naučných knih, den, co den, trávil na cestách do školy, do nedalekého města, nijak svou historií výrazného, a smutek, stesk a touha, se prolínaly s inspirací z drážního prostředí, kdy vznikaly malby, kresby, texty, melodie, a za pozdních večerních hodin, plných osamocených pobytů               ve vozech, jsem tvořil a tvořil. Po pár letech nastala změna a já také okusil slunce nemocničního zaměstnání. Slunce se střídala a střídala a já dospěl do fáze lásky a poznání. To již byly za mnou pokusy zdolat velkoměsto a zrovna tyto poznávací letní dni byly tak krušné a ustrašené. Otevřela se inspirace vlídnou hudbou, inspirace krajem, rodného místa nedalekého protějšku, které se staly realitou. Noční tahy a příběhy pravidelných víkendových pobytů, v kraji, plnily mé knihy a texty, kreslil jsem květiny a světlé barvy kraje, hledal kraje nové a zpodobňoval jejich rysy, …skládal další svá hudební alba, čím dál více specifická a povídající o našem příběhu, vznikaly první zvukové pokusy z nedalekého studia, a víkendy příběhů a seriálu, ponořeny do horkých letních týdnů, plných touhy a snahy, se střídaly s pokojnými světy a tvorby u romantické hudby, v mém pokoji. Vše zlomila náhlá vládkyně rozchodů cest a můj život byl nutně namířen k osudové skladbě, při které sním, sluním se a dlouze dívám do korun jehličnanů, co sleduji i za pár let, po zakončení seriálu, „Incredible, která napovídala, jak pokračovat dál. Sestra se vrátila z ciziny a já se rozhodl odejít. „Incredible“ se mnou půjde i za pár let, zcela jiným údolím a příběhem.

POZDNÍ ROKY PRVNÍ TVORBY- 2006- 2008, PROSTĚJOV:

= JÁ A TY

KDYŽ SE SVĚTLA ROZŽHNOU, ANEB PRVNÍ LÉTO, V PRAZE- 2008, PRAHA:

Nové ulice, dlouhé cesty podzemní dráhou se srdcem rozervaným a ustrašeným, utíkání       do samoty starého bytu, jež tak nemiluji, ale je mou podporou, útočištěm a andělem, poslechy intra skladby KSSR, potápění se v jejích dimenzích a harmoniích, nastartoval další etapu poznávání a tvorby v nových ulicích.

NA JANÁČKOVĚ NÁBŘEŽÍ- 2009- 2011, PRAHA:

A další horká léta v nových ulicích jsou tak smutná a prázdná. Mé nové lásky navštěvují mé nové útočiště, přicházejí a odcházejí, jsou mým příběhem a symboly v notových papírech, tak prázdné a bez smyslu. V jeden měsíc nás navštívila ikona mého života a letní teploty se neslitovaly. Odjela…, a já šel životem a parky velkoměsta dále, …sám a bez smyslu.

IZOLOVANÝ OSTROV- 2011- 2015, PRAHA:

Změnil jsem své útočiště a tvořit jsem začal ihned, první večery, po nastěhování. Provizorní stůl a koutek, který musel v mém novém bytě, na slavné ulici mé tvorby, Lýskova, být, již poznává mé hudební nitro. Začíná etapa projektů, silně kontroverzních a svobodných. Dnes je rok 2020 a já zde stále žiji, nedalekou louku používám k natáčení videí, focení fotek, promo materiálů, k inspiraci, tréninkům.

První večery tvořím osamocen, v tichu svého království, již s vybalenými věcmi, talíři, příbory, knihami, jsem součástí nového bytu. „Patřím Tobě, mé království!“. Vytvářím aranž             pro skladbu „I met Madonna“. Stále si užívám spolupráce s umělcem Tomášem, (náš projekt se rýsoval již na Janáčkově nábřeží, kde jsme fotili šílené promo fotky, skládali a aranžovali hudbu), vytváří se ve mně záliba ve zvukových efektech a vznikají verze písní: „Tough girl“, „I met Madonna“, Wedding day- wah wah mix“, aj.. Další nový život přišel a do života mi vstoupil parťák Lukáš. Dlouhé kalby, party, poznávání harmonií osudového projektu „M. modulator“, se převinuly v tvorbu různorodého alba „Fucker“, a jeho tóny již vznikají též     na mých služebních cestách, na dráze.  Můj byt se přeměnil v dílnu, ve které lepím, natírám, řežu, sestavuji kostýmy a rekvizity. Tři verze životních etap kostýmu „Fucker“ jsou dodnes   na webech mých propagací. Kostým „Fucker“ jsem převážel na focení, natáčení, po mnoho místech Prahy, od Vršovic, přes Vinohrady, po Žižkov. Barevné a výtvarné fotografie, klipy, např. foto „Fucker“, „Your Adonnis“, klip „Pornoadonnis“,  střídá přelom a čtvrtý rok studia na konzervatoři, kdy zažívám úmorné životní pády a tvořím více specificky- temná a protiharmonická hudba alba „NZHBA“, specifické a abstraktní texty. LÉTO 2015: Letní období alba a jeho narození bylo doprovázeno nejprve smutkem a údolím slz, ale vzápětí letními radovánky u rodičů, na Moravě, kdy jsem oslavoval jeho tvorbu, zažíval poslední radovánky s tátou, modlil se ke své zahradní dceři, uzdravoval svou duši ve vrahovickém bazénu, tak čistý a šťastný, a po odchodu léta a NÁVRATU do Prahy, mě v horkých letních ulicích Prahy, zcela osamoceného, zdraví jeho narození. To léto jsem proplouval novými dimenzemi, které mě podporovaly ke kresbě, malbě, koláži. Trávil jsem tohle léto se svým tátou naposled, co se týče obvyklého bytí a užívání života? Chladný podzim trávím na bytě sám a pokračuji            v malování a kresbě stálých aleb z dob léta „Sandra Cretu“, Šoubyznys“. Pobyt v Praze začal být podzimní a sentimentální, …stále mě nutil kreslit. Rok 2014, i 15, jsou významné výtvarnou tvorbou projektu „I met Madona“, …kdy cítím svůj vrchol tvorby a užívám si oblíbeného tématu ve filmovém světě. Ale byla to jen domněnka a sen. Křest mého oblíbeného klipu uzavřel studium na mé škole a opět kráčím do svobody a prázdnoty dalších svých cest.

Během let 2011- 15 vzniklo mnoho uměleckých materiálů z života na dráze.

2011- podzimní cesty do Chebu- texty skladeb z drážního prostředí (Lokomotiva, Trolej),

2011- 15- horké letní dni, ale i deštivé podzimy, chladné zimy, z života na polských kolejích, mě inspirují k fotkám zbožných koutů Krakova, textům skladeb, hudbě, aranžím, (zvuky pražců starých kolejišť uplatňuji ve své tvorbě).

Turnus Metropol- během pobytů v Maďarsku, Rakousku a Německu, vznikly hudební alba „Fucker“, „Nzhba“.

2011- 15- zde vznikala spousta kostýmů, rekvizit, fotek, videí, skladeb, můj byt se obrátil v dílnu pro výrobu kostýmů, zkušebnu, aj.. Uvést mohu:

-první večery- aranž „I met Madonna“

-single „Wedding day“

-2011- 12- skladby, grafiky projektu „Maestus modulator“

-2013- 15: kostýmy a rekvizity „Pornoadonnis“, „Fucker“, cd „Fucker“

-2014- cd- hudba, foto, grafika, texty „NZHBA“, klipy, projekty („Fucker“- promo, scény, videoprojekce)

-2014- 15- rekvizity, kostýmy- klip „I met Madona“

TĚLO SE BOUŘÍ- 2016, PRAHA, PROSTĚJOV:

Křest ukončil mé studium a já začínám být často nemocen. LÉTO 2016: Léto bičuje svými teplotami můj byt a já zažívám utrpení. O nocích nespím, kašel dusí mou inspiraci. Změnila se má cesta a já odklonil kormidlo k mírnější tvorbě. Tvorbě podzimní a vánoční. Maminka upekla dort s číslem 36 a podpořila mě v oslavě úspěšného ukončení studia. Dort i fotky byly plné lásky, něhy a poděkování. NÁVRAT do Prahy se přeměnil v tvorbu pro veřejnost, vlídnou, soucitnou a milou.

PRVNÍ TVORBA PRO VEŘEJNOST- 2016, PRAHA:

= TĚLO SE BOUŘÍ

SMUTNÝ ROK- 2017, PRAHA, PROSTĚJOV:

Má psychika a nitro mě bičují dalšími inspiracemi a já již v Praze, chvíli před odjezdem          na Moravu, do dalších letních pobytů a radovánek, dostávám nové inspirace a odhodlání- zrodit projekt pro ikonu. LÉTO 2017: O osudu léta rozhodnula moje máma. Stal jsem se pečovatelem těžce nemocných rodičů, ale projekt „Co život dává“, ve kterém se osvobozuji od pádů, nemoci a zklamání, dále „Madonna in countertenor“= PMIC, kdy přemýšlím             o podobě osudového životního projektu, přetvařuji tvorbu podle protokolů, osvobozen, v pokoji horkého léta, prostějovského domu, s pravidelnými pečovatelskými rituály, jsou pokračovatelé mé umělecké cesty, která se nikdy nezastavila. Krev z nosu se mi na plno budoucích měsíců roztekla, a tekla a tekla. Ranní pozdravy zahrady a cesty do nedalekého obchůdku s potravinami, jsou mé denní rituály. Smutné loučení s rodiči, kdy tatínek pláče a děkuje mi za vše, a jak lituje, že odjíždím do Prahy osamocen, jako ubožák, bez rodičů, …vzlykal a popadal se za dech, (on mě miloval), po mnoha týdnech pečovatelské dovolené, se mění v opětovný NÁVRAT do Prahy, jako každý rok. Trávil jsem léto péčí o tátu naposled s ním? Věnoval mi jej Bůh do péče, abych se naposledy rozloučil? Na podzimních cestách, zpět, do kraje léta, vzpomínám, za večerů chladnějších, ponocuji u otevřeného okna pokoje sestry a vytvářím plno grafik pro projekt PMIC (první tvorba) a „Adonnis“.

KLAM- 2017- 19, PRAHA, PROSTĚJOV:

Tentokráte mě po návratu do ulic Prahy nepozdravilo zrození alba, ale nová spolupráce, bohužel smutná a klamná. Muž kormidlující mou tvorbu zastavil krev z mého nosu. Táta odejde navždy, protože ví, že jsem v dobrých uměleckých rukou a mé umělecké kormidlo je vedeno spolehlivým mužem? Vzniká plno veřejných představení „Od nicoty ke hvězdám“, „Adonnis“, další skladby, a na podzim sedím v pokoji svého bytu a pokouším se o první tóny a aranž pro projekt PMIC. V létě 2018 navštěvuji aranžérskou školu „Musartedo“ a vznikají první hudební úryvky, aranže, i celé skladby a texty pro album „Od nicoty ke hvězdám“ a stejnojmenné představení. Ten rok náhle trávím LÉTO v Prostějově a byl jsem osudem přinucen složit text a píseň „Tatínkovi“. Píši v ní o domě, který hrál, když táta o Vánocích nepřítomen v našem domě spal, a mé cesty do města, kde usínal, byly tak osamělé a cítil jsem, že král svých ulic město opouští. Rozhodnul se mě opustit a rozloučit se se mnou společnou písničkou, …navždy. Když se se mnou loučil, na nemocniční posteli, pootvíral žlutě zbarvené oči. Plakal jsem. Nejsmutnější bylo posezení v pohřební službě, kdy žena odhalila výběr rakví. S odtažením závěsu se má sestra rozplakala. Společné sezení sourozenců           na pohřební hostině bylo hlazeno a podporováno zvláštní energií z nebe. Energií táty, tak jak psal v sms bratr, kdy se v onen večer, po letech,  procházel rodným městem a táta mu seslal možnost užít si onoho večera. NÁVRATU do Prahy se bojím. Píši text: „Jako nový muž, z doby letní, dnes muž podzimní, se vracím do ulic velkoměsta. Nechal jsi mě tu samého. Muž s jemným srdcem,  …kluka s jemným srdcem“ NÁVRAT jsem musel překonat. Byly chvíle, kdy jsem se na své služební cestě, ve vlaku, rozplakal a nemohl jít dál.

PMIC PROJEKT, ANEB MŮJ VZLET- 2019- 20, PRAHA, PROSTĚJOV:

LÉTO 2019 bylo ve znamení tvorby projektu PMIC, již v plném proudu a pravidelné cesty      do studia (Rudná u Prahy) se stávají mým letním rituálem. Kostelík nad studiem je mým symbolem spokojenosti a štěstí. V jeden víkend odjíždím přímo ze studia na Moravu, kdy mě sestřin manžel nabírá autem pro noční odvoz domů. Natíráme střechu domu a já mám v srdci a paměti každý krok tvorby na projektu, který se v Rudné právě odehrává. Opět stojím na střeše svého domu mého rodného města, natírám ji stejně, jak kdysi, a pod ní se stalo vše, o čem píši výše. Dnes, stojící s lanem kolem pasu, povídám si u práce s Lukášem a ten mi znenadání líčí vystoupení ikony na Eurovizi. Já však ve svém nitru tajně vím, že ona mě neustále provází životem. Vždyť, pod touto střechou jsem snil u písně „Incredible“ o své cestě za slávou, v ony letní dny, tenkrát. 

BLUDNÉ KROKY/ START BĚHU- 2020- MNICHOVICE, PRAHA, PROSTĚJOV:

Po pádu mé umělecké inspirace, počátkem léta 2019, jsem trávil časté dni smutkem, prázdnotou, ale i užíváním slunce, kelímků kofoly, na nudapláži, na Divoké Šárce.                  Do pozdních večerních hodin se sluním a sleduji sportovce potící se na hladině vody. Misí se mé pocity z přicházející lásky a opět beznadějně upadají. Po příjezdu z Bratislavy spadnul můj život a já vzápětí objevil novou lásku. Procházíme letními dni tajemná zákoutí Prahy, okolní přírodou, žižkovskými ulicemi, s plány o společném budoucím domečku, chovu dobytka a společné izolované tvorbě. Maminka pomalu po týdnech vycítila, že se mi do Prostějova nechce, a že jsem poprvé od roku 2006, dob tvorby alba „Já a ty“, zřejmě zadaný. Přestěhovali jsme se spolu do malebné vesnice u Prahy a podzimní dny pokračovaly vesnickými příběhy, mým pokojíčkem, jako seriálem mé tvorby, s pohádkovým pohledem    do naší zahrady a láska se stávala kritickou. Rok 2019 byl symbolem pro mou mámu, že je již na hlídání mého štěstí sama. LÉTO 2019: Má láska byla svědkem mých letních snah               na tvorbě, počinech výtvarných a kompozic kolem projektu PMIC, příprav kostýmů a rekvizit pro Talentovou soutěž 2, plánovaný prosincový koncert, kdy jsem sedával ve společné kuchyni žižkovského bytu, ukrývající se před letním vedrem, čekající na návraty lásky domů a maloval návrhy, nápady a protokoly. V ty horké letní dni jsem stihnul svou lásku stěhovat    do vesnice našeho budoucna a NÁVRAT na Moravu se ani po letním příběhu nekonal, protože letní příběh moravský tento rok nebyl. Podzim realizoval promo fotky „Kněz“,          za deště a stresujícího shonu, hudební podklady a vsuvky. V prosinci se magický a nenápadný, přestože barevný, koncert odehrál a čas zlomily bílé Vánoce a můj pobyt           na vlaku, do Maďarska. V té době mám již plno aranží pro projekt PMIC, plno fotek, grafik, povídání, rekvizit, kostýmů (Kněz), zcela hotových (tvorba z pokojíku naší chaty) a tvůrčí týdny naší vísky, zahraničních služeb a výtvarných počinů, na Lýskové, jsou jen vzpomínkou a díky nátlaku okolí jsem Talentovou soutěž 2 nerealizoval. Stihnul jsem na naší chatě uvázat pár větviček jmelí na lustr společného pokojíku. Celý můj tvůrčí příběh a svět rázem skončil.

Slunný leden kreslil plány pro kulatý rok 2020, jenž začínal čistým bílým světlem, a jenž brzy zahltila světová královna nemocí. Slunce sílí a já stále tvořím, …opět v pokojíku naší chaty, s osudovým výhledem na zahradní strom. Naše společné cesty do okolního lesíku a na louku, kde sedáváme na lavičce a povídáme si o aktuálním dění naší tvorby a našich plánů, uvěznila ona královna. Naše životy a projekty se zastavily i nezastavily. Svět s otevřenými ústy čekal na budoucí dění a my jsme se učili žít, …pod jednou střechou. Tolikrát mi má láska přivezla   do Prahy dárečky, tolikrát mě chtěla zpět a jednou mi i zformovala tajemný spis, ve kterém mi povídá, odkud tenkrát začala téct má krev a proč a kdy se v onom roce zastavila. Opět jsme procházeli naše dávná místa pražská a okolí Prahy, podle minulého léta. Slunce sílilo a já doháněl valným tempem na všech místech světa hudbu i grafiku projektu PMIC- MIMH   ke zdárnému cíli. Pozdní jarní zpívající ptáci a ukončení karantén země mě vytáhlo                do studia slunných Zdib, zavzpomínat na počátky a provést revize projektů. Červenec 2020 se stal narozením projektu i po grafické stránce, na které jsem od listopadu 2019 pracoval, ale opět mou tvorbu i svět zachvátil epidemiologický stop stav. Červenec, chladný letní pan,      po stránce bouřlivého počasí i vztahu, ukončil i naši cestu milostnou, …navždy. Začíná chladné LÉTO.

=závěr

Po napsání příběhu mi tečou slzy a mám potřebu psát mámě. Zcela se jí nedivím, že se v domě cítí stále smutná a osamělá, …bez vidiny cesty vpřed. 21.7. ubíhalo jako každý jiný klasický den a večer sedám na vlak a odjíždím do vsi, odevzdat klíče své lásce, navždy. Po zlobě, co se z jejich úst opět linula, cítím chlad krásného kraje a cítím, že za místo útočiště si vybrala tento kraj správně. „Bláznivý člověk žijící v osamělém, divokém a kouzelném kraji.“ Zde může uplatňovat svou specifickou povahu,            až do svého stáří. Takoví umělci existují, …jsou jich dva druhy a který typ umělce je ten správný? Přísný a zlý, či přátelský, co si nechá „kakat na hlavu“? Je večer, slunce zachází a já v kraji sám,          po kterém jsme putovali, se procházím, jdu si omýt ruce k čistému potoku a vzpomínám na místa, kde jsme kdysi chodívali na procházky. Dnes již jinak, …sám. Slunce zapadá čím dál víc, opouští mě    na mé cestě, zpět, do Prahy, ale slíbenou mediální kometu jsem zatím do noci nespatřil. V noci mě probudily sny, kdy bloudím po městě, kde se kdysi něco stalo. Nejsem v něm vítán a stále se setkávám s mladým mužem, se slunečními brýlemi na očích, a po jeho boku jsou dvě mladší holčičky. Spatřuji na sobě stíny svého života, jak bloudím náměstím oné vsi.

B  P R O J E K T Y :

L I K E  A  F L O W E R  T O U R – (PRAHA, 2020- TURNÉ)

HISTORIE VZNIKU:

Červenec 2020 je pro mě hledáním sebe samého. Přemýšlím o smyslu své existence a cestě k finančním ziskům. Oživilo se mé zaměstnání, cest po kolejích světů, po dlouhodobé karanténě světa. Má duše hledá svou cestu a prochází bludištěm.

O PRODUKCI:

Produkce má uvést mě, jako zábavního interpreta, přiblížit hudbu lidem, zcela blíže. Neopomenu též specifickou intelektuálně uměleckou část, kde odhalím svůj výtvarný svět a kontratenorové podání zpěvu.

SCÉNÁŘ:

KOSTÝMY A REKVIZITY:

PLAYLIST:

ČASY:

Plán grafiky propagace- můj zasněný obličej, ponořený ve svobodě a volnosti přírodního světa, zahalený grafikou s kreslenými ornamenty ptactva sedícího na propletených větvích stromů.

S T R O M  H U D B Y – (PRAHA, 2020- HUDEBNÍ AKCE PRO DĚTI A MLÁDEŽ)

HISTORIE VZNIKU:

Červenec 2020 je pro mě hledáním sebe samého. Přemýšlím o smyslu své existence a cestě k finančním ziskům. Oživilo se mé zaměstnání, cest po kolejích světů, po dlouhodobé karanténě světa. Má duše hledá svou cestu a prochází bludištěm.

O PRODUKCI:

Odpoledne na mé vysněné zahrádce, v okolí města Prahy, trávené s rodiči a jejich dětmi. Zcela ponořeni do světa přírody. Nechám své návštěvníky okusit hudební možnosti jejich srdcí, ať již hrou na nástroj pod stromem zpívajícího ptactva, či zábavnou teorií na téma zpěv, hudební tvorba, kompozice, atd..

SCÉNÁŘ:

KOSTÝMY A REKVIZITY:

PLAYLIST:

ČASY:

Téma a plán grafiky propagace, letáků- rozvětvený strom do tajemných hudebních cest a možností. S ornamenty krás přírody, (vykreslení ptactva sedícího v korunách stromů).

C  Č A S Y :

A POJETÍ:

TALENTOVÁ SOUTĚŽ II, PRAHA, 2019, (nerealizováno):  Prezentace Madonniné specificko- mainstreamové skladby „Incredible“ formou specifického vystoupení, (kostým- Kněz, 2019/ Incredible- PMIC- kontratenor, 2019). Madonna v nezvyklém a výtvarně- specifickém provedení. (Možnost seriálové verze- více vystoupení- návaznost dílů na sebe).

Z P O V Ě D I  U M Ě L C E /  U M Ě L E C  O  S V Ý C H  D Í L E C H :

KLIP- CO ŽIVOT DÁVÁ, 2018, PRAHA/ ČLÁNEK- HUDEBNÍ KNIHOVNA, 2020, PRAHA:

Klip je oblíbený u mé fanouškovské základny- byl upřímnou zpovědí, jak je slyšet z textu skladby. V roce 2017 jsem zastavil svůj rozjetý a chaotický vlak, začal jsem přemýšlet sám nad sebou, svou budoucností, praktickými otázkami života a v té době jsem stále nevěděl, že příběh plný náročných překážek zdaleka neskončil. V období mrazivého ledna, 2018, jsme začali natáčet klip a měli jsme v plánu do střihů zařadit spontánní scény s lidmi, z ulic velkoměsta. Teprve pár týdnů po shlédnutí videa jsem cítil, že opravdu, ačkoli jsme to tak úplně nezamýšleli, osud jej sám posunul do reality a já se v něm opravdu našel. Příběh muže procházejícího svou vysněnou Prahou, snící o své hvězdné hudební dráze a lásce, chvíli šťastný a chvíli ztracen a osamocen, se vyšplhal na onu horu, vrchol svého příběhu, kdy se při západu slunce dívá na svou Prahu, jako muž vyzrálý, s vnitřní harmonií a nadhledem, který přijal pozitiva a negativa svého života za své, zkrátka pochopil a vyzrál    ve vyrovnaného muže.  

S T Á H N O U T :

1.A 2. DÍL: STÁHNOUT: : https://uloz.to/file/6Ip85vq4onud/1-a-2-dil-docx

3. A 4. DÍL: STÁHNOUT: https://uloz.to/file/Ujgj6LKMEmUr/posledni-3-a-4-dil-pdf

5. DÍL: STÁHNOUT:  https://uloz.to/file/pOXPXpKdcxCl/v-dil-docx

6. DÍL: STÁHNOUT: https://uloz.to/file/Dam8qYSsNbbS/6-dil-docx

7. DÍL: STÁHNOUT: https://uloz.to/file/7PrJzENz3WhN/7-dil-docx